18 C 133/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , [ 2. celé jméno žalovaného , 3. celé jméno žalované , 4. celé jméno žalované , 5. celé jméno žalovaného , zastoupený advokátkou anonymizováno 6. celé jméno žalovaného , zastoupený opatrovnicí osobní údaje zástupce 7. osobní údaje žalované , IČO , zastoupená obecnou zmocněnkyní osobní údaje zástupce 8. celé jméno žalovaného , zastoupený obecnou zmocněnkyní osobní údaje zástupce 9. celé jméno žalovaného , 10. celé jméno žalované , 11. celé jméno žalované , 12. celé jméno žalované , zastoupená opatrovnicí osobní údaje zástupce 13. celé jméno žalovaného 14. celé jméno žalované , 15. celé jméno žalované , 16. celé jméno žalovaného , o určení dědického práva

I. Určuje se, že žalobce pozůstalý vnuk [celé jméno žalobce], narozen [datum] je dědicem ze závěti ze dne 11. 11. 2013 po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], naposledy bytem [adresa].

II. Žalovaní 2) až 16) jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 12 162 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Soud přiznává opatrovnici žalovaných 6) a 12) a stanovené advokátce žalovaného 5) za zastupování uvedených účastníků v řízení vedeném u OS Praha 6 pod sp. zn. 18 C 133/2017 na náhradě nákladů řízení částku 7 623 Kč.

V. Žalovaní 2) až 4) a 6) až 16) jsou povinni zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 na náhradě nákladů řízení částku 7 623 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 7. 2017 domáhá určení, že je dědicem ze závěti ze dne 11. 11. 2013 po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne 26. 2. 2014, naposledy bytem [adresa] (dále jen„ zůstavitelka“). Dle žalobních tvrzení byl žalobce k podání žaloby odkázán usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 9. 2016, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.3.2017 č.j. 24 [spisová značka], a to ve lhůtě dvou měsíců. Zůstavitelka zanechala závět pořízenou soukromou listinou v písemné formě beze svědků ze dne 11. 11. 2013 (dále jen„ závěť“). Tato závět zůstavitelky obsahuje přeškrtnutý text: Druhou polovinu domu [celé jméno žalobce]. Zůstavitelka byla babičkou žalobce, proto žalobce ze závěti dovozuje své dědické právo. Provedený škrt dle žalobce nemá žádné charakteristické znaky rukopisu, které by identifikovaly autora škrtu. Závěrem žalobce uvedl, že škrt je neplatný pro rozpor se zákonem, protože nebyl nijak autorizován, tedy nebyl datován a zejména pak nebyl podepsán, k uvedenému odkázal na závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 171/2018. Dále žalobce uvedl, že důkazní břemeno ohledně toho, že škrt provedla zůstavitelka, leží dle jeho názoru na žalovaných s tím, že z opatrnosti navrhl k této skutečnosti znalecký posudek.

2. Žalovaná č. 1 [jméno] [celé jméno žalované] nárok žalobce zcela uznala, když má za to, že škrt v závěti neprovedla zůstavitelka. Dále sdělila, že žalovaný č. 6 [celé jméno žalovaného] měl přístup do bytu zůstavitelky až do 30. 5. 2014, kdy byl byt na žádost žalované zapečetěn. Předmětnou plnou moc předal při předběžném šetření notářky konaném dne 22. 5. 2014 také žalovaný [celé jméno žalovaného].

3. Žalovaný č. 2 [celé jméno žalovaného] uvedl, že považuje za platnou závěť z listopadu 2013, v níž je zůstavitelkou opakovaně uvedeno, že trvá na vyloučení mimo jiné svého vnuka z dědictví, tak jak je uvedeno v závěti z roku 2012 uložené u notáře. Vyloučení je dle žalovaného dále uvedeno v listině z ledna 2013 a přeškrtnutím v závěti z listopadu 2013 je vyloučení žalobce z dědictví po zůstavitelce potvrzeno. Při jednání dne [datum] dále uvedl, že mu zůstavitelka sdělila, že ten škrt učinila.

