14 C 276/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pořízovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované pro: náhradu majetkové škody

I. Žaloba, kterou žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 106 448,99 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 4. 12. 2017 původně společně proti žalované a [země] [stát. instituce] o zaplacení 600 000 Kč, ve znění změny žaloby o dalších 19 230,61 Kč ze dne 25. 4. 2019, kterou soud připustil pravomocným usnesením ze dne 16. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], dále ve znění společně podaného částečného zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalované a úplného zpětvzetí žaloby ve vztahu k [země] [stát. instituce] ze dne 17. 12. 2019, ke kterým soud pravomocným usnesením ze dne 4. 8. 2020, č. j. [číslo jednací], ve znění pravomocného opravného usnesení ze dne 19. 8. 2020, č. j. [číslo jednací], řízení zastavil ve vztahu k žalované co do částky 493 551,01 Kč a zcela zastavil ve vztahu k [stát. instituce], a ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 23. 6. 2021, ke kterému soud pravomocným usnesením ze dne 21. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], řízení zastavil co do částky 19 230,61 Kč, domáhal na žalované zaplacení částky 106 448,99 Kč s odůvodněním, že tato částka je součtem: a. dílem majetkové škody v podobě zákonného úroku z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 26 431,54 Kč (z částek a za období, jak je žalobcem vypočteno v podání žalobce ze dne 28. 6. 2021) za prodlení se zaplacením odchodného, vzniklé žalobci vydáním nezákonného předběžně vykonatelného rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] sp. zn. [číslo] [číslo] ze dne 17. 5. 2011 o přiznání odchodného a vydání nezákonného rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] o námitkách [číslo jednací] ze dne 15. 9. 2011, které bylo po jeho zrušení pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze [číslo jednací] [spisová značka] ze dne 30. 4. 2011 změněno rozhodnutím [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] [číslo jednací] ze dne 19. 11. 2015, kterým [anonymizováno] žalobci přiznalo vyšší dávku odchodného ve výši 297 006 Kč a rozhodlo o doplatku odchodného ve výši 76 044 Kč, b. dílem majetkové škody v podobě zákonného úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 80 017,45 Kč (z částek a za období, jak je žalobcem vypočteno v podání žalobce ze dne 28. 6. 2021) za prodlení se zaplacením výsluhového příspěvku, vzniklé žalobci vydáním nezákonného předběžně vykonatelného rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] sp. zn. [číslo] ze dne 17. 5. 2011 o přiznání výsluhového příspěvku a vydáním nezákonného rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] o námitkách [číslo jednací] ze dne 15. 9. 2011, které bylo po jeho zrušení pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze [číslo jednací] [spisová značka] ze dne 30. 4. 2011 změněno rozhodnutím [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] [číslo jednací] ze dne 19. 11. 2015, kterým [anonymizováno] rozhodlo, že žalobci náleží výsluhový příspěvek ve výši 28 711 Kč měsíčně a rozhodlo o doplatku výsluhového příspěvku žalobci za dobu od 1. 11. 2010 do 30. 11. 2015 ve výši 412 222 Kč, s tím, že dne 4. 12. 2015 byla na účet žalobce připsána platba ve výši 513 713 Kč. Žalobce podle ustanovení § 14 odst. 1 ve spojení s ust. § 6 zákona č. 82/1998 Sb. podal u žalované dne 4. 12. 2017 předběžně uplatnění nároku na náhradu škody a požádal, aby [stát. instituce] a [stát. instituce] přiznalo žalobci náhradu škody (úroky s prodlení) ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o způsob stanovení výše škody jako zákonného úroku za prodlení se zaplacením shora uvedených částek, argumentoval žalobce tím, že institut úroků z prodlení obsahuje rovněž zákon o vojácích z povolání, a to v části desáté označené jako„ [ulice], přechodná a závěrečná ustanovení“ v ustanovení § 162 odst. 4.:„ (4) Úroky a opětovná plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za 3 roky ode dne jejich splatnosti.“, kdy z uvedeného plyne úmysl zákonodárce úroky z prodlení aplikovat i na všechny právní vztahy a peněžitá plnění realizovaná dle hmotněprávních ustanovení zákona o vojácích z povolání, mezi která patří i nárok vojáka na výsluhové náležitosti v podobě výplaty odchodného a výsluhového příspěvku, přičemž samotná skutečnost, že ustanovení § 142 zákona o vojácích z povolání„ Organizace a řízení“, které odkazuje ve věcech řízení o výsluhových náležitostech v odst. 4 na právní předpisy o organizaci a řízení ve věcech důchodového pojištění a výplatě dávek důchodového pojištění, na tuto věc nijak nedopadá, neboť se jedná pouze o procesní úpravu, s tím, že když hmotněprávní úpravu obsahuje právě zákon o vojácích z povolání a procesní postup v řízení o žádosti vojáka na výsluhové náležitosti je upraven ustanoveními zvláštních právních předpisů o organizaci a řízení ve věcech důchodového pojištění a výplatě dávek důchodového pojištění, nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení vyplývá ze zákona o vojácích z povolání ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a je tedy již zákonem přiznané právo.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s odůvodněním, že úroku z prodlení se domáhat jako škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zák. č. 82/1998 Sb., když v právu sociálního zabezpečení, které dopadá i na řízení o výsluhových náležitostech bývalých vojáků z povolání, nárok na úrok z prodlení neexistuje, v ustálené judikatuře je jednoznačně konstatováno, že řízení o dávkách sociálního zabezpečení nemá občanskoprávní charakter a neobsahují-li předpisy sociálního zabezpečení úroky z prodlení, nelze na řízení o dávkách sociálního zabezpečení vztáhnout ani ustanovení občanského zákoníku a prováděcích předpisů upravujících úroky z prodlení a pokud žalobce vyvozuje nárok na náhradu škody v podobě úroků z prodlení v souvislosti s nárokem na doplatky výsluhového příspěvku a odchodného, které mu byly po právu přiznány a vyplaceny, jeho nárok není oprávněný. Žalovaná v tomto směru odkázala na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 9/95 ze dne 28. 2. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1269/2004 ze dne 27. 10. 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4676/2008 ze dne 24. 3. 2011, rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 3 Ans 4/2013-37 ze dne 3. 10. 2013, rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 6 As 102/2014-39 ze dne 31. 7. 2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1018/2014 ze dne 1. 3. 2016.

3. Soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Účastníci v řízení nesporovali vydání nezákonného předběžně vykonatelného rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] sp. zn. [číslo] [číslo] ze dne 17. 5. 2011 o přiznání odchodného, vydání nezákonného rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] o námitkách [číslo jednací] ze dne 15. 9. 2011, jeho zrušení pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze [číslo jednací] [spisová značka] ze dne 30. 4. 2011, vydání rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] [číslo jednací] ze dne 19. 11. 2015, kterým [anonymizováno] změnilo rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] o námitkách [číslo jednací] ze dne 15. 9. 2011 tak, že žalobci přiznalo vyšší dávku odchodného ve výši 297 006 Kč a rozhodlo o doplatku odchodného ve výši 76 044 Kč, vydání nezákonného předběžně vykonatelného rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] sp. zn. [číslo] ze dne 17. 5. 2011 o přiznání výsluhového příspěvku a vydáním nezákonného rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] o námitkách [číslo jednací] ze dne 15. 9. 2011, jeho zrušení pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze [číslo jednací] [spisová značka] ze dne 30. 4. 2011, vydání rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] [číslo jednací] ze dne 19. 11. 2015, kterým [anonymizováno] změnilo rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] o námitkách [číslo jednací] ze dne 15. 9. 2011 tak, že rozhodlo, že žalobci náleží výsluhový příspěvek ve výši 28 711 Kč měsíčně a doplatek výsluhového příspěvku za dobu od 1. 11. 2010 do 30. 11. 2015 ve výši 412 222 Kč; sporným mezi účastníky též nebyla skutečnost, že dne 4. 12. 2015 byla na účet žalobce připsána platba ve výši 513 713 Kč a že žalobce podal u žalované dne 4. 12. 2017 předběžně uplatnění nároku na náhradu škody a požádal, aby [stát. instituce] a [stát. instituce] přiznalo žalobci náhradu škody (úroky s prodlení) ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb (zjištěno též z rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] sp. zn. [číslo] [číslo] ze dne [datum] o přiznání odchodného, rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] o námitkách [číslo jednací] ze dne 15. 9. 2011, rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] [číslo jednací] ze dne 19. 11. 2015, rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] sp. zn. [číslo] ze dne 17. 5. 2011 o přiznání výsluhového příspěvku, rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] o námitkách [číslo jednací] ze dne 15. 9. 2011, rozhodnutí [stát. instituce] [země] – [anonymizována tři slova] [číslo jednací] ze dne 19. 11. 2015 a rozsudku Městského soudu v Praze [číslo jednací] [spisová značka] ze dne 30. 4. 2011).

5. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil.

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Jádrem sporu, tak, jak jej účastníci vymezili po skutkové stránce, byla právní otázka, zda žalobci jako příjemci dávky odchodného a výsluhového příspěvku vzniká v případě opožděné výplaty těchto dávek nárok na úrok z prodlení, a zda se lze v takovém případě úroku z prodlení domáhat též jako škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“)

8. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 3 OdpŠk, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

11. Podle § 7 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 OdpŠk (1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Podle § 131 zákona č. 221/199 Sb., o vojácích z povolání, stát poskytuje s přihlédnutím k náročnosti služby vojáka, v závislosti na době trvání služebního poměru a důvodech jeho zániku, výsluhové náležitosti, kterými jsou výsluhový příspěvek, odbytné, odchodné a úmrtné. Podle § 162 odst. 4, úroky a opětovná plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za 3 roky ode dne jejich splatnosti. Sociální zabezpečení vojáků z povolání bylo v minulosti legislativně, věcně i organizačně samostatným systémem důchodového zabezpečení s uplatněním výsluhy včetně nároků na výsluhové dávky. Přijetím nového zákona o důchodovém pojištění byl od 1.1.1996 završen systém sjednocení důchodového systému v České republice. V současné době je systém důchodového pojištění jednotný pro všechny občany (pojištěnce), proto je nezbytné řešit zabezpečení vojáků mimo obecný systém důchodového zabezpečení institutem dávek ze služebního poměru, neboť obecný systém důchodového zabezpečení (pojištění) není s ohledem na svůj účel a rozsah schopen komplexně zabezpečení vojáků řešit. (viz komentář ASPI k § 131, Ing. Martin Pop, Ing. Josef Vavrek). Dávky odchodného a výsluhového příspěvku jsou tak nepochybně dávkami sociálního (důchodového) zabezpečení (pojištění) bývalých vojáků z povolání, jak je tomu v případě žalobce. Zákon č. 221/199 Sb. neupravuje nárok na úrok z prodlení pro případ opožděné výplaty těchto sociálních dávek. Pokud v tomto směru žalobce poukázal na ustanovení § 162 odst. 4. zákona č. 221/199 Sb., není jeho argumentace správná, neboť v tomto ustanovení se hovoří o úrocích pravomocně přiznaných nebo písemně uznaných a jeho úlohou je stanovit promlčecí dobu o takto přiznaných či uznaných úrocích (viz též § 162 odst. 1, 2 a 3), přičemž žalobce v řízení netvrdil, že by plátce dávek pravomocně přiznal či uznal úrok z prodlení s jejich vyplacením.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 517 odst. 1 věty první obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Např. rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4676/2008 ze dne 24. 3. 2011 (s právní větou:„ nevzniká-li příjemci dávky důchodového pojištění v případě opožděné výplaty důchodu nárok na úrok z prodlení, nelze se úroku z prodlení domáhat ani jako škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“) vyložil, že úprava úroků z prodlení (pozn. soudu: lhostejno, zda úprava podle obč. zák či podle o. z.) je obecnou úpravou ve vztahu ke všem občanskoprávním závazkům, avšak povinnost státu platit prostřednictvím orgánů sociálního zabezpečení či důchodového pojištění dávky osobám, které splňují nárok na výplatu důchodu, není závazkem vyplývajícím z občanskoprávních vztahů. Ty se totiž vyznačují rovným postavením účastníků spočívajícím v tom, že ve vzájemném právním vztahu žádný z nich nemá nadřazené postavení a není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého účastníka ani plnění povinností autoritativně vynucovat. Subjekty občanskoprávních vztahů se o vzniku či založení vzájemných subjektivních práv a povinností musí zásadně dohodnout, pokud tyto právní povinnosti nevznikají přímo ze zákona (např. povinnost nahradit škodu, vydat bezdůvodné obohacení apod.); ve všech případech neshody o vzájemných právech a povinnostech je účastník oprávněn domáhat se autoritativního vynucení svých práv prostřednictvím oprávněného orgánu státu a není nadán oprávněním mocensky (autoritativně) tato práva vynucovat sám. Tím se občanskoprávní vztahy liší od vztahů, které se souhrnně označují za vztahy veřejnoprávní, pro něž je naopak charakteristický prvek nadřízenosti a podřízenosti v různých formách a intenzitě a v nichž je založena způsobilost autoritativně rozhodovat jednou stranou právního vztahu o právech a povinnostech strany druhé; základní metodou právní regulace je zde rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pro rozlišení soukromoprávních (občanskoprávních) vztahů od veřejnoprávních vztahů je rozhodující především posouzení vzájemného postavení jejich subjektů, jak vyplývá z příslušných ustanovení právní normy, která na tyto vztahy dopadá. I když předpisy sociálního zabezpečení, resp. důchodového pojištění, hovoří o nároku na důchod a na výplatu dávek, nelze přehlédnout, že o přiznání dávky důchodového pojištění rozhodují orgány státu v řízení vedeném podle části šesté hlavy druhé zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (pozn. soudu, zde zák. č. č. 221/199 Sb., o vojácích z povolání), které jsou oprávněny posuzovat uplatněné nároky a vydávat o nich autoritativní rozhodnutí postupem podle správního řádu (§ 108 citovaného zákona). Účastník takového řízení a orgán státu, který o jeho nárocích rozhoduje, nejsou ve vzájemně rovnoprávném postavení, které by mohlo zakládat občanskoprávní charakter nároku na důchod. Jestliže zároveň zvláštní předpis neupravuje úrok z prodlení, nelze dovodit, že žalobci za dobu od splnění podmínek stanovených zákonem pro přiznání důchodu do doby, kdy bylo jeho žádosti vyhověno, náleží úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. (pozn. soudu: i § 1970 o. z.).

