13 C 70/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Melkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaná je povinna do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku vyklidit bytovou jednotku vymezenou podle zákona o vlastnictví bytu [číslo] v budově [adresa] na adrese [adresa žalované], na pozemku parc. [číslo] katastrální území Bubeneč, zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech ve výši [číslo].

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 068 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] ve znění doplnění žaloby učiněného podáním ze dne [datum] domáhal stanovení povinnosti žalované vyklidit byt specifikovaný ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalobce zdědil předmětný byt na základě dědického usnesení, č.j. 26D 1377/2012 ze dne 17. 12. 2014 a stal se tedy jediným výlučným vlastníkem bytu. Žalovaná a původní vlastník bytu, dědeček žalobce, pan [jméno] [jméno] spolu žili ve společné domácnosti. Po úmrtí dědečka ponechal žalobce žalovanou byt užívat, pokud bude žalovaná hradit provoz bytu a udržovat jej v řádném stavu a způsobilý k užívání. Žalovaná byt neudržuje ve stavu způsobilém k užívání. Žalobce žádal žalovanou o zjednání nápravy a provedení zákonných a požadovaných revizí spalinové cesty, opravu rozvodů vody, kanalizace, plynu, elektroinstalace a komínu, což však žalovaná ignorovala. Žalovaná užívá byt bez právního důvodu a nerespektuje požadavky žalobce o alespoň základní udržování bytu. Z toho důvodu žalobce žalovanou vyzval k vystěhování, na což však nereagovala. Žalovaná užívá byt bez právního důvodu, nikdy neplatila žádné nájemné. Žalobci nezbývá než uplatňovat svá vlastnická práva, kdy potřebuje uvést byt do stavu způsobilého k užívání, tak aby neohrožoval sousední byty, a žalovanou již v bytě strpět nehodlá. Žalobce doplnil, že žalovaná má rodinu, členové by mohli být nápomocni zajistit bydlení. Dále má žalovaná nájemní vztah k nemovitosti na parcele parc. [číslo] [katastrální uzemí], která je celoročně obyvatelná a žalovaná ji také obývá, a to celoročně, tuto skutečnost soudu zatajila. Přáním dědečka bylo nechat žalovanou předmětný byt užívat. Bez zajímavosti není ta skutečnost, že žalobce musel vyplatit z bytu další dědice, které, pokud by nevyplatil, byl by nucen byt prodat. Žalobce se však omezil, prostředky obstaral, čímž zajistil žalované užívání bytu. V současné době musí žalobce sám řešit bytovou situaci a nevidí důvod, proč by soud neměl žalobě v plném rozsahu vyhovět, když se žalobce pouze snaží uplatnit své řádné vlastnické právo a žalovaná nemá k bytu žádný právní vztah a navíc je to žalovaná, kdo nerespektuje ani povinnost udržovat byt ve stavu způsobilém k užívání a neohrožovat okolí. Žalobce sám splácí hypoteční úvěr, kdy mu končí fixace a reálně hrozí, že nebude schopen úvěr splácet, čímž by ve svém důsledku mohla být ohrožena i matka žalobce, neboť za tento úvěr je ručeno jejím bytem. Po výzvě SVJ adresované žalobci ze dne [datum], s upozorněním na možné trestněprávní důsledky v případě neuvedení spalinové cesty do pořádku, žalovaná ani nereagovala na první výzvu žalobce. [příjmení] se pokusila sjednat až po výzvě k vyklizení.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasí, neboť není důvodná. Žalovaná uvedla, že žalobce je nevlastním vnukem, když s jeho dědečkem, [jméno] [jméno], žalovaná žila od roku 1972 jako druh a družka, manželství bylo uzavřeno v roce 1982, žalobce se narodil dceři manžela v roce 1975, zná ho tedy od narození. Žalovaná uvedla, že předmětný byt užívá na základě přání svého zemřelého manžela, které formuloval ve své závěti. Žalovaná uvedla, že vždy odvozovala své užívací právo od přání zemřelého manžela bez dalších podmínek. Není pravdou to, že by bylo užívání předmětného bytu jakkoliv vázáno na podmínku, že žalovaná bude hradit provoz bytu a udržovat byt v řádném stavu a způsobilý k užívání. Žalobce o přání svého dědečka od počátku věděl, k notářce, kde byla závěť sepsána formou notářského zápisu, jej dokonce osobně dovezl. Žalovaná uvedla, že považuje za přirozené, že sama po celou dobu hradí od roku 2012 režii bytu, a to včetně příspěvku do fondu oprav ve výši 1 050 Kč. Žalovaná uvedla, že není ze žádného titulu povinna jakkoliv pečovat o technický stav bytu, konkrétně odstraňovat závady, realizovat opravy a zajišťovat revize. Jedná se o zákonné povinnosti vlastníka bytu, tedy žalobce a nikoliv uživatele bytu. Je pravdou, že žalovaná s žalobcem hovořila obecně o opravách a údržbě bytu, ale nikoli s dohodou, že by je žalovaná zabezpečovala a financovala výlučně sama. Žalovaná a žalobce se dohodli tak, že pokud se jejich potřeba vyskytne, budou se věci řešit ad hoc s tím, že u žalované je prvořadé hledisko finanční, když v současné době pobírá starobní a vdovský důchod v souhrnné výši 17 912 Kč měsíčně. Co se týče kontroly spalinové cesty, tak teprve v polovině března 2022 žalovaná obdržela zprávu předsedy SVJ, pana [jméno] [příjmení], ve které bylo uvedeno, jaké konkrétní závady mají být odstraněny, když předcházející toto neobsahovaly. Bez zbytečného odkladu žalovaná zahájila příslušné kroky a zabezpečila opravu kouřovodu dne [datum]. Žalovaná dále uvedla, že přání manžela formulovaná v závěti lze chápat jako tzv. příkaz ve smyslu ust. § 478 občanského zákoníku č. 40 /1964 Sb., tedy tehdy platného s tím, že zemřelý manžel v závěti pamatoval i na možnost, že po převodu bytové jednotky do osobního vlastnictví de iure bude zřízeno věcné břemeno užívání pro mou osobu. V tomto směru dále odkázala na judikát Rc 15/85. Dále žalovaná namítala, že má za to, že žaloba sama je v rozporu s dobrými mravy. Tento rozpor spatřovala v tom, že je žalobcova nevlastní babička, ve vysokém věku 80 let, nemá vlastní byt a ani možnost bydlet kdekoliv jinde. Žalobce má respektovat přání zesnulého dědečka, byť nemusí mít oporu v občanském zákoníku účinném v době pořízení závěti i v době smrti zůstavitele. Žalobce přitom nepochybně přání svého zesnulého dědečka zná a dosud jej respektoval. Žalovaná dále uvedla, že spatřuje rozpor s dobrými mravy v tom, že povinnosti, které žalobce jako vlastník bytu má, nedůvodně a účelově transformuje na žalovanou tak, aby jí následně mohl šikanovat za nesplnění. Žalovaná poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. 2 ÚS 2883/21.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

4. Žalobce je vlastníkem předmětného bytu, specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to na základě smlouvy o bezúplatném převodu ze dne [datum], právní účinky zápisu nastaly ke dni [datum], byt je zapsán na [list vlastnictví] pro kat. území [část obce] (výpis z Katastru nemovitostí, [list vlastnictví], kat. území [část obce], Katastrální úřad pro hl. m. [příjmení]). Žalovaná je nevlastní babičkou žalobce, žalovaná byla manželkou dědy žalobce, pana [jméno] [jméno], a to od roku 1982 (shodná vyjádření účastníků řízení); děda žalobce a manžel žalované zemřel dne [datum] (shodná vyjádření účastníků řízení, úmrtní list ze dne 