18 C 297/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Janou Hovorkovou ve věci žalobkyní: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 obě zastoupeny advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 800 euro s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyním částku 800 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhaly na žalované zaplacení 800 EUR, resp. každá částky 400 EUR s příslušenstvím za zpožděný let operovaný žalovanou dne , datum, , č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , a to z titulu náhrady škody podle nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu (dále jen „Nařízení“). Žalobu odůvodnily tím, že se účastnily uvedeného letu, pročež skutečný přílet byl oproti plánu o více než 3 hodiny opožděn; každé ze žalobkyň proto vznikl nárok na náhradu škody podle Nařízení ve výši 400 EUR s příslušenstvím.

2. Soud vydal elektronický platební rozkaz dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , proti kterému žalovaná podala včasný odpor, ve kterém uvedla, že nárok žalobkyň neuznává z důvodu jeho pozdního uplatnění, tj. po více než 6 měsících (v rozporu s ust. § 2553 odst. 3 o. z.); z uvedeného důvodu navrhla zamítnutí žaloby.

3. K návrhu účastníků soud přerušil řízení do doby skončení řízení před Nejvyšším soudem sp. zn. , spisová značka, , neboť v uvedeném dovolacím řízení byla řešena otázka, zda lze přiznat právo na náhradu škody za zpožděný let žalované, dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, za předpokladu, že uvedené právo nebylo uplatněno ve lhůtě stanovené § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“).

4. V uvedené věci rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , v němž poukázal na skutečnost, že danou otázku již vyřešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022. Vyslovil, že: „Jak vyplývá z ustanovení § 2553 odst. 3 věty prvé o. z., musí být právo na náhradu škody vzniklé cestujícímu tím, že nepravidelná přeprava nebyla provedena včas, uplatněno u dopravce bez zbytečného odkladu. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud připomněl, že k pojmu lhůty „bez zbytečného odkladu“ se Nejvyšší soud vyslovil již mnohokrát (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, a ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008, nebo usnesení ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012), přičemž závěry, které zde přijal a odůvodnil, jsou použitelné i pro úpravu občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014. Nejvyšší soud dovodil, že takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat, a jde tak o neurčitou lhůtu. Její podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ vyplývá, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu (jednání) či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty závisí vždy na okolnostech konkrétního případu. Takové posouzení lhůty „bez zbytečného odkladu“ zcela koresponduje s právními závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud ve své judikatuře při řešení konkrétních případů. Rovněž tak Ústavní soud (srov. nález ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 38, ročník 2005, pod číslem 159) vysvětlil, že vágní pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. I podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudky ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 6 As 1/2008, ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 20/2010, a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 21/2010) jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, tedy v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy „ad hoc“) v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout.[…] Jestliže odvolací soud v dané situaci vztáhl promlčení až k uplynutí šestiměsíční lhůty, jejíž počátek určuje, kdy se žalobci dozvěděli o vzniku práva na odškodnění (okamžik uskutečnění zpožděného letu), nevybočil z (přísnějšího) požadavku, který na výklad pojmu „bez zbytečného odkladu“ s ohledem na okolnosti konkrétního případu klade výše citovaná judikatura. Závěr odvolacího soudu, že právo na náhradu škody nelze žalobcům přiznat, neboť je uplatnili po uplynutí promlčecí lhůty a žalovaná úspěšně uplatnila námitku promlčení, je tedy zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

5. Poté, co soud rozhodl o pokračování v řízení, za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů (žalobkyně s uvedeným postupem souhlasily, žalovaná v soudem stanovené lhůtě nevyslovila nesouhlas).

6. Z palubních lístků žalobkyní soud zjistil, že se dne , datum, účastnily letu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , operovaného žalovanou. Žalovaná nesporovala tvrzení žalobkyní, že let byl na příletu opožděn o více než 3 hodiny. Žalobkyně uplatnily nárok na náhradu škody za zpoždění předmětného letu dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně nedoložily, že by výzvu odeslaly žalované.

7. Podle § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

8. Podle § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

9. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C-139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33: „S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“10. V přepravních podmínkách žalované platných od , datum, je upraven postup žalované a práva cestujících při nepravidelnosti letecké dopravy, tj. zpoždění a zrušení plánovaného letu, a to citací uvedeného nařízení a odkazem na toto nařízení při vymáhání nároku cestujících.

11. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , bod 10., 11. vyplývá: „Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise – https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“12. Nařízení neobsahuje vlastní úpravu promlčení. V souladu se závěry uvedeného rozsudku SDEU je nutno posuzovat otázku promlčení podle vnitrostátní právní úpravy. Výklad § 2553 o. z. byl podán shora v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu.

13. Cestující jsou dle § 2553 o. z. povinni uplatnit nároky z přepravní smlouvy bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne nastoupení k letu nebo ode dne, kdy měl cestující na let nastoupit. Jedná se o hmotněprávní lhůtu; nestačí tedy, aby byla notifikace ze strany cestujícího v uvedené lhůtě odeslána, ale musí být doručena. Pokud právo nebylo v uvedené lhůtě řádně uplatněno, k námitce přepravce zaniká.

14. Z výše uvedeného je tedy nepochybné, s ohledem na den odletu letadla , datum, a prokázanou dataci výzvy pro žalovanou stranu ze dne , datum, , že žalobkyně učinily výzvu s uplatněním nároku vůči žalované po zákonné lhůtě 6 měsíců. Žalovaná námitku pozdního uplatnění práva vznesla, proto soudu žalobu, ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z., z důvodu vznesené námitky promlčení, zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.