14 C 149/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pořízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení částky 157 014 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplatit částku ve výši 157 014 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 24. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 51 876,96 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 6. 2019 domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zdraví. Žalobkyně tvrdila, že dne 26. 6. 2016 kolem 17. hodiny cestovala autobusem [číslo] jehož provozovatelem je žalovaná, žalobkyně nastoupila do autobusu na zastávce v areálu [nemocnice], kde byla navštívit hospitalizovaného manžela, autobus až do zastávky [část obce] v [obec a číslo] řídil řidič, jehož zde vystřídala řidička, která měla problém autobus nastartovat, řidič se proto musel vrátit, aby jí pomohl, způsob jízdy řidičky byl nápadně jiný od předchozího řidiče, neboť řidička jela trhaně natolik, že cestující se museli pevně držet madel a tyčí, žalobkyně se z autobusu chystala vystoupit na zastávce [ulice] v [obec a číslo], která je na znamení, jelikož žalobkyně seděla v zadní části autobusu a neměla poblíž sebe žádné tlačítko„ STOP“, kterým by dala znamení řidičce, vstala a vydala se k nejbližšímu tlačítku„ STOP“, když v tom řidička autobusu prudce zabrzdila a došlo tak k pádu žalobkyně v jehož důsledku žalobkyně utrpěla několik bolestivých zranění. Konkrétně se jednalo o frakturu lebky, krvácení do mozku, otřes mozku a další zhmožděniny po celém těle, což vedlo k její hospitalizaci v [nemocnice] v době od 26. 6. 2016 do 1. 7. 2016 s tím, že žalobkyně následně pravidelně docházela na lékařská vyšetření. Žalobkyně v žalobě uvedla, že uznává svoji odpovědnost na vzniku této události, a to ve výši 50 %. Žalobkyně uplatnila u žalované prostřednictvím právního zástupce dopisem ze dne 1. 8. 2018 nárok na náhradu bolestného v zálohové výši 30 000 Kč a nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění v zálohové výši 30 000 Kč, vše již po odečtu žalobkyní uznané 50 % spoluviny. Důsledky dopravní nehody se na zdraví žalobkyně projevují i v současné době, žalobkyně trpí úpornými bolestmi hlavy, zvýšenou unavitelností, závratěmi a zhoršením zraku a sluchu, což ji velmi omezuje v jejím běžném způsobu života. Tyto projevy jsou takové intenzity, že je nucena být v trvalé péči lékařů a užívat léky. Žalobkyně uplatnila prostřednictvím právního zástupce u žalované dopisem ze dne 15. 8. 2018 nárok na náhradu ošetřovatelské péče za období od 1. 7. 2016 do 30. 11. 2016 ve výši 91 200 Kč, již po odečtu žalobkyní uznané 50 % spoluviny. O žalobkyni v uvedeném období pečovala paní [příjmení] (švagrová žalobkyně) s panem [příjmení] (bratr žalobkyně). Jednalo se o podávání léků, přípravu stravy a pití, koupání, pomoc při osobní hygieně, převlékání, praní a věšení prádla, žehlení a další činnosti. Žalobkyni věnovali celý den a vstávali k ní i v noci, kdy se budila. Žalobkyně uplatnila prostřednictvím právního zástupce u žalované dopisem ze dne 15. 8. 2018 nárok na náhradu cestovného za období od 27. 6. 2016 do 14. 10. 2016 ve výši 5 814 Kč, již po odečtu žalobkyní uznané 50 % spoluviny. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 157 014 Kč, k jejíž úhradě vyzvala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce předžalobní upomínkou dne 9. 4. 2019 do 7 dnů od doručení upomínky, avšak bezvýsledně. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje ode dne marného uplynutí stanovené sedmidenní lhůty, tj. ode dne 24. 4. 2019, kdy za datum doručení předžalobní výzvy žalobkyně považuje den 16. 4. 2019, kdy právní zástupce žalované na předžalobní výzvu e-mailem reagoval.

