18 C 234/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem osobní údaje zástupce o: zaplacení částky 6 468,75 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 468,75 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 10 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Žalobkyně se žalobu podanou soudu dne 19. 7. 2021, ve znění jejího zpětvzetí, domáhá zaplacení částky 6 468,75 Kč (tj. 250 EUR, přepočteno v kurzu ke dni letu cestujícího) s tvrzením, že původní cestující [jméno] [příjmení] (dále jen„ cestující“ či„ původní cestující“) měl na den 22. 7. 2018 rezervovaný let operovaný žalovanou společností č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [obec]. Tento let byl zrušen. Za toto zrušení cestujícímu náleží kompenzace dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení či významného zpoždění letů (dále jen„ Nařízení“). Ke své věcné legitimaci uvedla, že původní cestující postoupil svůj nárok postupní smlouvou na žalobkyni. Vedle jistiny požaduje také zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 19. 12. 2018, tedy od zaslání výzvy žalované k zaplacení kompenzace. Žalovaná popřela nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky a ve svých vyjádřeních nejprve zpochybnila postoupení pohledávky z cestujícího na žalobkyni, neboť z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně a [jméno] [příjmení] uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky dne 10. 8. 2020 na náhradu škody ve výši 600 EUR s tím, že i tato pohledávka cestujícímu vznikla z důvodu zrušení letu [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [obec]. Žádná takováto pohledávka přitom cestujícímu nikdy nevznikla, neboť cestujícímu vznikl nárok na zaplacení kompenzace ve výši 250 EUR podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení. S ohledem na uvedené je postoupení neplatné a nemá vůči žalované žádné právní účinky. Namítla promlčení pohledávky, neboť ji cestující neuplatnil včas ve smyslu ustanovení § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) u přepravce. Dovozuje, že z obsahu spisu je zřejmé, že dne 13. 6. 2018 došlo ke změně letového rozvrhu a pohledávku měl tedy žalobce uplatnit nejpozději do 13. 12. 2018. Nárok má promlčený také z důvodu jeho neuplatnění v obecné tříleté promlčecí lhůtě u soudu. Ke své obraně dále uvedla, že žalobkyní tvrzená smlouva o přepravě je neplatná, neboť původní cestující nebyl v době jejího uzavření zletilý a porušil tím obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., když v průběhu nákupu prohlásil a zaručil, že má dostatečný věk k používání služeb společnosti. Cestujícímu však bylo pouze 17 let a uvedl tedy [právnická osoba] [anonymizováno]. v omyl o svém skutečném věku. Tato smlouva tak nemůže vyvolat žádné právní následky. Má za to, že žalovaná se zprostila své povinnosti zaplatit kompenzaci tím, že dne 13. 6. 2018 informovala o změně letového o rozvrhu [právnická osoba] [anonymizováno]. Závěrem zpochybňuje tvrzení žalobkyně, že cestující do cílového místa doletěl se zpožděním větším než 3 hodiny a i to, že u zrušení letu nemá časová ztráta konkrétního cestujícího žádnou relevanci. Na tento spor dopadá přímo aplikovatelné Nařízení. Co se týče otázek Nařízením neupravených, české právo, s odkazem na čl. 5 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008. Pravomoc podepsaného soudu rozhodnout ve věci vyplývá z ustanovení čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, když místem, kde mělo dojít k plnění ze smlouvy, bylo také místo příletu letadla, tedy letiště [jméno] [jméno] nacházející se v obvodu [obec a číslo]. Mezi účastníky nebylo sporu, že cestující se měl zúčastnit dne 22. 7. 2018 letu provozovaného žalovanou č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [obec], který byl zrušen. Z elektronických letenek zaslaných původnímu cestujícímu a vystavených na jeho jméno vyplývá, že mu [právnická osoba] [anonymizováno] zaslala elektronické letenky na let, na základě rezervace a po dokončení platby, ze [obec] [jméno], USA do [obec] [anonymizováno], z [obec] [anonymizováno], USA do [obec], a poté z [obec] do [obec], který měl být operován 21. a 22. 7. 2018. Ze smlouvy o postoupení pohledávky se podává, že cestující postoupil dne 10. 8. 2020 pohledávku vůči leteckému dopravci – žalované ve výši 600 EUR, vzniklou z titulu zrušení letu [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [obec], který se měl uskutečnit dne 22. 7. 2018 na žalobkyni. Z dopisu žalované ze dne 18. 12. 2018 je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění. Na tuto výzvu žalovaná reagovala emailem ze dne 21. ledna 2019, kterým odmítla uplatněný nárok z důvodů, že cestující byl informován o změně a cestovního rozvrhu více než 2 a týdny před odletem, a to od 13. června 2018. Ze sdělení letiště [jméno] [jméno], [obec] ve spojení s historickým výpisem letu vyplývá, že předmětný let byl zrušen. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně bezúspěšně předžalobní výzvou žalovanou k plnění. Z obchodních podmínek [právnická osoba] [anonymizováno], bod 2. 1 se podává, že klient kupující letenky u uvedené společnosti prohlašuje, že má dostatečný věk k používání služeb a webové stránky, a že může v souvislosti s jejich používáním činit závazná právní jednání. Podle § 619 odst. 1, 2 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 2553 odst. 3 o. z., práva podle odstavců 1 a 2 (tj. z přepravní smlouvy) musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud jej nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ze shrnutí rozsudku SDEU C -173/07 vyplývá, že pojem„ let“ ve smyslu Nařízení je třeba vykládat tak, že se v zásadě skládá z jedné operace letecké dopravy, a tak určitým způsobem představuje jednotku této dopravy provedenou leteckým dopravcem, který určuje její trasu. Z rozsudku ve věci C -302/16 vyplývá, že čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 Nařízení musí být vykládány v tom smyslu, že provozující letecký dopravce je povinen uhradit náhradu upravenou těmito ustanoveními v případě zrušení letu, o němž nebyl cestující informován alespoň 2 týdny před plánovaným časem odletu, a to i tehdy, jestliže tento dopravce alespoň 2 týdny před tím informoval o tomto zrušení cestovní kancelář, jejímž prostřednictvím byla uzavřena přepravní smlouva s dotčeným cestujícím, a tato kancelář o tomto neinformovala tohoto cestujícího v dané lhůtě. Rozsudek SDEU ve spojené věci C -402/07 a C -432/07, poskytl soudu právní rámec ohledně pochybností žalobkyně prokazovat dobu zpoždění, když dle bodu 52 citovaného rozsudku je cílem nařízení mimo jiné předmětnými zásahy napravit újmu způsobenou dotčeným cestujícím, jež sestává ze ztráty času, kterou lze, vzhledem k její nenávratné k povaze napravit, pouze přiznání náhrady škody. Z bodu 53 a 54 citovaného rozsudku vyplývá, že újmu utrpí, jak cestující zrušených letů, tak cestující zpožděných letů, pokud před dosažením místa určení stráví na cestě delší dobu, než letecký dopravce původně stanovil. V důsledku toho je třeba konstatovat, že cestující, jehož let byl zrušen, a cestující, jehož let byl zpožděn, utrpí podobnou újmu sestávající se ze ztráty času a pro účely uplatnění nároku na náhradu škody podle čl. 7 nařízení ES číslo 261/2004 se tedy nachází ve srovnatelných situacích. Soud zamítl návrh na provedení důkazu korespondencí cestujícího se [právnická osoba] [anonymizováno] z důvodu nadbytečnosti a s ohledem na níže uvedené. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou stranu, a to jak námitkou podání žaloby po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty, tak i námitkou promlčení vyplývající z právní úpravy přepravní smlouvy. Soud se neztotožňuje s názorem žalované, že promlčecí lhůta začala plynout dne 13. 6. 2018, tedy ode dne, kdy byla dle tvrzení žalované zaslána [právnická osoba] [anonymizováno] informace o zrušení letu, neboť pokud by taková informace byla cestujícímu skutečně zaslána, ztrácel by tím nárok na zaplacení kompenzace a pokud byla zaslána pouze [právnická osoba] [anonymizováno], která jí však cestujícímu již nesdělila, nezbavuje to žalovanou stranu povinnosti platit kompenzaci s odkazem na shora uvedené rozhodnutí SDEU C -302/2016 Lhůta, kterou je stanoven počátek běhu promlčecí doby, je určena, ve smyslu § 619 odst. 2 o. z., dnem, kdy se prokazatelně cestující dozvěděl o zrušení letu, tedy v tomto případě 22. 7. 2018. Dopisem žalobkyně ze dne 18. 12. 2018 bylo prokázáno, že zaslala žalované straně výzvu k zaplacení kompenzace, která se do její dispozice dostala nejpozději dne 21. 1. 2019, kdy žalovaná na tuto výzvu emailem odpověděla. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 19. 7. 2021 a žalobkyně splnila svou notifikační povinnost nejpozději dne 21. 1. 2019, nedošlo k promlčení nároku ani z jednoho z žalovanou uváděných důvodů, když první z lhůt (3 letá) uplynula až dne 22. 7. 2021 a druhá dne 22. 1. 2019. Dále se soud zabýval námitkou platnosti postupní smlouvy, kterou cestující postoupil dne 10. 8. 2020 své právo na zaplacení kompenzace ve výši 600 EUR za zrušení letu č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [obec], který se měl uskutečnit dne 22. 7. 2018, na žalobkyni. Elektronickou letenkou vystavenou pro cestujícího bylo prokázáno, že na jeho jméno byl rezervován a zaplacen let, který se skládal z několika jednotek letů, přičemž poslední jednotku tvořil předmětný zrušený let. Postupní smlouvou ze dne 10. 8. 