19 C 215/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení částky 47 725 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 47 725 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 16. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 473 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 47 725 Kč s příslušenstvím. Požadavek odůvodnila tím, že dne 23. 9. 2013 byla mezi [právnická osoba], s.r.o., [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“) jakožto zhotovitelem a žalovanou, jakožto objednatelem uzavřena smlouva o dílo„ Úprava plnění zásahových vozidel [ulice] stanice [anonymizováno]“ (dále i jen SoD 1). Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení smluv o dílo ze dne 11. 9. 2014, uzavřené mezi žalobkyní, žalovanou a [právnická osoba], s. r. o. vstoupila, jakožto nový zhotovitel, do práv a povinností [právnická osoba], s. r. o. Žalovaná vyjádřila výslovný souhlas s postoupením předmětné smlouvy o dílo. Smlouvou o dílo ze dne 23. 9. 2013 bylo sjednáno zádržné ve výši 5 % z fakturované částky (čl. V. smlouvy), které odpovídá částce ve výši 47 725 Kč a které mělo být vyplaceno po uplynutí záruční doby do 30 kalendářních dnů od doručení výzvy k výplatě zádržného. Dílo bylo dle žalobkyně provedeno řádně a včas a předáno bylo žalované dne 9. 12. 2013. Na základě této skutečnosti žalovaná uhradila v souladu s dohodou stran částku odpovídající 95 % smluvené ceny za realizaci díla. V průběhu záruční doby v délce 60 měsíců (čl. VII. smlouvy) nebyly shledány žádné vady, záruka za technologické dodávky uplynula dne 8. 12. 2015 a záruka za stavební práce uplynula dne 8. 12. 2018. Tímto došlo ke splnění podmínky pro výplatu zádržného, žalobkyně tedy od 9. 12. 2018 mohla uplatnit nárok na výplatu zádržného. Výzva k výplatě zádržného byla žalované doručena dne 16. 1. 2020, od 16. 2. 2020 je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. Jelikož žalovaná nereagovala, zaslala žalobkyně žalované dne 11. 5. 2020 předžalobní výzvu k výplatě zádržného, která byla žalované doručena dne 12. 5. 2020. Žalobkyně spolu s jistinou požaduje také zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z dlužné částky, jehož počátek vztahuje k okamžiku vzniku prodlení žalované s vyplacením zádržného, tj. od 16. 2. 2020.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní popřela v celém rozsahu, odkazovala na své vyjádření ze dne 19. 5. 2020 v reakci na výzvu žalobkyně k výplatě zádržného. Žalovaná tvrdí, že vůči žalobkyni uplatnila dopisem ze dne 19. 1. 2016 splatnou pohledávku, a to smluvní pokutu ve výši 1 800 000 Kč, na kterou jí vznikl nárok dle smlouvy o dílo„ Oprava hydroizolace nad zásobovacím tunelem, před [anonymizována tři slova] [obec] [část obce]“, uzavřené dne 28. 8. 2014 (dále i jen SoD 2). Žalovaná v této souvislosti vystavila žalobkyni fakturu [číslo] se splatností ke dni 25. 1. 2016. Žalovaná argumentuje tím, že s ohledem na výše uvedené mezi žalobkyní a žalovanou v okamžiku vzniku nároku žalobkyně na výplatu zádržného existovaly vzájemně splatné pohledávky, proto žalovaná dne 18. 3. 2020 oznámila žalobkyni, že započítává svou pohledávku ve výši 1 436 397, 10 Kč z titulu nároku na smluvní pokutu, pocházející ze smlouvy o dílo ze dne 28. 8. 2014 /SoD2/, na splatnou pohledávku žalobkyně ve výši 47 725, 03 Kč jakožto zádržné pocházející ze smlouvy o dílo ze dne 23. 9. 2013 /SoD1/. Žalovaná uvádí, že v důsledku započtení obě pohledávky zanikly ve výši, ve které se vzájemně kryly, pohledávka žalobkyně na úhradu zádržného ze SoD 1 tak zanikla v celém rozsahu a žalobkyně nemá vůči žalované žádnou splatnou pohledávku.

