18 C 173/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 400 euro s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 400 euro spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně za dobu od 13. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované straně na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 4. 2021 domáhal zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a žalobu zdůvodnil tím, že dne [datum] cestoval letem provozovaným žalovanou č. letu [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [obec], let byl zpožděn o více než 3 hodiny. Z důvodu tohoto zpoždění žalobce požaduje kompenzaci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu (dále jen„ Nařízení č. 261/2004“) ve výši 400 euro. Žalobce vyzval žalovanou k plnění dne 12. 11. 2019 prostřednictvím [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“). Dne 7. 4. 2021 byla žalované odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná proti výše uvedenému elektronickému platebnímu rozkazu podala v zákonné lhůtě odpor a k žalobnímu nároku žalobce uvedla, že tento neuznává co do důvodu i výše, neboť žalobce neuplatnil nárok na zaplacení vymáhané částky včas, když podle ust. § 2553 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), musí cestující uplatnit právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava nebyla provedena včas bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců. V opačném případě soud právo cestujícímu nepřizná, namítne-li dopravce, že nebylo uplatněno včas. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žalovaná dále namítla neplatnost postoupení pohledávky žalobce na [právnická osoba], která následně u žalované uplatnila postoupený nárok, a tedy i toto uplatnění nároku je nutné považovat za neplatné, neboť [právnická osoba] nedisponovala věcnou legitimací k takovému jednání.

3. Žalobce na svou obranu uvedl, že ombudsmanovi žalované zaslal několik emailů, v kterých žádal zaplacení kompenzace, žalovaná však na jeho žádosti nijak nereagovala.

4. Žalovaná strana k tomu uvedla, že není pasivně věcně legitimována, neboť v daném případně nebyla provozujícím leteckým dopravcem, na což byl žalobce v jím uváděných emailech upozorněn.

5. Pravomoc podepsaného soudu ve věci rozhodnout soud dovodil z čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012.

6. K námitce žalované se soud nejprve zabýval její věcnou legitimací ve sporu. Ze záznamu letecké statistiky zjistil, že u žalobcem rezervovaného letu č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [obec] je jako operující letecký přepravce uvedena žalovaná. Tento let byl zrušen. Z emailů zasílaných žalobcem ombudsmanovi žalované v říjnu a listopadu r. 2019 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni žádal o potvrzení o zrušení předmětného letu a refundaci ceny letenky za zrušený let. Z emailu ze dne 15. listopadu 2019 se podává, že žalovaná žalobce informovala o tom, že let byl provozován [anonymizováno] aeroliniemi, na které se má obrátit. Z emailu ze dne 7. listopadu 2019 vyplývá, že žalovaná odkázala žalobce ohledně vrácení peněz na [právnická osoba], přes kterou žalobce letenky na daný let zakoupil. Z informací [název] aerolinií ohledně zrušeného letu soud zjistil, že let, na který měl žalobce rezervaci, byl operován [název] aeroliniemi pod číslem [anonymizováno] [číslo] a byl jimi také zrušen s tím, že letenka byla refundována, avšak informace o zrušení letu nebyla zaslaná žalobci z důvodu nenalezení žádného emailového v kontaktu. Z ostatních listinných důkazů soud pro danou věc nezjistil žádných rozhodných skutečností.

7. Na věc dopadá přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen„ nařízení č. 261/2004“). Podle čl. 2 písm. b) nařízení č. 261/2004 se pro účely z tohoto nařízení provozujícím leteckým dopravcem rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Podle čl. 3 odst. 5 citovaného nařízení, se toto nařízení vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Podle čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení č. 261/2004, v případě zrušení letu mají dotčení cestující v souladu s čl. 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce.

8. Z citovaných článků nařízení č. 261/2004 je zřejmé, že povinnosti spojené se zrušením letů, tedy i povinnost zaplatit cestujícímu kompenzaci podle čl. 7 odst. 1 nařízení č. 261/2004, musí směřovat proti provozujícímu leteckému dopravci. V daném případě žalovaná společnost nebyla provozujícím leteckým dopravcem, jak bylo prokázáno zprávou [právnická osoba] aerolinie, která uvedla, že let [anonymizováno] [číslo] (což je let totožný s uváděným letem [anonymizováno] [číslo]) byl zrušen z její strany již dne 30. 5. 2019, přičemž tuto informaci zaslala i prodejcům a zprostředkovatelům jejích letenek, aby o tomto zrušení informovali cestující. Žalobci tato informace, pro chybějící mailový kontakt, nebyla doručena. Tatáž informace vyplývá i z emailu adresovanému žalobci ze dne 15. 11. 2019.

9. S ohledem na takto prokázaný skutkový stav, soud žalobu zamítl, když žalovaná strana není ve věci pasivně legitimována, neboť nebyla provozujícím leteckým dopravcem předmětného zrušeného letu a nemá vůči žalobci povinnosti vyplývající z nařízení č. 261/2004. S ohledem na tento závěr se soud již nezabýval dalšími námitkami žalované ohledně nedostatku postupní smlouvy a včasnosti notifikace náhrady škody.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Náklady žalované tvoří paušální náhrada ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální odměny pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 3 úkony po 300 Kč (písemné vyjádření k žalobě, 2× jednání) ve výši 900 Kč.