18 C 364/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem osobní údaje zástupce o: vyklizení bytu a o zaplacení částky 84 860 Kč s příslušenstvím, částečným rozsudkem Žalovaný je povinen vyklidit a odevzdat žalobkyni byt [číslo] sestávající z obývacího pokoje, ložnice, kuchyně, koupelny a záchodu, spíže a předsíně, který se nachází ve [anonymizováno] patře domu [adresa] v ulici [název] [anonymizováno], [obec a číslo], který je součástí pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], [obec], a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou podanou podepsanému soudu dne 1. 12. 2020 domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit a odevzdat žalobkyni byt [číslo] sestávající z obývacího pokoje, ložnice, kuchyně, koupelny, záchodu, spíže a předsíně, který se nachází ve [anonymizováno] patře domu [adresa] v ulici [ulice], [obec a číslo], který je součástí pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek] (dále jen„ byt“), a to do 15 dnů od právní moci rozsudku a zároveň, aby žalovanému byla uložena povinna zaplatit žalobkyni částku za nezaplacené nájemné a služby spojené s užíváním bytu v částce podrobně specifikované v změně žaloby ze dne 27. 4. 2021, která byla připuštěna soudem usnesením č. j. 18 C 364/2020-45 ze dne 17. května 2021. Při jednání dne [datum] žalobkyně navrhla vydání částečného rozsudku ohledně povinnosti žalovaného vyklidit byt, a to s ohledem na námitky žalovaného k dlužné částce. Žalobkyně k této části žaloby uvádí, že je výlučným vlastníkem bytu a uzavřela dne 15. 7. 2019 s žalovaným smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019. Vzhledem k tomu, že byl nájem uzavřen na dobu určitou, doručila žalobkyně dne 20. 12. 2019 žalovanému podmínky, za jakých by bylo možné v nájmu pokračovat. Současně dopis obsahoval výzvu k odevzdání vyklizeného bytu v souladu s § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a to nejpozději ke dni skončení nájmu pokud k dohodě o prodloužení nájemní smlouvy nedojde. Základní podmínkou pro prodloužení nájmu bylo zaplacení dluhu, který žalovaný uznal formu notářského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti dne 11. 7. 2019. Žalovaný byl o podmínkách prodloužení nájemní smlouvy několikrát vyrozuměn, avšak dluh nezaplatil a žalobkyně proto s prodloužením doby nájmu nesouhlasila. Žalovaný odmítl odevzdat vyklizený byt zpět žalobkyni a od 1. 1. 2020 ho užívá dále. Od ledna do března 2020 žalobkyně jednala s žalovaným o dobrovolném vyklizení bytu. Dne 24. 3. 2020 odeslala doporučeně dne žalovanému druhou výzvu k odevzdání vyklizeného bytu a dne 25. 3. 2020 mu tuto výzvu také doručila do vlastních rukou. Na základě této výzvy měl být byt vyklizen nejpozději do 31. 3. 2020. S ohledem na doručení výzvy k vyklizení bytu dne 25. 3. 2020 je vyloučeno, aby došlo k automatickému prodloužení nájemní smlouvy. S ohledem na jarní pandemickou krizi odeslala žalobkyně žalovanému v pořadí třetí výzvu k opuštění bytu dne 23. 6. 2020, a to do 30. 6. 2020 Ani tentokrát však žalovaný byt nevyklidil. Dne 20. 7. 2020 byla zaslána čtvrtá výzva, dne 4. 8. 2020 pátá výzva a dne 1. 9. 2020 proběhla osobní schůzka mezi žalobcem žalovaným, na které bylo dohodnuto odevzdání bytu ve středu dne 6. 9. 2020. Žalovaný svůj závazek nikdy nesplnil. Žalovaný ke své obraně uvedl, že došlo k prodloužení nájmu, neboť byla mezi ním a žalobcem ústně uzavřena nová nájemní smlouva a nájem byl obnoven ve smyslu § 2285 o. z. K tíži žalovanému pak nemůže jít, že tato smlouva nebyla uzavřena písemně, ale ústně. Uvádí, že fakticky téměř již rok po vyjednávání podmínek nájmu v předmětném bytě bydlí. Pokud žalobkyně nechce v nájemním vztahu nadále pokračovat, měla postupovat v souladu s § 2288 o. z., nikoliv prostřednictvím žaloby o vyklizení. Toto stanovisko zopakoval i při jednání s tím, že k prodloužení nájmu došlo v souladu s ustanovením § 2285 o. z. Z výpisu katastru nemovitostí je zřejmé, že vlastníkem bytu je žalobkyně. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi účastníky dne 15. 7. 2019 soud k předmětu řízení zjistil, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 (článek 3). Dále se strany dohodly, že nájemní vztah založený touto smlouvou zaniká uplynutím doby nájmu (článek 14), pokud nedojde k jeho prodloužení dle článku 3. V článku 15 bylo sjednáno, že nájemce je povinen odevzdat byt pronajímateli v den, kdy nájem končí s tím, že byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání, přičemž odevzdání bytu musí proběhnout za fyzické přítomnosti obou stran. Z výzvy k opuštění bytu ze dne 24. 3. 2020 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení bytu nejpozději dne 31. 3. 2020. Žalovaný byl upozorněn na nemožnost aplikace ustanovení § 2285 o. z. a zároveň vyrozuměn, že žalobkyně nemá zájem na prodloužení nájemní smlouvy, o čemž informovala právního zástupce žalovaného již dne 20. 12. 2019 a dále i dne 9. 3. 2020. Tuto výzvu žalovaný osobně převzal dne 25. 3. 2020. Následně byl žalovaný vyzván k opuštění bytu ještě výzvami ze dne 23. 6. 2020, 20. 7. 2020, a emailem ze dne 4. 8. 2020, s tím že emaily ze dne 4. 9. 2020 si strany potvrdily sjednání závazného termínu předání bytu. Obsahem výzvy k opuštění bytu ze dne 20. 7. 2020 je opět upozornění, že žalobkyně nemá zájem na prodloužení nájemní smlouvy, neboť žalovaný nesplnil dohodnuté podmínky. Ze zápisu z jednání o odevzdání vyklizeného bytu ze dne 15. 9. 2020 je zřejmé, že k němu nedošlo vzhledem k omluvě žalovaného. Z uznání dluhu ze dne 15. 9. 2020 se podává, že žalovaný uznal svůj dluh za užívání bytu od 1. 7. 2020 do 15. 9. 2020 s tím, že v článku I. odst. 5 prohlásil, že od 1. 1. 2020 do 15. 9. 2020 užívá byt bez právního důvodu po skončení nájmu. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva vyzývající k vyklizení bytu. Z dalších ve věci předložených důkazů soud, v části sporu týkající se povinnosti žalovaného vyklidit byt, nezjistil pro věc žádných rozhodných skutečností. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2204 o. z. neujednají-li strany dobu trvání nájmu nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání dobu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Účastníci učinili nesporným uzavření tvrzené nájemní smlouvy na dobu určitou do 31. 12. 2019 s tím, že žalovaný měl také k tomuto dni byt vyklidit. Účastníci nerozporovali ani to, že mezi nimi probíhala jednání o případném prodloužení nájemní smlouvy. Výzvou k opuštění bytu ze dne 24. 3. 2020 a 20. 7. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně informovala žalovaného, že nemá zájem na prodloužení nájemní smlouvy, neboť žalovaný nesplnil dohodnuté podmínky, o čemž byl informován již dne 20. 12. 2019, tedy ještě před skončením nájmu. Dne 15. 9. 2020 sepsáno uznání dluhu, kterým bylo prokázáno, že žalovaný kromě dlužné částky uznal i to, že byt užíval od 1. 1. 2020 do 15. 9. 2020 bez právního titulu. Dále bylo výzvou k opuštění bytu ze dne 24. 3. 2020 prokázáno, že ještě před uplynutím tříleté doby podle ustanovení § 2285 byla žalovanému do vlastních rukou doručena výzva k vyklizení bytu, kterou dne 25. 3. 2020 přezval. Žalovanému byly doručovány i další výzvy, když emailem ze dne 4. září 2020 bylo doloženo, že právní zástupce žalovaného potvrdil žalobkyni předání bytu, ke kterému mělo dojít dne 15. 9. 2020, jak bylo prokázáno zápisem o odevzdání a vyklizení bytu. Na základě takto prokázaných skutečností lze tedy učinit závěr, že mezi účastníky byla sjednána nájemní smlouva na dobu určitou do 31. 12. 2019, avšak žalovaný přes několikeré výzvy žalobkyně předmětný byt nevyklidil, ačkoliv mu byla ještě ve lhůtě tří měsíců od skončení nájmu tj. dne 25. 3. 2020 doručena výzva k vyklizení bytu a byl žalobkyní zcela jasně informován o tom, že k prodloužení nájemní smlouvy nedojde. Uznáním dluhu ze dne 15. 9. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný uznal to, že byt obývá bez právního důvodu a k jeho vyklizení se zavázal. Soud shledal obranu žalovaného, která se pohybovala mezi tvrzením o obnovení nájemního vztahu ve smyslu ust. § 2285 o. z., a uzavřením nové, ústní, blíže nespecifikované nájemní smlouvy za ryze účelovou s ohledem na provedené důkazy, a to zejména uznání dluhu ze dne 15. 9. 2020 ve spojení se shora uvedenými výzvami k vyklizení bytu, z kterých jasně vyplývá vůle žalobkyně nájemní vztah s žalovaným neobnovit. Vzhledem k takto prokázaným skutečnostem soud žalobě v části, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení bytu, vyhověl. Lhůta k vyklizení byla stanovena s odkazem a § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.