14 C 151/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pořízové a přísedících JUDr. jméno příjmení a Ing. jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 118 043 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 118.043 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 4.685 Kč pro období od 16.5.2018 do zaplacení ve výši 8,75% ročně, z částky 21.547 Kč pro období od 16.6.2018 do zaplacení ve výši 8,75% ročně, z částky 19.674 Kč pro období od 16.7.2018 do zaplacení ve výši 9% ročně, z částky 20.611 Kč pro období od 16.8.2018 do zaplacení ve výši 9,25% ročně, z částky 21.547 Kč pro období od 16.9.2018 do zaplacení ve výši 9,25% ročně, z částky 18.737 Kč pro období od 16.10.2018 do zaplacení ve výši 9,50% ročně, z částky 15.927 Kč pro období od 16.11.2018 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 59 991,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku ve výši 5.903 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2018 jako lesní dělnice, pracovní smlouva byla sjednána na dobu určitou do 30. 11. 2018, žalovaná dne 23. 4. 2018 pracovní poměr žalobkyně zrušila ve zkušební době. Žalobkyně dne 24. 4. 2018 doručila žalované oznámení, v němž se dovolala neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době, obdobné sdělení pak žalované zaslal právní zástupce žalobkyně dne 14. 6. 2018, přičemž z obou oznámení je zřejmé, že žalobkyně trvá na pokračování pracovního poměru a na tom, aby jí žalovaná i nadále přidělovala práci. Následně podala žalobkyně žalobu na určení neplatnosti tohoto skončení pracovního poměru, rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], který (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizováno]) nabyl právní moci dne [datum], bylo mimo jiné určeno, že zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované ze dne 23. 4. 2018 je neplatné. Žalobkyni tak náleží nárok na náhradu mzdy de § 69 odst. 1 zák. práce. Žalobkyně byla ochotna, schopna a připravena vykonávat práci pro žalovanou od 24. 4. 2018, kdy mu tuto skutečnost písemně sdělila, do 23. 10. 2018, neboť následujícího dne nastoupila na mateřskou dovolenou. Dle potvrzení žalované, jehož obsah žalobkyně učinila nesporným, činil průměrný hodinový výdělek žalobkyně v rozhodném období prvního čtvrtletí 2018 částku 124,91 Kč hrubého, pracovní doba žalobkyně činila 37,5 hodin týdně a byla rozvržena rovnoměrně, výše náhrady mzdy za měsíc duben 2018 činí částku 4 685 Kč, za měsíc květen 2018 částku 21 547 Kč, za měsíc červen 2018 částku 19 674 Kč, za měsíc červenec 2018 částku 20 611 Kč, za měsíc srpen 2018 částku 21 547 Kč, za měsíc září 2018 částku 18 737 Kč a za měsíc říjen 2018 částku 15 927 Kč, celkem 118 043 Kč s tím, že žalobkyně požaduje úrok z prodlení vždy počínaje 16. dnem následujícího měsíce po měsíci, v němž jí na danou náhradu mzdy vznikl nárok, neboť splatnost mzdy, a tedy i náhrady mzdy, byla v pracovní smlouvě žalobkyně sjednána k 15. dni v následujícím měsíci.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou zcela neuznala a navrhla její zamítnutí, když učinila sporným, že žalobkyně byla od 24. 4. 2018 ochotna, schopna a připravena vykonávat práci pro žalovanou, neboť byla těhotná, nemohla vykonávat práci sjednanou v pracovní smlouvě, žalovaná neměla pro žalobkyni jinou vhodnou práci, na kterou by žalobkyni převedla a za takové situace s přihlédnutím k ust. § 52 písm e) zák. práce nárok na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zák. práce nevzniká.

3. K tomu žalobkyně argumentovala tím, že těhotenství nelze kvalifikovat jako obecné onemocnění, je třeba aplikovat § 239 zák. práce upravující pro těhotné ženy odlišný režim převedení na jinou práci, kdy platí, že pokud zaměstnavatel nemá pro těhotnou zaměstnankyni jinou vhodnou práci, na kterou by ji převedl, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zák. práce, za kterou těhotné zaměstnankyni přísluší náhrada mzdy a to i podle § 69 odst. 1 zák práce.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně od 1. 3. 2018 pracovala u žalované jako lesní dělnice.

6. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], který (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizováno]) nabyl právní moci dne 9. 3. 2022, soud zjistil, že zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované, učiněné žalovanou dne 23. 4. 2018, je neplatné.

7. Z oznámení o pokračování pracovního poměru ze dne 24. 4. 2018 a z lékařských zpráv (viz spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) má soud za prokázané, že žalobkyně byla ke dni 23. 4. 2018 těhotná a že dne 24. 4. 2018 oznámila žalované, že trvá na pokračování pracovního poměru.

8. Mezi účastníky nebylo sporné, že průměrný hodinový výdělek žalobkyně v prvním čtvrtletí roku 2018 činil částku 124,91 Kč hrubého, pracovní doba žalobkyně činila 37,5 hodin týdně, splatnost mzdy byla vždy k 15 dni příslušného měsíce, směny byly pravidelné (viz též potvrzení zaměstnavatele ze dne 6. 5. 2021, pracovní smlouva ze dne 1. 3. 2018).

9. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 5. 2021 a z odpovědi žalované ze dne 5. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení náhrady mzdy za období od 24. 4. 2018 do 23. 10. 2018.

10. Soud zhodnotil shora provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), tedy hodnotil je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení, nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z provedených listinných důkazů.

11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil.

12. Na základě provedeného dokazování a z toho, co nebylo mezi účastníky sporným, lze o zjištěném skutkovém stavu učinit následující závěr:

13. Žalobkyně od 1. 3. 2018 pracuje u žalované jako lesní dělnice, neboť zrušení tohoto pracovního poměru učiněné žalovanou dne 23. 4. 2018, je neplatné. Žalobkyně byla ke dni 23. 4. 2018 těhotná. Žalobkyně dne 24. 4. 2018 oznámila žalované, že trvá na pokračování pracovního poměru. Průměrný hodinový výdělek žalobkyně v prvním čtvrtletí roku 2018 činil částku 124,91 Kč hrubého, pracovní doba žalobkyně činila 37,5 hodin týdně, splatnost mzdy byla vždy k 15 dni příslušného měsíce, směny byly pravidelně rozvrženy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení náhrady mzdy za období od 24. 4. 2018 do 23. 10. 2018.

14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

15. Podle § 69 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

16. Podle § 69 odst. 2 ZP, přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

17. Podle § 41 odst. 1 písm. c) a g), ZP, zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci, koná-li těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu práci, kterou nesmějí být tyto zaměstnankyně zaměstnávány nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřství nebo požádá-li o to těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu, která pracuje v noci.

18. Podle § 239 odst. 1 ZP, koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která je těhotným zaměstnankyním zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Požádá-li těhotná zaměstnankyně pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět.

19. Podle § 239 odst. 3 ZP, dosahuje-li zaměstnankyně při práci, na niž byla převedena, bez svého zavinění nižšího výdělku než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle zvláštního právního předpisu.

20. Podle § 207 ZP, nemůže-li zaměstnanec konat práci a) pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami, jde o prostoj, a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku, b) v důsledku přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.

21. Podle § 208 ZP věta před středníkem, nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

22. Soud se ztotožnil s argumentací žalobkyně o tom, že těhotenství nelze považovat za obecné onemocnění. Proto rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1645/2020 právě z důvodu, že ve věci tam souzené se nejednalo o těhotenství, ale o obecné onemocnění, na souzenou věc nepřiléhá. Nepřevedení (lhostejno z jakého důvodu na straně zaměstnavatele) těhotné zaměstnankyně na jinou práci za situace, kdy těhotná zaměstnankyně po (neplatném) ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele včas sdělí zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnával (je ochotna schopna a připravena vykonávat práci), je jinou překážkou v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 ZP s důsledkem vzniku nároku na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 ZP.

23. Žalobkyně požadovala náhradu mzdy za období od 24. 4. 2018 do 23. 10. 2018, tedy za období, které nepřekročilo dobu 6 měsíců od neplatného skončení pracovního poměru. Pak nelze aplikovat ust. § 69 odst. 2 ZP a zohlednit, zda žalobkyně ve shora uvedené době měla příjmy ať již z jiné práce, či zda pobírala sociální dávky.

24. Průměrný hodinový výdělek žalobkyně v rozhodném období prvního čtvrtletí 2018 činil částku 124,91 Kč hrubého, pracovní doba žalobkyně činila 37,5 hodin týdně a byla rozvržena rovnoměrně, výše náhrady mzdy za měsíc duben 2018 (počet směn v měsíci 5, počet hodin 37,5, průměrný hodinový výdělek 124,91 Kč) činí částku 4 685 Kč splatnou 15. 5. 2018, za měsíc květen 2018 (počet směn v měsíci 23, počet hodin 172,5 průměrný hodinový výdělek 124,91 Kč) částku 21 547 Kč splatnou 15. 6. 2018, za měsíc červen 2018 (počet směn v měsíci 21, počet hodin 157,5 průměrný hodinový výdělek 124,91 Kč) částku 19 674 Kč splatnou 15. 7. 2018, za měsíc červenec 2018 (počet směn v měsíci 22, počet hodin 165, průměrný hodinový výdělek 124,91 Kč) částku 20 611 Kč splatnou 15. 8. 2018, za měsíc srpen 2018 (počet směn v měsíci 23, počet hodin 172,5 průměrný hodinový výdělek 124,91 Kč) částku 21 547 Kč splatnou 15. 9. 2018, za měsíc září 2018 (počet směn v měsíci 20, počet hodin 150, průměrný hodinový výdělek 124,91 Kč) částku 18 737 Kč splatnou 15. 10. 2018 a za měsíc říjen 2018 (počet směn v měsíci 17, počet hodin 127,5 průměrný hodinový výdělek 124,91 Kč) částku 15 927 Kč splatnou 15. 11. 2018.

25. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, o úrocích z prodlení rozhodl podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 „o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 991,80 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 043 Kč sestávající z částky 5 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 930 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 5 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 930 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 5 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (závěrečný návrh) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 5 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 49 580 Kč ve výši 10 411,80 Kč.

27. O povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek za podání žaloby rozhodl soud podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.