14 C 202/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pořízovou ve věci žalobce: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované ., IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C ., IČO IČO advokáta C se sídlem Adresa advokáta C zastoupená advokátem Jméno advokáta D se sídlem Adresa advokáta D o zaplacení částky 1 519 233 Kč s příslušenstvím I. Žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 1 503 172 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75% ročně od 13.6.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. V části, ve který se žalobkyně domáhá po žalované 1) a žalované 2) zaplatit společně a nerozdílně částku ve výši 16 061 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky, počínaje od 13.6.2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 312 824,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.IV. Žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, soudní poplatek ve výši 75 159 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou podanou soudu dne 21. 6. 2022 se žalobkyně domáhala na prvé žalované (původně , právnická osoba, , IČO , IČO, , po připuštění záměny , Jméno žalované, ., IČO , IČO žalované, ) a druhé žalované, aby jí společně a nerozdílně zaplatily částku 1 519 233 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody s odůvodněním, že škoda je tvořena částkami vyplacenými žalobkyní v letech 2014-2020 právnímu předchůdci prvé žalované a nájemci druhé žalované na základě zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen ZOPK), když žalobkyně shora uvedenou částku vyplatila jako újmu za ztížení hospodaření na pozemcích v překryvu s Národní přírodní rezervací , adresa, , a to v souladu se ustanovením § 58 ZOPK. Žalobkyni škoda vznikla v důsledku jednání druhé žalované, která předmětné pozemky v překryvu s přírodní rezervací dne 27. 12. 2011 prodala právnímu předchůdci prvé žalované, aniž by je předtím nabídla státu v souladu s ustanovením § 61 odst. 1 ZOPK. Stát přitom o pozemky zájem měl a na své předkupní právo druhou žalovanou upozorňoval. Také právní předchůdkyně prvé žalované, která pozemky od druhé žalované zakoupila, je následně státu odmítla prodat. Žalobkyně přes uvedené protiprávní jednání právní předchůdkyně prvé žalované a druhé žalované byla nucena jednat podle zákona a vyplácet vlastníkovi předmětných pozemků, respektive jeho nájemci, náhradu za ztížení hospodaření podle § 58 ZOPK, a to až do doby, kdy bylo rozsudkem Okresního soudu v Mostě, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu Ústí nad Labem, pravomocně rozhodnuto, že se nahrazuje projev vůle právní předchůdkyně prvé žalované uzavřít kupní smlouvu o převodu pozemků na žalobkyni. Vlastnické právo ve prospěch žalobkyně bylo do katastru nemovitostí vloženo s účinky od 25. 3. 2022.

2. Druhá žalovaná nárok uplatněný žalobou zcela neuznala a navrhla její zamítnutí, namítala absenci (resp. přerušení) příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzeným porušením zákonné povinnosti druhou žalovanou a vznikem žalobkyní tvrzené škody s argumentací, že i kdyby druhá žalovaná porušila zákonné předkupní právo žalobkyně, nebyla by zde dostatečná příčinná souvislost mezi tímto porušením zákonného předkupního práva a škodou, která měla žalobkyni vzniknout vyplacením náhrady podle § 58 ZOPK, když druhá žalovaná po převodu dotčených pozemků na právní předchůdkyni prvé žalované žalobkyni o žádnou takovou náhradu nežádala ani žádnou takovou náhradu od žalobkyně neobdržela, druhá žalovaná neměla žádný vliv na to, zda a v jakém rozsahu právní předchůdkyně prvé žalované či dokonce třetí osoba, odvozující své právo od prvé žalované, o náhradu podle § 58 ZOPK požádá. Podle druhé žalované nemůže jít k její tíži případné jednání právní předchůdkyně prvé žalované či dokonce třetí osoby, odvozující své právo od právní předchůdkyně prvé žalované, okolnosti podání žádostí o náhradu podle § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny a případné vyplácení takových náhrad byly a jsou ohledně předmětných pozemků zcela mimo vliv druhé žalované. Druhá žalovaná dále namítala, že i kdyby k porušení zákonného předkupního práva druhou žalovanou došlo, neznamená to, že žalobkyně byla připravena pozemky od druhé žalované koupit, neboť v dopisu žalobkyně ze dne 08. 11. 2011, žalobkyně pouze uvedla, že se bude bránit převodu pozemků námitkou neplatnosti; nikterak však nemluví o tom, že by hodlala využít svého předkupního práva, tedy včas v zákonné lhůtě akceptovat nabídku druhé žalované na koupi pozemků, když žaloby na nahrazení projevu vůle právní předchůdkyně prvé žalované podala žalobkyně v roce 2014, tedy téměř o tři roky později, než byla uzavřena kupní smlouva mezi druhou žalovanou a právní předchůdkyní prvé žalované. Druhá žalovaná dále namítala porušení prevenční povinnosti žalobkyní tím, že pokud byla žalobkyně, jak tvrdí, od počátku přesvědčena, že převod pozemků mezi žalovanou č. 2 a právní předchůdkyní prvé žalované nebyl po právu, je zjevným porušením této prevenční povinnosti, že přesto právní předchůdkyni prvé žalované a třetí osobě odvozující svá práva od právní předchůdkyně prvé žalované náhradu podle § 58 ZOPK vyplácela. Druhá žalovaná dále namítala, že ke vzniku tvrzené škody nedošlo, neboť by ji za dobu, kdy by byla vlastníkem těchto pozemků, tížily náklady spojené s hospodařením na těchto pozemcích, respektive i jí by vznikla újma daná tím, že hospodaření s pozemky je omezeno existencí národní přírodní rezervace a žalobkyně tak sice vynaložila náklady na výplatu náhrady, na straně druhé však ušetřila tím, že nemusela vynakládat náklady spojené s vlastnictvím těchto pozemků, a tím, že její hospodaření nebylo ztíženo existencí národní přírodní rezervace, z čehož je třeba dovodit, že žalobkyni ani žádná škoda ve smyslu újmy na majetku (snížení majetku) nevznikla. Druhá žalovaná dále namítla promlčení celého žalobou uplatněného nároku, když nárok na náhradu škody odvozovaný přinejmenším z náhrady vyplacené do roku 2019 včetně je již promlčen.

