18 C 161/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr Blankou Fauré ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně za dobu 30. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 150 Kč, jejíž výše bude uvedena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. Žalobce se žalobou došlou podepsanému soudu dne 6. 9. 2018 na žalované domáhá zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne [datum] s žalovanou uzavřel smlouvu o poskytování právních služeb a právní pomoci (dále také jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí právní pomoci ve věci dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení]. Z důvodu ztráty důvěry mezi žalobcem a žalovanou se strany dohodly na ukončení smlouvy a dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dohoda o ukončení smlouvy o poskytování právních služeb (dále také jen„ dohoda“), v rámci které se žalovaná zavázala žalobci zaplatit odměnu za poskytnuté právní služby ve výši 30 000 Kč. Splatnost odměny byla dle odst. 4 dohody stanovena do jednoho měsíce ode dne pravomocného ukončení dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení]. Toto dědické řízení bylo pravomocně skončeno dne 29. března 2018, což vyplývá z dědického spisu [spisová značka] vedeného u podepsaného soudu. Žalovaná tedy byla povinna sjednanou částku uhradit do dne 29. 4. 2018 a ode dne 30. 4. 2018 je v prodlení. Žalovaná svůj závazek nesplnila ani přes opakované výzvy. Žalovaná několikrát soudu adresovala podání, která nesplňovala náležitosti § 42 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.), tedy bez podpisu žalované strany. Vzhledem k pobytu žalované strany ve [země] soud o této skutečnosti žalovanou stranu vyrozuměl emailem ze dne 18. prosince 2018. Žalovaná poté k žalobě uvedla, že písemná výzva k zaplacení ze strany žalobce jí nebyla doručena. Nicméně v červnu 2018 na schůzce žalobci opětovně vysvětlovala svou finanční a zdravotní situaci a pokusila se s ním dohodnout na alternativním způsobu vyrovnání. Žalobcem požadovaná částka dle přesvědčení žalované neodpovídá vynaloženému úsilí žalobce, který se její věcí řádně nezabýval. Při schůzce, kde byla podepsána žalobcem tvrzená dohoda, podepsala návrh na ukončení právního zastoupení v panice a časové tísni. Cítila se zaskočena a oklamána. Žalobci pak chtěla dát starou ceněnou pamětní medaili v hodnotě dohodnuté odměny jako záruku, s možností okamžitého prodeje, což odmítl. Uvádí, že její příjmy ve [země] jsou na hranici životního minima a v České republice žádné příjmy nemá. K předžalobní výzvě dodává, že nebyla zaslána na adresu jejího bydliště, která byla právnímu zástupci známa. Dále namítla nedostatek pravomoci českých soudů. Ve svém vyjádření ze dne [datum] žalobce zopakoval svá žalobní tvrzení a doplnil, že mu nebylo známo, že se žalovaná dlouhodobě zdržuje ve [země], neboť v době, kdy jí zastupoval, se zdržovala výhradně na adrese svého trvalého bydliště v ČR, kde se zdržuje i nyní, a to po většinu roku. Žalovaná mu několikrát přislíbila úhradu žalované částky, ale nikdy k této úhradě nedošlo. Jednání žalované má za účelové, žalobce se snaží vylíčit jako bezcitného člověka a obviňuje jej z jednání, kterého se nedopustil a z pohnutek, které neměl. Žalobce se pouze domáhá svého práva. Soud dále nepřihlížel k podání žalované ze dne 4. 4. 2019, a to pro absenci podpisu žalované a k podání ze dne 10. 3. 2021, neboť v době vyhlášení rozhodnutí opět nebylo řádně žalovanou podepsáno. V podání ze dne 15. 4. 2019 žalovaná vznesla námitku nedostatku pravomoci českých soudů ve věci rozhodnout a podrobně vylíčila své osobní problémy. Uvedla, že podmínky původní smlouvy o poskytování právních služeb a právní pomoci i podmínky jejího ukončení nebyly dodrženy. K jednotlivým úkonům, které pro ni žalobce provedl a měl vyúčtovat, uvedla, že 25. 3. 2015 se uskutečnil první kontakt s klientem, který se běžně neúčtuje. Pak následovaly dvě jednohodinové pracovní porady v kanceláři žalobce dne 13. 4. a 8. 6. 