18 C 142/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 7 368 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 368 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 7 368 Kč ve výši 9% p. a. za dobu od 25. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2020 domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 368 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že vozidlo [registrační značka], [VIN kód], je evidované v centrálním registru vozidel jako provozované, ale v období od 13. 4. 2018 do 27. 6. 2018 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení) ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). V daném období byl přitom vlastníkem vozidla žalovaný, který je osobou povinnou k úhradě příspěvku. Základ příspěvku byl stanoven podle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. částkou ve výši 93 Kč, která je vynásobena počtem dní, tj. 76 dní. Dále žalobkyni náleží náklady na uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč Celkem žalovaný dluží částku 7 368 Kč, kterou ani přes výzvu neuhradil. Protože se příspěvek stal splatným po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy žalovanému, požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení od 25. 9. 2018. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). Soud nejprve zkoumal otázku své pravomoci a rozhodného práva, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Vztahy s Ukrajinou jsou upraveny smlouvou č. 123/2002 Sb. m. s., podle které odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Přitom, pokud ten, kdo škodu způsobil, nebo ten, komu byla škoda způsobena, jsou občany a bydlí anebo mají své sídlo a jsou registrováni na území druhé smluvní strany, mohou se použít rovněž právní předpisy této druhé smluvní strany. Pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. (čl. 51). Vzhledem k tomu, že se jedná o speciální regres a ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody (nezaplacení povinného pojištění) došlo na území České republiky, k posouzení vztahu účastníků se použije české právo a české soudy jsou také pravomocné ve věci rozhodnout. Protože smlouva neurčuje pravidlo pro určení místní příslušnosti, použije se vnitrostátních procesních pravidel České republiky, v tomto případě § 86 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„), když bydliště žalovaného se nachází v obvodu podepsaného soudu. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že motorové vozidlo [registrační značka], [VIN kód], bylo v období od 13. 4. 2018 do 27. 6. 2018 evidované v centrálním registru vozidel jako provozované, ale nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení). V daném období byl přitom vlastníkem vozidla žalovaný, který je ve smyslu ust. § 4 odst. 1, zákona o pojištění odpovědnosti, osobou povinnou k úhradě příspěvku. Protože příspěvek neuhradil ani 30 dnů po výzvě doručené mu dne 25. 8. 2018 a splatnost příspěvku nastala 24. 9. 2018, dostal se svým plněním do prodlení dnem 25. 9. 2018 Částku 300 Kč soud žalobkyni přiznal s odkazem na ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti. Právní vztah mezi účastníky upravuje zákon o pojištění odpovědnosti. Nárok na příslušenství pohledávky vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za právní zastoupení, a to 3 úkonech právní pomoci dle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. (dále jen„ AT“) ve výši 200 Kč za jeden úkon (předžalobní výzva, příprava a převzetí, sepis a podání žaloby), 3 paušálech dle ust. § 14b odst. 5 AT ve výši 100 Kč za úkon a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. S ohledem na to, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží mu s odkazem na ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21 % z přiznaných částek, mimo soudního poplatku. Celkem na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 1 489 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalované straně k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.