3. Rovněž právní předchůdkyně prvé žalované nárok uplatněný žalobou zcela neuznala a navrhla její zamítnutí, argumentovala tím, že závěry pravomocného rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 31. 8. 2020, č. j. 16 C 528/2014-246, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 Co 19/2021-296, mohou být přehodnoceny v důsledku podaného dovolání. Právní předchůdkyně prvé žalované dále učinila sporným tvrzení žalobkyně, že žalobkyně svým dopisem ze dne 8. 11. 2011 upozornila na předkupní právo podle ustanovení § 61 ZOPK obě žalované, neboť tento dopis byl adresován pouze žalované č. 2, kdy žalobkyně v dopise uvedla, že pokud dojde k porušení předkupního práva státu, bude možné bránit se převodu Pozemků námitkou neplatnosti. V žádném případě v něm tak žalobkyně netvrdila, že pokud by jí nabídka byla učiněna, žalobkyně by ji akceptovala. To, že by došlo k akceptaci nabídky, nevyplývá ani z toho, že se žalobkyně měla na jednání, které se konalo dne 20. 8. 2012 (rozhodně tedy nikoli ihned, jak tvrdí žalobkyně, když již ke dni 10. 1. 2012 byla žalovaná č. 1 v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník veškerých pozemků, resp. pozemků, z nichž byly pozemky později odděleny) domáhat vydání pozemků (což ze zápisu z tohoto jednání nijak neplyne). Předmětné žaloby, jimiž se žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle právní předchůdkyně prvé žalované směřujícího k převodu pozemků, byly podány u příslušných soudů až v prosinci 2014, tedy bezmála po třech letech poté, co spolu žalované uzavřely předmětné kupní smlouvy, a podle právní předchůdkyně prvé žalované je tak zjevné, že by žalobkyně ve lhůtě 60 dnů ode dne učinění nabídky druhé žalované na odkoupení pozemků závazný zájem ke koupi Pozemků ve smyslu ustanovení § 61 ZOPK neprojevila, čehož žalovaná č. 1 dovozovala, že i pokud by tedy druhá žalovaná nabídla pozemky orgánu ochrany přírody ke koupi, jejich vlastníkem by se následně stala právní předchůdkyně prvé žalované, pročež již z tohoto důvodu tak nelze mezi tvrzenými porušeními povinností žalovaných a vznikem tvrzené škody dovozovat příčinnou souvislost. Právní předchůdkyně prvé žalované (v zásadě shodě s druhou žalovanou) argumentovala dále tím, že pokud by druhá žalovaná na přelomu let 2011 a 2012 prodala pozemky žalobkyni, musela by žalobkyně po celou dobu hradit náklady spojené s vlastnictvím pozemků, zejména pak náklady na činnost odborného lesního hospodáře, tyto náklady by hradila v souladu s vyhláškou č. 423/2011 Sb., tzn. v období od 1. 1. 2012 do 31. 3. 2020 by v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 uvedené vyhlášky činily 1,20 Kč/ha/den, poté (po novelizaci uvedené vyhlášky provedené vyhláškou č. 58/2020 Sb.) pak 1,60 Kč/ha/den. Za období, kdy byla vlastníkem pozemků žalovaná č. 1, by tedy náklady na činnost odborného lesního hospodáře podle uvedené vyhlášky činily cca 620 000 Kč, další významnou položku by pak představovaly též náklady na hajného; žalobkyně tedy podle právní předchůdkyně prvé žalované na jednu stranu sice vyplácela nájemci pozemků a později právní předchůdkyně prvé žalované náhrady, současně však nemusela vynaložit značné finanční prostředky, jež se svým objemem blíží vyplaceným náhradám. Podle právní předchůdkyně prvé žalované je absence příčinné souvislosti mezi tvrzenými porušeními povinností, jichž se žalované měly dopustit, a tvrzenou škodou odpovídající vyplaceným náhradám, dána též proto, že přímým důsledkem porušení předkupního práva státu ze strany druhé žalované, resp. porušení následné povinnosti právní předchůdkyně prvé žalované vydat pozemky žalobkyni, nevznikla vznikla škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá svou žalobou, neboť druhá žalovaná neprodala pozemky právní předchůdkyni prvé žalované, aniž by je předtím nabídla státu, proto, aby právní předchůdkyni prvé žalované či dokonce osobě, jíž právní předchůdkyně prvé žalované pozemky následně pronajala, umožnila následně uplatňovat náhrady a stejně tak ani právní předchůdkyně prvé žalované neodmítla vydat pozemky žalobkyni proto, aby vůči ní mohla ona, natožpak osoba, jíž pozemky pronajala, náhrady uplatňovat, když převod pozemků, jejichž výměra činí cca 130 ha, byl součástí rozsáhlé transakce, v rámci níže druhá žalovaná prodala právní předchůdkyni prvé žalované pozemky tvořící souvislé území o rozloze téměř 900 ha. Žalovaná č. 1 dále namítla promlčení žalobou uplatněného nároku co do částky 771 734 Kč odpovídající veškerým náhradám vyplaceným nájemci pozemků (v období od 26. 5. 2015 do 21. 6. 2019).

4. Rozsudkem ze dne 12. 4. 2023, č. j. 14 C 202/2022-68, ve znění usnesení ze dne 31. května 2023,5. č. j. 14 C 202/2022-73 (dále jen napadený rozsudek) vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovaným uložil povinnost, aby žalobkyni společně a nerozdílně zaplatili částku 1 519 233 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 13. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále uložil žalovaným povinnost, aby žalobkyni společně a nerozdílně zaplatili na nákladech řízení částku 124 339,60 Kč 60 do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.). Současně soud I. stupně rozhodl o povinnosti žalovaných k náhradě soudního poplatku, když usnesením ze dne 31. 5. 2023 žalovaným uložil povinnost, aby České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 6 společně a nerozdílně uhradili na soudním poplatku částku 75 962 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