4. Žalovaná č. 3 [celé jméno žalované] nárok žalobce zcela neuznala, k tvrzením v žalobě se však nemohla blíže vyjádřit s odůvodněním, že o závěti nevěděla. Dále žalovaná podrobně popsala svůj vztah k zůstavitelce a rodinné vztahy celkově. Při jednání soudu dne [datum] dále uvedla, že neví, kdo by jiný provedl škrt, než zůstavitelka.

5. Žalovaná č. 4 [celé jméno žalované] k věci uvedla pouze svůj vztah k zůstavitelce, a že by se mělo přihlížet k poslednímu přání zůstavitelky.

6. Žalovaný č. 5 [celé jméno žalovaného] v zastoupení svou matkou se ve věci vyjádřil pouze tak, že požádal o ustanovení právního zástupce pro řízení.

7. Žalovaný č. 6 [celé jméno žalovaného] nárok zcela neuznal a navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalobce nepodal žalobu vůči správnému okruhu osob, když původně žalovaná č. 2 [jméno] [příjmení] již před podáním žaloby zemřela. Dále žalovaný uvedl, že žalobce byl zůstavitelkou vyděděn, což je zachyceno v notářském zápisu [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok] ze dne 28. 11. 2012 a dále je uvedené zachyceno v listině sepsané vlastní rukou ze dne 16.1.2013. Podle žalovaného tedy není důvodu se domnívat, že by přeškrtnutí osoby žalobce na předmětné závěti nebylo učiněno zůstavitelkou.

8. Žalovaná č. 7 uvedla ve věci pouze svůj vztah k zůstavitelce.

9. Žalovaný č. 9 [celé jméno žalovaného], že se nemůže k věci vyjádřit, neboť se ho řízení netýká, když není obmyšlenou osobou.

10. Žalovaná 11. [celé jméno žalované] soudu pouze popsala a rodinné vztahy.

11. Žalovaná č. 14 [celé jméno žalované] za sebe a jako zmocněnkyně za žalovanou č. 15 [celé jméno žalované] sdělila pouze vztah svůj a zmocnitelky vůči zůstavitelce, přičemž nechce platit náhradu nákladů řízení.

12. Zbývající žalovaní se ve věci nevyjádřili, ač byli soudem vyzváni, tj. žalovaný č. 8, žalovaná č. 10 [celé jméno žalované], žalovaná 12. [celé jméno žalované], žalovaný č. 13 [celé jméno žalovaného] žalovaná č. 16 16. [celé jméno žalovaného].

13. V průběhu řízení bylo usnesení ze dne 30. 3. 2020 připuštěno, aby do řízení vstoupila žalovaná č. 14 [celé jméno žalované] a žalovaná č. 15 [celé jméno žalované], které jsou osobami z okruhu dědiců po původně žalované [jméno] [příjmení]. Dále usnesením soud připustil vstup žalované č. 16 [jméno] [celé jméno žalovaného] jakožto osoby z okruhu dědiců po původně žalované [jméno] [příjmení].

14. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že v řízení u notářské kandidátky Mgr. [jméno] [příjmení] bylo pod sp. zn. [spisová značka] zahájeno řízení o pozůstalosti po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené dne 9. 1. 1930, zemřelé dne 26. 2. 2014, naposledy bytem [adresa] (viz protokol sepsaný JUDr. [jméno] [příjmení] [spisová značka] ze dne 22.5.2014). Žalobce je vnukem zůstavitelky, přičemž usnesením zdejšího soudu ze dne 26.9.2016, č. j. [číslo jednací], které ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2017, č.j. [číslo jednací], nabylo právní moci dne 16. 8. 2017, byl odkázán na podání žaloby na určení, že je dědicem ze závěti zůstavitelky ze dne 11. 11. 2013, a to vůči všem účastníkům řízení ve lhůtě 2 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí. (viz rodný list a usnesení MS č.j. [číslo jednací] ze dne 31. března 2017 ve spojení [číslo jednací]). Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2017, č. j. [číslo jednací], soud dále zjistil, že zůstavitelka zanechala několik pořízení pro případ smrti, přičemž závěť ze dne 11.11.2013 je časově nejpozdější. Žalobce byl odkázán na podání žaloby s ohledem na pochybnosti o škrtu, který se v předmětné závěti nachází.

