14 C 243/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pořízovou ve věci žalobkyně: ; anonymizováno - stát. instituce anonymizováno se sídlem adresa , obec , IČO proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem: adresa , obec a číslo - část obce o zaplacení částky 19 046 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 046 Kč počínaje od 9.6.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podáním doručeným soudu dne 3.8.2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalobce je organizační složkou státu dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je oprávněn k nakládání s pohledávkou, jejíhož vymožení se tímto domáhá u shora nadepsaného soudu. Žalobce uplatňuje vůči žalovanému nárok na náhradu vzniklé majetkové újmy (škody) ve smyslu ustanovení § 2894 odst. 1 a 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), v celkové výši 19.046 Kč, když vznik svého nároku opírá zejména o ustanovení § [číslo] ve spojení s § 2917 občanského zákoníku. Žalovaný dne 24. 11. 2019 v době od 13:30 hod. do 13:40 hod. v obci Okrouhlo – Záhořany v okresu Praha – západ, v rekreační chatě ev. [číslo] po vzájemném konfliktu s družkou [jméno] [příjmení] a po příjezdu hlídky policie ČR ve složení prap. [jméno] [příjmení] a prap. [jméno] [příjmení], hodil po sestře své družky plastovou láhev o objemu 1,5 litru, z části naplněnou tekutinou o váze 942,6 g, která však zasáhla prap. [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený policista“), a to do pravé tváře a ucha, čímž mu způsobil zranění pravého ucha spočívající v povrchové tržné ráně o délce cca 1 cm a zhmoždění pravého ucha a obličeje. Žalovaný se dále po přiložení služebních pout pokusil levou nohou kopnout poškozeného policistu do oblasti rozkroku, kdy toto se mu nepovedlo, a zasáhl poškozeného policistu do pravé nohy v oblasti nad kolenem, čímž mu způsobil kontuzi kolena. Pracovní neschopnost nenastala. Žalovaný byl za protiprávní jednání Okresním soudem Praha západ uznán vinným ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) zákona 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] O zavinění žalovaného tak s odkazem na shora uvedený rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] není pochyb, jelikož žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, kterého se dopustil právě vůči shora poškozenému policistovi, kdy toto jednání bylo příčinou újmy na zdraví policisty, a tudíž i příčinou vzniku škody na majetku žalobce a to s odkazem na § 100 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen„ služební zákon“) a § 2917 občanského zákoníku. Dle ustanovení § 100 odst. 1 respektive § 101 služebního zákona má příslušník nárok na náhradu nemajetkové i majetkové újmy vzniklé v důsledku služebního úrazu, tj. – dikcí služebního zákona - škody při služebním úrazu. O tomto svém nároku byl poškozený policista řádně poučen Záznamem o poučení [číslo jednací] a tohoto svého zákonného nároku využil, když uplatnil svůj nárok na náhradu za bolest ve výši 17.500 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 1.546 Kč. Na základě rozhodnutí náměstka ředitele [stát. instituce] pro ekonomiku [číslo jednací] ze dne 5. 3. 2020 byla žalobcem vyplacena poškozenému policistovi dne 14. 5. 2020 částka ve výši 19.046 Kč, coby náhrada za bolest a účelně vynaložené náklady spojené s léčením. Náhrada za vyplacenou náhradu za bolest: Dle ustanovení § 101 písm. b) služebního zákona má příslušník Policie České republiky, který utrpěl služební úraz, nárok na náhradu za bolest. Lékařským posudkem o bolestném ze dne 21. 1. 2020 byla určena výše bolestného u služebního úrazu poškozeného policisty způsobeného zaviněným protiprávním jednáním žalovaného na 70 bodů, což podle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 277/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů, odpovídá částce ve výši 17.500 Kč. Tato náhrada byla poškozenému policistovi vyplacena na základě shora uvedeného rozhodnutí náměstka ředitele [stát. instituce] pro ekonomiku v plné výši, a to ke dni 14. 5. 2020. Žalobce tímto uplatňuje v souladu s § 2910 a § 2917 občanského zákoníku nárok na náhradu škody v podobě vyplacené náhrady za bolest ve výši 17.500 Kč. Náhrada za vyplacenou náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením: Dle ustanovení § 101 písm. c) má příslušník Policie České republiky, který utrpěl služební úraz, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Poškozený policista musel v souvislosti s léčením služebního úrazu způsobeného zaviněným protiprávním jednáním žalovaného vynaložit náklady ve výši 1.546 Kč, pročež mu tyto účelně vynaložené náklady byly na základě shora uvedeného rozhodnutí náměstka ředitele [stát. instituce] pro ekonomiku žalobcem v plné výši nahrazeny, a to ke dni 14. 5. 