19 C 212/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Hrčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 25 936 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 9 936 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 200 Kč od datum do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 598 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 21 200 Kč s příslušenstvím jakožto dluh žalovaného plynoucí ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným (dále jen„ Smlouva“). Dále se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 4 736 Kč jakožto smluvní pokuty vypočtené v souladu s čl. 2 Smlouvy. Svůj návrh odůvodnila především tím, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to za poplatek ve výši 5 200 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne datum, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Do dnešního dne nebyla dlužná částka žalovaným vrácena, a to ani po předchozí písemné výzvě k plnění. V návrhu pak žalobkyně z výše popsaných částek uplatňuje kromě uhrazení jistiny, poplatku za poskytnutí zápůjčky a smluvní pokuty, toliko zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 21 200 Kč od datum do zaplacení, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč v souladu s čl. 2 Smlouvy za celkem 5 odeslaných písemných výzev.

2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne datum zrušil.

3. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným v návrhu, kdy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky (peněžitou zápůjčku) za poplatek s utvrzením v podobě smluvní pokuty a úhradou nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením s vrácením daných peněžních prostředku, posuzoval soud závazek vzniklý mezi účastníky jako závazek plynoucí ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto před konáním jednání vyzval žalobkyni usnesením ze dne datum, aby doplnila v žalobě uvedená tvrzení a tam navržené důkazy o způsob, jakým získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr (dále jen„ zkoumání úvěruschopnosti“), když o tomto žalobkyně v žalobě neuvedla ničeho.

4. Na den datum soud nařídil ve věci jednání, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil dne datum. K výzvě soudu ve svém podání ze dne datum žalobkyně uvedla, že skutková tvrzení uvedená v žalobě doplňovat nebude a z důvodu procesní opatrnosti navrhuje, aby v případě posouzení zkoumání úvěruschopnosti jako nedostatečného bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit jistinu ve výši 16 000 Kč a uhradit úroky z prodlení v zákonné výši 15 % p. a. z částky 16 000 Kč od datum do zaplacení.

5. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným Smlouvu, dle které byla žalovanému poskytnuta bezúčelová a bezhotovostní zápůjčka ve výši 16 000 Kč s tím, že tu měl žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 200 Kč, a to nejpozději do datum (smlouva o zápůjčce ze dne datum, kopie OP žalovaného). Peněžní prostředky ve výši 16 00 Kč žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostním převodem dne datum (výpis z účtu žalobkyně, kopie výpisu účtu žalovaného.) Nedílnou součástí Smlouvy byly i dle jejího čl. 2 Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník poplatků dle čl. 2 Smlouvy. Dle čl. 2 Smlouvy je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty bez ohledu na to, zda klient zavinil či nezavinil porušení své smluvní povinnosti vůči věřiteli. Zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok věřitele na náhradu škody. Dle čl. 2 Smlouvy činí smluvní pokuta výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Současně je klient povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením klienta (všeobecné podmínky žalobkyně). Dle sazebníku poplatků činí za jednu písemnou upomínku/výzvu k úhradě nárok na částkou ve výši 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému v souhrnu 5 písemných upomínek k plnění předmětného dluhu, a jelikož svůj dluh ani následně nesplnil, byla mu odeslána předžalobní výzva k plnění ze dne datum (kopie upomínek zaslaných žalovanému z datum, datum, datum, datum a datum, předžalobní výzva z datum včetně podacího lístku).

6. Soud se i přes procesní pasivitu strany žalované zabýval nejprve otázkou platnosti uzavřené smlouvy.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Jak plyne z výše uvedeného předmětnou Smlouvu lze považovat za smlouvu dle zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

9. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru podle § 9 odst. 1 zákona výše uvedeného zákona tedy bylo povinností žalobkyně zkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného dluh splatit. K výzvě soudu ze dne datum žalobkyně uvedla, že svá tvrzení doplňovat nebude. Důsledkem porušení této povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je pak podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, kterou soud musí zkoumat z úřední povinnosti, jak vyplývá mimo jiné z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

10. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru si jsou pak strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím již uhrazená částka. Žalovanému bylo žalobkyní poskytnuto celkem 16 000 Kč a žalobkyni neuhradil ničeho. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 16 000 Kč. Tuto částku spolu s úrokem z prodlení ode dne, kdy se žalovaný ocitl s úhradou dlužné částky v prodlení podle § 1970 o. z., a jehož výše je v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., mu proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalobkyni uhradit.

11. Ve zbytku, tedy co do částky ve výši 9 936 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 200 Kč od datum do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, soud výrokem II. tohoto rozhodnutí žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 24 % z celkové částky, tedy celkem 598 Kč (zaokrouhleno na celé koruny). Tyto náklady sestávají z části zaplaceného soudního poplatku v částce 1 038 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to jako odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu. V souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu soud žalobkyni přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon to vše navýšené o 21 % DPH. Za vyjádření ze dne datum soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť žádné nové skutečnosti neuvedla. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuce.