14 C 126/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pořízovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vylučovací žalobě

I. Z exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce], na základě Exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], se vylučuje pohledávka povinného: společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], spisová značka C [číslo] u Městského soudu v Praze, z účtu číslo [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec a číslo] PSČ: [PSČ], [IČO] ve výši aktuálního zůstatku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 4. 2021 domáhal proti žalované, kterou se domáhal rozhodnutí patrného z výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala žalobci zajišťovat správu a údržbu bytových a nebytových objektů, pozemků, tepelného hospodářství ve vlastnictví žalobce na adrese [ulice a číslo] v [obec a číslo]. Společnost [právnická osoba] se zavázala mimo jiné k těmto činnostem předepisovat a vybírat nájemné, předepisovat a vybírat zálohy na služby spojené s užíváním bytů a nebytů, vyúčtovávat zálohy oproti skutečným nákladům a provádět vyúčtování nákladů spojených s provozem a údržbou svěřeného majetku žalobce, nejméně 1× za 3 měsíce. Na základě dohody žalobce se společností [právnická osoba] založil žalobce účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] pro financování správy a provozu svěřeného majetku žalobce v rozsahu smlouvy specifikované v žalobě. Tento účet byl platebním místem, prostřednictvím kterého žalobce přijímal plnění od svých nájemců (nájemné a služby s nájmem spojené) a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou předmětných nemovitostí ve vlastnictví žalobce. V současnosti jsou všechny bytové jednotky převedeny do vlastnictví a proto společnost [právnická osoba] poskytuje služby správy domu již vzniklému Společenství vlastníků nemovitostí [ulice a číslo] a [ulice a číslo], avšak na základě jiné smlouvy. Na shora uvedený účet pro správu nejsou v současné době připisovány kromě úroků žádné platby a se zůstatkem bude naloženo podle rozhodnutí členské schůze žalobce. Společnost [právnická osoba] informovala žalobce o exekuci, která je proti ní vedena na základě návrhu žalovaného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno] pod č.j. [spisová značka]. Exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného (tj. společnosti [právnická osoba]) z účtu u peněžního ústavu, č.j. [číslo jednací], vydaným soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], byla postižena pohledávka povinného (společnosti [právnická osoba]) na účtu pro správu ve výši 132 280,44 Kč (stav ke dni 31. 12. 2020). Podle sdělení jednatele společnosti [právnická osoba] se nepodařilo postup exekutora zvrátit, což ve svém důsledku znamená, že se žalobce nedostane k finančním prostředkům, které mu náležejí.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že dne 29. 12. 2020 byl soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] vydán exekuční příkaz, č.j. [číslo jednací], kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného č. [bankovní účet] (tj. společnosti [právnická osoba]), vedeného u [právnická osoba], zřízeného povinným pro financování správy a provozu svěřeného majetku žalobce v rozsahu smlouvy specifikovaném v žalobě, podle společně uzavřené Smlouvy o obstarání věci ze dne 28. 2. 1995. Proti tomuto usnesení povinný podal dne 31. 12. 2020 ve znění doplnění ze dne 23. 1. 2021 návrh na odklad a částečné zastavení exekuce a současně i odvolání k Městskému soudu v Praze, v němž zopakoval argumentaci obsaženou již v návrzích na odklad a zastavení exekuce. Podanému návrhu soudní exekutor nevyhověl a ke stejnému závěru dospěl po posouzení návrhu povinného i exekuční soud, který odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99 a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2501/2004, upravující problematiku majitele účtu. V nich uzavřel, že účet zřizuje peněžní ústav pro majitele zpravidla na základě smlouvy o běžném účtu, přičemž účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Z toho mimo jiné vyplývá, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy, přičemž v této souvislosti dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 48/2009, v němž Nejvyšší soud dovodil, že již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z běžného účtu u peněžního ústavu je nepochybné, že plní-li banka podle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“, a to na úhradu dluhu majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění zaniká pohledávka majitele účtu za bankou. Argumentace žalobce, že účet byl pouhým platebním místem, prostřednictvím kterého žalobce přijímal plnění od svých nájemců a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou předmětné nemovitosti, nejsou ve smyslu § 266 odst. 2 o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu v daném případě rozhodnými okolnostmi pro jejich vyloučení z exekuce, neboť okamžikem připsání finančních částek (nájemných a jiných souvisejících plateb) na účet, jehož majitelem je povinný, ztrácí tyto třetí osoby k finančním částkám jakékoliv majetkové právo, protože hodnota těchto peněz se stala majetkem banky. V exekuci se jedná o pravomocný závazek, který má jednoznačnou oporu jak v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. [spisová značka], včetně pravomocného usnesení Nejvyššího soudu v Brně, tak i z doložených účetních sestav a účetních dokladů samotného povinného, které jsou součástí příslušného spisového materiálu, a není tak zde žádný důvod, proč žalobce opakovaně uplatněnou pohledávku obstrukčně a účelově namítá jako neoprávněnou. Žalovaná se zcela ztotožňuje se závěry, tak jak jsou dokumentovány v usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

