19 C 169/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro: vylučovací žaloba

I. Z exekuce vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova], [ulice a číslo], [obec a číslo], na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č. j. 149 Ex 4998/20-49, z 29. 12. 2020 se vylučuje pohledávka povinného [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] u Městského soudu v Praze, z účtu č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec a číslo], [IČO], a to ve výši aktuálního zůstatku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 10 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhají rozhodnutí patrného z výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že uzavřeli se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala žalobcům zajišťovat správu a údržbu bytových a nebytových objektů, pozemků, tepelného hospodářství ve vlastnictví žalobců, a to konkrétně nemovitosti na adrese [adresa žalobce]. Společnost [právnická osoba] se zavázala mimo jiné k těmto činnostem: předepisovat a vybírat nájemné, předepisovat a vybírat zálohy na služby spojené s užíváním bytů a nebytů, vyúčtovávat zálohy oproti skutečným nákladům a provádět vyúčtování nákladů spojených s provozem a údržbou svěřeného majetku žalobce. Na základě dohody žalobci se společností [právnická osoba] založil účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] pro financování správy a provozu svěřeného majetku žalobců v rozsahu smlouvy specifikované v žalobě. Uvedený účet byl platebním místem, prostřednictvím kterého žalobci přijímali plnění od svých nájemců (nájemné a služby s nájmem spojené) a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou předmětných nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Společnost [právnická osoba] informovala žalobce o exekuci, která je proti ní vedena na základě návrhu žalovaného, soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] pod č.j. 149 EX 4998/20. Exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného (tj. společnosti [právnická osoba]) z účtu u peněžního ústavu, č.j. 149 EX 4998/20-49, vydaným soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], byla postižena pohledávka povinného (společnosti [právnická osoba]) na účtu pro správu ve výši 99 277,40 Kč. Podle sdělení jednatele společnosti [právnická osoba] se nepodařilo postup exekutora zvrátit, což ve svém důsledku znamená, že se žalobci nedostanou k finančním prostředkům, které mu náležejí.

2. Žalovaný žádal zamítnutí žaloby, žalobou uplatněný nárok neuznal. Učinil nesporným, že dne [datum] byl soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vydán exekuční příkaz, č.j. 149 EX 4998/20-49, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného č. [bankovní účet] (tj. společnosti [právnická osoba]), vedeného u [právnická osoba], zřízeného povinným pro profinancování správy a provozu svěřeného majetku žalobců v rozsahu smlouvy specifikované v žalobě, podle uzavřené Smlouvy o obstarání věci ze dne [datum]. Proti tomuto usnesení povinný podal dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] návrh na odklad a částečné zastavení exekuce a současně i odvolání k Městskému soudu v Praze, v němž zopakoval argumentaci obsaženou již v návrzích na odklad a zastavení exekuce. Podanému návrhu soudní exekutor nevyhověl a ke stejnému závěru dospěl po posouzení návrhu povinného i exekuční soud, který odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99 a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2501/2004, upravující problematiku majitele účtu. V nich uzavřel, že účet zřizuje peněžní ústav pro majitele zpravidla na základě smlouvy o běžném účtu, přičemž účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Z toho mimo jiné vyplývá, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy, přičemž v této souvislosti dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 48/2009, v němž Nejvyšší soud dovodil, že již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z běžného účtu u peněžního ústavu je nepochybné, že plní-li banka podle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“, a to na úhradu dluhu majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění zaniká pohledávka majitele účtu za bankou. Argumentace žalobců, že účet byl pouhým platebním místem, prostřednictvím kterého žalobci přijímali plnění od svých nájemců a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou předmětné nemovitosti, nejsou podle žalovaného ve smyslu § 266 odst. 2 o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu v daném případě rozhodnými okolnostmi pro jejich vyloučení z exekuce, neboť okamžikem připsání finančních částek (nájemných a jiných souvisejících plateb) na účet, jehož majitelem je povinný, ztrácí tyto třetí osoby k finančním částkám jakékoliv majetkové právo, protože hodnota těchto peněz se stala majetkem banky. V exekuci se jedná o pravomocný závazek, který má jednoznačnou oporu jak v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 11C 28/2019-16 ze dne 27. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 28 Co 350/2019, včetně pravomocného usnesení Nejvyššího soudu v Brně, tak i z doložených účetních sestav a účetních dokladů samotného povinného, které jsou součástí příslušného spisového materiálu, a není tak zde žádný důvod, proč opakovaně uplatněnou pohledávku obstrukčně a účelově namítá jako neoprávněnou. Žalovaný se zcela ztotožňuje se závěry, tak jak jsou vyjádřeny v usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. 149 EX 4998/20-55 ze dne 14. 1. 2021.

3. Žalobci v replice ze dne [datum] setrvali na žalobních tvrzeních, akcentovali nesouhlas se závěry žalovaného, že by skutečnost, že bankovní účet č. [bankovní účet] byl pouhým platebním místem, byla okolností nerozhodnou pro vyloučení finančních prostředků z exekuce. Žalobci naopak zastávají názor, že se jedná o klíčový argument, neboť vysvětluje, jak se na bankovním účtu povinného (tj. společnosti [právnická osoba]) ocitly finanční prostředky žalobců. Citovaný účet byl zřízen několik let předtím, než měl vzniknout exekuční titul ve prospěch žalovaného vůči společnosti [právnická osoba] Finanční prostředky, které na bankovní účet přicházely, byly pouze platby za nájemné a služby spojené s nájmem a na základě příslušných nájemních smluv byly určeny žalobcům jako vlastníkům nemovitosti. Žalobci poté z těchto finančních prostředků uhradili povinnému, společnosti [právnická osoba], odměnu na základě uzavřené smlouvy o obstarání věci. Podle dohody žalobců s povinným zůstávalo vybrané nájemné a zálohy na služby na účtu, neboť byly určeny na údržbu a opravu nemovitostí, kterou prováděl právě povinný na základě smlouvy o obstarání věci. V žádném případě se tedy nejednalo o finanční prostředky povinného – společností [právnická osoba]

4. Z nesporných tvrzení stran a z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Z rozsudku zdejšího soudu, č.j. 11 C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že uvedeným rozhodnutím uložil soud žalované společnosti [právnická osoba] zaplatit žalobci – [anonymizována čtyři slova] částku 1 268 426,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a dále povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 104 462 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. Z rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 18 Co 350/2019-44 ze dne 29. 1. 2020 soud zjistil, že výše uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudem odvolacím. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum].

5. Z exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č.j. 149 EX 4998/2020-49 ze dne 29. 12. 2020 soud zjistil, že byl vydán soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] ve věci povinného [právnická osoba] a oprávněného [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] k vymáhání peněžité povinnosti ve výši 1 370 980,20 Kč, když exekučním titulem byl rozsudek zdejšího soudu, č.j. 11 C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 28 Co 350/2019-44 ze dne 29. 1. 2020. Tímto exekučním příkazem soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného mimo jiné i z účtu č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] a přikázal peněžnímu ústavu ([právnická osoba]), aby od okamžiku, kdy mu bude exekuční příkaz doručen, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal a přikázal peněžnímu ústavu, aby ve dni, který následuje po doručení vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo o zapsání doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí a vyrozumění o tom, že tento exekuční příkaz nabyl právní moci, odepsal vymáhanou pohledávku nejprve z účtu povinného, mimo jiné číslo účtu [bankovní účet] a č. [bankovní účet] a vyplatil je na účet soudního exekutora zde specifikovaný. Z výroku IV. exekučního příkazu se podává, že povinný ztrácí podle § 304 odst. 3 o.s.ř. okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz, právo vybrat peněžní prostředky z účtu (účtů), použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce. O pověření soudního exekutora rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 pod č.j. 34 EXE 1830/2020-20 ze dne 16. 12. 2020.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že usnesením č.j. 149 EX 4998/20-55 ze dne 14. 1. 2021 soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] odmítl návrh povinného na odklad exekuce ze dne [datum], jakož i o tom, že usnesením zdejšího soudu, č.j. 34 EXE 1830/2020-87 ze dne 12. 2. 2021 byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce.

7. Z příkazní smlouvy uzavřené mezi žalobci jako příkazci a [právnická osoba] jako příkazníkem ze dne [datum] soud zjistil, že předmětem smluv bylo zajištění správy a údržby čtyř bytových jednotek v bytovém domě [adresa žalobce] [anonymizováno] [obec] Smlouva obsahuje závazek příkazníka vykonávat správu nemovitostí pro příkazce. V hlavě V., článku 2 se příkazník mj. zavázal předepisovat, evidovat a vybírat nájemné a zálohy na služby s užíváním bytů, vymáhat nedoplatky nájemného a další platby nájemců, včetně poplatku z prodlení při opožděných platbách a provádět vyúčtování a vést kompletní související agendu včetně účetnictví spojeného se správou nemovitostí pro žalobce. V článku 4 se společnost [právnická osoba] jako příkazník zavázala zřídit samostatný běžný účet u finančního ústavu výlučně pro účely správy všech finančních prostředků týkajících se správy nemovitostí žalobců jako příkazců.

8. Z výpisu z firemního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že majitelem účtu je společnost [právnická osoba], k datu [datum] činil zůstatek na účtu částku 99 277,40 Kč.

