19 C 213/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Melkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 4 590 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 707,73 Kč.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 126 Kč k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. jméno příjmení, advokáta. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhala stanovení povinnosti žalované, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s odůvodněním, že jestliže je osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobkyni po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy, když součástí této výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagovala, žalobkyně ji zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, o čemž byla žalovaná písemně žalobkyní informována. Tímto jednáním tak žalované vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, televizní poplatek. Žalovaná však za období číslo až číslo včetně nezaplatila televizní poplatky v souhrnné výši 4 590 Kč (tj. 135 Kč/02-2019 až číslo). Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalobkyně současně v návaznosti na výše uvedené nárokovala také zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. ke dni datum, v celkové výši 707,73 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci se práva účasti vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná v rozhodném období uvedeném shora v důsledku zákonné fikce byla jako držitel televizního přijímače přihlášena k evidenci poplatníků televizních poplatků, přičemž jí za toto období vznikl dluh na televizních poplatcích v souhrnné výši 4 590 Kč (tj. 135 Kč/02-2019 až číslo), kdy do prodlení s jednotlivými platbami poplatků se dostávala vždy po splatnosti každého měsíčního televizního poplatku, tedy od 16. dne příslušného měsíce. Výše uvedený dluh žalovaná nezaplatila ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v souladu s ust. § 3 odst. 4, § 6, § 7 odst. 2 a § 8 odst. 6 a § 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v plném rozsahu vyhověl. O příslušenství pohledávky, tj. zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši, soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 590 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a DPH 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.