14 C 244/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pořízové a přísedících Karla Hořáka a Pavly Pečenkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 22 327 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 22.327 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17.8.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 31 825,06 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Podáním doručeným soudu dne 5.11.2020 ve znění jeho doplnění ze dne 22.4.2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 20. 6. 2019 pracovní smlouvu na pracovní pozici Business Development Manager. Dne 21.5. 2020 byl žalobce (přes skutečnost, že se u žalobce vyskytla zvýšená teplota a kašel) přes interní pokyn zaměstnavatele („ kdo může, zůstává na home- office“) vyzván k dostavení se do sídla žalovaného, kde mu při schůzce dne 21.5. 2020 byly odebrány pracovní pomůcky a ústně sděleno, že s ním zaměstnavatel nadále nepočítá, ať se k výkonu práce nadále nedostavuje. Žalobce dne 26. 5. 2020 odeslal žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce sdělení a výpověď z pracovního poměru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že byly žalobci odebrány prostředky pro výkon práce, zejména přístupy do systému, [příjmení] karta, a osobní vozidlo, má za to, že zde byly dány překážky na straně zaměstnavatele a náleží tedy náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku dle § 208 zákona č. 286/2006 Sb., zákoníku práce. Následně došlo k rozvázání pracovního poměru k 1. 6. 2020 dohodou ze dne 1. 6. 2020 a v červnu byla na účet žalobce vyplacena čistá mzda za měsíc květen pouze ve výši 25 035 Kč. Jako základní mzda je ve výplatním lístku uvedena částka 35 714 Kč. Dle pracovní smlouvy a její přílohy [číslo] náleží však žalobci základní mzda ve výši 50 000 Kč. Ve výplatním lístku je dále uvedeno: odpracované dny - 13, hodiny - 104, hodiny volna - 48. Právě poslední uvedené je zapříčiněno zřejmě žalovaným tvrzenou neomluvenou absencí. V daném případě se však nejedná o neomluvenou absenci, nýbrž o stav překážek na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce, neboť byly žalobci odebrány prostředky pro výkon jeho práce, zejména přístupy do systémů, [příjmení] karta, klíče od vchodu apod. Navíc byl proti žalobci ze strany zaměstnavatele či jeho vedoucích zaměstnanců rozesílán e-mail, že žalobce již nadále nemá oprávnění či pověření jednat jménem žalovaného. V případě překážek v práci na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, který se rovněž stanoví dle příslušných ustanovení zákoníku práce. Z výplatního lístku za měsíc květen vyplývá, že hodinový průměrný výdělek pro druhé čtvrtletí roku 2020 činí 465, 142 Kč. Vzhledem k tomu, že dne 21. 5. 2020 bylo žalobci sděleno, že už se s ním nepočítá, aby do práce již nechodil, a dále vzhledem k tomu, že mu byly odebrány svěřené pomůcky pro výkon práce, jsou zde dány důvodu překážek dle § 208 ZP, a to konkrétně od 22. 5. 2020 do 31. 5. 2020, tedy v rozsahu 6 pracovních dnů. Tyto jsou ve výplatním lístku vedeny jako 48 hodin volna, které žalovaný označuje jako neomluvenou absenci. Žalobci tak nebyla vyplacena hrubá mzda ve výši 22.327 Kč odpovídající těmto 48 hodinám vynásobeným průměrnou mzdou ve výši 465, 142 Kč. Žalobce zaslal dne 7. 8. 2020 doporučeně právnímu zástupci žalovaného předžalobní výzvu k doplacení nevyplacené mzdy ve výši 22.327 Kč, na kterou právní zástupce žalovaného reagoval tak, že se nejednalo o překážky v práci na straně zaměstnavatele a nárok žalobce zamítl. Tvrzení žalovaného o tom, že [celé jméno žalobce] jako svého zaměstnance vyzýval k výkonu práce, se ve světle všech výše uvedených skutečností jeví jako ryze účelová a šikanózní (tzv. mobbing), když fakticky žalobce práci vykonávat nemohl i z důvodu, že od 22.5.2020 neměl oprávnění jednat se zákazníky. Ostatně ani žalobce neměl podle pracovní smlouvy povinnost dostavit se do sídla žalovaného, neboť místem výkonu byla dle pracovní smlouvy [obec]. Navíc v době pandemie byl požadavek žalovaného v rozporu s interními pokyny zaměstnavatele, který stanovil, že zaměstnanci, jejichž pracovní pozice to umožňuje, mají vykonávat práci v režimu home-office.