3. Dále žalovaná uvádí, že smluvní pokuta ze smlouvy o dílo ze dne 28. 8. 2014, resp. práva plynoucí z této smlouvy, byly součástí řízení u zdejšího soudu, vedeného pod sp. zn. [spisová značka], přičemž v předmětné věci byl dne 11. 6. 2020 vyhlášen rozsudek, na základě něhož byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Žalovaná uvádí, že za těchto okolností není dán důvod pro výplatu pohledávky žalobkyně, neboť tato zanikla započtením, a navrhuje žalobu zamítnout.

4. Žalobkyně v návaznosti na argumentaci žalované dále uvedla, že započtení neuznává, pohledávku žalované považuje za neurčitou a nejistou, tudíž k započtení nezpůsobilou. Žalobkyně uvádí, že její pohledávka ze SoD 1 není sporná a namítá spornost pohledávky žalované, když ujednání o smluvní pokutě sjednané v SoD 2 je dle žalobkyně neurčité, smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši (odpovídající částce přibližně 2,5 % denně za každé jednotlivé porušení). V důsledku těchto okolností nemůže dle žalobkyně dojít k platnému zápočtu ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.).

5. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 1 800 000 Kč dne 19. 1. 2016 a to z důvodu údajného prodlení s dokončením etapy č. II při realizaci díla ze smlouvy o dílo ze dne 28. 8. 2014 (SoD 2). Termín dokončení realizace etapy č. II dle této smlouvy o dílo byl stanoven na 16. 9. 2015. Přejímka etapy č. II byla žalobkyní svolána dne 23. 9. 2015 na 29. 9. 2015, což bylo způsobeno dle žalobkyně vlivem plnění víceprací na žádost žalované a v důsledku časové prodlevy v rámci schvalovacích procesů na straně žalované. Součinnost žalované k převzetí díla byla poskytnuta dne 22. 10. 2015, přičemž tento okamžik, dle žalobkyně, žalovaná považovala za řádné dokončení díla a na základě toho pak uplatnila vůči žalobkyni smluvní pokutu. Žalobkyně uvádí, že k dokončení etapy č. II došlo 13 kalendářních dnů po sjednaném termínu, avšak toto prodlení nelze přičítat žalobkyni, neboť v průběhu realizace díla se vyskytla celá řada problémů a nejasností, k jejichž řešení byla nezbytná součinnost žalované. Mezi skutečnostmi, které zapříčinily prodlení při realizaci díla, uvádí žalobkyně zejména nutnost určení pozice obrubníku, specifikace povrchu instalovaného pásu pro nevidomé, dodatečné určení pozice dopravních značek a či umístění nové dopravní značky. V žádném z těchto případů nemohlo dojít k dokončení díla bez součinnosti žalované a vydání jejích závazných pokynů k dalšímu postupu. Žalobkyně je z tohoto důvodu přesvědčena, že nárok na smluvní pokutu nemohl vzniknout z titulu prodlení s realizací díla dle ustanovení čl. 13 [číslo]. SoD 2, když byla žalovaná opakovaně v prodlení s poskytováním nezbytné součinnosti. Žalobkyně se odvolává na znalecký posudek ze dne 20. 5. 2020, [číslo] z jehož závěrů mj. vyplývá, že prodlení v rozsahu 27 až 31 kalendářních dnů (tj. z celkového počtu 36 kalendářních dnů v období od 16. 9. 2015 do 22. 10. 2015) bylo způsobeno nemožností žalobkyně pokračovat v realizaci díla z důvodů na straně žalované, ve zbytku dnů (tj. 5 – 9 kalendářních dnů) by bylo prodlení způsobeno z důvodů na straně žalobkyně.

6. Žalobkyně tvrdí, že se nemohla s plněním díla ocitnout v prodlení, když žalovaná jako věřitel neposkytla žalobkyni součinnost potřebnou ke splnění. Žalobkyně tvrdí, že její prodlení nastat nemohlo, naopak žalovaná měla povinnost etapu č. II. převzít a nárok na zaplacení smluvní pokuty jí proto nevznikl.