2020. Žalobce tímto uplatňuje v souladu s § 2910 a § 2917 občanského zákoníku nárok na náhradu škody v podobě vyplacené náhrady za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 1.546 Kč. Zákon o služebním poměru neobsahuje speciální ustanovení zmocňující žalobce k nárokování regresního postihu vůči žalovanému, žalobce tudíž opírá svůj nárok na náhradu škody o obecné zmocnění obsažené v ustanovení § 2917 občanského zákoníku, pročež tento postup potvrdil ve své judikatuře rovněž Nejvyšší soud rozsudkem čj. 25 Cdo 5551/2017 - 168 ze dne 14. 5. 2018, kde výslovně uvádí, že:„ Jestliže zákon č. 361/2003 Sb. ani jiný právní předpis neobsahuje zvláštní právní úpravu regresního vztahu mezi přímým škůdcem a státem jakožto tím, kdo je povinen k náhradě škody, může se stát (Česká republika prostřednictvím příslušného bezpečnostního sboru) domáhat postihu vůči takovému škůdci za použití obecné úpravy regresu podle § 2917 o. z. Toto ustanovení zakládá soukromoprávní vztah, ve kterém stát vystupuje jako právnická osoba (k tomu srov. § 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů) v rovném postavení s druhou stranou tohoto soukromoprávního vztahu, nikoliv jako orgán veřejné moci, který by z pozice nadřízenosti autoritativně rozhodoval o právech a povinnostech druhé strany právního vztahu. Neuplatní se zde proto veřejnoprávní princip legality (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky), a není proto třeba, aby stát byl k uplatnění regresního nároku oprávněn či zmocněn veřejnoprávním předpisem. Na věci nic nemění ani skutečnost, že povinnost státu (bezpečnostního sboru) k plnění poškozenému policistovi vznikla v důsledku objektivní odpovědností za škodu způsobenou policistovi při výkonu služby a že tato povinnost vyplývá z veřejného práva.“. Žalobce byl povinen vyplatit jako náhradu za služební úraz poškozenému policistovi úhrnem částku ve výši 19.046 Kč. S ohledem na ustanovení § 2952 věty druhé občanského zákoníku může být škodou rovněž vznik dluhu neboli povinnosti uhradit určitou částku, což je bezpochyby žalovaný případ. V důsledku deliktního jednání žalovaného vznikla žalobci zákonná povinnost uhradit odškodnění, pročež výše i povaha poskytnutého odškodnění vychází z citovaných zákonných ustanovení a je v plné vyplacené výši škodou, jíž žalobce nárokuje nahradit na základě ustanovení § 2917 občanského zákoníku. Škoda vznikla v důsledku porušení právní povinnosti žalovaného vyplývající z Listiny základních práv a svobod, tj. nezasahovat bez spravedlivého důvodu do osobnostní sféry člověka, zejména pak nepoškozovat jeho zdraví, nárok na náhradu škody tedy rovněž vyplývá z ustanovení § 2910 občanského zákoníku. Objektivní i subjektivní stránka deliktního jednání je vzhledem ke shora uvedenému, dle mínění žalobce, prokázána, pročež není pochyb o vině žalovaného za protiprávní jednání, v jehož důsledku vznikla povinnost znamenající pro žalobce snížení jeho jmění, tedy škodu, a to v přímé souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného a jako jeho důsledek, pročež o příčinné souvislosti mezi deliktním jednáním a vznikem újmy na zdraví a na majetku poškozeného policisty, jíž je povinen odčinit žalovaný, není rovněž pochyb. Žalobce tímto tedy v souladu s § 2910 a § 2917 občanského zákoníku uplatňuje svůj nárok za žalovaným na náhradu škody v podobě vyplacených náhrad ve smyslu § 101 služebního zákona poškozenému policistovi, a to v celkové výši 19.046 Kč. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení shora vyčíslené škody v celkové částce 19.046 Kč, a to dopisem ze dne 18. 5. 2020, který byl žalovanému doručen na adresu trvalého pobytu, kde však nebyl zastižen, proto mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky u poštovního přepravce, a to dne 22. 5. 2020. Žalovaný si zásilku ani dodatečně nevyzvedl, a tak se tato jako nedoručená vrátila zpět. Žalovaný tak byl výzvou k plnění ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád vyzván k úhradě nároku žalobce. Dle § 570 občanského zákoník působí právní jednání vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (tedy ke dni 22. 5. 2020). Podle § 605 odst. 1 občanského zákoníku platí, že lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Žalovaný byl vyzván, aby uhradil dlužnou částku do 15 dnů od doručení výzvy. První den lhůty pro zaplacení tedy připadl na den 23. 5. 2020. Z tohoto vyplývá, že splatnost dluhu žalovanému nastala dne 8. 6. 2020. Žalovaný ve lhůtě splatnosti svůj dluh vůči žalobci nezaplatil, čímž se nejpozději 9. 6. 2020 dostal do prodlení s úhradou částky ve výši 19.046 Kč ve smyslu § 1968 občanského. Žalobci tak vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., Žalobce proto uplatňuje vůči žalovanému svůj nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z částky 19.046 Kč, a to od prvního dne prodlení žalovaného se zaplacením náhrady škody, tedy ode dne 9. 6. 2020, až do jejího úplného zaplacení.