2. Podáním doručeným soudu dne 22.12.2020 žalovaný žalobu neuznal a navrhl její zamítnutí s odůvodněním, že nesporuje, že mezi účastníky byla dne 20.6.2019 uzavřena pracovní smlouva se sjednaným datem nástupu k výkonu práce 20.6.2019 a sjednaným druhem práce Business Development Manager. Dále se však žalovaný s žalobním tvrzením žalobce neztotožňuje a skutkové okolnosti případu popisuje odlišně. Dne 21.5.2020 se na podnět jednatele žalovaného, Ing. [jméno] [jméno], realizovala osobní schůzka žalobce, Ing. [jméno] [jméno] a zaměstnankyně na pozici Finance & Control Manager, paní [jméno] [příjmení]. Žalovaný zásadně odmítá tvrzení žalobce, že by na tomto jednání bylo žalobci sděleno, že se s ním nepočítá a že se nemá dostavovat k výkonu práce. Předmětem jednání bylo projednání pracovních výsledků žalobce a stav plnění jeho povinností vyplývajících z jeho pracovního poměru. S ohledem na výsledky tohoto hodnocení žalovaný rozhodl o okamžitém ukončení takových činností žalobce, při nichž dochází k přímému kontaktu a komunikaci se stávajícími či potenciálními zákazníky, neboť žalovaný měl pochybnosti o dodržování povinnosti žalobce nevyužívat informace, o nichž se žalobce dozvěděl v rámci jednání se zákazníky či potenciálními zákazníky, tj. měl pochybnosti, zda žalobce nejedná konkurenčně vůči žalovanému. Výše uvedená obava z možného zneužití získaných informací se následně (tj. po ukončení pracovního poměru žalobce) potvrdila. Ing. [jméno] [jméno] zjistil, že žalobce je společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba], jejíž předmět činnosti se shoduje s činností žalovaného. Žalobce se na profilu LinkedIn prezentuje jako CEO (Chief Executive Officer - jednatel) této společnosti a jako garant poskytování služeb, které se kryjí se službami poskytovanými žalovaným (jedná se zejména o poskytování technické podpory, konzultantství v oblasti zdravotnictví, telekomunikací, marketingovéstrategie, IT konzultací, kyberbezpečnosti atd.). [právnická osoba] byla založena 9.3.2020, přičemž žalobce byl zvolen do funkce jednatele dne 15.4.2020, souhlas valné hromady s převodem 60 % obchodního podílu na žalobce byl udělen 15.4.2020. Zápis změn do obchodního rejstříku byl proveden 13.5.2020. Přesto, že bylo povinností žalobce vyžádat si v souladu s ustanovením § 304 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, souhlas žalovaného (zaměstnavatele) k výkonu výdělečné činnosti, která je shodná s předmětem činnosti žalovaného, žalobce tuto povinnost nesplnil a žalovanou o této skutečnosti neinformoval. Z důvodu ochrany informací a zájmů žalovaného, byl na osobním jednání dne 21.5.2020 žalobce vyzván k vydání notebooku, který mu byl svěřen k výkonu práce, [příjmení] karty užívané pro komunikaci se zákazníky a klíčů od vchodu v 6. patře. Současně došlo i k vrácení služebního automobilu, a to i přesto, že byl žalobce upozorněn, že vozidlo může v souladu s uzavřenou dohodou užívat i nadále, což žalobce výslovně odmítl. Žalovaný odmítá, že by odebráním výše uvedených pracovních pomůcek došlo k znemožnění výkonu práce na sjednané pracovní pozici. Při jednání byl žalobci předán nově nakonfigurovaný notebook, jehož programové vybavení plně umožňovalo výkon práce na pozici Business Development Manager. Konfigurace byla provedena zaměstnancem žalované, panem [jméno] [příjmení]. Notebook žalobci předala paní [jméno] [příjmení]. Žalobce byl současně Ing. [jméno] [jméno] vyzván, aby se v souladu s ujednáním v pracovní smlouvě dostavoval k výkonu práce na pracoviště, a to ve sjednané pracovní době 9,00 – 17,30 hodin. I přes toto upozornění, žalobce fyzicky nepřevzal přidělený notebook (ponechal jej ležet na stole) a v 16:00 hodin (tj. před koncem sjednané pracovní doby) odešel z místa jednání a pracoviště. Notebook byl následně přemístěn na přidělené pracovní místo žalobce, kde byl ponechán až do ukončení pracovního poměru žalobce. Po odevzdání klíčů měl žalobce zajištěn přístup na pracoviště prostřednictvím elektronické identifikační karty, která byla ze strany žalobce předána žalovanému na základě dohody právního zástupce žalobce a žalovaného až v době po skončení pracovního poměru žalobce (tj. po 1.6.2020). 