6. Usnesením ze dne 24. 1. 2024, č. j. 91 Co 246/2023-114 Městský soud v Praze (odvolací soud) k odvolání žalovaných napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Podle odvolacího soudu soud I. stupně v řízení postupoval procesně korektním způsobem a odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak není založen (jednání s non subjektem), správně se vypořádal s otázkou předběžnou, pokud shledal, že právo žalobce na náhradu škody se v dané věci nepromlčelo, a je rovněž správný dílčí závěr soudu I. stupně podle něhož jsou ve věci splněny podmínky pro vznik odpovědnosti obou žalovaných za škodu, neboť druhá žalovaná porušila zákonnou povinnost, upravenou v ust. § 61 odst. 1 ZOPK, tedy povinnost přednostně nabídnout předmětné pozemky ke koupi orgánu ochrany přírody (v tomto případě žalobkyni), právní předchůdkyně prvé žalované pak porušila výše uvedené ustanovení zákona tím, že dne 27. 12. 2011 sjednala kupní smlouvu s druhou žalovanou, ačkoli o předkupním právu státu věděla (byl o něm žalobkyní prokazatelně informována) a následně odmítla žalobkyni nabyté pozemky převést v souladu s § 61 odst. 1 ZOPK, kdy k porušení zákonné povinnosti ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák. totiž došlo již tím, že žalovaní nerespektovali předkupní právo státu, pročež tímto jednáním (opomenutím) tak porušili svou právní povinnost zakotvenou v § 61 ZOPK a v dané věci tím byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaných za škodu, neboť se jednalo o úkon nepochybně protiprávní, přičemž žalobkyně v řízení před soudem I. stupně doložila výši škody (vyplacené finanční náhrady), která jí vznikla právě v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaných a příčinná souvislost tedy byla rovněž založena s tím, že žalobkyně jednala v souladu se zákonem, který jí ukládá v § 58 odst. 3 ZOPK finanční náhradu vlastníkovi či nájemci pozemků vyplácet.

8. Podle odvolacího soudu však soud I. stupně pochybil, pokud v řízení opomenul námitku žalovaných, podle níž by i žalobkyně měla v rozhodné době s pozemky nezanedbatelné výdaje, které bych musela vynaložit v souvislosti s jejich údržbou, kdy např. právní předchůdkyně prvé žalované v této souvislosti například tvrdila, že vynaložila nezanedbatelné náklady na činnost odborného lesního hospodáře, dále náklady na hajného a v neposlední řadě, že část vyplacené finanční náhrady (v rozsahu 16 161 Kč) jí byla přiznána z odlišného titulu (nařízeného vytěžení dřevní hmoty po polomu), kdy se jedná se o výdaje, o které by bylo třeba snížit skutečnou škodu, uvažovanou soudem I. stupně.

9. Odvolací soud tak soudu I. stupně pro další řízení uložil poskytnout žalovaným řádné poučení ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzvat je k doplnění obrany a k označení důkazů ohledně jimi tvrzených výdajů na obhospodařování (údržbu) předmětných pozemků v rozhodném období (2014-2020), vypořádat se též s námitkou právní předchůdkyně druhé žalované, že částka ve výši 16 061 Kč, přiznaná posouzením pod č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , nebyla vyplacena z důvodu omezení výše těžby v přírodní rezervaci, ale z důvodu provedeného vyklizení dřevní hmoty ze zpracovaného větrného polomu, v této souvislosti provést již založené listinné důkazy, zvážit provedení důkazů, které budou žalovanými k výzvě soudu ještě označeny a teprve poté, kdy bude důkazní řízení úplné, znovu řešit výši škody způsobené žalovanými a vycházet přitom z předpokladu, že skutečnou škodu v rozhodném období je třeba ponížit o doložené (a účelně vynaložené) výdaje žalovaných na obhospodařování předmětných pozemků.

10. Po vrácení věci odvolacím soudem bylo na jednání soudu I. stupně dne 3. 4. 2024 dáno žalovaným poučení podle ust. § 101 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 118 a) odst. 1 – 3 o.s.ř. s tím, že jsou vyzváni nechť doplní obranu a označí důkazy ohledně jimi tvrzených výdajů na obhospodařování (údržbu) předmětných pozemků v rozhodném období (za roky 2014 až 2020). V této souvislosti jim byla stanovena lhůta v délce 30 dnů a žalované byly upozorněny na to, že v případě nesplnění této výzvy se vystavují nebezpečí neunesení důkazního břemene popřípadě břemen tvrzení.

11. Podáním došlým soudu dne 2. 5. 2024 (v reakci na shora uvedené poučení) právní předchůdkyně prvé žalované doplnila svá tvrzení ohledně tvrzených výdajů na obhospodařování (údržbu) předmětných pozemků v rozhodném období (2014-2020) tak, že uvedla, že její obrana proti výši škody spočívá v tom, že žalobkyně na jednu stranu sice vyplácela nájemci předmětných pozemků a později právní předchůdkyni prvé žalované náhrady podle ustanovení § 58 ZOPK, současně však nemusela vynaložit značné náklady spojené s vlastnictvím těchto pozemků, zejména pak náklady na činnost odborného lesního hospodáře. Podle právní předchůdkyně prvé žalované není rozhodující, jaké náklady v souvislosti s vlastnictvím předmětných pozemků vynaložila, ale je relevantní, jaké náklady by bývala vynaložila žalobkyně, pokud by od počátku (tedy již od roku 2012) byla vlastnicí pozemků. Rozhodné období proto není totožné s roky, v nichž nájemce a právní předchůdkyně prvé žalované uplatňovali a přijímali náhrady, neboť žalobkyně nevynakládala na pozemky žádné náklady od okamžiku, kdy by se stala jejich vlastnicí, pokud by druhá žalovaná prodala na konci roku 2011 pozemky jí, až do doby, kdy se žalobkyně skutečně stala jejich vlastnicí na základě příslušných rozsudků. Počátek rozhodného období tak podle právní předchůdkyně prvé žalované nastal nejpozději dne 1. 1. 2012, pokud pak jde o konec rozhodného období, ten v případě pozemků specifikovaných ve výroku rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne Okresního soudu v Mostě ze dne 31. 8. 2020, č. j. 16 C 528/2014-246, tj. pozemků ležících v katastrálním území , adresa, o výměře 872 749 m2, z nichž pozemky určené k plnění funkcí lesa mají výměru 835 319 m2, nastal ke dni 24. 3. 2022, když následujícího dne nastaly účinky vkladu vlastnického práva k těmto pozemkům do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně, v případě pozemků specifikovaných ve výroku rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 9. 2022, č.j. 21 C 533/2014-162, tj. pozemků ležících v katastrálních územích , adresa, , jméno FO, o celkové výměře 468 013 m2, z nichž pozemky určené k plnění funkcí lesa mají výměru 428 582 m2, pak konec rozhodného období nastal ke dni 2. 10. 2023, když následujícího dne nastaly účinky vkladu vlastnického práva k těmto pozemkům do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně. Právní předchůdkyně prvé žalované pak vyčíslila náklady, které za jí tvrzené rozhodné období nemusela žalobkyně vynaložit, a to částkou 641 739 Kč, která odpovídá nákladům na výkon funkce odborného lesního hospodáře analogicky podle vyhlášky č. 423/2011 Sb., což odpovídá v období od 1. 1. 2012 do 31. 3. 2020 částce ve výši přibližně 4 900 Kč, v období od 1. 4. 2020 do 24. 3. 2022 ve výši přibližně 6 500 Kč a v období od 25. 3. 2022 do 2. 10. 2023 ve výši přibližně 2 250 Kč. Právní předchůdkyně prvé žalované díle uvedla, že lze předpokládat, že minimálně ve stejné výši se pohybovaly i obvyklé náklady na správu předmětného majetku a výkon funkce výkonného lesního hospodáře (hajného) s tím, že výši těchto nákladů nelze jednoznačně určit, k čemuž navrhla zadání znaleckého posudku soudem. Pokud jde o skutečně vynaložené náklady právní předchůdkyně prvé žalované, od 1. 2. 2012 vykonával funkci odborného lesního hospodáře v lesním hospodářském celku , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “), jehož součást tvoří i předmětné pozemky, pan , jméno FO, , jeho odměna činila 7 000 Kč měsíčně. Příslušná smlouva byla ukončena ke dni 31. 12. 2021, v období od 1. 2. 2012 do 31. 12. 2021 (tj. 9 let a 11 měsíců) , jméno FO, za výkon funkce odborného lesního hospodáře v , Anonymizováno, obdržel odměnu ve výši 833 000 Kč. , jméno FO, současně v , Anonymizováno, vykonával i funkci správce majetku a výkonného lesního hospodáře (hajný), a to na základě pracovní smlouvy, od 1. 1. 2022 pak v rámci pracovního poměru vykonával i funkci odborného lesního hospodáře, jeho mzda činila od 1. 2. 2012: 25 000 Kč, od 1. 1. 2018: 27 500 Kč, od 1. 9. 2018: 30 500 Kč, od 1. 1. 2022: 40 000 Kč a od 1. 1. 2023: 42 000 Kč. Za za období od 1. 2. 2012 do 30. 9. 2023 , jméno FO, obdržel na základě uvedené pracovní smlouvy celkem 4 023 000 Kč, z toho 3 277 258 Kč za období od 1. 2. 2012 do 24. 3. 2022 a 745 742 Kč za období od 25. 3. 2022 do 30. 9. 2023. , jméno FO, využíval v období od 1. 2. 2012 do 30. 9. 2023 výlučně k pracovním účelům postupně tři osobní vozidla, přičemž náklady na jejich provoz činily v rozhodném období resp. (od 1. 2. 2012 do 30. 9. 2023) částku 2 015 622 Kč, z toho v období od 1. 2. 2012 do 28. 2. 20222 částku 1 919 715 Kč a za období od 1. 3. 2022 do 30. 9. 2023 částku 95 907 Kč. Výměra LHC činila v období od 1. 1. 2010 do 24. 3. 2022 celkem , hodnota, ha, předmětné pozemky s výměrou 126,3901 ha tak tvořily cca 14,96 % celkové plochy LHC. Od 25. 3. 2022 do 2. 10. 2023 pak výměra LHC činila 784,88 ha, předmětné pozemky s výměrou 42,8582 ha tak tvořily cca 5,46 % celkové výměry LHC, skutečné náklady související s předmětnými pozemky tak v období od 1. 2. 2012 do 24. 3. 2022 činily celkem 902 084 Kč (14,96 % ze součtu částek 833 000 Kč, 3 277 258 Kč a 1 919 715 Kč) a v období od 25. 3. 2022 do 30. 9. 2023 celkem 45 954 Kč (5,46 % ze součtu částek 745 742 Kč a 95 907 Kč), tedy za celé rozhodné období tak činily nejméně 948 038 Kč.

12. Druhá žalovaná podáním došlým soudu dne 3.5.2024 (v reakci na shora uvedené poučení) odkázala na podání právní předchůdkyně prvé žalované, se kterým se ztotožnila.

13. Usnesením ze dne 26. 6. 2024, č. j. 14 C 202/2022-133, které nabylo právní moci dne 12. 7. 2024, soud připustil záměnu na straně prvé žalované (původně , právnická osoba, , IČO , IČO, , po připuštění záměny , Jméno žalované, ., IČO , IČO žalované, ).

14. Prvá žalovaná v podání ze dne 17. 7. 2024 vyčíslila výši nákladů, které by žalobkyni v souvislosti s předmětnými pozemky v rozhodném období tvrzeném prvou žalovanou vznikly, kdyby je žalobkyně vlastnila, částkou 185 228 Kč a setrvala na jí vzniklých nákladech ve výši 948 038 Kč.

15. Na jednání soudu dne 17. 7. 2024 prvá žalovaná uvedla, že na vypracování lesního hospodářského plánu k předmětným pozemkům vynaložila částku 76 000 Kč.

16. Podáním došlým soudu dne 16. 8. 2024 žalobkyně v reakci na tvrzení prvé žalované ohledně částky 76 000 Kč na pořízení lesního hospodářského plánu uvedla, že na tento plán byla poskytnuta dotace ve výši 126 750 Kč a celkové náklady se tak mohly pohybovat okolo částky 25 350 Kč.

17. Na jednání soudu dne 6. 9. 2024 prvá žalovaná uvedla, že na pořízení lesního hospodářského plánu pro jí tvrzené rozhodné období jí žádné náklady nevznikly.

