14 C 150/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pořízovou ve věci a) žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem: adresa , anonymizována dvě slova příjmení b) žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem: adresa , obec c) žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem: adresa žalobce a žalobkyně , obec d) žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem: osobní údaje žalobce e) žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , b bytem: adresa , anonymizována dvě slova příjmení f) žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem: adresa žalobce , obec g) žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem: adresa žalobkyně a žalobkyně , obec h) žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem: adresa žalobkyně a žalobkyně , obec i) žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem: adresa , obec j) žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem: adresa , obec k) žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem: adresa , obec l) žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem: adresa , obec a číslo m) žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem: adresa žalobce a žalobkyně , obec všichni zastoupeni Mgr. jméno příjmení , LL.M., advokátkou se sídlem v  obec , ulice a číslo proti žalované: ; právnická osoba , se sídlem: osobní údaje žalované o zaplacení částky 5 200 euro s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají po žalované zaplatit částku ve výši 5 200 Eur se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 5 200 Eur od 24. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci a) – m) jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2021 domáhali zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a žalobu zdůvodnili tím, že dne 20. 4. 2019 se zúčastnili letu provozovaného žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Hurghady do Prahy, avšak letadlo přiletělo do cílové destinace se zpožděním v trvání 7,04 hodin. Každý ze žalobců požaduje kompenzaci ve výši 400 Eur s příslušenstvím. Žalobci postoupili svou pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno] a tato vyzvala žalovanou k náhradě dopisem ze dne 23. 4. 2019. Žalovaná kompenzaci nevyplatila a [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávku zpětně na cestující. Právní zástupce žalobců vyzval žalovanou k náhradě dopisem ze dne 23. 1. 2021.

2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, neboť nárok žalobců nebyl uplatněn žalobci včas, když z důvodu neplatnosti smluv o postoupení nároku ze žalobců na [právnická osoba] výzvu ke kompenzaci uplatnili žalobci až dne 23. 1. 2021 a tedy opožděně po uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční promlčecí doby. Žalovaná též učinila sporným tvrzení žalobců, že ať již oni nebo [právnická osoba] v jejich zastoupení vyzvala žalovanou k náhradě škody dopisem dne 23. 4. 2019, když takovou listinu neeviduje.

3. Z důvodů procesní ekonomie se soud primárně zabýval námitkou žalované, že nárok žalobců nebyl uplatněn u žalované včas.

4. V řízení nebylo spornou skutečností, že žalobci se se zúčastnili letu provozovaného žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Hurghady do Prahy, avšak letadlo přiletělo do cílové destinace se zpožděním v trvání 7,04 hodin (prokázáno též listinami č. rezervace letu [číslo] – žalobců, cestovní dokumenty [číslo]) a že žalobci uplatnili svůj nárok u žalované dne 23. 1. 2021.

5. Z listiny žádost o úhradu kompenzace za zpoždění letu ze dne 23. 4. 2019 soud nezjistil, kdy byla doručena žalované.

6. Z dalších provedených důkazů soud žádná pro věc významná skutková zjištění nečinil. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

7. Žalobci se se zúčastnili letu provozovaného žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Hurghady do Prahy, avšak letadlo přiletělo do cílové destinace se zpožděním v trvání 7,04 hodin (prokázáno též listinami č. rezervace letu [číslo] – žalobců, cestovní dokumenty č. 01458755). Žalobci uplatnili svůj nárok u žalované dne 23. 1. 2021.

8. Na věc dopadá přímo použitelné nařízení č. 261/2004 čl. 5 odst. 3 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b), podle kterého má cestující právo na náhradu ve výši 400 euro, neboť se jedná o letovou vzdálenost od 1 500 km do 3 000 km.

9. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. Podle ust. 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

10. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22 listopadu 1012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“.

11. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise - https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 12. Shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl sice zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, důvodem zrušení však nebyl nesprávný právní názor na otázku promlčení, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by otázka promlčení byla řešena. Celé řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019 – 98). I když uvedený rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, obsahuje úvahy a premisy aplikovatelné i v dané věci.

13. Rovněž v rozsudku ze dne 30. 9. 2021, č. j. 36 Co 243/2021-64, Městský soud v Praze vyslovil názor, že„ mezi práva, která musí cestující u dopravce uplatnit ve lhůtách vyplývajících z § 2553 odst. 3 o. z., patří i právo na náhradu, kterou cestujícím, jejichž let byl významným způsobem zpožděn, garantuje Nařízení č. 261/2004, jakožto předpis, který upravuje práva cestujících vůči leteckému dopravci (§ 2578 o. z.)“.

14. Nařízení č. 261/2004 neobsahuje vlastní úpravu promlčení. V souladu se závěry citovaného rozsudku SDEU C [číslo] je nutno posuzovat otázku včasnosti uplatnění nároku u leteckého dopravce podle vnitrostátní právní úpravy, tedy v tomto případě podle o. z.

15. Povinnosti cestujících upravené nařízením č. 261/2004 nelze ze strany dopravce nijak omezit ani vyloučit. Nařízení č. 261/2004 ukládá leteckému přepravci povinnost informovat cestující o jejich právech, při jejich uplatnění mohou použít typizovaný formulář dostupný na webových stránkách Evropské komise. Tato povinnost leteckého přepravce a tomu odpovídající práva cestujícího jsou založena na předpokladu notifikace nároku cestujícím. Stejný závěr je pak možno dovodit ze znění již odvolacím soudem uváděného odst. 20 preambule a čl. 14, čl. 5 odst. 1 písm. c), ale i čl. 12 či čl. 15 odst. 2 nařízení č. 261/2004, které předpokládají další či jinou notifikační aktivitu cestujícího. Ustanovení § 2578 o. z. nepředpokládá podrobnější úpravu přepravy osob a věcí pouze přepravními řády, ale stanoví, že může být upravena„ zejména“ přepravními řády, pokud neexistuje přímo aplikovatelný předpis evropské unie.

16. Ustanovení § 2553 o. z. ukládá cestujícím povinnost uplatnit nároky z přepravní smlouvy bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne nastoupení k letu nebo ode dne, kdy měl cestující na let nastoupit. Jedná se o hmotněprávní lhůtu; nestačí tedy, aby byla notifikace ze strany cestujícího v uvedené lhůtě odeslána, ale musí být doručena. Pokud právo nebylo v uvedené lhůtě řádně uplatněno, k námitce přepravce zaniká.

17. S ohledem na nesporný a prokázaný den odletu letadla (20. 4. 2019) a nesporné doručení výzvy žalobců žalované dne 23. 1. 2021 byla výzva doručena po zákonné lhůtě 6 měsíců. Žalobci v řízení neprokázali doručení případné jiné jejich výzvy v šestiměsíční lhůtě od 20. 4. 2019, když soud, jak výše uvedeno, z listiny„ žádost o úhradu kompenzace za zpoždění letu ze dne 23. 4. 2019“ okamžik jejího doručení žalované nezjistil a jiný důkaz žalobci nenabídli. Vzhledem k tomu, že žalovaná námitku pozdního uplatnění práva vznesla, soudu nezbylo, než ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z. žalobcům uplatněný nárok nepřiznat a žalobu zamítnout.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý z šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání odporu, příprava na jednání soudu dne 30. 7. 2021, účast na jednání soudu dne 30. 7. 2021, vyjádření ze dne 30. 8. 2021, příprava na jednání soudu dne 24. 11. 2021, účast na jednání soudu dne 24. 11. 2021.