9 Dne 22.5.2020 žalovaný zjistil, že se žalobce ve stanovené pracovní době nedostavil k výkonu práce na pracoviště (kancelář na adrese sídla žalované). Z tohoto důvodu byl žalobce ze strany jednatele žalovaného, Ing. [jméno] [jméno], kontaktován na soukromé číslo. Současně byla žalobci odeslána SMS zpráva a zpráva na WhatsApp (na němž žalobce běžně komunikoval). Obsahem zpráv byla výzva k nástupu k výkonu práce, zdůvodnění absence a dodržování pracovních povinností. Na telefonáty ani na zaslané zprávy žalobce nereagoval. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavoval k výkonu práce, byl mu žalovanou dne 26.5.2020 odeslán Vytýkací dopis, jehož obsahem bylo upozornění na neplnění povinností dle § 38 odst. 1 písm. b) a § 301 zákoníku práce s tím, že dne 21.5.2020, 22.5.2020 a 25.5.2020 se žalobce nedostavuje k výkonu práce na pracoviště, aniž by doložil doklad prokazující důvod této absence. Toto jednání bylo ze strany žalovaného hodnoceno jako méně závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce. Dopis byl žalobci doručen dne 15.6.2020. Dne 27.5.2020 bylo do datové schránky žalovaného doručeno Sdělení a výpověď z pracovního poměru, učiněné právním zástupcem žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno]. K tvrzené překážce v práci na straně žalovaného bylo ze strany žalovaného přípisem ze dne 28.5.2020 sděleno, že má žalobce k dispozici všechny pracovní prostředky, které potřebuje k výkonu sjednaného druhu práce s tím, že pokud žalobce nemá zájem plnit své povinnosti, vyplývající z uzavřeného pracovního poměru (tj. zejm. dostavovat se k výkonu práce), může být jeho pracovní poměr ukončen dohodou. Vzhledem k tomu, že žalobce měl zájem na ukončení pracovního poměru (tj. neměl zájem nadále plnit své povinnosti), byl pracovní poměr k 1.6.2020 na základě dohody ukončen. Žalobou uplatněná částka 22 327 Kč má odpovídat náhradě mzdy ve výši průměrného výdělku žalobce, poskytované z důvodu překážky v práci na straně žalované dle § 208 zákoníku práce a to v době od 22. 5. 2020 do 31.5.2020. Základním předpokladem existence překážky v práci na straně zaměstnavatele je skutečnost, že nejsou dány překážky v práci na straně zaměstnance a že zaměstnanec je, v souladu s § 38 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Pracovní smlouvou je v případě žalobce tato povinnost konkretizována na výkon práce na pracovišti ve sjednaném místě výkonu práce ([obec] a kancelářské prostory na adrese [adresa žalované]) a ve stanovené pracovní době (pracovní doba byla sjednána od 9,00 do 17,30 hodin). Žalobce však k výkonu práce připraven nebyl, neboť dne 21.5.2020 opustil pracoviště před koncem sjednané pracovní doby a od 22.5.2020 se na pracoviště nedostavoval. O překážku v práci dle § 208 zákoníku práce by se jednalo pouze v případě, kdy by zaměstnanec splnil výše uvedenou podmínku, tzn. byl by na pracovišti v pracovní době připraven vykonávat práci pro žalovaného, ale žalovaný (zaměstnavatel) by mu práci nepřidělovala. Tvrzení žalobce, že byla překážka na straně žalované dána tím, že mu byly odebrány prostředky potřebné k výkonu práce je třeba striktně odmítnout s tím, že: žalobce měl k dispozici kartu k přístupu do budovy, v níž se nachází kancelář určená k výkonu práce žalobce s kompletním vybavením pro plnění pracovních povinností na pozici Business Development Manager; žalobci byl předán plně konfigurovaný notebook s veškerým nezbytným vybavením pro výkon práce na pozici Business Development Manager. Vzhledem k tomu, že žalobce na základě vlastního rozhodnutí tento notebook po převzetí nechal ležet na svém pracovním stole, byl notebook připraven k užití v kanceláři žalobce. Důvodem neomluvené absence žalobce v době od 22.5.2020 do 31.5.2020 je rozhodnutí žalobce nedostavovat se k výkonu práce, nikoli překážka v práci na straně žalovaného. Motivací tohoto rozhodnutí může být i fakt, že žalobce zahájil jinou výdělečnou činnost (společnost [právnická osoba]), jíž se dodnes věnuje.