2015. Dne [datum] byla podepsána smlouva bez porady a žalobce se dále 2× účastnil na jednání u notáře, a to dne 4. 6. 2015 a 18. 6. 2015. Žádné vyjádření ani dokument nevyhotovil. K dohodě o ukončení zastupování uvedla, že vznáší námitku neplatnosti této dohody o ukončení smlouvy o poskytování právních služeb ze dne [datum], neboť jí podepsala v tísni, kdy advokát využil momentu překvapení, neboť jí řekl, že by mohl požadovat vše dle původní smlouvy. Žalovaná tak zpanikařila, a aniž by si původní podmínky smlouvy ověřila, předložený text podepsala. Tuto dohodu tak podepsala v omylu a v časové a psychologické tísni, aniž by ji advokát s tímto svým zamýšleným jednáním seznámil v emailu, který jí adresoval v předchozí den. Jeho jednání má za bezcitné, cynické a neslučitelné s dobrými mravy. Žalobce k námitce nedostatku pravomoci českých soudů ve vyjádření ze dne 21. 6. 2019 uvedl, že je nedůvodná, a to s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Námitka žalované k nedostatku pravomoci českých soudů byla zamítnuta usnesením podepsaného soudu ze dne 22. července 2019, č. j. 18 C 161/2018-56, které nabylo právní moci dne 11. 7. 2020. Ve věci bylo na návrh žalobce vydáno předběžné opatření ze dne 29. června 2020, č. j. 18 C 161/2018-71, které nabylo právní moci dne 29. 7. 2020. Při prvním jednání ve věci žalovaná uvedla, že nesouhlasí s vyúčtováním sedmi úkonů právních služeb, neboť nebyly nijak doloženy. Zopakovala, že při návštěvě dne 2. 7., kdy jí žalobce oznámil ukončení zastoupení a předložil smlouvu, byla překvapená. Překvapená byla i samotnou částkou, kterou žalobce vyúčtoval. Zopakovala, že má za to, že sjednaná smluvená odměna byla nepřiměřená. Strany se také dohodly, že příprava a převzetí zastupování nebude účtováno, k čemuž navrhla výslech své dcery [jméno] [jméno] [příjmení]. Dále požádala o ustanovení advokáta zástupce z řad advokátů. Žalobce při jednání prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, co se týče účtovaných úkonů, že sama žalovaná uvádí 7 úkonů, aniž by potvrdil to, že se dohodli, že žalovanou tvrzený úkon nebude účtován. Usnesením ze dne 1. 12. 2020 č. j. 18 C 161/2018-102, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2021, byl zamítnut návrh žalované na ustanovení zástupce z řad advokátů a žalované nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Ve věci se dne 10. 3. 2021 uskutečnilo další jednání, na které soud řádně předvolal právního zástupce žalobce i žalovanou stranou. V den jednání dne 10. 3. 2021 v 11:48 hod. telefonicky žalovaná sdělila, že se omlouvá z jednání pro nevolnost. Soudu poté zaslala svazek listin, které nesplňovaly náležitosti dle § 42 o. s. ř., tedy nebyly žalovanou podepsány, a to i přesto, že na toto byla žalovaná již několikráte soudem upozorněna, naposledy při jednání konaném dne 4. listopadu 2020. V rámci omluvy z jednání žalovaná soudu nezaslala žádné lékařské potvrzení. Uvedla pouze obecné tvrzení, že se nemůže k jednání dostavit ze zdravotních důvodů, není jí od rána dobře. Dále žádala o odložení jednání po zmírnění rizika nákazy a odvolání nouzového stavu vládou ČR. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud se účastník nemůže dostavit k jednání, musí k tomu mít důležitý důvod a tento důležitý důvod musí soudu sdělit včas. Omluvu žalobkyně 12 minut před zahájením avizovaného jednání, nelze považovat za omluvu včasnou. Podle tvrzení žalované jí nevolnost provázela již od rána, mohla tedy soudu tuto skutečnost sdělit již ráno, nikoliv v termínu několika minut před jednáním. Dále žalovaná nedoložila ani důležitý důvod této omluvy, tedy nedoložila žádné lékařské potvrzení, z kterého by bylo možno dovodit její tvrzení o aktuálním zdravotním stavu. Co se týče argumentace žalované nouzovým stavem vyhlášeným z důvodu šíření viru SARS COV-19, soud k tomu uvádí, že žádné nařízení vlády vyhlášené v rámci tohoto nouzového stavu nezakázalo jednání soudů České republiky a přítomnost účastníků při těchto jednáních. Jednotlivé soudy pak svou činnost uzpůsobily tak, aby riziko nákazy touto nemocí eliminovaly a nic účastnici nebránilo tomu, aby po celou dobu jednání zajistila svou ochranu respirátorem. Vzhledem k těmto skutečnostem soud ve věci jednal bez přítomnosti žalované strany a vyhlásil rozsudek. Ze smlouvy o poskytování právních služeb a právní pomoci uzavřené mezi účastníky dne [datum] soud zjistil, že se žalobce jako advokát zavázal žalované jako klientce poskytovat právní služby a právní pomoc v rozsahu uvedeném v čl. 3 1. smlouvy, a to při zastupování ve věcech probíhajícího dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení]. V článku 5. 