2020 uzavřenou mezi cestujícím a žalobkyní bylo prokázáno, že cestující na žalobkyni postoupil nároky ze zrušeného letu [anonymizováno] [číslo], který se měl uskutečnit dne [datum] z [obec] do [obec] ve výši 600 EUR. Je tedy zřejmé, že strany postupní smlouvy uvažovali let rezervovaný cestujícím ze [obec] [jméno] do [obec], skládající se z třech jednotek, jehož ortodromická dráha byla delší než 3 000 km, avšak specifikovali pouze jeho část, která byla ze strany žalované zrušena. V smlouvě o postoupení pohledávky strany jednoznačně identifikovaly danou pohledávku, a to označením zrušeného letu číslem, destinacemi a dnem, kdy se měl zrušený let uskutečnit, což i odpovídá informaci o zrušení daného letu, kterou si soud vyžádal z letiště [jméno] [jméno] a historickému výpisu tohoto letu, přičemž dle ustálené judikatury nemusí být postupovaná pohledávka identifikována její výší, ale požadavek na její určitost může být naplněn např. i jejím precizním popisem či uvedením právní skutečnosti, ze které pohledávka vznikla, jak tomu je i v projednávaném případě. Pokud se žalobkyně domáhá pouze části postoupené pohledávky, nemůže takto uplatněné právo žalobkyně způsobit neplatnost postupní smlouvy. K námitce neplatnosti přepravní smlouvy z důvodu jejího uzavření nezletilým, 17 letým cestujícím, soud uvádí, že z žalobkyní předložených důkazů - obchodních podmínek [právnická osoba] [anonymizováno], nevyplývá, že by důsledkem uzavření přepravní smlouvy s nezletilým cestujícím byla její neplatnost. Z provedených důkazů, ani z tvrzení žalobkyně, také nevyplývá, že by přímo původní cestující tuto přepravní smlouvu sjednal a zaplatil cenu přepravy, když toto nelze dovozovat pouze ze skutečnosti, že mu byly zaslány elektronické letenky a ani z toho, že je uveden na těchto letenkách (je obecně známo, že nebyl-li by na letenkách uveden, nebyla by mu přeprava umožněna, neboť letenka se vystavuje na konkrétní osobu, i nezletilou, která svou totožnost při odbavení prokazuje identifikačním dokladem a přepravní podmínky jednotlivých společností potom upravují, od jakého věku může nezletilá osoba cestovat bez doprovodu). Na to ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná poskytla původnímu cestujícímu služby spočívající v jeho přepravě, kterou zahájil dne 21. 7. 2019 v [obec] [jméno], USA a pokračoval navazujícím letem z [obec] do [obec], přičemž až u poslední jednotky letu došlo k jejímu zrušení. Pokud tedy žalovaná počala plnit svůj závazek, aniž by cestujícího z důvodu neplatnosti přepravní smlouvy z přepravy již na jejím počátku vyloučila, uznala, že závazkový vztah mezi účastníky byl uzavřen řádně. V průběhu řízení však žalobkyně, přes poučení soudem, neprokázala, že původní cestující přiletěl do cílové destinace se zpožděním větším než 3 hodiny, neboť se domnívá, že uvedené časové hledisko nemá pro posouzení věci žádný význam. Soud s právním názorem žalobkyně nesouhlasí, a to s odkazem výše citovaný rozsudek SDEU ve věci C- 402/07 a C -432/07 a s odkazem na smysl celého nařízení, které si klade za cíl napravit újmu způsobenou cestujícím, jež se sestává ze ztráty času, kterou utrpěli z důvodů zrušení či zpoždění letu nebo odepření nástupu na palubu. Pokud si nařízení klade za cíl poskytnout stejné kompenzace cestujícím zrušených i zpožděných letů za újmu způsobenou právě ztrátou času, kterou utrpí tím, že let není přepravcem realizován včas, je zcela na místě, aby cestující tvrdil a prokázal, kdy skutečně cílové destinace dosáhl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala své skutkové tvrzení ohledně tříhodinové časové prodlevy cestujícího při příletu do cílové desinace, soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady žalované jsou stanoveny z tarifní hodnoty 6 468, 75 Kč (s ohledem na to, že výzva k vyjádření k žalobě byla žalované straně zasílána spolu s rozhodnutím o částečném zpětvzetí žaloby a předmětem řízení byla tedy v době prvního úkonu žalované částka 6 468, 75 Kč) a jsou tvořeny pěti úkony právní služby podle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT)“ za vyjádření ze dne 7. 1. 2022 a 11. 3. 2022, jednání ze dne [datum], [datum], ve výši 1 500 Kč za 1 úkon, 5 režijních paušálů ve výši 300 Kč za jeden úkon a DPH ve výši 21 % z odměny, neboť právní zástupce žalované je plátcem DPH. Celkem soud žalované přiznal náklady řízení ve výši 10 890 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované. Soud nepřiznal právnímu zástupci žalované odměnu za podané dovolání, za jeho zpětvzetí a za soudní poplatek zaplacený za dovolání, neboť žalovaná bez uvedení důvodu toto dovolání vzala zpět. Náklady řízení nebyly přiznány ani za vyjádření ze dne 2. 2. 2022, neboť v něm uvedená tvrzení mohla být již součástí prvního vyjádření k žalobě.