3. Žalobce v replice ze dne 26. 7. 2021 setrval na žalobních tvrzeních, akcentoval nesouhlas se závěry žalovaného, že by skutečnost, že bankovní účet č. [bankovní účet] byl pouhým platebním místem, byla okolností nerozhodnou pro vyloučení finančních prostředků z exekuce. Žalobce naopak zastává názor, že se jedná o klíčový argument, neboť vysvětluje, jak se na bankovním účtu povinného (tj. společnosti [právnická osoba]) ocitly finanční prostředky žalobce. Citovaný účet byl zřízen několik let předtím, než měl vzniknout exekuční titul ve prospěch žalovaného vůči společnosti [právnická osoba]. Finanční prostředky, které na bankovní účet přicházely, byly pouze platby členů bytového družstva za nájemné a služby spojené s nájmem a na základě příslušných nájemních smluv byly určeny žalobci jako vlastníku nemovitostí. Žalobce poté z těchto finančních prostředků uhradil povinnému, společnosti [právnická osoba], odměnu na základě uzavřené smlouvy o obstarání věci. Podle dohody žalobce s povinným zůstávalo vybrané nájemné a zálohy na služby na účtu, neboť byly určeny na údržbu a opravu nemovitostí, kterou prováděl právě povinný na základě smlouvy o obstarání věci. V žádném případě se tedy nejednalo, a ani nemohlo jednat, s výjimkou odměny na základě smlouvy o obstarání věci, o finanční prostředky povinného – společností [právnická osoba] nebo jemu určené.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti: Z rozsudku zdejšího soudu, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že tímto rozsudkem soud uložil žalované, společnosti [právnická osoba] zaplatit žalobci – [anonymizováno] ústavu [anonymizována dvě slova] částku 1 268 426,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 1. 9. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a dále povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 104 462 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. Z rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že potvrdil citovaný rozsudek Městského soudu v Praze. Oba rozsudky nabyly právní moci dne 9. 3. 2020.

5. Z exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že byl vydán soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno] ve věci povinného [právnická osoba] a oprávněného [příjmení] ústav [anonymizována dvě slova] k vymáhání peněžité povinnosti ve výši 1 370 980,20 Kč, když exekučním titulem byl rozsudek zdejšího soudu, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Tímto exekučním příkazem soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného mimo jiné i z účtu č. [bankovní účet] a přikázal peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy mu bude exekuční příkaz doručen, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal a přikázal peněžnímu ústavu, aby ve dni, který následuje po doručení vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo o zapsání doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí a vyrozumění o tom, že tento exekuční příkaz nabyl právní moci, odepsal vymáhanou pohledávku nejprve z účtu povinného, mimo jiné číslo účtu [bankovní účet] a vyplatil je na účet soudního exekutora zde specifikovaný. Z výroku IV. exekučního příkazu se podává, že povinný ztrácí podle § 304 odst. 3 o.s.ř. okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz, právo vybrat peněžní prostředky z účtu (účtů), použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce. O pověření soudního exekutora rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

6. Z usnesení, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že tímto usnesením soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno] odmítl návrh povinného na odklad exekuce ze dne 31. 12. 2020.

7. Z usnesení zdejšího soudu, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce.

8. Z kopie Smlouvy o obstarání věci uzavřené mezi [anonymizováno] družstvem- [ulice a číslo] jako objednatelem a firmou [název práv. osoby] ze dne 28. 2. 1995 soud zjistil, že předmětem smlouvy bylo zajištění správy a údržby bytových a nebytových objektů ve vlastnictví objednatele, smlouva obsahuje závazek obstaravatele vykonávat správu pro odběratele jeho jménem a na jeho účet, v článku III. odst. 4 písm. e) citované smlouvy se společnost [právnická osoba] mimo jiné zavázala předepisovat a vybírat nájemné a zálohy na služby dle obecně závazných právních předpisů, vymáhat nedoplatky nájemného a další platby nájemců, včetně poplatku z prodlení při opožděných platbách a provádět vyúčtování.

9. Z výpisu z firemního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] za období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020 soud zjistil, že majitelem účtu je společnost [právnická osoba], k datu 31. 12. 2020 činil zůstatek na účtu částku 132 280,44 Kč.

10. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

11. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] dne 28. 2. 1995 smlouvu o obstarání věci, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala vykonávat pro žalobce správu a údržbu bytových a nebytových objektů ve vlastnictví objednatele jménem žalobce a na jeho účet a v rámci této správy mimo jiné předepisovat a vybírat nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytů a nebytových prostor. Za tímto účelem zřídila společnost [právnická osoba] firemní účet u [obec] spořitelny, číslo účtu [bankovní účet], na který přicházely výhradně platby spojené s obstaravatelskou činností podle smlouvy ze dne 28. 2. 1995. Zdejší soud uložil pravomocným rozsudkem, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] společnosti [právnická osoba] zaplatit [anonymizováno] ústavu [anonymizována dvě slova] částku 1 268 426 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Na základě tohoto exekučního titulu pověřil zdejší soud dne 16. 12. 2020 pod č.j. [číslo jednací] provedením exekuce soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno]. Ten vydal pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, mimo jiné i z účtu č. [bankovní účet], usnesením ze dne 14. 1. 2021 odmítl návrh povinného na odklad exekuce a zdejší soud usnesením, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce. Na účtu v č. [bankovní účet] jsou uloženy peněžní prostředky náležející žalobci na základě smlouvy o obstarání věci uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne 28. 2. 1995.

12. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Podle rozsudků Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21Cdo 1774/99 ze dne 14. 4. 2000 nebo 20 Cdo 2501/2004 ze dne 23. 2. 2005, účet zřízený peněžním ústavem sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu spočívající v tom, aby jemu nebo jím určeným osobám byly na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu, představuje pohledávku z účtu u peněžního ústavu, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle § 303-311 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu ústavu, vyplývá z toho mimo jiné to, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 48/2009 ze dne 29. 4. 2010 již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z (běžného) účtu u peněžního ústavu (§ 303-311 o.s.ř.) je nepochybné, že plní-li banka dle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“ (a nikoliv za použití peněžních prostředků majitele účtu), a to na úhradu dluhů majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění (limitovaného výší částky vymáhané exekučním příkazem) zaniká pohledávka majitele (běžného) účtu za bankou. V takovém případě banka plní a oprávněný plnění přijímá s vědomím, že jde (maximálně však do výše pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu) o plnění na dluh třetí osoby (majitele běžného účtu – povinného podle exekučního příkazu). To však podle názoru soudu neznamená, že by se žalobce, v jehož prospěch byly peněžní prostředky na předmětném účtu povinným- společností [právnická osoba] shromažďovány, nemohl domáhat vyloučení této pohledávky z exekuce podáním předmětné vylučovací žaloby, a to z toho důvodu, že peněžní prostředky, přicházející na účet povinného, od samého počátku nebyly peněžními prostředky povinného, ale vždy náležely žalobci. Pokud by soud přitakal argumentaci žalované, znamenalo by to ve svém důsledku, že by povinný uspokojoval v rámci exekuce oprávněného nikoli ze svého majetku, ale z majetku třetí osoby- žalobce. Žalobci proto svědčí právo, nepřipouštějící exekuci, které lze uplatnit vylučovací žalobou. K témuž závěru dospěl zdejší soud i v usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], od kterého se soud v projednávané věci nemá důvod odchylovat. Z popsaných důvodů proto žalobě vyhověl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (replika k vyjádření žalované) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 7. 2021 a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 2. 2022 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

15. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované zaplatit žalobci náklady řízení k rukám zástupkyně žalobce.