18. Soud v řízení, které předcházelo vydání prvého rozsudku zjistil tento skutkový stav (odvolacím soudem nezpochybněný):

19. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 11. 2011 informovala druhou žalovanou, že je povinna veškeré jí vlastněné pozemky nacházející se v Národní přírodní rezervaci , adresa, z důvodu zákonného zástavního práva ve prospěch žalobkyně váznoucího na těchto pozemcích přednostně nabídnout žalobkyni (resp. příslušným orgánům žalobkyně-, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) ke koupi, bude-li chtít tyto pozemky prodat. Kupní smlouvou ze dne 27. 12. 2011 převedla druhá žalovaná na právní předchůdkyni prvé žalované vlastnické právo mimo jiné k těmto pozemkům: v katastrálním území , adresa, k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, k pozemkům parc.č. 815/15, parc.č. 815/23, v katastrálním území , adresa, , jméno FO, k pozemkům , Anonymizováno, , s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 28. 12. 2011. Žalobkyně se po tomto převodu na jednání konaném dne 20. 8. 2012 domáhala na právní předchůdkyni prvé žalované nabídky k převodu pozemků právní předchůdkyní prvé žalované na žalobkyni. Pravomocným rozsudkem (nabytí právní moci dne 8. 12. 2021) Okresního soudu v Mostě ze dne 31. 8. 2020, č. j. 16 C 528/2014-246, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 Co 19/2021-296, byl soudem nahrazen projev vůle právní předchůdkyně prvé žalované uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu o převodu vlastnického práva právní předchůdkyně prvé žalované k pozemkům v k. ú. , adresa, (dílem šlo o původní pozemky převedené druhou žalovanou na právní předchůdkyni prvé žalované kupní smlouvou ze dne 27. 11. 2011 a dílem šlo o nově vzniklé pozemky vzniklé na základě geometrického plánu z pozemků převedených druhou žalovanou na právní předchůdkyni prvé žalované kupní smlouvou ze dne 27. 11. 2011), kdy podle odůvodnění rozsudku se na těchto pozemcích nachází Národní přírodní rezervace , adresa, , jsou zatíženy zákonným zástavním právem ve prospěch žalobkyně, druhá žalovaná nesplnila svoji povinnost nabídnout tyto pozemky k prodeji žalobkyni, převedla je na právní předchůdkyni prvé žalované a právní předchůdkyně prvé žalované po převodu taktéž odmítla převod pozemků na žalobkyni. Žalobkyně z titulu náhrady újmy podle § 58 ZOPK vyplatila po převodu pozemků dle kupní smlouvy ze dne 27. 11. 2011 k žádostem právní předchůdkyně prvé žalované a jejího nájemce jako nájemce těchto pozemků (, Jméno žalované, ., IČO: , IČO žalované, , se sídlem , Adresa žalované, , dříve pod názvem , Anonymizováno, , právnická osoba, .) na základě rozhodnutí žalobkyně tyto částky: právní předchůdkyni prvé žalované dne 26. 8. 2020 částku 197 843 Kč, dne 8. 7. 2021 částku 549 656 Kč, nájemci právní předchůdkyně prvé žalované dne 26. 5. 2015 částku 47 767 Kč, dne 25. 6. 2015 částku 379 805 Kč, dne 26. 5. 2015 částku 16 061 Kč, dne 14. 6. 2017 částku 50 245 Kč, dne 13. 6. 2018 částku 80 274 Kč a částku 68 662 Kč a dne 21. 6. 2019 částku 128 820 Kč, celkem právní předchůdkyni prvé žalované částku 749 499 Kč a jejímu nájemci celkem částku 771 734 Kč, v součtu oběma celkem částku 1 521 233 Kč.

20. Soud v intencích závazného názoru odvolacího soudu (viz body 7. až 9. výše) a dle jeho pokynů doplnil dokazování k otázce výše účelně vynaložených nákladů, které by vznikly žalobkyni, kdyby předmětné pozemky v rozhodném období (2014-2020) vlastnila, k otázce účelně vynaložených nákladů právní předchůdkyně prvé žalované na obhospodařování (údržbu) předmětných pozemků v rozhodném období, a k otázce důvodu platby ve výši 16 061 Kč poskytnuté žalobkyní právní předchůdkyni prvé žalované po zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o.s.ř. vzal za dále prokázaný tento skutkový stav:

21. Částka ve výši 16 061 Kč byla žalobkyní poskytnuta dne 26. 5. 2015 právní předchůdkyni prvé žalované z důvodu nákladů spojených s nařízením vyklizení dřevní hmoty ze zpracovaného větrného polomu lanovým systémem (prokázáno posouzením uplatnění nároku ze dne 7. 5. 2015 a výpisem z účtu žalobkyně ze dne 26.5.2015).

22. Rozhodnutím Městského úřadu v , Anonymizováno, ze dne 4.6.2012 byla udělena licence k výkonu činnosti odborného lesního hospodaření panu ing. , jméno FO, , který je zaměstnanec žalobkyně (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a vykonává pro ni tuto činnost v souladu s ust. § 37 odst. 3 lesního zákona (prokázáno Rozhodnutím Městského úřadu v , Anonymizováno, ze dne 4.6.2012).