2. si strany sjednaly odměnu ve výši 3% z hodnoty dědictví, nejméně však částku 50 000 Kč. Dále se dohodly, že v případě, že poskytnuté právní služby advokáta přesáhnou 10 úkonů právní služby, připočte se k sjednané odměně advokáta částka 5 000 Kč za každý úkon právní služby. V článku 5. 3. byla dohodnuta splatnost odměny. V článku 5. 4. bylo dohodnuto, že klient hradí zvlášť hotové výdaje advokáta, cestovné a náhradu za promeškaný čas dle příslušných právních předpisů a dále soudní, správní notářský, exekutorské, ověřovací a jiné poplatky, které souvisejí s výkonem práv a povinností podle dané smlouvy. Z dohody o ukončení smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 2. 7. 2015 soud zjistil, že se strany dohodly na ukončení smlouvy o poskytování právních služeb, kterou uzavřely dne [datum] ve věci služeb a právní pomoci ve věci dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení]. Za poskytnuté právní služby se žalovaná zavázala zaplatit odměnu ve výši 30 000 Kč splatnou do jednoho měsíce ode dne pravomocného skončení dědického řízení. Žalovaná potvrdila převzetí všech písemností, které předala advokátu v této věci, a to že považuje právní zastoupení advokátem v této věci za ukončené. Smlouva je řádně podepsána žalobcem i žalovanou, ve smlouvě je přepsán měsíc z 6. na 7. a dopsáno žalovanou„ červenec“. Dále z této smlouvy vyplývá, že bylo tučně a podtrženě vyznačeno ukončení smlouvy a stejným způsobem zvýrazněna i výše dohodnuté odměny. Z obou smluv se také podává, že žalovaná jako své místo pobytu uvedla adresu [adresa] [číslo], [obec ] – [část obce]. Tato adresa žalované je uvedena i ve výpisu katastru nemovitostí, [list vlastnictví], vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 19. 6. 2018 adresované žalované na adresu v ČR soud zjistil, že žalovaná byla požádána o úhradu sjednané částky, včetně úroku z prodlení a tato výzva jí byla zaslána poštou dne 22. 6. 2018. Vrátila se jako nedoručená advokátovi zpět. Z mailu ze dne 7. 11. 2019 je zřejmé, že žalovaná žádala žalobce o snížení odměny na 15 000 Kč s tím, že se jí tato částka zdá přiměřená, jinak chce celou věc řešit prostřednictvím České advokátní komory. Soud zamítl návrh na provedení dokazování výslechem paní [jméno] [příjmení] neboť, jak bude níže uvedeno, na zaplacení a vyčíslení odměny nemohlo mít vliv to, zda jako úkon bude počítáno převzetí a příprava věci advokátem. K poučení žalované strany soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. ohledně tvrzení, že při uzavírání dohody o ukončení smlouvy o poskytování právních služeb jednala v tísni a pod nátlakem, žalovaná strana uvedla, že toto nemůže prokázat. Soud dále zamítl důkaz emailovou korespondencí zasílanou mezi žalovanou a [titul]. [jméno] [příjmení], a to z toho důvodu, že tato emailová korespondence vznikla až po podepsání dohody o ukončení zastoupení žalobcem a nijak se dané věci netýká. Z emailové korespondence zasílané mezi žalobcem a žalovanou před ukončením zastupování je zřejmé, že strany komunikovaly ohledně dědického řízení. Z nedatované korespondence zaslané žalobci vyplývá, že žalovaná zažádala žalobce o přehodnocení výše odměny za poskytnuté právní služby tím, že podepsala dohodu v tísni a v momentě zranitelnosti v době, kdy se mělo sepisovat odvolání s tím, že k němu ztratila důvěru. Další dokazování soud neprováděl, jednotlivé důkazy hodnotil jednotlivě v jejich vzájemných