2. Soud nařídil jednání na den 30.9.2021, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv měl předvolání k jednání i žalobu řádně doručeny a lhůta k přípravě zůstala zachována. Žalobce se k nařízenému jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Proto soud postupoval podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 24. 11. 2019 v době od 13:30 hod. do 13:40 hod. v obci Okrouhlo – Záhořany v okresu [okres], v rekreační chatě ev. [číslo] po vzájemném konfliktu s družkou [jméno] [příjmení] a po příjezdu hlídky policie ČR ve složení prap. [jméno] [příjmení] a prap. [jméno] [příjmení], hodil po sestře své družky plastovou láhev o objemu 1,5 litru, z části naplněnou tekutinou o váze 942,6 g, která však zasáhla prap. [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený policista“), a to do pravé tváře a ucha, čímž mu způsobil zranění pravého ucha spočívající v povrchové tržné ráně o délce cca 1 cm a zhmoždění pravého ucha a obličeje. Žalovaný se dále po přiložení služebních pout zasáhl kopem poškozeného policistu do pravé nohy v oblasti nad kolenem, čímž mu způsobil kontuzi kolena (prokázáno ze záznamu o úrazu ze dne 25.11.2019, lékařskými zprávami ze dne 27.11.2019, 16.12.2019, 24.11.2019). Žalovaný byl za protiprávní jednání Okresním soudem Praha západ uznán vinným ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) rozsudkem ze dne 26.8. 2020 č. j. 14 T 79/2020 – 156 (prokázáno z rozsudku Okresního soudu Praha západ ze dne 20.8.2020, č.j. 14 C 79/2020-156). Ze záznamu o poučení [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že poškozený policista využil svého zákonného nároku, když uplatnil svůj nárok na náhradu za bolest ve výši 17.500 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 1.546 Kč. Na základě rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje pro ekonomiku [číslo jednací] ze dne 5. 3. 2020 byla žalobcem vyplacena poškozenému policistovi dne 14. 5. 2020 částka ve výši 19.046 Kč, coby náhrada za bolest a účelně vynaložené náklady spojené s léčením (prokázáno z rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje pro ekonomiku č.j. KRPU-222821-15/ [číslo] ze dne 5.3.2020). Lékařským posudkem o bolestném ze dne 21. 1. 2020 byla určena výše bolestného u služebního úrazu poškozeného policisty způsobeného zaviněným protiprávním jednáním žalovaného na 70 bodů, což podle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 277/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů, odpovídá částce ve výši 17.500 Kč (prokázáno z výplatnice [jméno] [příjmení] za duben 2020, výpoisu ČNB ze dne 14.5.2020, lékařského posudku ze dne 21.1.2020, výpočtu účelně vynaložených cestovních nákladů ze dne 30.1.2019, osvědčení o registraci vozidla).

