19 C 17/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 57 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 28 500 Kč ve výši 8,05 % ročně od 25. 10. 2018 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení z částky 28 500 Kč ve výši 8,05 % ročně od 1. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 208,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Soud ukládá žalobkyni, aby do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uhradila prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6 soudní poplatek za žalobu ve výši 2 850 Kč. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu [okres] dne 18. 8. 2020 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 57 000 Kč s příslušenstvím jako dlužných závazků žalovaného ze smlouvy o studiu uzavřené mezi účastníky 27. 6. 2017. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 10. 2020 vyslovil Okresní soud [okres] místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v rejstříku ústavů vedeném Městským soudem v Praze, oddíl [anonymizováno], vložka [anonymizováno] (vyplývá z veřejného rejstříku). Žalovaný jako student uzavřel se žalobkyní jako vysokou školou dne 27. 6. 2017 smlouvu o studiu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému studium dle podmínek studia na vysoké škole [název žalobkyně] v kombinované formě studia, Právní specializace / Bakalářský, studijní obor Právo v obchodních vztazích, a zároveň závazek žalovaného žalobkyni včas platit školné a administrativní poplatky spojené se studiem ve výši stanovené předpisy vysoké školy [název žalobkyně], kdy den splatnosti a způsob platby byl stanoven v příloze ke smlouvě o studiu (prokázáno smlouvou o studiu a přílohou ke smlouvě). Školné a administrativní poplatky spojené se studiem byly stanoveny vnitřním předpisem žalobce. [ulice] předpis stanovující poplatky spojené se studiem byl veřejně přístupný na internetových stránkách žalobce a zároveň byla výše poplatků přílohou k uzavřené smlouvě o studiu. Ze smlouvy o studiu plynul závazek žalovaného zaplatit školné ve výši 28 500 Kč splatné dne 24.10.2018 a školné ve výši 28 500 Kč splatné dne 31.1.2019. Žalobkyně neevidovala žádné platby žalovaného, proto žalovanému zaslala doporučenou poštou dne 4. 8. 2020 výzvu k úhradě dlužné částky 57 000 Kč a příslušenství (prokázáno předžalobní výzvou a poštovním podacím archem k zásilce zaslané žalovanému). Žalovaný se k věci samé nevyjádřil, nesporoval tvrzení žalobkyně, že na žalovanou pohledávku žalobkyni ničeho neuhradil. Listinné důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a vyhodnotil je jako věrohodné, plně prokazující skutkový stav žalobkyní uváděný. Závěr o skutkovém stavu je shodný s výše uvedenými skutkovými zjištěními. Po právní stránce posoudil soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poplatky za studium, k jejichž úhradě se smluvně závázal, když tyto odpovídají ve smyslu § 59 zák. č. 111/1998 Sb. vnitřnímu předpisu žalobkyně, s nímž byl žalovaný objektivně při uzavření smlouvy seznámen. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalované částky ve lhůtě splatnosti, ocitl s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 208,40 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 2 850 Kč (poplatková povinnost se žalobkyni dodatečně ukládá tímto rozhodnutím) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 000 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 040 Kč ve výši 2 318,40 Kč. Za situace, kdy žalobkyně dosud neuhradila soudní poplatek za žalobu, uložil jí soud poplatkovou povinnost výrokem III. tohoto rozhodnutí. Výše poplatku odpovídá pol. 1 bod 1 písm. b) Sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.