14 C 122/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pořízovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem: osobní údaje žalobce ; zastoupen Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , podnikatel, ulice a číslo , PSČ , obec a číslo ; zastoupen JUDr. Ing. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa o zaplacení částky 33 410 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 33 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 33 410 Kč ode dne 29. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů částku 43 705,20 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 14. 9. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 33 410 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 3. 2018 uzavřel se žalovaným v provozovně žalovaného v [obec] kupní smlouvu na koupi osobního motorového vozidla značky Renault, typ Modus 1,4i, [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo“), za vozidlo zaplatil žalovanému v hotovosti kupní cenu v částce 55 000 Kč. Před uzavřením kupní smlouvy byla na vozidle provedena prohlídka o technické způsobilosti vozidla, vozidlo bylo protokolárně ztotožněno, značkou, typem a [příjmení] kódem s uvedením nájezdu 134 004 km k datu 16. 3. 2018, dále byl protokolárně popsán základní technický popis vozidla a provedeno měření emisních limitů. Dne 22. 4. 2018 došlo k závadě vozidla, která se projevila zhasnutím motoru, vozidlo nebylo možné nastartovat a nepojízdné bylo odtaženo do autoservisu [jméno] [jméno], se sídlem [adresa], kde byla po týdnu diagnostikována závada na vozidle; přetržený rozvodový řemen. Dne 30. 4. 2018 žalobce telefonicky kontaktoval žalovaného a sdělil mu závadu a okolnosti jejího zjištění, tedy verbálně vadu reklamoval s tím, že žalovaný žalobci navrhnul, aby žalobce nechal vadu opravit, že ji žalovaný žalobci uhradí. Odhadovaná cena za diagnostikovanou vadu- přetržený rozvodový řemen činila odhadnutou cenu materiálu 26 000 Kč až 29 000 Kč a cenu práce 6 000 Kč až 8 000 Kč, šlo o vadu odstranitelnou. Žalobce nechal vozidlo opravit na své náklady, oprava vozidla trvala dva měsíce, cena za opravu vozidla činila 33 410 Kč, cenu za opravu žalobce zaplatil v hotovosti dne 28. 6. 2018, následně kontaktoval žalovaného a sdělil mu požadavek na zaplacení opravy za odstranění reklamované vady v částce 33 410 Kč, žalovaný úhradu odmítnul. Dne 26. 6. 2018 žalobce provedl ve veřejné elektronické databázi lustrum historie vozidla, ze které zjistil, že předmětné vozidlo, které koupil dne 22. 3. 2018, mělo již v říjnu 2017, tedy pět měsíců před uzavřením kupní smlouvy a zaplacením kupní ceny žalovanému najeto 164 816 km, což je o 30 812 km více, než bylo zjištěno při STK dne 16. 3. 2018. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný prodal žalobci vozidlo jiných vlastností a jakosti, s nájezdem o 30 812 km vyšším, než bylo v dokumentaci, kterou, kterou žalovaný k prodeji zajistil, což lze s ohledem na vadu vozidla považovat za nepodstatné porušení smlouvy. Žalobce následně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 6. 7. 2018 vadu u žalovaného reklamoval a uplatnil u žalovaného nárok na slevu z kupní ceny ve výši 33 410 Kč a náklady spojené s uplatněním nároku a navrhl žalovanému dohodu o splátkách požadovaného nároku, žalovaný uplatněné nároky odmítl s tím, že žalobce nepostupoval dle reklamačního řádu ČR, což nekorespondovalo s původním návrhem žalovaného na odstranění vady vozidla a proplacení nákladů na opravu vady.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný učinil nesporným, že na základě kupní smlouvy ze dne 22. 3. 