15. Předpokladem pro vznik objektivní odpovědnosti žalované 1. (viz § 2 OdpŠk, dle kterého se nelze odpovědnosti dle tohoto zákona zprostit) za vznik majetkové škody újmy z důvodu nezákonných rozhodnutí, je kumulativní splnění těchto tří podmínek, a to: 1) existence nezákonného rozhodnutí, 2) vznik majetkové škody, 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem majetkové škody. Žalobce sice v řízení prokázal (a ani to nebylo sporným) existenci nezákonných rozhodnutí včetně uplatnění nároku na náhradu škody u žalované a tedy postupoval způsobem předvídaným OdpŠk; pokud však ve světle shora citované judikatury žalobci jako příjemci předmětných dávek v případě jejich opožděných výplat nárok na úrok z prodlení ze zákona nevzniká a takového nároku se nelze domáhat ani jako škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle OdpŠk, žalobci mohla v důsledku opožděné výplaty předmětných vzniknout škoda, tu však přes poučení soudu netvrdil a neprokazoval. Proto vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal vznik majetkové škody v souvislosti s nezákonně vydanými předmětnými rozhodnutími, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by se pro nadbytečnost zabýval námitkou promlčení žalované.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 900 Kč představující 300 Kč za každý z třinácti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne 11. 1. 2018, účast na jednání dne 25. 3. 2019, vyjádření ze dne 5. 6. 2019, účast na jednání dne 2. 10. 2019, vyjádření ze dne 16. 10. 2019, vyjádření ze dne 22. 10. 2019, účast na jednání dne 2. 12. 2019, sdělení žalované ze dne 12. 3. 2020, účast na jednání 23. 6. 2021, vyjádření žalované ze dne 1. 7. 2021, účast na jednání dne 11. 10. 2021, závěrečný návrh ze dne 19. 10. 2021, účast na jednání dne 29. 10. 2021).