4. Žalobce je organizační složkou státu dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je oprávněn k nakládání s pohledávkou, uplatněnou v tomto řízení. Žalobce má vůči žalovanému nárok na náhradu vzniklé majetkové újmy (škody) ve smyslu ustanovení § 2894 odst. 1 a 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v celkové výši 19.046 Kč, ve spojení s ust. § [číslo], § 2917 občanského zákoníku. Žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, kdy toto jednání bylo příčinou újmy na zdraví policisty, a tudíž i příčinou vzniku škody na majetku žalobce a to s odkazem na § 100 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen„ služební zákon“) a § 2917 občanského zákoníku. Dle ustanovení § 100 odst. 1 resp. § 101 služebního zákona má příslušník nárok na náhradu nemajetkové i majetkové újmy vzniklé v důsledku služebního úrazu. Následně byla poškozenému policistovi žalobcem dne 14. 5. 2020 vyplacena částka ve výši 19.046 Kč. Žalobce tak uplatňuje v souladu s § 2910 a § 2917 občanského zákoníku nárok na náhradu škody v podobě vyplacené žalované. Zákon o služebním poměru neobsahuje speciální ustanovení zmocňující žalobce k nárokování regresního postihu vůči žalovanému, žalobce tudíž opírá svůj nárok na náhradu škody o obecné zmocnění obsažené v ustanovení § 2917 občanského zákoníku (viz i rozsudek Nejvyššího soudu čj. 25 Cdo 5551/2017 - 168 ze dne 14. 5. 2018, kde výslovně uvádí, že:„ Jestliže zákon č. 361/2003 Sb. ani jiný právní předpis neobsahuje zvláštní právní úpravu regresního vztahu mezi přímým škůdcem a státem jakožto tím, kdo je povinen k náhradě škody, může se stát (Česká republika prostřednictvím příslušného bezpečnostního sboru) domáhat postihu vůči takovému škůdci za použití obecné úpravy regresu podle § 2917 o. z. Toto ustanovení zakládá soukromoprávní vztah, ve kterém stát vystupuje jako právnická osoba (k tomu srov. § 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů) v rovném postavení s druhou stranou tohoto soukromoprávního vztahu, nikoliv jako orgán veřejné moci, který by z pozice nadřízenosti autoritativně rozhodoval o právech a povinnostech druhé strany právního vztahu. Neuplatní se zde proto veřejnoprávní princip legality (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky), a není proto třeba, aby stát byl k uplatnění regresního nároku oprávněn či zmocněn veřejnoprávním předpisem. Na věci nic nemění ani skutečnost, že povinnost státu (bezpečnostního sboru) k plnění poškozenému policistovi vznikla v důsledku objektivní odpovědností za škodu způsobenou policistovi při výkonu služby a že tato povinnost vyplývá z veřejného práva.“. Žalobce byl povinen vyplatit jako náhradu za služební úraz poškozenému policistovi úhrnem částku ve výši 19.046 Kč. S ohledem na ustanovení § 2952 věty druhé občanského zákoníku může být škodou rovněž vznik dluhu neboli povinnosti uhradit určitou částku, což je bezpochyby žalovaný případ. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení shora vyčíslené škody v celkové částce 19.046 Kč, a to dopisem ze dne 18. 5. 2020, který byl žalovanému doručen na adresu trvalého pobytu, kde však nebyl zastižen, proto mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky u poštovního přepravce, a to dne 22. 5. 2020. Žalovaný si zásilku ani dodatečně nevyzvedl, a tak se tato jako nedoručená vrátila zpět. Žalovaný tak byl výzvou k plnění ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád vyzván k úhradě nároku žalobce. Dle § 570 občanského zákoník působí právní jednání vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (tedy ke dni 22. 5. 2020). Podle § 605 odst. 1 občanského zákoníku platí, že lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Žalovaný byl vyzván, aby uhradil dlužnou částku do 15 dnů od doručení výzvy. První den lhůty pro zaplacení tedy připadl na den 23. 5. 2020. Z tohoto vyplývá, že splatnost dluhu žalovanému nastala dne 8. 6. 2020. Žalovaný ve lhůtě splatnosti svůj dluh vůči žalobci nezaplatil, čímž se nejpozději 9. 6. 2020 dostal do prodlení s úhradou částky ve výši 19.046 Kč ve smyslu § 1968 občanského. Žalobci tak vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., Žalobce proto uplatňuje vůči žalovanému svůj nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z částky 19.046 Kč, a to od prvního dne prodlení žalovaného se zaplacením náhrady škody, tedy ode dne 9. 6. 2020, až do jejího úplného zaplacení.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.