3. Soud po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o.s.ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav:

4. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalovaného od roku 1990, aktuálně na pracovní pozici finanční manažerky, vzal soud za prokázané, že její pracovní náplní je oblast finančnictví, účetnictví, provozu, lidských zdrojů (tj. záležitostí, které se netýkají obchodu nebo technických činností, které jsou předmětem podnikání žalovaného). Svědkyně se účastnila jednání s žalobcem 21.5.2020, kdy s ohledem na skutečnost, že v podstatě neřešil žádné obchodní případy a tedy neměl vlastní obchodní aktivity, ani společnosti žalovaného neposkytoval potřebné informace ohledně výkonu práce, mu bylo nabídnuto ukončení pracovního poměru dohodou s tím, že mu bude vyplaceno odstupné. Žalobce návrh kategoricky odmítl a z důvodu, že do systému žalovaného nezadával údaje o svých pracovních aktivitách, byl mu nařízen výkon práce z kanceláře, neboť v případě jeho práce na home-office žalovaný neměl žádný přehled o jeho pracovních aktivitách. S ohledem na skutečnost, že žalobce odmítl uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru, bylo mu sděleno, že jeho pracovní poměr nadále trvá s tím, že mu bude vyměněn notebook. Následně si svědkyně od žalobce jeho pracovní notebook převzala a předala mu jiný pracovní notebook. Zároveň žalobce svědkyni odevzdal i služební vozidlo, byť mu bylo svědkyní sděleno, že se je může ponechat. Žalobci byla ponechána vstupní karta pro vchod do zaměstnání a zároveň odebrána [příjmení] karta s tím, že z kanceláře má možnost použít pevnou telefonní linku a přes GMS bránu může telefonovat na mobilní čísla. Žalobce si nový notebook od svědkyně převzal, položil si jej na svůj pracovní stůl a odešel z pracoviště. Následně došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou, jejíž obsah byl předložen žalobcem a žalovaným akceptován. Předmětem jednání dne 21. května 2020 (na kterém byl přítomen i jednatel společnosti žalovaného) mělo být projednání obchodních výsledků žalobce a následná diskuze ohledně možného rozvázání pracovního poměru. Po zamítavém stanovisku žalobce žalovaný očekával, že žalobce bude nadále vykonávat práci pro žalovaného z kanceláře, doplní potřebné informace do systému žalovaného (kde uvede s kým jednal, popíše stručný obsah jednání, jeho hodnocení apod.). Pracovní náplní žalobce na pozici Business development manager bylo vyhledávání a uzavírání nových obchodních případů a jednání se zákazníky.

5. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalovaného od roku 1997, v současnosti na pozici IT správce vzal soud za prokázané, že svědek připravil nový notebook pro žalobce, jehož instalace byla standardní, měl plný přístup na internet, k emailu. Žalovaná nemá vnitřní databázi, vše je umístěno v cloudu. Svědek by ani, pokud by mu to žalovaný uložil, což se nestalo, nebyl schopen zablokovat přístup do sales force (které provádí oddělení žalovaného v Belgii, které rovněž nedostalo pokyn přístup žalobci zablokovat), což je program, resp. aplikace, která běží na cloudu a kde se ukládají data o zákaznících a možných obchodních příležitostech. Žalobce měl nadále do tohoto systému přístup poté, co mu byl předán nový notebook.

6. Z účastnického výslechu žalobce vzal soud za prokázané, že dne 21.5.2020 byl vyzván žalovaným ke schůzce na pracovišti, přestože původně jako Business development manager měl vykonávat do 31.5.2020 práci z domova. Na schůzce mu byla oznámena možnost rozvázání pracovního poměru dohodou, byl vyzván k vrácení pracovních pomůcek, když podle tvrzení žalobce mu zaměstnavatel dal najevo, že s ním nadále nepočítá. Dále žalobce tvrdil, že mu byly zamezeny přístupy do všech systémů žalovaného, a proto nemohl vykonávat nadále pro žalovaného žádnou práci. Žalobce odmítl tvrzení žalovaného, že mu měl být předán na schůzce nově nakonfigurovaný notebook. Dále žalobce potvrdil, že mu jednatel společnosti žalované dal pokyn, aby se dostavoval k výkonu práce na pracoviště v kanceláři.

7. Z výslechu jednatele žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno] vzal soud za prokázané, že žalobce pro žalovaného vykonával práci na pozici Business development managera, jejíž náplní je nacházet nové obchodní příležitosti, kde primárním kritériem je počet uzavřených a zrealizovaných obchodních případů, zároveň by obchodní aktivity měly být zaznamenány v systému sales force. Žalobci se podle jednatele nedařilo uzavírat obchody ve prospěch žalovaného, vedle toho pracovník žalovaného, na stejné pracovní pozici plnil stanovené kvóty žalovaného na 200 %, ostatní zaměstnanci se pohybovali okolo 90% až 110 %. Následně žalovaný ztrácel kontrolu nad činností žalobce v době jeho práce z domova. V době pandemie existovalo v rámci žalovaného doporučení, že pracovníci, kteří mohou pracovat z domova, zůstanou na home-ofice, aby docházelo k e snížení počtu lidí v kanceláři. Následně jednatel požádal žalobce o dostavení se na schůzku na pracovišti dne 21.5.2020, kde byla přítomna jednání i pracovnice [jméno] [příjmení]. Žalobci bylo sděleno, ať začne práci vykonávat na pracovišti z důvodu kontroly jeho pracovních aktivit. Důvodem schůzky byly neuspokojivé pracovní výsledky žalobce, kterému bylo sděleno, ať v této souvislosti zváží další působení u žalovaného (následně žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal návrh dohody o rozvázání pracovního poměru k 1.6.2020, která byla následně účastníky podepsána). Žalobci byl předán nově nakonfigurovaný pracovní notebook (včetně potřebných přístupových údajů) za účasti jednatele, [jméno] [příjmení] a pracovníka [příjmení]. Žalobce si fyzicky notebook převzal, položil na svůj pracovní stůl a následně opustil pracoviště. O předání a převzetí notebooku se podle tvrzení jednatele nepořizoval protokol. [příjmení] karta byla žalobci odebrána z důvodu podezření, že komunikace žalobce se zákazníky není v souladu s interními pravidly žalovaného i z důvodu bezpečnostního rizika. Pokud by žalobce potřeboval komunikovat se zákazníkem, mohl tak učinit prostřednictvím pevné linky, kterou měl v kanceláři k dispozici. Žalobce měl k dispozici přístupovou kartu do budovy a kanceláře až do skončení pracovního poměru, resp.