souvislostech. Podle ust. § 22 odst. 1 zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o advokacii“), se advokacie vykonává zpravidla za odměnu, od klienta lze žádat přiměřenou zálohu. Podle článku 10 odst. 2, 5 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, smluvní odměna musí být přiměřená. Nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci. Advokát je oprávněn sjednat smluvní odměnu stanovenou podílem na hodnotě věci nebo výsledku věci, je-li výše takto sjednané odměny přiměřená podle ustanovení odst. 2 a 3. Za přiměřenou nelze však zpravidla považovat smluvní odměnu stanovenou podílem na výsledku věci pokud tento podíl je vyšší než 25 %. Podle odst. 7 citovaného článku při posuzování přiměřenosti zálohy se přihlíží vedle střízlivého odhadu celkové odměny též k očekávaným hotovým výdajům. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.„), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 583 o. z., jednal-li někdo v omylu o rozhodujících okolnostech a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Dle § 584 odst. 2 o. z., bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. V řízení bylo provedenými důkazy prokázáno, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb a právní pomoci, v rámci které si sjednali odměnu za poskytování právních služeb ve výši 3% z hodnoty dědictví, nejméně však částku 50 000 Kč a stanovily odměnu pro případ, že poskytnuté právní služby advokáta přesáhnou 10 úkonů právní služby. Dále bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sepsána dohoda o ukončení smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 2. července 2015, kterou se strany dohodly na ukončení smlouvy o poskytování právních služeb ke dni sepsání dohody a žalovaná se zavázala zaplatit žalobci odměnu za již poskytnuté právní služby ve výši 30 000 Kč, splatnou do jednoho měsíce ode dne pravomocného skončení dědického řízení. Právní služby advokáta jsou dle citovaného § 22 zákona o advokacii poskytovány zásadně za odměnu, neboť jde o výdělečnou činnost advokáta vykonávanou za účelem zisku. Ostatně advokátovi náleží odměna i nebyla-li sjednána, a to ve smyslu ustanovení § 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“). Advokát má několik možností, jak se s klientem na odměně dohodnout. Může buď uzavřít dohodu o smluvní odměně, která se pak řídí ujednáním mezi advokátem a klientem a teprve v případě, kdy se advokát s klientem nedohodnou na smluvní odměně, vyplývá odměna z AT. Lze tedy uzavřít, že smluvní odměna má přednost před mimosmluvní odměnou. Domluví-li si advokát s klientem odměnu smluvní, nepoužije se ustanovení AT. Není tedy podstatné, jak se mylně žalovaná domnívá, kolik úkonů žalobce pro žalovanou skutečně vykonal a není ani podstatné, zda bylo stranami dohodnuto, zda převzetí a příprava věci bude jako úkon účtován či nikoliv. Dohodnutá odměna advokáta ve výši 30 000 Kč pak odpovídá citovanému článku 10 odst. 5 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/97 a je zřejmé že nedosáhla výše původně sjednané odměny. Neplatnost dohody z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy namítá žalovaná pouze v obecné rovině a dále tvrdí, že tuto dohodu podepsala pod nátlakem a v tísni, kterou spatřuje v tom, že na toto nebyla připravena, advokát jí o úmyslu ukončit zastoupení nevyrozuměl před sjednanou schůzkou, nadto chtěla podat jeho prostřednictvím dovolání. K tomuto svému tvrzení přes poučení soudu však neposkytla žádné důkazy, když jednání v tísni nelze dovodit z přepsané číslice měsíce v uvedené smlouvě a dopsání slova„ červenec“ žalovanou, což naopak svědčí o tom, že žalovaná byla při podpisu plně orientována a naopak nechtěla, aby došlo k mylnému vyložení měsíce podpisu dohody. Je nutno podotknout, že důležité body dohody jsou zvýrazněny tučně i podtržením a žalovaná netvrdí a ani neprokazuje to, že by jí bylo bráněno z kanceláře odejít a dohodu nepodepsat. Naopak z emailové komunikace, které po podepsání této dohody zasílá advokátovi, jednoznačně vyplývá, že