13 C 44/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Melkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení částky 3 289 441,18 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3 289 441,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 26.2.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 159 023,04 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalovaného, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 5.3.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 3 289 441,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce žalobu odůvodnil tak, že mezi žalobcem, coby podnájemcem, a žalovaným, coby nájemcem, byla dne 27.7.2017 uzavřena smlouva o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání, a to konkrétně části administrativně provozního areálu na pozemcích a budově zapsané na [list vlastnictví] pro kat. území [část obce], obec Praha. Předmětem podnájmu byl nebytový prostor v 2. nadzemním podlaží budovy o celkové výměře 540 m2. Ve smlouvě o podnájmu bylo sjednáno, že se tato uzavírá na dobu neurčitou a podnájem započal dne 1.9.2017. Podnájemné bylo sjednáno ve výši 100 000 Kč měsíčně bez DPH, splatnost byla k 10. dni každého měsíce. Dále žalobce hradil spotřebované energie a telefonní poplatky rovněž k rukám žalovaného. Žalobce hradil sjednané podnájemné a úhradu za služby na účet určený žalovaným. V období od ledna 2018 do října 2020 takto žalobce uhradil žalovanému celkem částku ve výši 3 289 441,18 Kč. Předmět podnájmu včetně předmětných nemovitostí byl sepsán do majetkové podstaty úpadce, [právnická osoba], [anonymizováno]. a správkyně konkurzní podstaty později veškeré nemovitosti zpeněžila ve veřejné dražbě ve prospěch společnosti [právnická osoba] Žalovaný své nájemní právo odvozoval od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., která je do dnešního dne vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti šest desetin k předmětu podnájmu, a se kterou uzavřel smlouvu o nájmu. Žalovaný však uzavíral smlouvu o podnájmu s vědomím, že je předmět podnájmu sepsán do majetkové podstaty úpadce a rovněž s vědomím, že společnost [právnická osoba] nebyla úspěšná v řízení o vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty úpadce. [právnická osoba] se domáhala vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty žalobou, která byla zamítnuta rozhodnutím Městského soudu, č.j. [číslo jednací], [název soudu], [anonymizováno] [číslo jednací] a Nejvyššího soudu, č.j. [číslo jednací]. Dle § 18 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání platí, že jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, již k tomu dal správce souhlas. [právnická osoba] žádným takovým souhlasem nedisponovala, tudíž nebyla oprávněna uzavřít se žalovaným smlouvu o nájmu, což smlouvu o nájmu činilo neplatnou od počátku. Pokud by žalovaný tvrdil, že byl pouhým nájemcem a o úpadku [právnická osoba] a.s. nevěděl, nelze takové tvrzení přijmout. [právnická osoba] a žalovaný jsou personálně propojeni osobou pana [jméno] [příjmení], který je jediným společníkem a jednatelem žalovaného a zároveň členem dozorčí rady [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Není však primárně podstatné, zda žalovaný o sepsání o majetkové podstaty věděl či nikoli, neboť je-li nájemní smlouva mezi [právnická osoba] a žalovaným ze dne 30.11.2015 neplatná, je pak neplatná i podnájemní smlouva. Vědomost či nevědomost má pak dopad pouze na posouzení, zda se žalovaný obohatil v dobré víře či nikoli, resp., zda je či není poctivým příjemcem. Nic to však nemění na skutečnosti, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení. Jelikož smlouva o podnájmu byla od počátku neplatná, neexistoval žádný právní důvod na straně žalovaného pro přijetí finančních prostředků od žalobce. Navíc je žalobce přesvědčen, že ze strany žalovaného a [právnická osoba] invest a.s. šlo o úmyslné a účelové jednání. Nic nebránilo [právnická osoba] invest a.s., aby uzavřela smlouvu o nájmu přímo s žalobcem. Použité řetězení dle názoru žalobce sloužilo pouze k tomu, aby cílovým příjemcem finančních prostředků od žalobce nebyl žalovaný, proti kterému má žalobce přímý nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení výzvou ze dne 17.2.2021, na kterou žalovaný reagoval dne 26.2.2021. V reakci žalovaný uvedl, že žalobce nemovitosti bez jakýchkoli pochybností užíval, čímž mu vznikla povinnost hradit podnájemné. Jakkoliv je z reakce seznat, že žalovaný měl spíše na mysli stav odpovídající faktickému nájmu, se kterým je spojena povinnost hradit náhradu ve výši nájemného bežného v místě a čase, nelze jeho názoru přisvědčit. Žalobce nepopírá, že v rozhodné době užíval předmětné nemovitosti, za což byl nepochybně povinen hradit určité finanční prostředky osobě, která má oprávnění s nemovitostmi disponovat. Problémem však je, že s nemovitostí nebyl oprávněn nakládat ani žalovaný, ani společnost [právnická osoba] pro překážku uvedenou v ust. § 18 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání. Jestliže společnost [právnická osoba] nebyla oprávněna s nemovitostmi nakládat, nemohla ani platně uzavřít nájemní smlouvu se žalovaným, natož inkasovat od něj nájemné. V takovém případě ani žalovaný nemohl platně uzavřít podnájemní smlouvu a přijímat i jakékoli finanční prostředky. Jestliže tedy na základě užívání nemovitostí vznikl nějaký právní poměr, nevznikl mezi žalobcem a žalovaným, nýbrž maximálně mezi žalobcem a správkyní konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], od níž však žalovaný své nájemní právo neodvozoval. Žalovaný žalobci bezdůvodné obohacení ve lhůtě stanovené ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, tedy do dne 25.2.2021 nezaplatil a ode dne 26.2.2021 se ocitl v prodlení.