23. Od 1. 2. 2012 vykonával pro právní předchůdkyni prvé žalované funkci odborného lesního hospodáře v lesním hospodářském celku , adresa, , jméno FO, , jeho odměna činila 7 000 Kč měsíčně. Příslušná smlouva byla ukončena ke dni 31. 12. 2021 (prokázáno. smlouvou o výkonu odborného lesního hospodáře podle §37 zákona č. 289/1995 Sb. o lesích (lesní zákon) ze dne 1. 2. 2012 a dohodou o ukončení smlouvy o provádění činnosti odborného lesního hospodáře na LHC , adresa, ke dni 31. 12. 2021). , jméno FO, současně v lesním hospodářském celku , adresa, vykonával pro právní předchůdkyni prvé žalované i funkci správce majetku a výkonného lesního hospodáře, a to na základě pracovní smlouvy. Od 1. 1. 2022 pak v rámci pracovního poměru vykonával i funkci odborného lesního hospodáře. Jeho mzda činila od 1. 2. 2012: 25 000 Kč, od 1. 1. 2018: 27 500 Kč, od 1. 9. 2018: 30 500 Kč, od 1. 1. 2022: 40 000 Kč a od 1. 1. 2023: 42 000 Kč (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 1. 2. 2012 a listinami mzdový výměr , jméno FO, Frouze 1. února 2012, mzdový výměr , jméno FO, Frouze 1. leden 2018, mzdový výměr ze dne 8. srpna 2018 od září 2018Ing. , jméno FO, , mzdový výměr , tituly před jménem, , jméno FO, Frouze 1. ledna 2022 listina ze dne 4.2.2022, mzdový výměr , tituly před jménem, , jméno FO, Frouze ze dne 1.1.2023 resp. od 1.1.2023 uzavřená dne 19.1.2023 ). , jméno FO, využíval v období od 1. 2. 2012 do 30. 9. 2023 výlučně k pracovním účelům postupně tři osobní vozidla, přičemž náklady na jejich provoz činily od 1. 2. 2012 do 30. 9. 2023 částku 2 015 622 Kč, z toho v období od 1. 2. 2012 do 28. 2. 2022 částku 1 919 715 Kč a za období od 1. 3. 2022 do 30. 9. 2023 částku 95 907 Kč (prokázáno listinami inventární karta dlouhodobého hmotného majetku inventární karta dlouhodobého hmotného majetku č. , hodnota, a to , jméno FO, SPZ , SPZ, , karta dlouhodobého hmotného majetku č. , hodnota, , jméno FO, SPZ , SPZ, , karta dlouhodobého hmotného majetku č. , hodnota, , jméno FO, SPZ , SPZ, , hlavní kniha společnosti , právnická osoba, . za období od 1.1.2012 do 21.12.2015, inventární karta dlouhodobého hmotného majetku č. , hodnota, , jméno FO, , SPZ , SPZ, , karta dlouhodobého hmotného majetku č. , hodnota, , jméno FO, SPZ , SPZ, , hlavní kniha společnosti , právnická osoba, . za období 1.1.2015 do 31.12.2018, inventární karta dlouhodobého hmotného majetku č. , hodnota, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , karta dlouhodobého hmotného majetku č. , hodnota, , jméno FO, , Anonymizováno, , hlavní kniha společnost , Anonymizováno, za období od 1.1.2015 do 31.12.2018, hlavní kniha společnosti , právnická osoba, . za období od 1.1.2018 do 28.2.2022, hlavní kniha společnosti , Anonymizováno, s.r.o. za období od 1.3.2022 do 30.9.2023).

24. Výměra lesního hospodářského celku , adresa, (, Anonymizováno, ) činila v období od 1. 1. 2010 do 24. 3. 2022 celkem , hodnota, ha, předmětné pozemky s výměrou 126,3901 ha tak tvořily cca 14,96 % celkové plochy , Anonymizováno, , od 25. 3. 2022 do 2. 10. 2023 pak výměra , Anonymizováno, činila 784,88 ha, předmětné pozemky s výměrou 42,8582 ha tak tvořily cca 5,46 % celkové výměry LHC (prokázáno výtahy z lesních hospodářských plánů pro , Anonymizováno, , adresa, ).

25. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, Kolibáče vzal soud za prokázané, že žalobkyni by v případě vlastnictví předmětných pozemků v letech 2012 - 2021 nevznikl žádný náklad související s výkonem funkce odborného lesního hospodáře a výkonného lesního hospodáře, a tedy že ani nedošlo k žádné úspoře žalobkyně, když tuto funkci by svědek , jméno FO, ohledně předmětných pozemků zastal pro žalobkyni jako její zaměstnanec, tato funkce by patřila do jeho pracovní náplně a nebyl by tak za ni nijak zvlášť ohodnocen s tím, že časová náročnost, kterou by byl býval vynaložil, kdyby předmětné pozemky v rozhodném období patřily žalobkyni, by byla naprosto zanedbatelná, maximálně. by se jednalo o 4 pracovní dny v roce, jelikož se jedná o tzv. bezzásahové území, které by mělo být jen monitorováno.

26. Z ostatních provedených důkazů (zejména prohlášení , Anonymizováno, , Anonymizováno, o platu včetně licence , Anonymizováno, a tabulka platové třídy a vstupně konkrétního zaměstnance , tituly před jménem, , jméno FO, Kolibáče v letech 2011 až 2024, smlouva o převodu části podniku uzavřená mezi společnosti , právnická osoba, a společnosti , Anonymizováno, ze dne 30.října 2023 včetně přílohy, geometrický plán KÚ pro Ústecký kraj ze dne 26.6.2019 včetně seznamu souřadnic a detail zprávy z datové schránky ze dne 6.10.2020, výpis z KN , Anonymizováno, Katastrální území , adresa, , výpis KN LV , adresa, , výpis z KN , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, území , adresa, , Smlouva o dílo uzavřená mezi , Anonymizováno, , právnická osoba, jako objednatelem a společnosti , Anonymizováno, , adresa, , a.s. jako zhotovitelem ze dne 27.5.2016, Kalkulace nákladů (slepý rozpočet), Výpis z OR společnosti , Anonymizováno, , adresa, a.s., Výpis z veřejné části Živnostenského rejstříku obchodní firma , Anonymizováno, , adresa, a.s., Rozhodnutí o udělení licence ze dne 28.7.2009 společnosti , adresa, ze 13.4.2016, Emailová korespondence mezi , jméno FO, a , jméno FO, ze dne 15.8.2024, Rozhodnutí Krajského úřadu Ústecký kraj ze dne 7.,11.2023 o poskytnutí finančního příspěvku na zpracování lesního hospodářského plánu ve výši 313 952 Kč, Faktura daňový doklad č. , hodnota, znějící na částku 288 055,38 Kč, Faktura daňový doklad č. , hodnota, znějící na částku 222 382,88 Kč) již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh prvé žalované na provedení důkazu soudem ustanoveným znalcem k otázce výše nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s předmětnými pozemky za situace, kdy by tyto pozemky v předmětném období vlastnila, neboť svědeckou výpovědí , jméno FO, Kolibáče bylo prokázáno, že takové náklady by žalobkyni nevznikly.

