18 C 9/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 7 033 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 033 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8, 25 % p. a. za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalovaná se žalobou podanou soudu dne 27. 10. 2021 domáhá zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky dne [datum] odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], 1. suterén, byt [číslo]. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvách dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smluv. Za období od 13. 2. 2019 do 18. 6. 2020 žalovaný spotřeboval elektřinu za částku 20 453 Kč. Tato spotřeba mu byla vyúčtována daňovými doklady. Žalovaný uhradil částku 13 420 Kč, zbytek neuhradil. Vedle požadované jistiny žalobkyně požaduje i úroky z prodlení z dlužné částky počítané až ode dne prodlení žalovaného s úhradou druhé faktury.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože je žalovaný, dle zjištění soudu, státním příslušníkem Srbska, soud se nejprve zabýval, zda je pravomocný k rozhodnutí v této věci. Mezi Českou republikou a Srbskem je účinná Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Bělehrad, 20. 1. 1964; č. 207/1964 Sb.). Vzhledem k tomu, že tato smlouva neupravuje smluvní vztahy, soud aplikoval zákon o mezinárodním právu soukromém č. 91/2012 Sb., ustanovení § 6 odst. 1, které stanoví, že pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Tím odkazuje na obecná ustanovení o pravomoci a příslušnosti zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„). V řízení bylo zjištěno, že žalovaný má povolen trvalý pobyt na území České republiky a byl hlášen na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku, aniž by nahlásil změnu adresy. Na tuto adresu mu byly zasílány i soudní písemnosti, které si žalovaný v úložní době nevyzvedl. Co se týče právního řádu, soud aplikoval právo české, a to s odvoláním na § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., neboť právní vztah mezi účastníky nejúžeji souvisí s Českou republikou, neboť nemovitost, kde došlo k odběru elektřiny, leží na území ČR a i sídlo žalobkyně bylo v době poskytování služeb v České republice.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně).

5. Na základě listin založených ve spise má soud za prokázané, že žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu na odběrné místo [adresa žalovaného], 1. suterén, byt [číslo] to na základě smluv o dodávce elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Za období od 13. 2. 2019 do 18. 6. 2020 byla žalovanému za celkem dodané množství elektřiny vyúčtována částka 20 453 Kč (faktury [číslo]), z níž uhradil celkem 13 420 Kč. Žalobkyně bezvýsledně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

6. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v souladu s § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v plném rozsahu vyhověl, když v řízení bylo prokázáno, že zatímco žalobkyně splnila svůj smluvní závazek dodat elektřinu žalovanému do sjednaného odběrného místa, žalovaný svůj závazek zaplatit za tuto dodávku dohodnutou kupní cenu porušil, neboť vyúčtovanou cenu elektřiny v plné výši dosud nezaplatil. O příslušenství pohledávky, tj. zákonném úroku z prodlení, soud rozhodl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady s odkazem na ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za přežalobní výzvu a podání žaloby ve výši 100 Kč za úkon. Celkem se jedná o částku 600 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.