2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včas odpor a vyjádření k žalobě. S žalobou nesouhlasila, nárok v celém rozsahu neuznala a navrhla její zamítnutí. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že ke škodné události došlo dne 26. 6. 2016 v čase okolo 17:00 hod, a to v autobuse provozovaném žalovanou, na lince [číslo]. Žalovaná dále tvrdila, že škodná událost byla již v minulosti, a to mimo jiné i na žádost samotné žalobkyně důsledně prošetřena. Škodná událost byla šetřena Policií České republiky, Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] ze strany pojistitele žalované, a to [právnická osoba] Prošetření ze strany Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] provedeno výlučně na základě žádosti žalobkyně, přičemž ze závěrů uvedených šetření, se jednoznačně podává, že zavinění nelze spatřovat v jednání na straně žalované, jakožto provozovatele, ale naopak výlučně v jednání žalobkyně, která jednoznačně svým jednáním porušila smluvní přepravní podmínky [anonymizováno], platné od 14. 12. 2008 a to tím, že se za jízdy jako stojící cestující nedržela zařízení k tomu určených, v důsledku čehož došlo při brždění vozidla k pádu a následné újmě na zdraví žalobkyně. Žalovaná dále tvrdila, že v době předcházející pádu žalobkyně, jela řidička s autobusem plynule, bez náhlé změny jízdy či prudkého brždění a přiměřenou rychlostí, žalobkyně se v průběhu jízdy postavila, přičemž se jednou rukou přidržovala sedačky, zatímco v druhé ruce držela tašky s nákupem, při následném brždění autobusu, přičemž se nejednalo o prudké brždění, začala žalobkyně padat dopředu, přičemž se snažila zachytit rukou madla-tyče, avšak to se jí nezdařilo a žalobkyně upadla mezi sedačky, následně se opětovně postavila a při snaze dojít ke dveřím znovu ztratila rovnováhu a opětovně upadla, přičemž se tak stalo nejspíše z důvodu převážení taškami s nákupem anebo v návaznosti na předešlý pád a v důsledku následného pádu se žalobkyně udeřila hlavou o posuvnou tyč prostředních dveří a madla určeného k držení cestujících za jízdy, přičemž za těchto okolností nemohla žalovaná škodné události nijak zabránit. 3. [ulice] účastník rovněž se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s odůvodněním, že žalovaná za škodu neodpovídá, neboť celou vinu nese žalobkyně, která porušila přepravní řád i obecné zvyklosti, vedlejší účastník pak také sporoval co do důvodu a výše požadované plnění žalobkyně.

4. Žalobkyně se v replice k vyjádření žalované a vedlejšího účastníka omezila na právní polemiku s jejich argumentací; jinak oproti žalobě neuvedla žádná nová skutková tvrzení.

5. Soud zjistil tyto skutečnosti:

6. Z nesporných tvrzení žalobkyně a žalované má soud za prokázané, že žalobkyně dne 26. 6. 2016 v čase okolo 17:00 hod. cestovala v autobusu linka [číslo] provozovaném žalovanou, kdy jí v souvislosti s pádem utrpěla zranění a škodu na zdraví.

7. Z obsahu spisu vedeného Policí ČR, Obvodní ředitelství policie [obec a číslo], služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, 1. oddělení čj. KRPA [číslo] [tel. číslo] soud zjistil tyto skutečnosti:

8. Z úředního záznamu s návrhem na uložení A/a ze dne 10. listopadu 2016 jako součásti shora uvedeného spisu soud zjistil, že příslušný policejní orgán přijal trestní oznámení pro podezření ze spáchání těžké újmy na zdraví z nedbalosti, kdy se měl dne 26. 6. 2016 stát okolo 17:00 hod. incident v autobusu linky [číslo] na [obec a číslo] [část obce] poblíž zastávky [ulice], při kterém mělo dojít ke zranění žalobkyně s tím, že policejní orgán k věci vyslechl řidičku autobusu [jméno] [příjmení], z jejíž výpovědi vyplynulo, že neví co se v autobusu stalo, protože se plně věnovala řízení a pouze zaslechla, jak někdo volá, aby zastavila. Policejní orgán k věci rovněž vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení], která uvedla, že se žalobkyně před křižovatkou u polikliniky [ulice] postavila do uličky, přičemž jednou rukou se přidržovala sedadla, ve druhé ruce držela tašky s nákupem, v křižovatce došlo k tomu, že řidička musela náhle změnit rychlost a v ten moment žalobkyně přepadla dopředu, svědkyně se pokusila žalobkyni zachytit, žalobkyně spadla na obličej mezi sedadla, zvedla se a chtěla se zachytit o madlo – tyč prostředních dveří, ale to se žalobkyni nepodařilo podle svědkyně buď v důsledku otřesu po prvním pádu nebo pro převážení tašek s nákupem, žalobkyně znovu ztratila rovnováhu a udeřila se hlavou o madlo- tyč u prostředních dveří, následně přepadla na druhou stranu dveří, kde se udeřila o madlo- tyč dveří, a poté co padala na zem se ještě udeřila o kovovou trubku otevíracího mechanismu dveří. Poté zůstala žalobkyně ležet na zemi. Svědkyně zavolala řidičku, aby zastavila, poté si všimla, že žalobkyni teče krev ze zátylku hlavy, a proto zavolala záchranku přes tísňovou linku 155 a poté vyčkávaly s řidičkou na příjezd zdravotníků, kteří žalobkyni odvezli do nemocnice. Svědkyně celý incident vnímala jako nešťastnou náhodu, do žalobkyně nikdo nestrčil a ani řidička za její pád nemohla, žalobkyně se za jízdy nedržela. Dále z tohoto úředního záznamu soud zjistil, že policejní orgán dospěl k závěru, že žalobkyně porušila smluvní přepravní podmínky, dle kterých stojící cestující je povinen přidržovat se ve vozidle zařízení k tomu určených.

9. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 3. 11. 2016 [jméno] [příjmení] k podanému trestnímu oznámení ad 9 výše jako součásti shora uvedeného spisu soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako osoba podávající vysvětlení uvedla, že jí nepřišlo, že by se nějak změnil způsob jízdy, jelo se úplně normálně přiměřenou rychlostí, za zastávkou [ulice] je zastávka je zastávka poliklinika [ulice], před křižovatkou autobus zastavil, žalobkyně seděla asi 2 sedadla přes uličku za osobou podávající vysvětlení, poté se postavila do uličky, jednou rukou se přidržovala sedačky, v druhé ruce měla tašky s nákupem, řidička se rozjela, ale do křižovatky u [jméno] jí do cesty vjelo vozidlo a řidička zabrzdila, osobě podávající vysvětlení nepřišlo, že by řidička brzdila nějak prudce, ale žalobkyně, která byla za ní začala padat dopředu, osoba podávající vysvětlení se žalobkyni snažila rukou zachytit, ale žalobkyně padala rychle, spadla na obličej mezi sedačky do přední poloviny autobusu, ihned se postavila, otočila se směrem k zadní části autobusu a chtěla přejít k prostředním dveřím, ale buď byla otřesena nebo jí možná i převážily tašky, které držela v ruce, osoba podávající vysvětlení nevěděla, zda žalobkyně udělala krok nebo se autobus rozjel, ale žalobkyně to měla asi 2 kroky k prostředním dveřím, znovu ztratila rovnováhu a udeřila se hlavou o tyč prostředních dveří, následně přepadla na druhou stranu dveří a tam se praštila znovu do hlavy o tyč, a poté padala k zemi, kde se znovu praštila do hlavy o otevírací mechanismus dveří, a pak dopadla na zem a ležela na zádech hlavou ke dveřím. Osoba podávající vysvětlení dále uvedla, že přišla k žalobkyni, zavolala řidičku, aby zastavila, zavolala linku 155 v tu chvíli si všimla, že žalobkyni teče krev z týlu hlavy, na to osoba podávající vysvětlení zkontrolovala, zda žalobkyně dýchá, poté, co se žalobkyně probrala, otevřela oči a osoba podávající vysvětlení se jí zeptala, jak se jmenuje, žalobkyně se snažila něco říci, ale osoba podávající vysvětlení jí nic nerozuměla, poté žalobkyni řekla, ať se nenamáhá a šla z autobusu navést záchranku, následně se vrátila k žalobkyni do autobusu a kontrolovala ji. Žalobkyně se stále snažila zvedat hlavu osoba podávající vysvětlení čekala s řidičkou až do příjezdu záchranky, a poté co si záchranáři převzali žalobkyni do péče, povídala si s řidičkou, která byla v šoku, poté osoba podávající vysvětlení odešla se synem domů. Osoba podávající vysvětlení dále uvedla, že žalobkyně upadla sama, nikdo je nestrčil, byla to nešťastná náhoda, nebyla to chyba řidičky, autobus objíždí trasu se zdravotními zařízeními, využívají jej převážně starší lidé, na zastávkách jim řidiči nechávají dostatek času na vystoupení a nastoupení.

10. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení řidičky autobusu ze dne 17. 10 2016 jako součásti shora uvedeného spisu soud zjistil, že řidička jako osoba podávající vysvětlení uvedla, že si již přesně nepamatuje datum předmětného incidentu, vybavuje si jen, že to bylo v létě asi červen 2016, bylo to víkend (možná neděle), v ten den řidička nastoupila do zaměstnání okolo 16:42 hodin ve stanici [část obce], kde mají střídání a po vystřídání pokračovala s linkou 295 směrem na [část obce]. Po vyjetí ze zastávky [ulice] směrem na zastávku poliklinika [ulice] na ni přítomná [jméno] [příjmení] zavolala„ zastavte, zastavte, tady spadla paní“. Ihned, jak to bylo možné, řidička zajela ke kraji vozovky, zastavila a šla se podívat do zadní části autobusu, kde na zemi na zádech ležela žalobkyně, krvácela ze zátylku hlavy, nekomunikovala a žalobkyni na místě již pomáhala a první pomoc poskytovala [jméno] [příjmení], dále byl v autobusu nějaký muž a mladá slečna asi patnáctiletá. Než řidička přišla za nimi do zadní části autobusu, [jméno] [příjmení] již volala záchranku, řidička do příjezdu záchranky hlídala žalobkyni životní funkce. Záchranáři se ptali řidičky, co se stalo, ale ta pád neviděla, protože se věnovala řízení. Řidička dále uvedla, že [jméno] [příjmení] ji uklidňovala, že za to nemůže, že se žalobkyně nedržela, a proto spadla.

11. Ze smluvních přepravních podmínek [anonymizována tři slova], platných od 14. 12. 2008 ve znění dodatků jako součásti shora uvedeného spisu soud zjistil, že podle čl. 4 2. bod 10. podmínek je stojící cestující povinen přidržovat se ve vozidle zařízení k tomu určených.

12. Žalobkyně v rámci účastnického výslechu před soudem mimo jiné uvedla, že 21. 6. 2016 doprovázela svého manžela do zdravotnického zařízení na [anonymizováno], kde jej následně hospitalizovali, poté za ním jezdila na návštěvy, dne 26. 6. 2016 cestovala ze zdravotnického zařízení ze zastávky [ulice] v 16:27 hodin autobusem [číslo] autobus řídil řidič do stanice [část obce], kde došlo k výměně řidičů, řidička nemohla nastartovat autobus, její jízda byla trhaná, autobus měl dvoje dveře, a to ve předu a uprostřed, žalobkyně nastupovala dveřmi uprostřed. Bylo to v neděli a v autobuse nebylo moc cestujících, posadila se na sedadlo a i vsedě se musela celou dobu držet, nebyla spokojená s jízdou, jela do zastávky u [jméno] v [část obce], jedná se o zastávku na znamení. Během doby, kdy seděla na sedadle, mačkala ze sedačky signální zařízení a na řidičku křičela, aby na této zastávce zastavila, řidička nijak nereagovala. Jak se autobus blížil k zastávce, došlo k prudkému zabrzdění, předtím než autobus dojel k zastávce u [jméno] v [část obce] žalobkyně již stála u dveří po dobu cca 2 – 3 minut, po celou dobu jízdy se držela, následně došlo k prudkému zastavení, žalobkyně upadla, a pak si již nic nepamatuje, cestovala s kabelkou, která nebyla těžká (obsahovala peněženku, klíče, Alpu, mast), také s sebou měla igelitku, ve které si vezla malou vodu na pití.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení] v rámci své výpovědi před soudem mimo jiné uvedla, že se odvolává se na svou výpověď, kterou učinila před orgánem Policie ČR dne 17. 10. 2016, žádala, aby byla brána jako součást její výpovědi. Dále uvedla, že v době pádu žalobkyně v dopravním prostředku – autobusu, byla řidičkou tohoto autobusu, zřejmě se jednalo o linku 166, kdy jela z domova seniorů v [část obce] do [část obce], za jízdy slyšela zezadu křik, někdo volal, aby zastavila, že nějaká paní upadla. Svědkyně zastavila, následně se dozvěděla od spolucestující, od mladé paní (svědkyně této události [jméno] [příjmení]), že žalobkyně během jízdy seděla v autobusu, následně během jízdy vstala, v ruce držela tašky a začala se pohybovat za jízdy po autobusu, aniž by se jakkoliv držela, následně upadla. Svědkyně dále uvedla, že jela naprosto standardním způsobem, neuvědomuje si, že by došlo k nějaké dopravní situaci, která by jí nutila prudce brzdit. Dále svědkyně uvedla, že svědkyně celého incidentu (poznámka soudu: [jméno] [příjmení]) jí říkala, že žalobkyně seděla někde v autobusu naproti [jméno] [příjmení] přes uličku s tím, že [jméno] [příjmení] seděla nad schodištěm u dveří, jednalo se o zadní dveře. V autobusu jsou tlačítka na znamení v přední části i uprostřed, svědkyně uvedla, že si myslí, že žalobkyně seděla v místě, kde nedaleko sebe měla takovéto tlačítko. Kdykoliv, když někdo chce vystoupit na zastávce na znamení, tak toto znamení musí dát před zastávkou, na které chce vystoupit, buď někoho požádá, nebo na zavolá na řidičku, že bude vystupovat. Svědkyně dále uvedla, že v autobuse, který řídila, nebyl kamerový systém a o celém incidentu informovala svého zaměstnavatele. [příjmení] [jméno] [příjmení] nikdy v žádném kontaktu nebyla, nicméně ještě v autobusu se se jí zeptala na telefonní kontakt a na jméno, což je standardní postup. Svědkyně uvedla, že ví o tom, že než přijela záchranná služba tak seděla vedle žalobkyně a vedle ní ležely další tašky patřící žalobkyni (asi dvě).

14. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve výpovědi před soudem odkázala na své podání, učiněné na úřední záznam u Policie ČR ze dne 3. 11. 2016 a požádala, aby bylo bráno jako součást její výpovědi. Svědkyně dále uvedla, že jela autobusem společně se svým malým synem, jeli z pohotovosti z [nemocnice] na [obec] (cca před 4 lety) autobusem, se synem seděli vedle sebe u zadních dveří, jednalo se o menší autobus, který měl pouze 2 dveře, žalobkyně seděla přes uličku, asi 2 sedadla od nich. Dále svědkyně uvedla, že žalobkyně měla v každé ruce jednu tašku a že tyto dvě tašky ji převážily, když se snažila dostat od svého sedadla směrem k východu ke dveřím autobusu, kdy toto učinila za jízdy, v každé ruce držela jednu tašku, přidržovala se opěradel sedadel, spíše tak ručkovala, aby se dostala ke dveřím, na křižovatce autobus zastavil, což byla jeho povinnost, následně se rozjel, ale pak musela řidička zabrzdit, neboť jí do jízdy vjelo vozidlo, dopravní situace tam bývá nepřehledná. Jak autobus zastavil, takto žalobkyni odmrštilo do okna autobusu a pak zpět, resp. na dveře autobusu, následně se udeřila o okno autobusu a pak zpět o dveře autobusu, hlavou se udeřila o tzv. rantl, který zajišťuje otevírání dveří u autobusu. Svědkyně dále uvedla, že jí přišlo, že v tu chvíli řidička zabrzdila prudce, ale celou věc si již s odstupem doby nepamatuje. Svědkyně dále uvedla, že si pamatuje, že řidička zabrzdila, neboť jí do cesty vjelo vozidlo, svědkyně volala na řidičku, aby zastavila, že se jedna z cestujících udeřila do hlavy, následně se snažila zajistit první pomoc a zavolat rychlou záchrannou službu. Svědkyně dále uvedla, že pokud hovořila o taškách, myslí si, že se jednalo o nějaké igelitky s nákupem, přesně již neví, na stejné zastávce chtěla svědkyně rovněž vystupovat se svým synem, nebyla schopna říci, zdali je zastávka na znamení či nikoliv, chtěla však počkat, až vjede autobus do zastávky a zastaví, Přesně si nepamatuje, kde bylo tlačítko, kde se dává impuls na znamení pro řidiče.

15. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

16. Z nesporných tvrzení účastníků a na základě provedeného dokazování lze o skutkovém stavu učinit závěr, že žalobkyně cestovala dne 26. 6. 2016 okolo 17. hodiny autobusem [číslo] který provozovala žalovaná, vstala ze sedadla, postavila se do uličky, aniž by se, když stála, držela tyčí či jiných zařízení autobusu k tomu určených, k čemuž byla prokazatelně jako účastník přepravy provozované žalovanou povinna podle smluvních přepravních podmínek [anonymizována tři slova] platných od 14. 12. 2018, čl. 4 2. bod 10, kdy se pouze jednou rukou přidržovala sedadel, zatímco v druhé ruce měla tašky. Za této situace řidička autobusu z důvodu dopravní situace zabrzdila (avšak nijak prudce), stojící žalobkyně, která se nedržela tak, jak k tomu byla povinna, začala padat směrem dopředu mezi sedačky, kam také spadla, nato se znovu postavila, ztratila rovnováhu a opakovaně se udeřila o tyče u prostředních dveří autobusu, upadla na zem a utrpěla zranění a škodu na zdraví. Při předmětném zabrzdění autobusu v něm jinak nedošlo k žádné obdobné situaci, která se přihodila žalobkyni. Tento skutkový děj má soud za spolehlivě prokázaný z podání vysvětlení [jméno] [příjmení], které učinila na Policii ČR, jak je zachyceno ve spisu Policie ČR a rovněž z její svědecké výpovědi před soudem. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti toho, co [jméno] [příjmení] jako bezprostřední účastník a svědek inkriminované situace uvedla v rámci podání vysvětlení i jako svědek před soudem. Obsah podání vysvětlení a obsah svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] před soudem soud hodnotil jak samostatně tak ve vzájemné souvislosti a neshledal v nich žádné rozpory, které by vedly k pochybnostem soudu o věrohodnosti toho, co [jméno] [příjmení] ať již jako osoba podávající vysvětlení či jako svědkyně k věci uvedla. To platí i o tom, že [jméno] [příjmení] v rámci podání vysvětlení (které bylo učiněno časově dříve a bezprostředněji k datu inkriminované události) uvedla, že řidička autobusu nezabrzdila nijak prudce a v rámci svědecké výpovědi (učiněné s větším časovým odstupem po inkriminované události) uvedla, že si myslí, že řidička brzdila prudce, ale že si to to již s odstupem doby nepamatuje. Z toho, co uvedla v rámci podání vysvětlení Policii ČR a jako svědkyně před soudem řidička autobusu žalované [jméno] [příjmení], soud nezjistil nic, co by zpochybňovalo průběh skutkového děje, tak jak byl vylíčen [jméno] [příjmení]. Soud neuvěřil žalobkyni, která při účastnickém výslechu uvedla, že se celou dobu jízdy držela rámu. Důvodem především je, že účastnický výslech je pro zájem účastníka na výsledku sporu vždy zatížen určitou mírou nevěrohodnosti a když soud zvážil účastnický výslech žalobkyně a obsah podaného vysvětlení a svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], zhodnotil si to, co k věci uvedla [jméno] [příjmení] jako více věrohodné než to, co v rámci účastnického výslechu vypověděla žalobkyně.

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Podle § 2927 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

19. Podle 2927 odst. 2 o. z., povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Konstrukce liberačního důvodu v § 2927 odst. 2 o. z. však nevylučuje použití obecných ustanovení, která se vztahují ke všem typům povinnosti k náhradě škody, tedy ani použití § 2918 o. z., dle kterého vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Pak nejde o zproštění odpovědnosti provozovatele z liberačního důvodu, ale o důvod spočívající v absenci příčinné souvislosti mezi okolností, za niž objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně utrpěla pádem zranění a škodu na zdraví nikoliv z důvodu nutného, avšak nijak prudkého zabrzdění autobusu, majícího povahu v jeho provozu, ale z důvodu, že se při tomto nijak prudkém zabrzdění jako stojící cestující nedržela tak, jak se držet měla, a to i podle pro žalovanou jako pro cestujícího závazných přepravních podmínek. Žalovaná za škodu na zdraví žalobkyně neodpovídá.

21. Ze všech uvedených důvodů soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 876,96 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 157 014 Kč sestávající z částky 7 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání odporu a vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 7. 2019, z částky 7 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení (převzetí věci novým advokátem) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 7. 2020 a z částky 7 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 11. 2020 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 273,52 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 7. 2020 náhrada 2 136,76 Kč za 220 ujetých km v částce 1 336,76 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 11. 2020 náhrada 2 136,76 Kč za 220 ujetých km v částce 1 336,76 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 873,52 Kč ve výši 9 003,44 Kč.

23. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal vedlejšímu účastníku, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1x písemné podání ve věci samé- vstup do řízení, 1x písemné podání ve věci samé- vyjádření k žalobě, 1x účast na jednání soudu dne 27. 7. 2020, 1x účast na jednání soudu dne 30. 111. 2020).