3. či 4. června byla vrácena žalovanému prostřednictvím právního zástupce žalobce. Žalovaný opakovaně vyzýval žalobce k dostavení se na pracoviště.

8. Z pracovní smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 20.6.2019, vzal soud za prokázané, že byla uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou se zkušební lhůtou v délce tří měsíců, s dnem nástupu do zaměstnání 20.6.2019 na pracovní pozici Business Development manager. [obec] výkonu práce – [obec].

9. Z potvrzení (bez data) bylo prokázáno, že dne 21.5.2020 žalobce odevzdal žalované klíče od vchodu v 6. patře a [příjmení] kartu k pracovnímu telefonu.

10. Z výplatního lístku žalobce za měsíc květen 2020 bylo prokázáno, že k výplatě obdržel žalobce částku 25 035 Kč, základní mzda je uvedena ve výši 35 714 Kč, odpracované dny: 13, hodiny: 104, hodiny volna: 48.

11. Z emailové korespondence ze dne 22.5.2020 bylo prokázáno, že jednatel společnosti žalované rozeslal informaci pro zákazníka a partnery žalovaného o tom, že žalobce nemá dnešním dnem žádné oprávnění či pověření jednat jménem žalovaného a veškerá jednání jménem žalovaného přecházejí na kolegu [jméno] [příjmení].

12. Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému, resp. právnímu zástupci žalovaného, předžalobní výzvu ze dne 6.8.2020 (prokázáno z předžalobní výzvy ze dne 6.8.2020 a podacího archu ze dne 7.8.2020).

13. Z emailové korespondence mezi zástupci účastníku ze dne 1.6.2020 vzal soud za prokázané, že byla žalovanému zaslána dohoda o rozvázání pracovního poměru a zároveň zástupce žalobce sdělil že žalovanému doručí kartu pro vstup do prostor žalovaného.

14. Žalobce byl vyzýván žalovaným k nástupu do zaměstnání, následně mu bylo vytýkacím dopisem sděleno méně závažné porušení povinností v souvislosti s opuštěním pracoviště dne 21.5.2020 o hodinu a půl dříve a ve dnech 22. a 25.5.2020 v souvislosti s absencí na pracovišti bez řádné omluvy (prokázáno z WhatsApp komunikace ze dne 22.5.2020, z vytýkacího dopisu ze dne 26.5.2020, podacího archu ze dne 26.5.2020, dodejky).

15. Z notářského zápisu ze dne 15.4.2020 vyhotoveného notářkou Mgr. [jméno] [příjmení], sp.zn. NZ 363/ 2020, N 372/2020 vzal soud za prokázané, že notářský zápis obsahuje rozhodnutí jediného společníka společnosti [právnická osoba], kdy mimo jiné byl zvolej do funkce jednatele společnosti žalobce, na kterého byl převeden podíl ve výši 60%, na který připadá vklad do základního kapitálu ve výši 7 200 Kč.