si byla vědoma sjednané částky, kterou se snažila uhradit žalobci jiným způsobem nebo se snažila o její snížení, na což žalobce nepřistoupil. Rozhodnutí žalobce neakceptovat snížení částky či jiný způsob její kompenzace však nelze považovat za chování, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce požaduje pouze to, co bylo dohodnuto. Nad to žalobce jako podnikatel a daňový subjekt nemůže svévolně měnit účtované příjmy či tyto příjmy nahrazovat zástavou či naturáliemi. Soud tak nepřisvědčil námitce žalované, že by sepsaná dohoda byla neplatným právním úkonem ve smyslu § 580 o. z., § 583 o. z., § 584 odst. 2 o. z. či § 588 o. z., když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dohodu podepsala v tísni a pod nátlakem žalobce či by se tato dohoda svým obsahem a výší sjednané odměny příčila dobrým mravům. Z popisu průběhu podpisu dohody, který žalovaná soudu vylíčila, pak nevyplývá ani to, že by při jejím podpisu byla uvedena v omyl, neboť údaje o výši odměny a ukončení vztahu účastníků jsou v dohodě zvýrazněny a podtrženy, tak aby nemohly být přehlédnuty. Předžalobní výzvu zaslal žalobce na jemu posledně známou adresu žalované v České republice, která je uvedena na smlouvě i dohodě a i v katastru nemovitostí. Z emailové korespondence účastníků také nevyplývá, že by žalovaná kdy žalobci sdělila svou adresu ve [země]. Soud podotýká, že i v rámci tohoto řízení nebylo zřejmé, na jakou adresu lze žalovanou obeslat a žalovaná ačkoli podání zasílá poštou z [země] a na obálce podání uvádí adresu v [Město], v podáních samotných uvádí adresu v ČR. Žalobcem sepsaná výzva tak podle závěru soudu splňuje požadavky § 142a odst. 1 o. s. ř., byla odeslána žalované na poslední žalobci známou adresu. K tomuto bodu soud upozorňuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4235/2017 ze dne 26. 9. 2018, dle kterého:„ Při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o.s.ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o„ opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Vzhledem k tomu, že pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle § 142a o.s.ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající § 142a o.s.ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění.“ O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto s odkazem na § 1970 o. z., v návaznosti na právní moc rozhodnutí, kterým bylo dědické řízení vedené u podepsaného soudu ve věci [spisová značka] skončeno (viz infoSoud). Na základě shora uvedeného soud žalobě vyhověl, když v řízení nebylo prokázáno, že by dohoda o ukončení smlouvy o poskytování právních služeb byla uzavřena v tísni a pod nátlakem, byla v rozporu s dobrými mravy či odměna advokáta byla nepřiměřená. Co se týče pravomoci soudu, k tomu soud odkazuje na usnesení ze dne 22. července 2019, č. j. 18 C 161/2018-56, které nabylo právní moci dne 11. 7. 2020. Použití českého práva vyplývá z článku 7 odst. 3 smlouvy o poskytování právních služeb a právní pomoci, z kterého je zřejmé, že strany si dohodly použití občanského zákoníku a zákona o advokacii, a to v souladu s článkem 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 539/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 500 Kč a 1 000 Kč za předběžné opatření, odměna za zastupování žalobce advokátem podle ustanovení § 7 bod 5, 8. odst. 1 AT za 7, 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava, podání žaloby, vyjádření ze dne 29. ledna 2019, vyjádření k námitce nedostatku pravomoci českých soudů rozhodné ze dne 21. 6. 2019, návrh na vydání předběžného opatření, jednání dne 4. 11. 2020 a jednání dne 15. 3. 2020, kvalifikovaná předžalobní výzva) ve výši 2 300 Kč za jeden úkon a 8 režijních paušálů podle ustanovení § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč za 1 úkon. Celkem náleží právnímu zástupci žalobce na náhradě nákladů řízení částka a 22 150 Kč, kterou soud uložil s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř, zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalobce.