18 C 377/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 1 477 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 477 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. za dobu od 12. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou došlou dne 18. 12. 2020 se žalobkyně domáhá úhrady částky 1 477 Kč s přísl. s tvrzením, že žalovanému byl dne [datum] vyplacen finanční příspěvek namísto stravy ve výši 1592 Kč na období 15 dnů předem. Dne 4. 2. 2020 žalovaný opustil [obec] a poskytování služeb v [název] mu bylo ukončeno dne 13. 3. 2020. Opuštěním pobytového zařízení dne 4. 2. 2020 ztratil žalovaný nárok na finanční příspěvek a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil právě o žalovanou částku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s odkazem na ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v přípisu ze dne 20. 4. 2021 a žalovaný konkludentně). Ze zprávy MVČR ze dne 28. 1. 2021 soud zjisti, že žalovaný je státní příslušník Uzbekistánu.. Soud se tedy nejprve zabýval pravomocí a místní příslušností soudu a dovodil je z čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (EU) 1215/2012, když poslední žalobci známé bydliště měl žalovaný na území ČR v obvodu podepsaného soudu. Použití českého právního řádu je v daném případě dáno zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu. Z historie vyplácení příspěvku ze dne 13. 3. 2020 ve spojení s vyúčtování vyplaceného finančního příspěvku ze dne 18. 12. 2020 a Oznámením o ukončení poskytování služeb ze dne 13. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalovanému byl vyplacen finanční příspěvek ve výši 1 592 Kč. Dne 4. 3. 2020 žalovaný opustil [název]. Poskytování služeb [název] bylo žalovanému ukončeno dne 13. 3. 2020. Žalovaný byl tedy povinen vrátit příspěvek za neodbydlené dny ve výši 1 477 Kč, když příspěvek poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení dle §42 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žadatel je povinen vyplacenou částku za dny, kdy nebyl přítomen v azylovém zařízení, vrátit. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl s odkazem na ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanská zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) Co se týče úroku z prodlení, ten soud posoudil dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Z výzvy k zaplacení dlužné částky vyplývá, že žalovaný měl zaplatit požadovanou částku do 11. 4. 2020. V souladu s ust. § 1958 o. z., se tedy žalovaný dostal do prodlení dne 12. 4. 2020. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyně byla z procesního hlediska zcela úspěšná, náklady řízení jí však nevznikly (nebyly ani účtovány). Vzhledem k tomu, že žalobkyně je ze zákona od placení soudních poplatků osvobozena (ust. § 11 odst. 2 zák. č. 549/91 Sb.), přechází poplatková povinnost na žalovaného (ust. § 2 odst. 3 téhož zákona). Vzhledem k tomu, že žalovaný dle názoru soudu splňuje podmínky pro výjimečné osvobození od poplatkové povinnosti (žadatel o udělení mezinárodní ochrany), bylo rozhodnuto tak, že České republice nenáleží právo na úhradu soudního poplatku (výrok III.).