16. Z listiny označené jako postupný návrat do plného provozu ze dne 26.5.2020 bylo prokázáno, že bylo stanoveno doporučení pro postupný návrat do plného provozu s tím, že u pracovníku, kteří nejsou schopni efektivně vykonávat pracovní povinnosti na home-office, nastoupí do„ běžného režimu“ 5.5.2020. Pracovníci, kteří mohou bez omezení pracovat z home-office, budou nadále pracovat v tomto režimu do 31.5.2020, ostatní pracovníci počínaje dnem 11.5.2020 zahájí pravidelnou činnost v prostorách [anonymizováno]. Plného provozu v původní formě za dodržování nových hygienických opatření bude dosaženo k 1.6.2020.

17. Z emailové komunikace ze dne 1.4.2020 od jednatele žalovaného žalobci bylo prokázáno, že bylo žalobci zasláno hodnocení jeho osoby žalovaným, kde proaktivita a vyhledávání oportunit bylo shledáno velmi dobré, uzavírání oporutnit pak na nízké úrovni.

18. Při ústním jednání konaném dne 22.9.2021 učinili účastníci nesporným, že žalobce od 21.5.2020 až do skončení pracovního poměru tj. 1.6.2020 na pracoviště žalovaného nedocházel.

19. Z ostatních provedených důkazů (zejména listiny obsahující přehled hovorů žalované, reakce na sdělení ze dne 28.5.2020, vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 14.8.2020, sdělení ze dne 26.5.2020, emailová korespondence ze dne 21.5.2020, 5.4.2020) již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

20. Podle ust. § 34 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce.

21. Druhou podstatnou náležitostí pracovní smlouvy je místo výkonu práce. [obec] výkonu práce, které je uvedeno v pracovní smlouvě, má velmi důležitý význam, předně určuje rozsah dispozičního oprávnění zaměstnavatele vůči zaměstnanci z hlediska místa výkonu práce. [obec] výkonu práce může být určeno velmi úzce (například konkrétní pracoviště), stejně jako může být určeno velmi široce. Zákoník práce sám neurčuje, jakým způsobem má být místo výkonu práce vymezeno a nechává to na smluvním ujednání stran pracovního poměru. Jako místo výkonu práce tak může být sjednáno konkrétní pracoviště, sídlo zaměstnavatele, obec, kraj, území ČR apod. [obec] výkonu práce by mělo odpovídat potřebě zaměstnavatele a být přiměřené povaze práce. V rámci sjednaného místa výkonu práce je zaměstnavatel oprávněn práci zaměstnanci přidělovat.

22. Podle ust. § 38 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, od vzniku pracovního poměru je a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, b) zaměstnanec podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru 23. Podle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

24. Podle ust. § 301 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zaměstnanci jsou povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

25. Podle ust. § 206 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, je-li překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Jinak je zaměstnanec povinen uvědomit zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu. Podle odst. 2 Překážku v práci je zaměstnanec povinen prokázat zaměstnavateli. Ke splnění povinnosti podle věty první jsou právnické a fyzické osoby povinny poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost.

26. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na pracovní pozici Business Development manager od 20.6.2019 do 1.6.2020, kdy došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou účastníků. Z popudu jednatele společnosti žalovaného došlo dne 21.5.2020 ke společné schůzce na pracovišti žalovaného, které se zúčastnili žalobce, jednatel společnosti [příjmení] [jméno] [jméno] a zaměstnankyně PhDr. [jméno] [příjmení]. Na schůzce byl projednáván nízký počet žalobcem uzavřených obchodů ve prospěch žalovaného, nedostatečné vedení evidence obchodních případů v aplikaci sales force, včetně detailního popisu stavu těchto případů. V této souvislosti byl žalobci udělen pokyn k nápravě v evidenci obchodních případů a zároveň byl vyzván k výkonu práce na pracovišti žalovaného z důvodu kontroly jeho pracovních aktivit. Během jednání byla žalobci ze strany žalované nabídnuta možnost rozvázání pracovního poměru dohodou, na kterou žalobce nepřistoupil. Žalobce k výzvě žalovaného téhož dne odevzdal [příjmení] kartu k pracovnímu telefonu, klíče od vchodu v 6. patře na pracovišti žalovaného, pracovní notebook a dále klíče od služebního vozidla (byť si vozidlo mohl dle předávacího protokolu ponechat v užívání). Zároveň mu byl předán jiný pracovní notebook, který obsahoval standardní programové vybavení, přístup k internetu, emailu i k aplikaci [příjmení] force (k zablokování tohoto přístupu nedošlo, ani k takovému postupu nedal žalovaný žádný pokyn). Nadále měl žalobce k dispozici vstupní kartu pro vchod na pracoviště žalovaného a měl možnost používat pevnou telefonní linku. Žalobce si tedy 21.5.2020 převzal nový pracovní notebook, který následně odložil na svém pracovním stole a bez souhlasu žalovaného hodinu a půl před koncem pracovní doby opustil pracoviště, kam se až do skončení pracovního poměru (1.6.2020) nevrátil, ačkoliv byl opakovaně jednatelem společnosti žalovaného vyzýván k nástupu do zaměstnání. K vrácení vstupní karty došlo až poté, co byl rozvázán pracovní poměr, prostřednictvím právního zástupce žalobce. S ohledem na shora uvedené soud neuvěřil žalobci, který tvrdil, že mu byly odebrány pracovní pomůcky potřebné k faktickému výkonu práce, když v řízení byl prokázán opak a nemohly tak nastat překážky v práci na straně zaměstnavatele. Naopak to byl žalobce, který se přes výzvy opakovaně nedostavoval na pracoviště a vznikla mu tak neomluvená absence v práci a tedy i překážky v práci na jeho straně. Na tom nemůže nic změnit ani fakt, že v předmětném období bylo doporučeno pracovníkům žalovaného v době pandemie zůstat na home-office, když se jednalo pouze o doporučení a žalobci byl dán žalovaným pokyn vykonávat práci na pracovišti, kde byly dodrženy všechny hygienické podmínky pro bezpečný výkon práce. V řízení nebylo prokázáno žalobcem tvrzené šikanózní jednání žalovaného ve vztahu k žalobci, naopak žalovaný oprávněně požadoval po žalobci řádné plnění jeho pracovních povinností. S ohledem na výše uvedené nezbylo než žalobu zamítnout.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 825,06 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 327 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 27. 5. 2020, z částky 2 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 12. 2020, z částky 2 020 Kč za účast na jednání soud dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne 24. 3. 2021, z částky 2 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 4. 2020, z částky 2 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 9. 2021, z částky 2 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 11. 2021, z částky 2 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 2. 2022, z částky 2 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 2. 2022 a z částky 2 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 2. 2022 včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 421,70 Kč, a to v souvislosti s cestami z [obec] do [obec] a zpět (celkem 116 km) realizovanými dne 24. 3. 2021 náhrada 1 306,02 Kč za 116 ujetých km v částce 706,02 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 9. 2021 náhrada 1 306,02 Kč za 116 ujetých km v částce 706,02 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 2. 2022 náhrada 1 404,83 Kč za 116 ujetých km v částce 804,83 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 2. 2022 náhrada 1 404,83 Kč za 116 ujetých km v částce 804,83 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 301,70 Kč ve výši 5 523,36 Kč.

28. Soud žalovanému nepřiznal odměnu za zrušené jednání dne 13.12.2021 včetně jízdného. Ke zrušení jednání došlo náhle z důvodu pozitivního výsledku testování dcery (7 let) soudkyně ve škole (dne 13.12.2021 bylo pondělí), zástupcům bylo téhož dne před 11.00 zasláno vyrozumění o zrušení jednání prostřednictvím DS. Je zřejmé, že ke zrušení jednání nedošlo zaviněním žalobce, proto na něm nelze spravedlivě požadovat zaplacení těchto nákladů.