2018 žalobci prodal použitý osobní automobil Renault Modus 1.4i 16v, [příjmení]: [anonymizováno], šedé barvy, č. TP [země] [číslo] (dále také jen„ vozidlo“) s tím, že za vozidlo mu žalobce zaplatil kupní cenu ve výši 55 000 Kč. Žalovaný dále tvrdil, že se jednalo se o použitý (ojetý) osobní automobil dovezený ze [země], který byl uveden do provozu v roce 2005, žalobce si před převzetím a uzavřením kupní smlouvy vozidlo řádně prohlédl a vykonal zkušební jízdu, žalovaný žalobci spolu s vozidlem předal veškeré potřebné doklady, kdy žalobce měl rovněž možnost si je prostudovat. Žalovaný dále tvrdil, že předmětem koupě a prodeje bylo 13 let staré použité vozidlo, přičemž s ohledem na jeho stáří a stav byla dohodnuta i kupní cena. Žalovaný původně inzeroval prodej vozidla za kupní cenu 65 900 Kč, po dohodě se žalobcem byla kupní cena snížena o částku 8 900 Kč, a tedy žalovaný žalobci na základě jeho požadavku již při prodeji poskytl slevu z původní kupní ceny v uvedené výši na případné opravy. Žalovaný dále tvrdil, že cca po měsíci od uzavření kupní smlouvy mu žalobce telefonoval a sdělil, že se v automobilu přetrhl rozvodový řemen a že z tohoto důvodu mu má žalovaný poslat na účet částku 7 000 Kč, což žalovaný odmítl a řekl žalobci, aby automobil přivezl do provozovny žalovaného a řádně jím tvrzenou vadu vozidla reklamoval s tím, že vadu žalovaný posoudí a v případě, že skutečně půjde o vadu, která by byla způsobilá být předmětem reklamace (tj. vada nad rámec běžného opotřebení s ohledem na stáří a stav automobilu), pak žalovaný zdarma opravu provede. Žalobce však na toto sdělení žalovaného nijak nereagoval a až v červenci 2018 žalovaný obdržel dopis od právního zástupce žalobce, v němž žalobce po žalovaném požadoval zaplacení celkem částky 40 089,20 Kč do 31. 7. 2018 (cena za opravu automobilu a za právní zastoupení spočívající v sepisu předmětného dopisu. Na tento dopis žalovaný reagoval přípisem právnímu zástupci žalobce ze dne 15. 7. 2018 s tím, že požadovaný nárok neuznal, neboť žalobce žalovanému vozidlo nepřistavil, aby si žalovaný mohl ověřit, zda k tvrzené škodě na vozidle skutečně došlo a v jakém rozsahu a aby žalovaný mohl eventuální reklamaci vyřídit zákonným postupem. Dále žalovaný argumentoval, že nárok žalobce nelze v žádném případě uznat, když žalobce od žalovaného koupil 13 let starý použitý automobil a jeho stav v době prodeje a převzetí žalobcem odpovídal stáří, míře jeho používání a opotřebení a tomu odpovídala i kupní cena. Dále žalovaný tvrdil, že pokud jde o reklamaci vady, tu u žalovaného žalobce uplatnil pouze telefonicky, žalovaný mu při té příležitosti řekl, že vozidlo musí vidět, aby vadu posoudil a případně opravil, v žádném případě žalovaný žalobci neřekl, aby si opravu zajistil sám s tím, že ji žalovaný žalobci zaplatí; toto tvrzení žalobce popřel žalovaný jako zcela nepravdivé a nesmyslné, když nemohl uznat odpovědnost za vadu, kterou neměl možnost vidět a vyhodnotit. Žalovaný dále tvrdil, že následně jej již kontaktoval právní zástupce žalobce. Žalovaný dále argumentoval tím, že žalovaný u něho právo z vadného plnění řádně neuplatnil, neumožnil žalovanému zjistit, zda ke vzniku vady skutečně došlo, a pokud ano, posoudit, jak k ní došlo, tj. zda nebyla způsobena nesprávným zacházením žalobce nebo vnější událostí, zda se jedná či nejedná o vadu odpovídající míře používání a opotřebení automobilu, a zda je tedy jeho požadavek oprávněný či nikoli. Za této situace nelze po žalovaném požadovat, aby za údajnou vadu nesl jakoukoli odpovědnost, natož hradil žalobci částku, kterou on uhradil za opravu v servisu, který si sám bez souhlasu a vědomí žalovaného vybral. Žalovaný dále tvrdil, že v předmětné kupní smlouvě ani v jiném dokumentu není uvedeno, že by bylo možno vadu na vozidle uplatňovat u jiného subjektu, který by byl určen k opravě.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného k žalobě nad rámec dosavadních tvrzení a argumentace nově tvrdil, že pokud jde mezi stranami spornou část obsahu telefonického hovoru mezi žalobcem a žalovaným, kterým žalobce oznámil žalovanému předmětnou vadu vozidla (způsob řešení), nikdy po žalovaném nepožadoval částku 7 000 Kč.