9. Výše uvedené důkazy považuje soud za zcela věrohodné, plně prokazující skutkový stav z nich vyplývající, když ostatně ani žalovaný jejich pravost či věrohodnost nijak nezpochybňoval. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

10. Po zhodnocení provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu závěr, že mezi žalobci a společností [právnická osoba] byla uzavřena příkazní smlouva, na základě kterých se společnost [právnická osoba] zavázala a již od roku [rok] vykonávala pro žalobce správu jejich nemovitosti, a to jménem žalobců a na jejich účet, přičemž v rámci správy nemovitostí žalobců společnost [právnická osoba] předepisovala, evidovala a vybírala nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytů a nebytových prostor v nemovitostech žalobců. Za tímto účelem zřídila společnost [právnická osoba] běžný účet u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], na který přicházely výhradně platby spojené s činností podle smlouvy z [datum]. Zdejší soud uložil pravomocným rozsudkem, č.j. 11 C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 společnosti [právnická osoba] zaplatit [anonymizována čtyři slova] částku 1 268 426 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Na základě tohoto exekučního titulu pověřil zdejší soud dne 16. 12. 2020 pod č.j. 34 EXE 1830/2020-20 provedením exekuce soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova]. Ten vydal pod č.j. 149 EX 4998/20-49 ze dne 29. 11. 2020 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, mimo jiné i z účtu č. [bankovní účet], usnesením ze dne [datum] odmítl návrh povinného na odklad exekuce a zdejší soud usnesením, č.j. 34 EXE 1830/2020-87 ze dne 12. 2. 2021 zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce. Na účtu v č. [bankovní účet] jsou uloženy peněžní prostředky náležející žalobcům na základě smlouvy příkazní uzavřené mezi žalobci a společností [právnická osoba] dne [datum].

11. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudky sp. zn. 21 Cdo 1774/99 ze dne 14. 4. 2000 nebo 20 Cdo 2501/2004 ze dne 23. 2. 2005), účet zřízený peněžním ústavem sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu spočívající v tom, aby jemu nebo jím určeným osobám byly na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu, představuje pohledávku z účtu u peněžního ústavu, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle § 303-311 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu ústavu, vyplývá z toho mimo jiné to, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 48/2009 ze dne 29. 4. 2010 již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z (běžného) účtu u peněžního ústavu (§ 303-311 o.s.ř.) je nepochybné, že plní-li banka dle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“ (a nikoliv za použití peněžních prostředků majitele účtu), a to na úhradu dluhů majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění (limitovaného výší částky vymáhané exekučním příkazem) zaniká pohledávka majitele (běžného) účtu za bankou. V takovém případě banka plní a oprávněný plnění přijímá s vědomím, že jde (maximálně však do výše pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu) o plnění na dluh třetí osoby (majitele běžného účtu – povinného podle exekučního příkazu). Výše uvedené závěry judikatury však nevylučují oprávnění žalobce, v jehož prospěch byly peněžní prostředky na předmětném účtu povinným- společností [právnická osoba] shromažďovány, domáhat se vyloučení této pohledávky z exekuce podáním předmětné vylučovací žaloby. Povinný dle dohody se žalobcem vykonával svou činnost jménem a na účet žalobců, byť byl oddělený účet zřízen a veden na jméno povinného. O finančních prostředcích na účtu povinného tak lze bezpečně učinit závěr, že nejsou majetkem povinného, který byl pouze jejich správcem, ale majetkem žalobců jako vlastníků spravovaných nemovitostí. Akceptace právního názoru žalovaného by ve svých důsledcích znamenala, že by žalovaný uspokojoval svou pohledávku v rámci exekuce jako oprávněný nikoli z majetku povinného, ale z majetku žalobců. Žalobcům proto svědčí právo, nepřipouštějící exekuci, které lze uplatnit vylučovací žalobou. K témuž závěru dospěl zdejší soud i v usnesení č.j. 34 EXE 1830/2020-87 ze dne 12. 2. 2021, od kterého se soud v projednávané věci nemá důvod odchylovat. Tyto právní závěry byly již dříve aplikovány v rozsudku zdejšího soudu č.j. 6 C 165/2021-27 ze dne 27. 10. 2021, jímž bylo vyhověno vylučovací žalobě jiného žalobce, rovněž vlastníka nemovitosti spravované povinným. Posledně uvedené rozhodnutí nebylo k datu vydání tohoto rozsudku pravomocné, když nebylo rozhodnuto o odvolání žalovaného. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl.

12. V otázce náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast při jednání soudu dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

13. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení na účet právní zástupkyně žalobce.