15. Zůstavitelka sepsala vlastní rukou závěť, kterou vlastnoručně podepsala a opatřila datem vyhotovení 11. 11. 2013 (viz opis závěti ze dne [datum] podepsána [jméno] [příjmení]). Závěť byla dne 22. 5. 2014 žalovaným č. 6 [celé jméno žalovaného] předložena v rámci projednání pozůstalosti po zůstavitelce. Při zjišťování stavu a obsahu předmětné závěti bylo notářskou kandidátkou JUDr. [jméno] [příjmení] zjištěno, že listina není nijak poškozena a neobsahuje skutečnosti zeslabující její věrohodnost (viz protokol sepsaný JUDr. [jméno] [příjmení] [spisová značka]). Závěť obsahuje celkem 11 řádků textu, v druhém řádku obsahuje přeškrtnutý text:„ Druhou polovinu domu [celé jméno žalobce]“. Na pravé straně listiny se nacházejí tahy perem, které však neodpovídají podpisu zůstavitelky, který je umístěn na konci psané listiny označené jako závěť (viz opis závěti ze dne [datum] podepsána [jméno] [příjmení]).

16. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

17. Žalovaní, zejména [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného] byli poučeni ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že nenavrhli žádné důkazy k prokázání skutkových tvrzení, že škrt na závěti ze dne 11. 11. 2013 byl proveden zůstavitelkou, a bylo jim dáno poučení o důsledcích nesplnění výzvy. Žalovaní však přes výzvu soudu ke svým tvrzením nenavrhli ničeho.

18. Na základě provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaná vlastnoručně sepsala a podepsala závěť ze dne 11. 11. 2013, ve které odkázala„ druhou polovinu domu [celé jméno žalobce]“, tj. žalobci. Předmětný text závěti je přeškrtnut, přičemž v řízení nebylo prokázáno, kým byl škrt proveden. Žalobce byl v řízení vedeném u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] pravomocně ke dni 16. 8. 2017, odkázán, aby podal proti žalovaným žalobu o určení, že žalobce je dědicem ze závěti po zůstavitelce, a to ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení, protože v průběhu dědického řízení vznikl spor o provedený škrt v závěti ze dne 11. 11. 2013. Žalobce podal žalobu v této věci dne 8. 7. 2017. Zůstavitelka zanechala několik pořízení pro případ smrti, přičemž závěť ze dne [datum] je časově nejpozdější.

19. Vzhledem k datu pořízení závěti soud aplikoval při právním hodnocení platnosti závětí právní úpravu podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), byť v ostatním jsou aplikována, s odkazem na ust. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (o.z.) příslušná ustanovení o.z., neboť zůstavitelka zemřela za jeho účinnosti.

20. Podle ust. § 476 odst. 1, 2 občanského zákoníku zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

21. Podle ust. § 476a občanského zákoníku vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná.

22. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí vyhověl. Žalobce podal žalobu ve věci včas. Vyhotovení závěti ze dne 11. 11. 2013 obsahuje po formální stránce všechny náležitosti požadované shora citovanými ustanoveními občanského zákona, když ani skutkově nebylo sporu o tom, že zůstavitelka závěť vlastní rukou sepsala a podepsala. Námitka žalovaného č. 2 [celé jméno žalovaného], že žalobce byl předchozími právními jednáními zůstavitelkou vyděděn ve věci není relevantní, když ve smyslu § 1576 o.z. závěť pozdější ruší závěť dřívější, když ta vedle ní nemůže obstát. Zůstavitelka v závěti zcela jasně identifikovala osobu dědice, a sice žalobce, kterého specifikovala jeho jménem. V řízení nebylo sporováno, že odkázaný majetek vymezený jako„ druhá polovina domu“ existuje a nebylo ani sporu, o který konkrétní majetek se jedná. S ohledem na uvedené, soud konstatuje, že vůle vtělená do sporné závěti zůstavitelky byla v daném případě vyjádřena zcela jasně a srozumitelně. Soud proto hodnotí právní jednání zůstavitelky v podobě sporné závěti jako právní jednání platné, které splňuje jak nároky obecně kladené na právní jednání, tak zákonné požadavky z hlediska formy a obsahu. Pokud jde o provedený škrt v textu závěti, soud dospěl k závěru, že žalovaní neprokázali, že změnu provedla zůstavitelka. Důkazní břemeno ohledně této skutečnosti přitom leželo na žalovaných, neboť z existence škrtu vyvozovali pro sebe příznivé právní důsledky (k tomu srovnej např. závěry Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1807/2005). Naopak žalobce unesl důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že je v předmětné závěti povolán jakožto dědic, resp. přeškrtnutý text ani jeho význam v řízení nebyl sporný. Nadto soud uvádí, že pokud jsou kladeny nároky na učiněnou závěť pro její platnost je nezbytné, aby tyto nároky byly nezbytně splněny i pro platnost její změny. Jelikož provedený škrt nebyl stvrzen podpisem zůstavitelky a nebyl datován, nebyly splněny náležitosti požadované ustanovením § 476 odst. 2 a § 476a občanského zákoníku, a je tedy neplatný (k tomu srovnej Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 171/2018, jehož závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu ze dne 16.6. 2020, sp.zn. III.ÚS 1168/19).

23. Pokud jde o námitku, že žalobce podal žalobu proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které zemřely již před podáním žaloby, soud uvádí, že soudní praxe je ustálena v tom, že pasivní legitimace ve sporném řízení je určena obsahem usnesení soudu v pozůstalostním řízení po zůstavitelce, kterým byl žalobce odkázán, aby své právo uplatnil žalobou, tj. usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 9. 2016, č. j. [číslo jednací], které ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2017, č.j. [číslo jednací] (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze dne 27.5.2020, sp.zn. [spisová značka]). Na žalobce nelze přenášet břemeno zjišťování, zda okruh osob stanovených v pozůstalostním řízení zůstal do podání žaloby nezměněn, když žalobce ani nemusí mít reálnou možnost uvedenou skutečnost v poskytnuté dvouměsíční lhůtě zjistit. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanými 2. až 16. soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobce měl ve věci plný úspěch. Ve sporném řízení je třeba považovat všechny účastníky dědického řízení ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o.s.ř. za nerozlučné společníky, proto soud uložil náhradu žalovaným společně a nerozdílně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze dne 27.5.2020, sp.zn. 24 Cdo 1031/2019). Náklady řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za zastupování žalobce advokátem za 3 úkonů právní služby á 2 500 Kč dle ust. § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) v platném znění (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne [datum]), 3x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 1764 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 12 164 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce (viz výrok I. rozsudku).

25. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a prvou žalovanou a ostatními žalovanými soud rozhodl tak, že jmenovaná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná zcela uznala nárok žalobce a podpořila jej v tvrzení, že škrt v závěti neprovedla zůstavitelka. Její postavení žalované, jak uvedeno výše, je přitom dáno výhradně její účastí v dědickém řízení. S ohledem na uvedené tak nelze její úspěch vůči žalovaným či neúspěch vůči žalobci ve věci stanovit, proto soud rozhodl ve smyslu § 150 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

26. Zdejší soud ustanovil usnesením č. j. 18 C 133/2017-83 ze dne 11. 12. 2018 a usnesením č. j. 18 C 133/2017-247 ze dne 24. 11. 2021 žalovaným 6. a 12., kteří zemřeli v průběhu řízení, opatrovníka, a žalovanému 5. advokátku, které v souladu s ust. § 140 odst. 2 o. s. ř., stát hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování. Soud přiznal této zástupkyni uvedených žalovaných odměnu za celkem 3 úkony (převzetí a příprava) v sazbě 2 500 Kč/úkon právní služby, vypočítaný podle ust. § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) AT a snížený o 20% s odkazem na ust. § 12 odst. 4 AT a dále paušální náhradu výdajů ve výši 300 Kč s odkazem na ust. § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % z odměny ve výši 1 323 Kč Celkem soud vyčíslil odměnu ustanovené zástupkyni v částce 7623 Kč (viz výrok IV. rozsudku).

27. Výrok V. rozsudku je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto náklady státu jsou tvořeny úhradou odměny ustanovenému opatrovníkovi ve výši 7 623 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný č. 5 byl usnesením č. j. 18 C 133/2017-83 ze dne 11. 12. 2018 osvobozen od hrazení soudních poplatků, soud mu povinnost úhrady nákladů státu nestanovil.