4. Žalovaný podáním ze dne 19. 10. 2020 namítl prekluzi nároku žalovaného z důvodu, že žalobce neuplatnil svá práva u žalovaného řádně a včas.

5. Při ústním jednání dne 26. 10. 2020 žalovaný (prostřednictvím právního zástupce) uvedl, že pokud jde o cenu oprav vozidla, kdy žalovaný vozidlo nechal opravit, cena oprav odpovídá.

6. Mezi účastníky bylo nesporným, že dne 22. 3. 2018 uzavřel žalobce se žalovaným kupní smlouvu, na základě které prodal žalovaný žalobci a žalobce od žalovaného převzal spolu se všemi potřebnými doklady použité (ojeté) osobní motorové vozidla značky Renault, typ Modus 1,4i, [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo“) a za vozidlo zaplatil žalovanému v hotovosti kupní cenu v částce 55 000 Kč. Před uzavřením kupní smlouvy byla na vozidle provedena prohlídka o technické způsobilosti vozidla, vozidlo bylo protokolárně ztotožněno, značkou, typem a [příjmení] kódem s uvedením nájezdu 134 004 km k datu 16. 3. 2018, dále byl protokolárně popsán základní technický popis vozidla a provedeno měření emisních limitů. (prokázáno též listinami: kupní smlouva uzavřená mezi účastníky jejíž předmětem je prodej vozidla tovární značky Renault Modus č. karosérie [anonymizováno] za částku 55.000 Kč ze dne 22.3.2018, výpis z registru ekonomických subjektů – žalovaný – sjetina inzerátu z vebové stránky S auto cz – vozidlo [příjmení] [jméno], Příjmový pokladní doklad znějící na částku 55 000 Kč, osvědčení o registraci vozidla, technický průkaz [registrační značka] [anonymizováno] vlastník vozidla [jméno] [příjmení], Protokol o technické prohlídce vozidla č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 16.3.2018, technický protokol (příloha k protokolu o technické prohlídce), příloha k technickému protokolu – základní technický podpis, protokol o měření emisí vozidla ze dne 16.3.2018). Soud nemá žádných pochybností o věrohodnosti a pravosti shora uvedených předložených listin 7. Z účastnické výpovědi žalobce, svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a výpisu z telefonických hovorů, které se uskutečnily ve dnech 30. 4. 2018, 1. 6. 2018, 27. 6. 2018 a 29. 6. 2018 z telefonního čísla [číslo] (služební telefon žalobce ve vlastnictví jeho zaměstnavatele [příjmení] a [právnická osoba]), uvedené hovory směřovaly na mobilní číslo: [číslo]) má soud za prokázané, že dne 30. 4. 2018 volal žalobce žalovanému, telefonicky žalovanému sdělil, že praskl rozvodový řemen na vozidle a požádal žalovaného o poskytnutí částky 7 000 Kč na opravu, k čemuž mu žalovaný sdělil, že potřebuje vědět více informací, potřebuje vozidlo vidět, že takto reklamace nemůže probíhat a že nemá jistotu, zda jsou informace žalobce pravdivé s tím, že nabídl žalovanému zaslání rozvodové sady zdarma v hodnotě cca 3 000 Kč, což žalovaný odmítl. Soud považuje účastnickou výpověď žalobce za hodnověrnou, byť si je vědom zájmu žalobce na výsledku řízení. Stejně tak neshledal ničeho, co by svědčilo nevěrohodnosti svědka [jméno] [příjmení] a účastnická výpověď žalovaného, výpověď svědka [jméno] [příjmení] a výpis z telefonních hovorů ve své souvislosti prokazují obsah telefonátu uskutečněného dne 30. 4. 2018 mezi žalobcem a žalovaným a tvrzení žalobce, že odmítl zaslání částky 7 000 Kč a požadoval přistavení vozidla k prohlídce žalovaným jako podmínku pro učinění reklamace ze strany žalobce.

8. Mezi účastníky též nebylo sporným, že žalobce poté, co vozidlo od žalovaného převzal a přešlo na něho vlastnické právo k vozidlu, nechal po 30. 4. 2018 na své náklady provést na vozidlu práce u třetí osoby, kdy cena těchto prací činila částku celkem 33 410 Kč, přičemž tato částka dle tvrzení žalovaného odpovídala provedeným pracím na vozidle (prokázáno též výpovědí svědka [jméno] [jméno] a viz též učiněné tvrzení žalovaného prostřednictvím právního zástupce na ústním jednání dne 26. 10. 2020).

9. Z listiny Zpráva o historii vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] ze dne 26.6.2018 nemá soud za prokázané tvrzení žalobce, že v říjnu 2017 byl stav tachometru předmětného vozidla 164 816 km. Z listiny nelze seznat, kým byla zpráva vyhotovena, k jakému datu, případně z jakého je zdroje, listina není podepsána. Soud tedy po úvaze zhodnotil tuto listinu jako nevěrohodnou a nezpůsobilou prokázat tvrzení žalobce, že v říjnu 2017 byl stav tachometru předmětného vozidla 164 816 km, a rovněž méně věrohodnou než listinu Protokol o technické prohlídce vozidla č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 16. 3. 2018 s uvedením nájezdu vozidla 134 004 km k datu 16. 3. 2018, kdy z této listiny, která je datována a podepsána a jednoznačně z ní vyplývá, kdo a kdy nájezd 134 004 km vozidla k 16. 3. 2018 zjistil.

10. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil.

11. Z toho, co účastníci učinili v řízení nesporným, a z provedeného dokazování lze o zjištěném skutkovém stavu učinit závěr, že dne 22. 3. 2018 uzavřel žalobce se žalovaným kupní smlouvu, na základě které prodal žalovaný žalobci a žalobce od žalovaného převzal spolu se všemi potřebnými doklady použité (ojeté) osobní motorové vozidla značky Renault, typ Modus 1,4i, [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo“) a za vozidlo zaplatil žalovanému v hotovosti kupní cenu v částce 55 000 Kč. Před uzavřením kupní smlouvy byla na vozidle provedena prohlídka o technické způsobilosti vozidla, vozidlo bylo protokolárně ztotožněno, značkou, typem a [příjmení] kódem s uvedením nájezdu 134 004 km k datu 16. 3. 2018, dále byl protokolárně popsán základní technický popis vozidla a provedeno měření emisních limitů. Dne 30. 4. 2018 volal žalobce žalovanému, telefonicky žalovanému sdělil, že praskl rozvodový řemen na vozidle a požádal žalovaného o poskytnutí částky 7 000 Kč na opravu, k čemuž mu žalovaný sdělil, že potřebuje vědět více informací, potřebuje vozidlo vidět, že takto reklamace nemůže probíhat a že nemá jistotu, zda jsou informace žalobce pravdivé s tím, že nabídl žalovanému zaslání rozvodové sady zdarma v hodnotě cca 3 000 Kč, což žalovaný odmítl. Žalobce poté, co vozidlo od žalovaného převzal a přešlo na něho vlastnické právo k vozidlu, a po telefonátu s žalovaným, který se uskutečnil 30. 4. 2018, neposkytl žalovanému na jeho žádost vozidlo k prohlídce za účelem zjištění příčiny vady tvrzené žalobcem a bez souhlasu žalovaného na své náklady nechal provést na vozidlu práce u třetí osoby, kdy cena těchto prací činila částku celkem 33 410 Kč.

12. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Podle § 2169 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o. z.“), nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady. Právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit. Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.

14. Podle § 2171 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o. z.“), má-li věc vadu, z níž je prodávající zavázán, a jedná-li se o věc prodávanou za nižší cenu nebo o věc použitou, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu.

15. Podle § 2172 odst. 1., věta prvá o. z., práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena.

16. Nejen z povahy ustanovení § 2172 o. z., ale z celé právní úpravy odpovědnosti z vad prodané věci tak, jak je upravena v občanském zákoníku, zcela jednoznačně vyplývá, že jednou z nezbytných a základních podmínek řádného uplatnění reklamace vadné věci u prodávajícího mimo jiné je, že ten kdo reklamuje vadu věci, musí tomu, kdo reklamaci přijímá, umožnit, aby si reklamovanou věc prohlédl, existuje-li tato věc a je-li k dispozici (např. nebyla-li zničena). Je to nezbytný předpoklad již jen k tomu, aby se osoba, u které se reklamuje jako u povinného z vad, mohla k reklamaci vyjádřit, ať již ji uzná jako oprávněnou či nikoli. V řízení bylo prokázáno, že žalobce přes požadavek žalovaného na poskytnutí vozidla žalovanému, aby se mohl seznámit s jeho stavem a posoudit, zda je reklamace žalobce oprávněná či nikoli s tím, že jinak nelze reklamaci přijmout (vyřídit), vozidlo žalovanému za tímto účelem ani neposkytl a ani neumožnil žalovanému jinak se seznámit se stavem vozidla a posoudit žalobcem tvrzenou vadu prasklého rozvodového řemene a bez dalšího, aniž by si k tomu vyžádal souhlas žalovaného, nechal na vozidle o své vlastní vůli provést práce (opravy), jejichž cenu požaduje žalobou uhradit. Nebylo-li zde řádné reklamace vady pro nesplnění povinnosti žalobce poskytnout žalovanému k prohlídce předmětné vozidlo s tvrzenou vadou, je jeho požadavek na úhradu prací, které si nechal na vozidle bez souhlasu žalovaného provést nedůvodný a soudu nezbylo než žalobu zamítnout.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 705,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 410 Kč sestávající z částky 2 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 10. 2018, z částky 2 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 10. 2019, z částky 2 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 9. 2019, z částky 2 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění tvrzení a návrh na dokazování) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 23. 10. 2019, z částky 4 920 Kč (2 x 2 460 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 1. 2020, z částky 2 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 6. 2020, z částky 2 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 10. 2020, z částky 2 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 10. 2020, z částky 2 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 5. 2021 a z částky 2 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (závěrečný návrh) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 6. 2021 včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za ztrátu času v trvání 30 × 30 minut v částce 3 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 120 Kč ve výši 7 585,20 Kč. Soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů sestávajících z odměny právního zástupce žalovaného za účast na jednání s mediátorem dne 20. 3. 2019, neboť se nejedná o náklad potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva.