18 C 156/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 1 173 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 173 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 1 173 Kč za dobu od 30. 9. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobkyně se svou žalobou došlou podepsanému soudu dne 13. 5. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené shora ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovanému byla u žalobkyně dne [datum] poskytnuta zdravotní péče. Protože však nebyl zdravotně pojištěn, má povinnost náklady za tuto péči hradit sám. Konkrétně se jedná o náklady za RDG vyšetření na pracovišti radiodiagnostiky. Žalovaný částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla spolu s výzvou k vyjádření a poučením podle ust. § 115 a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.) doručena na jeho adresu v domovském státě uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí dne 12. 9. 2020. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska, čímž je dán přeshraniční prvek sporu, soud se zabýval svou pravomocí ve věci rozhodnout. Tu dovodil, s odkazem na čl. 67 odst. 1 Dohody o vystoupení Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii z článku 7 odstavce 1 písmen a), b) druhé odrážky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), když na území České republiky (v obvodu podepsaného soudu) se nachází místo splnění závazku žalobkyně z uzavřené smlouvy. Strany si ve smlouvě o poskytnutí zdravotní péče nezvolily rozhodné právo, rozhodným právem je pak právní řád České republiky jako sídlo poskytovatele služby podle ustanovení článku 4 odstavce 1 písmena b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I) v návaznosti na jeho ustanovení článku 19 odstavce 1, věta první. S odkazem na ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění. Smlouvou o poskytování zdravotní péče za úhradu ze dne 3. 6. 2016 v českém a anglickém znění ve spojení s fakturou [číslo] ze dne 15. 9. 2016 ve spojení s vyúčtování, upomínkou a předžalobní upomínkou včetně dodejek bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva, na základě které byl žalovaný dne [datum] ošetřen na pracovišti radiodiagnostiky žalobkyně. Za toto ošetření mu byla vyúčtována částka 1 173 Kč, kterou byl povinen zaplatit do 29. 9. 2016. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 48/1997, o veřejném zdravotním pojištění, je z veřejného zdravotního pojištění hrazena zdravotní péče toliko pojištěncům. Dle § 12 písm. h) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je pojištěnec povinen prokazovat se při poskytování zdravotních služeb, s výjimkou poskytování léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků, platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou. Žalovanému, který nijak před vyšetřením neprokázal, že je pojištěncem zdravotní pojišťovny v rámci EU a tedy nesplnil zákonem mu uloženou povinnost, byla poskytnuta zdravotní péče. Byl tedy povinen dle citovaného zákonného ustanovení zaplatit tuto poskytnutou péči v hotovosti. Dne 15. 9. 2016 mu byla vystavena faktura [číslo] na zaplacení částky 1 174 Kč, která byla splatná dne 29. 9. 2016, a která mu byla spolu s podrobným vyúčtováním zaslána na poslední žalobkyni známou adresu. Žalovaný tuto částku ani přes výzvu neuhradil. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal kromě žalované částky s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, které byly stanoveny v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný se dostal do prodlení dne 30. 9. 2016. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná. S odkazem na ustanovení § 142 odstavce 1 o. s. ř. jí tak byla výrokem II. tohoto rozsudku přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, která se sestává ze žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč a nákladech nezastoupeného účastníka s odkazem na nález Ústavního soudu ČR č. Pl. ÚS 39/13 i dvou paušálních náhrad (předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 100 Kč za jeden úkon s odkazem na ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/96 Sb. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti uložené ve výroku I. a II. bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.