4.9.2012 – připojený spis 26D 1377/2012). Děda žalobce, pan [jméno] [jméno] zanechal závěť, která byla sepsána formou notářského zápisu pod č.j. N 127/2009, NZ [číslo], na základě které, pro případ úmrtí, dědicem svého členského podílu členských práv a povinností v Bytovém družstvu [ulice] se sídlem [adresa], [ulice a číslo], případně po převodu bytu do vlastnictví po transformaci družstva příslušné bytové jednotky v budově [adresa] v kat. území [část obce] včetně spoluvlastnického podílu na budově a pozemcích, ustanovil svého vnuka [celé jméno žalobce] (notářský zápis N 127/2009, NZ [číslo]); v závěti bylo koncipováno přání, aby vnuk [celé jméno žalobce] umožnil manželce zůstavitele, [celé jméno žalované], užívat družstevní byt v 5. poschodí na adrese [adresa žalované] (notářský zápis N 127/2009, NZ [číslo]). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 26D 1377/2012-134 ze dne 17.12.2014, které nabylo právní moci dne [datum], nabyl pozůstalý vnuk [celé jméno žalobce] z majetku náležejícího do dědictví družstevní podíl, ke dni úmrtí členský podíl v družstvu Bytové družstvo [ulice], se kterým bylo spojeno právo nájmu bytu [číslo] o velikosti 2+kk v 6. podlaží domu [adresa] na adrese [adresa žalované] (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6). Žalovaná užívala předmětný byt i nadále po smrti svého manžela, v souvislosti s užíváním bytu uhradila žalovaná v roce 2015 2022 jednak služby spojené s užíváním bytu a dále měsíční příspěvek na fond oprav v měsíční výši 1 000 Kč, resp. ve výši 1 050 Kč v roce 2021 a 2022, platby byly žalovanou hrazeny přímo původně Bytovému družstvu, od roku 2021 SVJ (shodná tvrzení, vyúčtování služeb pro rok 2015 2021, přehled plateb do fondu oprav pro rok 2015 2021, výpis z bankovního účtu žalované za období od [datum] do [datum]). Žalobce byl emailem ze dne [datum] informován SVJ domu [ulice a číslo], že v rámci kominické revize provedené dne [datum] byly shledány nedostatky spalinových cest v předmětné jednotce a žalobce byl vyzván k odstranění nedostatků (email ze dne [datum]); v rámci kontroly spalinové cesty ze dne [datum] byly revizním technikem shledány závady v předmětném bytě, které hrozily otravou (zpráva o kontrole spalinové cesty ze dne [datum]). Žalobce vyzval žalovanou k odstranění zjištěných závad ve lhůtě 7 dnů dopisem ze dne [datum] (dopis ze dne [datum]). Žalovaná zjednala nápravu nedostatků v březnu 2022 (shodná tvrzení, zpráva o provedení kontroly – čištění spalinové cesty ze dne [datum], příjmový pokladní doklad ze dne [datum]). Žalované svědčí právo nájmu k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], jenž je ve vlastnictví [územní celek], nájem byl sjednán na dobu neurčitou, účelem užívání je zahrádka (informativní výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], nájemní smlouva ze dne [datum]); již v roce 1984 bylo [anonymizována dvě slova] architekta [územní celek] povoleno zřízení zahradního altánu o půdorysném zastavění do 16 m2 na uvedeném pozemku užívaném [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dopis Útvaru [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum]).

5. Z dalších, v řízení provedených důkazů, soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení dokazování fotografiemi a videem zahradního altánu na pozemku ve vlastnictví [anonymizováno] [obec] na pozemku parc. [číslo] neboť měl dostatek důkazů pro rozhodnutí ve věci. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě, jakož i ve vzájemných souvislostech.

6. Podle § 2189 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

7. Podle § 2190 odst. 1 o.z., kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

8. V daném případě žalovaná užívá předmětný byt, který je od března 2021 ve vlastnictví žalobce, když před tímto datem se jednalo o byt družstevní a byl to žalobce, kdo nabyl členský podíl v bytovém družstvu a s tím spojená členská práva, včetně práva nájmu, a to v rámci dědění. Žalobce však byt neužíval a neužívá, v předmětném bytě umožnil bydlení žalované, a to s ohledem na výše uvedené přání zemřelého zůstavitele, manžela žalované a dědy žalobce, pana [jméno] [jméno]. Přání bylo zůstavitelem projeveno v závěti, přání však nemá žádnou právní relevanci. Mezi žalobcem a žalovanou nedošlo k uzavření jakékoliv dohody o užívání, což ostatně žalovaná nepopírá, když uvedla, že své právo odvozovala od přání svého zesnulého manžela. Žalobce sám přání dědy vyhověl, po dobu, kdy byl členem bytového družstva a následně vlastníkem bytu trpěl užívání bytu žalovanou, aniž by žalované vzniklo jakékoliv právo k předmětnému bytu, jde tedy o výprosu, kterou občanský zákoník účinný od 1.1.2014 zahrnuje mezi závazkové vztahy. V daném případě soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou nedošlo k dohodě o tom, po jakou dobu bude žalovaná předmětný byt užívat, nebyl ujednán účel užívání a mezi účastníky ani nedošlo k dohodě o tom, že žalovaná bude užívat byt za úplatu. Žalovaná žalobci za užívání bytu ničeho nehradila, ostatně ani nebylo tvrzeno, že by se účastníci v tomto směru jakkoliv dohodli. Žalobce tvrdil, že se s žalovanou dohodl, že žalobkyně bude hradit náklady na užívání bytu, toto své tvrzení žalobce neprokázal, nicméně žalovaná nikterak nesporovala hrazení nákladů na bydlení a sama ho prokazovala, soud má tedy za to, že došlo ke konkludentní dohodě, že žalovaná bude hradit náklady na služby související s užíváním bytu včetně plateb do fondu oprav. Mezi účastníky tak došlo k výprose ve smyslu výše cit. ust. § 2189 o.z. Na uvedený závěr nemá žádný vliv to, zda mezi účastníky byla uzavřena dohoda o tom, že žalovaná bude udržovat byt a nést náklady na opravu bytu (jak tvrdil žalobce a žalovaná to popírala). Základním atributem výprosy je to, že není ujednaná doba výprosy, tedy užívání, z toho důvodu pak je § 2190 o.z. zakotvena možnost žádat vrácení věci, tím kdo věc přenechal k užívání podle libosti. Žalobce tak měl kdykoliv možnost žádat vrácení předmětného bytu, což také učinil. Žalobci svědčí právo na vrácení předmětného bytu. Žalovaná užívá předmětný bez jakéhokoliv právního důvodu. Soud se s ohledem na námitky žalované dále zabýval otázkou, zda výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy. Soud však neshledal na straně žalované žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly odejmutí práva žalobce, tedy zamítnutí žaloby tzv. pro tentokrát (která je výjimečným případem), když by se jednalo o významný zásah do vlastnického práva žalobce, nota bene ústavně zaručeného. V podstatě tvrzený důvod rozporu s dobrými mravy byl„ pouze“ věk žalované, dlouhodobost užívání předmětného bytu a přání dědečka, nicméně soud má za to, že se nejedná o okolnosti, které by znemožňovaly žalované řešit svou bytovou situaci jinak. Soud tak žalobě vyhověl a ve smyslu ust. § 1040 o.z. žalované uložil předmětný byt vyklidit, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Co se týká lhůty k plnění, soud v rámci této zohlednil zejména právě věk žalované a dlouhodobost užívání bytu žalovanou a ve smyslu ust. § 160 o.s.ř. věta za středníkem o.s.ř. uložil povinnost v delší lhůtě, a to ve lhůtě 6 měsíců.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, dále pak odměnou právního zástupce za 6 úkonů právní služby po 1 500 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby je vyčíslena podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), a které byly zástupci žalobce přiznány dle ust. § 11 odst. 1 AT za následující služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Zároveň zástupci žalobce náleží paušální částka jako náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby dle ust. § 13 AT za 6 úkonů po 300 Kč a 21% DPH ve výši 2 268 Kč Celkem bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 15 068 Kč. Soud právnímu zástupci žalobce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za účtovaný úkon vyjádření ve věci ze dne [datum], neboť žalobce k tomuto vyjádření nebyl soudem vyzván a nic žalobci nebránilo svůj postoj k možnému smírnému řešení věci přednést v rámci ústního jednání. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za účtovanou poradu s klientem přesahující 1 hodinu, když tato nebyla nikterak doložena. Povinnost žalované hradit náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce vyplývá z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.