7. Žalobkyně se dále k argumentaci žalované ohledně paralelně vedeného soudního řízení ve věci pod sp. zn. [spisová značka] vyjadřuje tak, že uváděné řízení se nezabývá zkoumáním oprávněnosti nároků žalované ze smlouvy o dílo ze dne 28. 8. 2014 (SoD 2), jeho předmětem není pohledávka žalované vůči žalobkyni, ale požadavek na určení vlastnického práva k dlažbě a uložení povinnosti podepsat předávací protokol.

8. Po skutkové stránce učinil soud z nesporných tvrzení stran a SoD 1 zjištění, že [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě které měl zhotovitel zahájit práce dne 30. 9. 2013 a dokončit a předat dílo objednateli do 5. 11. 2013 Cena za dílo by sjednána ve výši 1 069 220 Kč bez DPH. Dle čl. VII. předmětné smlouvy byla sjednána záruční doba v délce 60 měsíců na stavební práce a 24 měsíců na technologické dodávky. Dle čl. V. smlouvy bylo sjednáno zádržné ve výši 5 % z celkové ceny za dílo, přičemž nárok na výplatu zádržného vznikl po uplynutí záruční doby a po odstranění všech případných záručních vad na základě písemné žádosti zhotovitele, a to do 30 kalendářních dnů od doručení takové žádosti objednateli.

9. Ze smlouvy o postoupení smluv o dílo vzal soud za prokázané, že s ohledem na skutečnost, že zhotovitel ukončil stavební činnosti, a to ještě před uplynutím záruční doby na dílo, dohodly se původní strany smlouvy a žalobkyně na uzavření smlouvy o postoupení smluv o dílo, mezi nimiž byla také smlouva na realizaci díla„ Úprava plnění zásahových vozidel [ulice] stanice [anonymizováno]“. Smlouva o postoupení smluv o dílo byla uzavřena dne 11. 9. 2014 a do práv a povinností zhotovitele vstoupila žalobkyně se souhlasem žalované jakožto nový zhotovitel.

10. Ze zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 9. 12. 2013 má soud za prokázané, že přejímací řízení se uskutečnilo 9. 12. 2013, [právnická osoba], s. r. o. vystavila dne 10. 12. 2013 žalované fakturu č. FV [číslo] na částku ve výši 954 500 Kč, odpovídající 95 % sjednané ceny za dílo.

11. Soud má dále z nesporných tvrzení, výzvy k výplatě zádržného a doručenky za prokázané, že záruční doba na stavební část dle zápisu o odevzdání a převzetí díla uběhla dne 8. 12. 2015 (technologická část) a 8. 12. 2018 (stavební část). Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k výplatě zádržného dne 15. 1. 2020 a následně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 11. 5. 2020.

12. Žalovaná svou procesní obranu staví na provedeném zápočtu své pohledávky vůči pohledávce žalobkyně. Existenci své pohledávky dokládá fakturou [číslo] s datem vystavení 8. 1. 2016 na částku 1 800 000 Kč, představující smluvní pokutu za prodlení v délce 36 kalendářních dnů při realizaci díla„ Oprava hydroizolace nad zásobovacím tunelem, před [anonymizováno] 1, [anonymizováno] [obec] [část obce]“ ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 28. 8. 2014.

13. Mezi stranami nebylo po skutkové stránce sporu o tom, že žalovaná učinila vůči žalované prohlášením o započtení pohledávek ze dne 18. 3. 2019, v němž uvedla, že pohledávku žalobkyně ve výši 47 725 Kč započítává na svou pohledávku, vzniklou z titulu nároku na smluvní pokutu na základě čl. 13 1. 1. odst. a) předmětné smlouvy, ve znění dodatku [číslo] (SoD 2). Žalovaná tak započetla nevypořádanou část své pohledávky ve výši 1 436 397,10 Kč vůči pohledávce žalobkyně, na základě čehož měla pohledávka žalobkyně v důsledku takového zápočtu zaniknout a žalovaná zůstala věřitelem ve zbylé části nezapočtené pohledávky 1 388 672 Kč.

14. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci v průběhu řízení. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených listinných důkazů. Další dokazování soud s ohledem na níže popsané právní závěry neprováděl jako nadbytečné.

15. Po provedeném dokazování a jeho zhodnocení dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně uplatnila vůči žalované požadavek na úhradu zádržného dle smlouvy o dílo ze dne 29. 3. 2013, v níž bylo ujednáno, že po uplynutí záruční doby na realizované dílo vznikne zhotoviteli (žalobkyni) nárok na výplatu zádržného ve výši 5 % z celkové ceny díla, což představuje žalobkyní uplatňovanou částku ve výši 47 725 Kč. Záruční doba uplynula ve dvou fázích, a to ke dni 8. 12. 2015 (technologická část díla) a ke dni 8. 12. 2018 (stavební část díla). Nárok na výplatu zádržného vznikl dle smlouvy o dílo nejpozději 30. den od doručení výzvy k výplatě zádržného. Žalobkyně adresovala žalované výzvu k výplatě 15. 1. 2020, která byla žalované doručena 16. 1. 2020.

16. Po posouzení dle § 2586 a násl. o. z. lze po právní stránce uzavřít, že mezi stranami smlouvy o dílo (SoD 1) bylo ujednáno, že žalovaná jako objednatel je oprávněna nezaplatit (zadržet si) část ceny díla ve výši žalované částky, přičemž toto právo zaniklo uplynutím záruční doby. Žalobkyně tedy právem po uplynutí záruční doby vyzvala žalovanou k úhradě částky, odpovídající sjednanému zádržnému, tj. zbytku sjednané ceny díla. Žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku do 15. 2. 2020, ode dne následujícího je žalovaná s úhradou dluhu v prodlení a je v souladu s ust. § 1970 o. z. povinna uhradit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši občanskoprávních předpisů.

17. Je třeba zdůraznit, že ani sama žalovaná pohledávku žalobkyně ze SoD 1 nijak nerozporovala, její obrana spočívala v uplatněném zápočtu. Pro účely dalšího posouzení tak lze uzavřít, že pohledávka žalobkyně byla jednoznačně prokázána a nebyla mezi účastnicemi ani jakkoli sporná.

18. S ohledem na zápočet žalované, v důsledku něhož měla pohledávka žalobkyně zaniknout, zabýval se soud dále otázkou, zda byla naplněna hmotněprávní podmínka jistoty a určitosti protipohledávky žalované, aby mohlo dojít k platnému zápočtu ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., resp. zda byla splněna podmínka likvidity protipohledávky žalované.

19. Započtení pohledávek (kompenzace) je jako jeden ze způsobů zániku závazku upraveno i v ust. § 1982 a násl. o. z. Jeho podstata spočívá v tom, že mají-li strany vůči sobě vzájemné pohledávky s plněním stejného druhu, může každá z nich učinit vůči té druhé projev vůle směřující právě k započtení. Započítávané pohledávky pak zaniknou v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. však pohledávka nejistá nebo neurčitá není k započtení způsobilá. Právní předpisy přitom pojmy„ pohledávka nejistá“ a„ pohledávka neurčitá“ nijak nedefinují. Důvodová zpráva k předmětnému ustanovení definuje cíl citovaného ustanovení, když uvádí, že nově se navrhuje výslovně stanovit, že jednostranně nelze započíst ani pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů.

20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 konstatoval, že vlastností, která určuje započitatelnost ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 OZ je likvidita, tzn. lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená dle § 98 o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Spornost této pohledávky by však neměla být založena pouze na základě právních argumentů, ale problematičností zjišťování skutkových okolností vzniku pohledávky. Dále by nemělo dle Nejvyššího soudu jít o případ, kdy protipohledávka pochází ze stejného smluvního vztahu jako pohledávka hlavní. Na toto rozhodnutí navázal rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, který se rovněž zaobíral výkladem ust. § 1987 odst. 2 o. z. Nejvyšší soud označil za likvidní pohledávku takovou, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit), resp. jedná se o pohledávku, o níž není rozumných pochyb. Naopak jako ilikvidní pohledávku označil takovou, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníkovi formou námitky započtení vyvolává spíše spory o existenci či výši aktivní pohledávky nežli zánik obou pohledávek, který by obě strany jednoznačně akceptovaly. Nejistota přitom musí být objektivní a musí se týkat zásadních otázek, jako zda pohledávka vůbec vznikla, z jakého důvodu, jaká je její výše, apod.

21. V obecném procesním smyslu je tak likviditou pohledávky potřeba rozumět její snadnou prokazatelnost, tj. zda může soud o protipohledávce rozhodnout ve stejném řízení, které je vedeno o pohledávce hlavní, aniž tím bude neúměrně zasaženo do zájmů věřitele, který hlavní pohledávku vymáhá a legitimně se dožaduje co nejdřívějšího vydání rozhodnutí o své pohledávce, nikoli vedení dalšího sporu o pohledávce jiné. Náročnost prokázání protipohledávky by neměla být větší nežli prokázání pohledávky hlavní. V případě rozporování protipohledávky hlavním věřitelem je navíc potřeba, aby šlo o vážné, dostatečně podložené zpochybnění. [ulice] věřitel musí hlavní pohledávku zpochybnit určitým kvalifikovaným způsobem, tj. vážnými a podloženými důvody a neznevažujícím způsobem. (srov. doc. JUDr. Ing. Josef Šilhán, Ph.D., Právní rozhledy [číslo], s. 763).

22. Pro závěr o faktické neurčitosti, resp. nejistotě je podstatné, nakolik jsou existence a výše pohledávky postaveny najisto v době kompenzačního projevu. K tomuto okamžiku je třeba zkoumat způsobilost příslušné pohledávky k započtení. Právě míra jistoty ohledně existence a výše jednostranně započítávané pohledávky je otázkou problematickou, způsobilou vnést právní nejistotu do vztahu subjektů práva. Dle názoru soudu je ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. třeba považovat za pohledávku nikoli neurčitou a nejistou nejen pohledávku nespornou, která byla dlužníkem uznána či přiznána rozhodnutím soudu, ale i pohledávku, kterou před kompenzačním úkonem dlužník nezpochybňoval. Je třeba připustit, že dlužník může zpochybňovat v podstatě jakoukoli pohledávku. Nejistotu či neurčitost pohledávky je však dle přesvědčení soudu třeba hodnotit pohledem objektivizujícím. Pokud ust. § 1987 odst. 2 o. z. spojuje určitý následek (v daném případě nemožnost započtení) s existencí pochybností o existenci či výši pohledávky, lze použít uvedené v ust. § 4 odst. 2 o. z., z něhož vyplývá, že činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí pochybnosti, má se na mysli pochybnost, jakou si důvodně osvojí (pojme) osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Musí se jednat o důvodné pochybnosti osoby případu znalé a vědomé si jeho zřejmých okolností, naopak nestačí účelově prezentované pochybnosti a námitky proti jednostranně započítávané pohledávce. Právní jednání, které odporuje zákonu, jako je jednostranné započítávání k tomu nezpůsobilých pohledávek, podléhá podle ust. § 580 ve spojení s ust. § 586 o. z. relativní neplatnosti. Znamená to, že ve smyslu ust. § 586 odst. 2 o. z. musí dlužník neplatnost takového zápočtu namítnout, jinak se toto právní jednání považuje za platné.

23. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně má nepochybně právo na výplatu zádržného, vyplývajícího z čl. V. smlouvy o dílo ze dne 29. 3. 2013 a započetla-li žalovaná svou pohledávku na pohledávku žalobkyně, jedná se ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. o pohledávku v době kompenzačního úkonu neurčitou a nejistou, tudíž nezpůsobilou k započtení. Soud má vzhledem ke zjištěným skutečnostem důvodné pochybnosti o vzniku pohledávky žalované, resp. o důvodnosti sankce v podobě smluvní pokuty uplatněné vůči žalobkyni, neboť není možné z dosavadních skutkových zjištění postavit najisto, za jakých okolností došlo k prodlení žalobkyně, resp. zda nedošlo k prodlení žalobkyně s realizací díla v důsledku chování žalované (byť jen částečně). Náročnost prokázání existence pohledávky žalované zdaleka přesahuje v délce i složitosti prokázání existence pohledávky žalobkyně, o níž od počátku není sporu ani mezi oběma dotčenými stranami. V tomto důsledku a ve světle aktuální judikatury by došlo k ohrožení zájmu věřitele hlavní pohledávky (tj. žalobkyně), která se legitimním způsobem dožaduje vydání co nejdřívějšího rozhodnutí o své nesporné pohledávce. Žalobkyně od okamžiku uplatnění nároku ze strany žalované pohledávku sporovala a zpochybňovala, včetně určitosti a výše smluvní pokuty, přičemž uváděla podrobný popis jednotlivých prací při realizaci díla pro žalovanou, jejich časových souvislostí a navazujících kroků, včetně samotného předání díla, na základě níž má soud důvodné pochybnosti právě o příčině vzniku prodlení, deklarované žalovanou jakožto předpoklad vzniku nároku na smluvní pokutu. Soud má rovněž důvodné pochybnosti o stanovení výše smluvní pokuty, která se jeví s ohledem na celkovou cenu realizovaného díla nepřiměřeně vysoká, neboť ve svém důsledku přesahuje svou výší cenu díla několikanásobně. Ze všech těchto důvodů nelze než uzavřít, že pochybnosti o existenci a výši takto uplatněné pohledávky jsou objektivně na místě a její prokazování by znamenalo nepoměrně delší průběh soudního řízení, čímž by došlo k jednoznačnému oddálení uspokojení žalobkyně coby věřitele pohledávky z hmotněprávního hlediska jisté a nesporné. Z toho důvodu soud neprováděl další důkazy navržené žalovanou k prokázání její pohledávky, ani žalované neposkytl dodatečnou lhůtu ve smyslu § 118b o.s.ř. pro doplnění dalších tvrzení a důkazních návrhů vztahujících se k pohledávce žalované.

24. Lze tak uzavřít, že za situace, kdy žalobkyně namítla neplatnost započtení nejisté a neurčité pohledávky žalované a soud její argumentaci přisvědčil a pohledávku neuznal způsobilou k započtení, soud žalobě bez dalšího vyhověl, aniž by se dále zaobíral jak obranou žalované, tak i podrobnějším dokazováním ohledně existence pohledávky žalované.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalované zaplatit žalobci částku 47 725 Kč, odpovídající částce, kterou žalovaná neuhradila žalobkyni s poukazem na jednostranný zápočet své pohledávky. Dále soud přiznal žalobkyni i právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše odpovídá občanskoprávním předpisům a počíná běžet od dne následujícího po splatnosti pohledávky žalobkyně.

26. Výrokem II rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení byla stanovena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT). Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 387 Kč, dále odměnou zástupce žalobkyně za 5 úkonů právní služby po 3020 Kč za 1 úkon stanovenou podle § 7 AT, dále hotovými výdaji zástupce žalobce dle § 13 AT za 5 úkonů právní služby po 300 Kč. Náhrada nákladů byla zástupci žalobce přiznána dle § 11 AT za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2020, podání žaloby ze dne 27. 5. 2020, písemné vyjádření žalobkyně ze dne 16. 7. 2020, a účast při ústním jednání soudu dne 3. 6. 2021. Dále náleží zástupci žalobce i náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 3 486 Kč Celkem bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 473 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů spočívajících v odměně za zastoupení v souvislosti s pěti úkony, konkrétně výzvu k plnění ze dne 15. 1. 2020 (soud přiznává odměnu za předžalobní upomínku ve smyslu ust. § 11 AT), dále pak poradami žalobkyně s jeho právním zástupcem ve dnech 4. 6. 2020, 1. 2. 2021 a 4. 2. 2021, dále pak písemné vyjádření ze dne 11. 12. 2020 a jednání s protistranou ze dne 12. 3. 2021, neboť odměna přiznaná za konkrétní úkony pokrývá právě i úkony, za které soud zvlášť odměnu nepřiznal a které byly činěny za účelem přípravy na úkony, za které byla odměna přiznána, tj. písemné vyjádření ve věci samé a účast u jednání.