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaná dále uvedla, že je pravdou, že za užívání předmětného, pronajatého, nebytového prostoru uhradila za dobu užívání od 1.1.2018 do 31.10.2020 částku ve výši 3 289 441,18 Kč a dále uvedla, že je pravdou, že nemovitosti, včetně spoluvlastnického podílu většinového spoluvlastníka [právnická osoba], který nemovitosti přenechal do nájmu žalované, byly sepsány do konkurzní podstaty úpadce dlužníka [právnická osoba], přičemž ustanovenou správkyní konkurzní podstaty byly sepsány do konkurzní podstaty s účinky od 12.9.2010. Skutečnost, že nemovitosti byly sepsány do konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] byla zapsána na příslušný list vlastnictví, tedy do veřejnosti dostupného katastru nemovitostí, tedy i žalobce měl možnost ověřit právní stav, tedy mohl i žalobce zjistit, že nemovitosti jsou zapsány do majetkové podstaty. Žalovaná dále uvedla, že dovozuje-li žalobkyně, že jí získané bezdůvodné obohacení není a nebyla povinna zaplatit žalované, když by jej dle jejího názoru měla hradit správkyně konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], se kterou ale neměla žádného právního vztahu, považuje žalovaná tento úsudek za nesprávný a odporující soudní praxi, která se ustálila v závěrech, že důsledkem plnění z neplatné smlouvy je povinnost stran smlouvy vzájemně si vrátit vše, čeho plněním ze smlouvy nabyly a dochází-li k užívání nemovitosti na základě neplatné (pod) nájemní smlouvy může být aktivní i pasivní věcná legitimace k vymáhání majetkového prospěchu takto získaného dána jen na straně účastníků tohoto právního úkonu, z něhož podnájemní vztah vznikl. Skutečnost, že uzavření podnájemní smlouvy neproběhlo platně, jak tvrdí žalobkyně, nemění nic na tom, že existoval právní úkon, a to podnájemní smlouva, který byl právním důvodem užívání nemovitostí žalobkyní a žalobkyni se dostalo nikoli plnění bez právního důvodu, ale plnění získaného z neplatného právního úkonu, tedy plnění bez platného závazku, které mohla na žalobkyni vymáhat žalovaná, která byla v dobré víře druhou stranou smlouvy a nikoli správkyně konkurzní podstaty. Jen v případě, že by neexistoval žádný důvod užívání nemovitostí, tedy žalobkyně by užívala předmětné prostory bez jakékoli smlouvy, mohla by majetkový prospěch získaný žalobkyní vymáhat správkyně konkurzní podstaty, která ovšem ničeho po žalobkyni nevymáhá a žalobkyně jí také nebyla povinna čehokoli plnit.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městský soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo], má soud za prokázané, že ke dni 16.10.2012 byla zapsána [právnická osoba] [anonymizováno] s předmětem podnikáni mimo jiné výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále pronájem nemovitostí bytů a nebytových prostor, kdy jednatelem a jediným společníkem je [jméno] [příjmení] (výpis z obchodního rejstříku); z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka [číslo] má soud za prokázané, že ke dni 27.8.1999 byla zapsána [právnická osoba] [anonymizováno], a.s., kde členem dozorčí rady je od 23.6.2017 [jméno] [příjmení] Městský soud v Praze dne [datum] prohlásil konkurz na majetek dlužníka [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa žalobkyně], správcem konkurzní podstaty byla ustanovena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (zkrácené znění usnesení o prohlášení konkurzu, č.j. [číslo jednací]). Do soupisu konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], [anonymizováno] byl sepsán mimo jiné nemovitý majetek, a to pozemky a budova zapsaná na [list vlastnictví] pro obec Praha, kat. území [část obce] (soupis konkurzní podstaty ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). [příjmení] nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec Praha, kat. území [část obce], byly v podílovém spoluvlastnictví společnosti [právnická osoba], [IČO] s podílem ve výši čtyř desetin a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] s podílem šest desetin; společnost [právnická osoba] nabyla spoluvlastnický podíl na základě kupní smlouvy uzavřené se [právnická osoba] a.s. (soupis konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] ze dne 11.4.2001, informativní výpis z Katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro kat. území [část obce], obec Praha ze dne 30.4.2021, rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací]). Žaloba žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] proti žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] o vyloučení věci z konkurzní podstaty, kdy se žalobce domáhal, aby žalovaná strana byla povinna vyloučit z konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] předmětné nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec Praha, kat. území [část obce], byla Městským soudu v Praze zamítnuta, rozsudek nabyl právní moci dne 3.12.2010 (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], právní moc [datum rozhodnutí]). Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání žalobce [právnická osoba] podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] ve věci o vyloučení spoluvlastnického podílu k nemovitostem ze soupisu majetku konkurzní podstaty úpadkyně, [právnická osoba], a.s. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], coby pronajímatelem a [právnická osoba] [anonymizováno], coby nájemcem byla uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání, kdy předmětem smlouvy o nájmu byly nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 7511 m2 a pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 1237 m2, dále pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 608 m2 a stavba [adresa] stojící na parcele [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro kat. území [část obce]; Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zamítl žalobu na vyloučení podílu o velikosti šest desetin na nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], obec Praha, kat. území [část obce] z konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] v konkurzním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudek Městského soudu v Praze byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze žalobcem, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] proti žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo odmítnuto rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (rozsudek Městského soudu v Praze, rozsudek Vrchního soudu v Praze, usnesení Nejvyššího soudu ČR); ústavní stížnost proti uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta (nález Ústavního soudu [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne [datum]). Dne 30.11.2015 byla mezi [právnická osoba] [anonymizováno] – žalovaný, a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (pozn. soudu osoba odlišná od žalobce) uzavřena smlouva o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání, jehož předmětem byl nájem předmětných nemovitostí (smlouva o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 30.11.2015). Z dohody o ukončení smlouvy o podnájmu sloužícího k podnikání má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO] (pozn. soudu osoba odlišná od žalobce), coby podnájemce, a [právnická osoba] [anonymizováno], coby nájemce, se dohodly na ukončení smlouvy o podnájmu sloužícího k podnikání uzavřené dne 30.11.2015, a to ke dni 31.8.2017 (dohoda o ukončení smlouvy o podnájmu sloužícího k podnikání uzavřená mezi [právnická osoba] coby nájemcem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] coby podnájemcem ze dne 27.7.2017). Mezi žalobcem, coby podnájemcem, a žalovaným, coby nájemcem, byla dne 27.7.2017 uzavřena smlouva o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání, konkrétně části administrativně provozního areálu na adrese [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], areálu na pozemcích a budově zapsané na [list vlastnictví] pro kat. území [část obce], kdy předmětem podnájmu byly nebytové prostory v 2. nadzemním podlaží budovy o celkové výměře 540 m2 a zadní dvůr budovy; nájemce – žalovaný prohlásil, že dne 30.11.2015 uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o nájmu nemovitostí, na jejímž základě se stal mimo jiné nájemcem předmětného specifikovaného prostoru (smlouva o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 27.7.2017). Smlouva o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že podnájem počíná běžet od 1.9.2017, účelem nájmu bylo užívání předmětu podnájmu jako skladové a kancelářské prostory, podnájemné bylo sjednáno dohodou na částku ve výši 100 000 Kč měsíčně bez DPH s tím, že k podnájemnému bude připočítáno DPH v zákonné výši, dále se podnájemce zavázal hradit nájemci úhradu za plyn v souvislosti s užíváním předmětu podnájmu, a to paušální částkou ve výši 3 500 Kč bez DPH měsíčně, a to pouze v topné sezóně a dále se zavázal hradit spotřebu elektrické energie, vodného a stočného a dále odvoz komunálního odpadu a telefony, a to na základě skutečné spotřeby (smlouva o podnájmu ze dne 27.7.2017). Žalobce žalovanému v období od 19.1.2018 do 5.10.2020 uhradil částku ve výši 3 289 441,18 Kč (výpis z internetového bankovnictví [obec] spořitelny s přehledem plateb ve prospěch čísla účtu vedeného pro [právnická osoba]). Předžalobní výzvou ze dne 17.2.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky ve výši 3 289 441,18 Kč, a to do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, že se jedná o plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen žalobci vrátit (předžalobní výzva).

4. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro posouzení této věci.

5. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě, jakož i ve vzájemných souvislostech, přičemž dospěl k následujícímu právnímu závěru.

6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2302 odst. 1 o.z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

8. Podle § 2215 odst. 1 o.z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

9. Podle § 18 odst. 3 zákona č. 382/1991 S., zákon o konkurzu a vyrovnání, ve znění účinném ke dni 11.4.2001, jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas.

10. V daném případě byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o podnájmu prostoru sloužícího podnikání, kdy žalovaný, který, coby nájemcem předmětných prostor, uzavřel tuto smlouvu přesto, že předmětný majetek byl sepsán do konkurzní podstaty, jak výše uvedeno. Nájemní smlouva, na základě které žalovaný užíval předmětné nemovitosti včetně práva věc podnajmout (v řízení nebylo ničeho tvrzeno o tom, že by nebyl dán souhlas pronajímatele s podnájmem, jak je tento nutný ve smyslu výše cit. ust. § 2215 o.z.) byla uzavřena mezi nájemcem, tedy žalovaným a pronajímatelem, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], který byl podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, ačkoliv sepsáním předmětných nemovitostí do konkursní podstaty přešlo dispoziční oprávnění nakládat s majetkem, tedy včetně uzavírání nájemních smluv na konkurzního správce, v daném případě na [anonymizováno] [příjmení] (srov. Rozhodnutí NS ze dne 14.1.2021, č.j. 29 Cdo 168/2019-354). Vzhledem k tomu, že žalovanému nesvědčilo oprávnění s majetkem nakládat uzavřená nájemní smlouva je neplatná, tudíž je neplatná i podnájemní smlouva. V případě neplatnosti právního úkonu, jsou si strany daného závazkového vztahu, tedy v daném případě žalobce a žalovaný, povinni vrátit vše co plnili. Na straně žalovaného však nemohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení, neboť žalobce předmětné prostory užíval, což nikterak nepopíral, naopak uváděl, že nemovitosti užíval a služby spotřeboval. Platby poskytované žalobcem žalovanému jsou platbou za užívání předmětných prostor, byť byly užívány bez právního důvodu, resp. z neplatného právního úkonu. Naopak, pokud by žalobce ničeho neplatil, vzniklo by bezdůvodné obohacení na straně žalobce. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nárok žalobce není dán, když ke vzniku tvrzeného bezdůvodného obohacení na straně žalovaného nedošlo. Pokud žalobce poukazoval na to, že žalobce měl povinnost za užívání předmětných nemovitostí hradit finanční prostředky osobě, která má oprávnění s nemovitostmi disponovat, tedy [anonymizováno] [příjmení], která se nyní může domáhat platby od žalobce, k tomu soud konstatuje, že sám žalobce uvedl, že [anonymizováno] [příjmení] se po žalobci ničeho nedomáhá, navíc je podstatný fakt, že v případě neplatné podnájemní se jednalo o právní jednání mezi stranami podnájemní smlouvy a bezdůvodné obohacení by bylo třeba vypořádat mezi nimi a nikoli ho vydávat správkyni konkurzní podstaty (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 5092/2014). Nicméně v daném případě k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo, jak výše uvedeno. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení tvoří odměna právního zástupce žalovaného, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 3 289 441,18 Kč sestávající z částky 21 460 Kč za každý z 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě ze dne 20.4.2021, vyjádření ze dne 13.6.2021, vyjádření ze dne 27.6.2021 a účast na jednání soudu dne 16.6.2021 a dne 6.9.2021), včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Dále tvoří náklady náhrada cestovních výdajů dle ust. § 13 odst. 4 AT za cestu právního zástupce osobním automobilem ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět v částce 864 Kč (při jízdě celkem 2x72 km vozidlem se spotřebou nafty 5,9 l /100 km, jak bylo prokázáno technickým průkazem), dále náleží zástupci žalovaného náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad zástupce ve výši 27.559,04 Kč Celkem bylo žalující straně uloženo zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 159 023,04 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného dle § 149 o.s.ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.