27. Na základě provedeného dokazování jak v řízení, které předcházelo vydání prvého rozsudku, tak v řízení po jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně lze o zjištěném skutkovém stavu učinit následující závěr:

28. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 11. 2011 informovala druhou žalovanou, že je povinna veškeré jí vlastněné pozemky nacházející se v Národní přírodní rezervaci , adresa, z důvodu zákonného zástavního práva ve prospěch žalobkyně váznoucího na těchto pozemcích přednostně nabídnout žalobkyni (resp. příslušným orgánům , Anonymizováno, ke koupi, bude-li chtít tyto pozemky prodat. Kupní smlouvou ze dne 27. 12. 2011 převedla druhá žalovaná na právní předchůdkyni prvé žalované vlastnické právo mimo jiné k těmto pozemkům: v katastrálním území , adresa, k pozemkům parc. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, k pozemkům parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , jméno FO, k pozemkům parc. , Anonymizováno, s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 28. 12. 2011. Žalobkyně se po tomto převodu na jednání konaném dne 20. 8. 2012 domáhala na právní předchůdkyni prvé žalované nabídky k převodu pozemků právní předchůdkyní prvé žalované na žalobkyni. Pravomocným rozsudkem (nabytí právní moci dne 8. 12. 2021) Okresního soudu v Mostě ze dne 31. 8. 2020, č. j. 16 C 528/2014-246, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 Co 19/2021-296, byl soudem nahrazen projev vůle právní předchůdkyně prvé žalované uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu o převodu vlastnického práva právní předchůdkyně prvé žalované k pozemkům v k. ú. , adresa, (dílem šlo o původní pozemky převedené druhou žalovanou na právní předchůdkyni prvé žalované kupní smlouvou ze dne 27. 11. 2011 a dílem šlo o nově vzniklé pozemky vzniklé na základě geometrického plánu z pozemků převedených druhou žalovanou na právní předchůdkyni prvé žalované kupní smlouvou ze dne 27. 11. 2011), kdy podle odůvodnění rozsudku se na těchto pozemcích nachází Národní přírodní rezervace , adresa, , jsou zatíženy zákonným zástavním právem ve prospěch žalobkyně, druhá žalovaná nesplnila svoji povinnost nabídnout tyto pozemky k prodeji žalobkyni, převedla je na právní předchůdkyni prvé žalované a právní předchůdkyně prvé žalované po převodu taktéž odmítla převod pozemků na žalobkyni. Žalobkyně z titulu náhrady újmy podle § 58 ZOPK vyplatila po převodu pozemků dle kupní smlouvy ze dne 27. 11. 2011 k žádostem právní předchůdkyně prvé žalované a jejího nájemce jako nájemce těchto pozemků (, Jméno žalované, ., IČO: , IČO žalované, , se sídlem , Adresa žalované, , dříve pod názvem , Anonymizováno, , právnická osoba, .) na základě rozhodnutí žalobkyně tyto částky: právní předchůdkyni prvé žalované dne 26. 8. 2020 částku 197 843 Kč, dne 8. 7. 2021 částku 549 656 Kč, nájemci právní předchůdkyně prvé žalované dne 26. 5. 2015 částku 47 767 Kč, dne 25. 6. 2015 částku 379 805 Kč, dne 26. 5. 2015 částku 16 061 Kč, dne 14. 6. 2017 částku 50 245 Kč, dne 13. 6. 2018 částku 80 274 Kč a částku 68 662 Kč a dne 21. 6. 2019 částku 128 820 Kč, celkem právní předchůdkyni prvé žalované částku 749 499 Kč a jejímu nájemci celkem částku 771 734 Kč, v součtu oběma celkem částku 1 521 233 Kč. Částka ve výši 16 061 Kč byla žalobkyní poskytnuta dne 26. 5. 2015 právní předchůdkyni prvé žalované z důvodu nákladů spojených s nařízením vyklizení dřevní hmoty ze zpracovaného větrného polomu lanovým systémem. Rozhodnutím , právnická osoba, v Rosicích ze dne 4.6.2012 byla udělena licence k výkonu činnosti odborného lesního hospodaření panu ing. , jméno FO, , který je zaměstnanec žalobkyně (, Anonymizováno, ) a vykonává pro ni tuto činnost v souladu s ust. § 37 odst. 3 lesního zákona. Od 1. 2. 2012 vykonával pro právní předchůdkyni prvé žalované funkci odborného lesního hospodáře v lesním hospodářském celku , adresa, , jméno FO, , jeho odměna činila 7 000 Kč měsíčně. Příslušná smlouva byla ukončena ke dni 31. 12. 2021. , jméno FO, současně v lesním hospodářském celku , adresa, vykonával pro právní předchůdkyni prvé žalované i funkci správce majetku a výkonného lesního hospodáře, a to na základě pracovní smlouvy. Od 1. 1. 2022 pak v rámci pracovního poměru vykonával i funkci odborného lesního hospodáře. Jeho mzda činila od 1. 2. 2012: 25 000 Kč, od 1. 1. 2018: 27 500 Kč, od 1. 9. 2018: 30 500 Kč, od 1. 1. 2022: 40 000 Kč a od 1. 1. 2023: 42 000 Kč. , jméno FO, využíval v období od 1. 2. 2012 do 30. 9. 2023 výlučně k pracovním účelům postupně tři osobní vozidla, přičemž náklady na jejich provoz činily od 1. 2. 2012 do 30. 9. 2023 částku 2 015 622 Kč, z toho v období od 1. 2. 2012 do 28. 2. 2022 částku 1 919 715 Kč a za období od 1. 3. 2022 do 30. 9. 2023 částku 95 907 Kč. Výměra lesního hospodářského celku , adresa, (, Anonymizováno, ) činila v období od 1. 1. 2010 do 24. 3. 2022 celkem , hodnota, ha, předmětné pozemky s výměrou 126,3901 ha tak tvořily cca 14,96 % celkové plochy , Anonymizováno, , od 25. 3. 2022 do 2. 10. 2023 pak výměra , Anonymizováno, činila 784,88 ha, předmětné pozemky s výměrou 42,8582 ha tak tvořily cca 5,46 % celkové výměry LHC. Žalobkyni by v případě vlastnictví předmětných pozemků v letech 2012 - 2021 nevznikl žádný náklad související s výkonem funkce odborného lesního hospodáře a výkonného lesního hospodáře, a tedy že ani nedošlo k žádné úspoře žalobkyně, když tuto funkci by ohledně předmětných pozemků zastal pro žalobkyni její zaměstnanec, tato funkce by patřila do jeho pracovní náplně a nebyl by tak za ni nijak zvlášť ohodnocen s tím, že časová náročnost, kterou by byl býval vynaložil, kdyby předmětné pozemky v rozhodném období patřily žalobkyni, by byla naprosto zanedbatelná, maximálně. by se jednalo o 4 pracovní dny v roce, jelikož se jedná o tzv. bezzásahové území, které by mělo být jen monitorováno.

29. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 1 503 172 Kč s příslušenstvím a co do částky 16 061 Kč s příslušenstvím důvodná není.

30. Soud vyšel z právně závazného názoru odvolacího soudu, že ve věci byly splněny podmínky pro vznik odpovědnosti obou žalovaných za škodu. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé se při posouzení podmínek nároku na náhradu škody řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (§ 3079 odst. 1 o. z.). Důvodem je ta skutečnost, že k porušení zákona mělo dojít ještě přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. (účinný od 1. 1. 2014). Druhá žalovaná porušila zákonnou povinnost, upravenou v ust. § 61 odst. 1 ZOPK, tedy povinnost přednostně nabídnout předmětné pozemky ke koupi orgánu ochrany přírody (v tomto případě žalobkyni). Právní předchůdkyně prvé žalované pak porušila výše uvedené ustanovení zákona tím, že dne 27. 12. 2011 sjednala kupní smlouvu s druhou žalovanou, ačkoli o předkupním právu státu věděla (byl o něm žalobkyní prokazatelně informována) a následně a následně odmítla žalobkyni nabyté pozemky převést v souladu s § 61 odst. 1 ZOPK s tím, že žalované se mýlí, pokud dovozují, že ke splnění podmínek pro vznik nároku na náhradu škody je třeba ještě prokázat, že by žalobkyně předmětné pozemky od druhé žalované skutečně zakoupila. K porušení zákonné povinnosti ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku totiž došlo již tím, že žalované nerespektovaly předkupní právo státu. Tímto jednáním (opomenutím) tak žalované porušily svou právní povinnost zakotvenou v § 61 ZOPK. V dané věci tím byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaných za škodu, neboť se jednalo o úkon nepochybně protiprávní, přičemž žalobkyně v řízení před soudem I. stupně doložila výši škody (vyplacené finanční náhrady), která mu vznikla právě v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaných. Příčinná souvislost tedy byla rovněž založena. Jako neopodstatněná je námitka žalovaných, podle níž žalobkyně jednala v rozporu s § 415 občanského zákoníku, když finanční náhrady v rozhodném období vyplácela, když žalobkyně naopak jednala v souladu se zákonem, který jí ukládá v § 58 odst. 3 ZOPK finanční náhradu vlastníkovi či nájemci pozemků vyplácet.

31. Pokud jde o titul pro vyplacení částky 16 061 Kč žalobkyní právní předchůdkyni prvé žalované v řízení bylo prokázáno, že částka ve výši 16 061 Kč byla žalobkyní poskytnuta dne 26. 5. 2015 právní předchůdkyni prvé žalované z důvodu nákladů spojených s nařízením vyklizení dřevní hmoty ze zpracovaného větrného polomu lanovým systémem a nešlo tedy o náhradu za omezení ve smyslu § 58 ZOPK. Obrana žalovaných je tak co do této částky důvodná.

32. Pokud jde o obranu žalovaných založenou na tvrzení, že způsobená škoda by měla být ponížena o náklady žalobkyně, které jí nevznikly proto, že v rozhodném období předmětné pozemky nevlastnila, resp. by jí vznikly, pokud by je v předmětném období vlastnila, v řízení bylo prokázáno, že žalobkyni by v případě vlastnictví předmětných pozemků v letech 2012 - 2021 nevznikl žádný náklad související s výkonem funkce odborného lesního hospodáře a výkonného lesního hospodáře, a tedy že ani nedošlo k žádné úspoře žalobkyně, když tuto funkci by ohledně předmětných pozemků zastal pro žalobkyni její zaměstnanec, tato funkce by patřila do jeho pracovní náplně a nebyl by tak za ni nijak zvlášť ohodnocen s tím, že časová náročnost, kterou by byl býval vynaložil, kdyby předmětné pozemky v rozhodném období patřily žalobkyni, by byla naprosto zanedbatelná, maximálně. by se jednalo o 4 pracovní dny v roce, jelikož se jedná o tzv. bezzásahové území, které by mělo být jen monitorováno.

33. Pokud pak jde o obranu žalovaných založenou na tom, že právní předchůdkyni prvé žalované vznikly účelně vynaložené náklady týkající se předmětných pozemků za období, kdy tyto nemovitosti vlastnila (náklady na činnost , jméno FO, Frouze), o které by měla být podle žalovaných výše škody vzniklé žalobkyni snížena, soud tuto obranu nepřijal. Pokud by druhá žalovaná neporušila zákonnou povinnost, upravenou v ust. § 61 odst. 1 ZOPK, tedy povinnost přednostně nabídnout předmětné pozemky ke koupi žalobkyni a pokud by právní předchůdkyně prvé žalované neporušila výše uvedené ustanovení zákona tím, že dne 27. 12. 2011 sjednala kupní smlouvu s druhou žalovanou, ačkoli o předkupním právu státu věděla (byla o něm žalobkyní prokazatelně informována) a následně neodmítla žalobkyni nabyté pozemky převést, nikdy by jí obranou uplatněné náklady nevznikly. Za této situace nelze přijmout konstrukci žalovaných, že obranou uplatněné náklady právní předchůdkyně prvé žalované vynaloženy byly účelně vynaloženy, když vznikaly v důsledku trvajícího porušení zákonných povinností oběma žalovanými.

34. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl pouze co do částky 16 061 Kč s příslušenstvím a ve zbytku nároku žalobě vyhověl, když o příslušenství rozhodl podle § 1970 o. z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb., v závislosti na datu splatnosti.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byl v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 312 824,21 Kč, přičemž tato částka představuje 97,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,08 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 519 533 Kč sestávající z částky 14 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 14 380 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 14 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 14 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (replika k vyjádření žalovaných) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 10. 2022, z částky 14 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 11. 2022, z částky 14 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 12. 2022, z částky 14 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 3. 2023, z částky 14 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k odvolání) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 8. 2023, z částky 14 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 1. 2024, z částky 14 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 4. 2024, z částky 14 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na změnu účastníka) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 4. 2024, z částky 14 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 6. 2024, z částky 14 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k dokazování) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 7. 2024, z částky 14 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 7. 2024, z částky 14 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 8. 2024, z částky 14 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 9. 2024, z částky 14 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (závěrečný návrh) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 10. 2024 a z částky 14 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 10. 2024 včetně osmnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 264 240 Kč ve výši 55 490,40 Kč.

36. Povinnost žalovaných k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobkyně je od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozena.