19 C 237/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní Mgr. Barborou Hrčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení částky 138 755 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 50 380 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 17. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 67 024 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 25. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 380 Kč od 25. 2. 2025 do 16. 8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 50 380 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení, částky ve výši 21 351,33 Kč a úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 94 699,96 Kč od 25. 2. 2025 do 18. 3. 2025 ve výši 4 322,34 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 94 699,96 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 2. 2025 dosáhne částky 313 502 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 2. 9. 2025, domáhala po žalované zaplacení částky 138 755 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 27. 5. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), podle které byl žalované žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 78,08 % ročně, který žalobkyně žalované vyplatila na účet dne 27. 5. 2024. Žalovaná měla úvěr splatit ve 36měsíčních splátkách po 8 270 Kč, své povinnosti ze smlouvy však nesplnila, když úvěr nehradila řádně a včas, pročež se ocitla v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaná na úvěr uhradila do zesplatnění úvěru toliko 6 splátek ve výši 8 270 Kč v celkové výši 49 620 Kč. Ke dni 23. 2. 2025 došlo v souladu se Smlouvou k zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně se domáhá zaplacení: a) částky 112 967,40 Kč odpovídající dlužné nové jistině úvěru, tj. zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 94 699,96 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 18 267,44 Kč, s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou počínaje 25. 2. 2025 do zaplacení, ke dni podání žaloby tedy ve výši 21 351,33 Kč, e) úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru 94 699,96 Kč ode dne 25. 2. 2025 do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje úrok v nominální sazbě 78,08 % ročně, od 91. dne prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, f) úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. 1 Smlouvy ve výši 3 039 Kč.

2. Soud nařídil na 21. 10. 2025 jednání, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. K žalobě se žalovaná nijak nevyjádřila.

3. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2024, soud zjistil, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla dne 27. 5. 2024 uzavřena písemná smlouva o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč (dále také jen „úvěr“). Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 78,08 % ročně splácet v 36měsíčních splátkách ve výši 8 270 Kč měsíčně počínaje měsícem po vyplacení úvěru. V příloze č. 1 Smlouvy dále účastníci konstatovali sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr.

4. Z Dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 27. 5. 2024 žalobkyně vyplatila žalované na účet č. , Anonymizováno, kterou žalovaná označila ve Smlouvě, částku ve výši 100 000 Kč.

5. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřovala pomocí tohoto dokladu totožnost žalované.

6. Z Výzev k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, Oznámení o zesplatnění úvěru a Předžalobní výzvy a Karty klienta soud zjistil, že žalovaná neplnila sjednané smluvní podmínky a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek mělo dojít dne 23. 2. 2025 k zesplatnění celého úvěru, přičemž žalovaná byla dopisem informována o zesplatnění úvěru a nové výši jistiny úvěru a úroku z úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru. Odeslání tohoto Oznámení však žalobkyně neprokázala. Žalovaná měla být následně opakovaně vyzvána k vrácení finančních prostředků, prokazatelně jí však byla zaslána až předžalobní výzva, a to dne 13. 8. 2025.

7. Z dalších soudem provedených důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti rozhodné pro zjištění skutkového stavu ve věci. Z důvodu nadbytečnosti pak soud zamítl návrh na provedení důkazu přihláškou žalované do skupinového pojištění, formulářem hodnocení klienta, ověřením registrace SOLUS a NRKI, doklady k posouzení úvěruschopnosti a kartou klienta.

8. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané níže uvedené skutečnosti: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, s roční výší úrokové sazby 78,08 %. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet ve 36měsíčních splátkách ve výši celkem 8 270 Kč měsíčně počínaje měsícem po vyplacení úvěru. Žalobkyně následně vyplatila žalované na její účet smluvenou částku. Žalovaná sjednané smluvní podmínky neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru bylo žalobkyni uhrazeno celkem 6 splátek v celkové výši 49 620 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne , datum, .

9. Soud se i přes procesní pasivitu strany žalované zabýval nejprve otázkou platnosti uzavřené smlouvy.

10. Podle § 576 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

15. Podle § 1798 o. z. platí ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Na základě výše uvedeného pak soud dospěl k následujícím závěrům. Účastníci mezi sebou uzavřeli dne 27. 5. 2024 smlouvu o úvěru. Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele s tím, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem a rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že Městský soud v Praze jako soud odvolací posuzoval obdobnou věc téže žalobkyně rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . V něm odvolací soud uzavřel, že úvěrová smlouva na částku 65 000 Kč, kterou měl dlužník splatit v 36měsíčních splátkách, s efektivním úrokovou sazbou 101,79 % ročně a nominální úrokovou sazbou 72,3 % ročně, je za daných skutkových okolností absolutně neplatná, neboť se jedná o lichvu. Soud takto rozhodoval na základě skutkových zjištění, kdy předmětem dokazování bylo i naplnění subjektivního prvku lichvy u tam konkrétně žalované strany na základě její aktivní obrany, a uzavřel, že tento prvek je naplněn, a to spolu s prvkem objektivním v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran důsledkem nemravně vysokého úroku z úvěru.

19. Později Městský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , řešil nárok téže žalobkyně ze smlouvy o úvěru 70 000 Kč z února 2017 se sjednaným efektivním úrokem ve výši 138,18 % ročně, resp. nominálním úrokem ve výši 90 % ročně. Soud I. stupně uzavřel, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala okolo 7 % až 15 % ročně, nejvyšší sazby pak okolo 20 % až 26 % ročně. Ujednání o lichevním úroku považoval soud prvního stupně za absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o. z. a s ohledem na absolutní neplatnost ujednání pak nepřistoupil ani k moderaci sjednané úrokové sazby a žalobě vyhověl pouze co do původní jistiny a smluvních pokut, ve zbytku soud I. stupně žalobu zamítl. Odvolací soud ve výše uvedeném rozsudku shledal závěry soudu I. stupně, pokud jde o naplnění objektivního prvku lichvy, správnými, poukázal na judikaturu z doby před účinností současného občanského zákoníku, která dovodila následující: „Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Současný občanský zákoník pak stanoví, že absolutně neplatné je právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). Zároveň obsahuje speciální úpravu neplatnosti smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru (§ 1796 o. z.). Aby bylo možné označit smlouvu za lichevní ve smyslu uvedeného ustanovení, musí být dán jednak objektivní prvek lichvy v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran, jednak prvek subjektivní spočívající ve zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti strany úvěrové smlouvy.“ Odvolací soud přijal závěr, že byl bezesporu naplněn prvý znak, když mezi plněním obou stran je zjevně hrubý nepoměr. Účastníci si (ve věci řešené odvolacím soudem pod sp. zn. , spisová značka, ) v úvěrové smlouvě na částku 70 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit v 30měsíčních splátkách, sjednali efektivní úrokovou míru 138,18 % ročně. Žalovaná měla celkově zaplatit částku 177 810 Kč, tj. více než 2,5násobek čerpané částky. Odvolací soud shledal správným postup soudu I. stupně, který přistoupil k porovnání sjednaného úroku s úroky obvyklými v dané době a pro dané parametry úvěru, přičemž obvyklý úrok zjišťoval dotazy na banky i nebankovní poskytovatele úvěru, z jejichž odpovědí vyplynulo, že nejvyšší sazby se v posuzovaném období pohybovaly v rozmezí 20 % až 26 % ročně. Odvolací soud za daných okolností dovodil zřejmý dramatický nepoměr mezi jejich výší a výší sjednanou mezi žalobkyní a žalovanou, uvedl, že sjednaná efektivní úroková sazba je více než pětkrát vyšší než nejvyšší úroková sazba zjištěná soudem prvního stupně v rozhodném období pro úvěr se shodnými parametry. Nominální úroková sazba (tj. 90 % ročně) je pak vyšší třiapůlkrát. V případě zjištěné obvyklé úrokové sazby (tj. mezi 7 % až 15 % ročně) je nepoměr ještě dramatičtější – efektivní úroková sazba je téměř dvacetkrát vyšší, než je dolní hranice obvyklé úrokové sazby a více než devětkrát vyšší, než je horní hranice; nominální úroková sazba je pak vyšší téměř třináctkrát, resp. šestkrát, než byla obvyklá výše úrokové sazby. Mezi účastníky se přitom jednalo o běžný úvěrový vztah v tom smyslu, že žalobkyně neposkytovala žalované tzv. mikropůjčku na velmi krátkou dobu či v nízké výši v řádu několika tisíců korun, kde by za určitých okolností mohla být vyšší úroková míra akceptovatelnou. Stejně tak nebyl úvěr poskytován prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky (například sjednání určitého bezúročného období) stanovena vyšší úroková míra. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za dramatický i při vědomí, že se ve vztahu mezi účastníky jednalo o nebankovní úvěr – ačkoliv totiž úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku, respektive existence hrubého nepoměru ve smyslu ustanovení § 1796 o. z. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv). Odvolací soud v daném případě uzavřel, že „mezi plněním obou stran je hrubý nepoměr“. Odvolací soud zdůraznil, že řešená věc je od věci řešené odvolacím soudem dříve v řízení sp. zn. , spisová značka, odlišná v tom, že v důsledku pasivity žalované nebylo prokázáno naplnění subjektivního znaku lichvy. Proto odvolací soud ustanovení o lichvě neaplikoval, přesto však dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je pro svou zjevnou nemravnost absolutně neplatným podle ustanovení § 588 o. z. Dále řešil otázku, zda přichází do úvahy moderace podle ustanovení § 577 o. z., když podmínkou této možnosti je právní závěr o pouze částečné neplatnosti smlouvy. Odvolací soud dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru zde možná není. Je totiž přesvědčen, že žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze dle odvolacího soudu bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Zmíněnou podstatu svého podnikání žalobkyně ani nijak nezastírá, programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují žalobkyni vysoký zisk, vyvažují ztráty žalobkyně z nesplácených rizikových úvěrů. Dle odvolacího soudu by žalobkyně úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Za takové situace zde není prostor pro moderaci podle ustanovení § 577 o. z. Dále odvolací soud vysvětlil, že vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci bude vztahovat vždy pouze na část právního jednání. Důsledkem této vady však může být nejen částečná neplatnost právního jednání, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost včas (§ 576). Proto byla úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a klientem v řešeném případě posouzena jako neplatná podle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 576 a 577 o. z., arg. a contrario, absolutně a jako celek.

20. Rovněž Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a o úvěrové smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % p. a. a sjednanou smluvní pokutou ve výši 0,25 % denně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem.

21. Dle výše uvedených právních názorů odvolacího soudu posoudil zdejší soud i nárok žalobkyně uplatněný předmětnou žalobou vyplývající z úvěrové smlouvy, podle níž měla žalovaná poskytnutý úvěr ve výši 100 000 Kč splatit ve 36měsíčních splátkách s nominální úrokovou sazbou 78,08 % ročně, celkem měl žalobkyni při řádném splácení toliko na jistině a úrocích zaplatit 161 252 Kč. Tato sazba výrazně převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy (posuzováno vzhledem k obvyklé úrokové sazbě bankami poskytovaných úvěrů na spotřebu domácnostem), která v době uzavření Smlouvy činila cca 9 % ročně. Za situace, kdy odvolací soud ve výše uvedených řízeních vyhodnotil úrokovou míru u úvěrů poskytovaných žalobkyní ve výši 138 % p. a. (resp. sazby nominální 90 % ročně) ve věci sp. zn. , spisová značka, , a 101 % p. a. (resp. sazby nominální 72 % ročně) ve věci sp. zn. , spisová značka, , či v výši nominální sazby 59,83 % ročně ve věci , spisová značka, jako zjevně nemravou, dospěl soud i v předmětné věci k závěru, že nominální úroková míra 78,08 % p. a. je dramaticky vyšší než úroková míra na trhu obvyklá a představuje hrubý nepoměr mezi sjednaným plněním stran smlouvy.

22. Soud proto smlouvu uzavřenou mezi účastníky (i vzhledem k zásadě jednotného rozhodování dle ustanovení § 13 o. z.) posoudil shodně s právním hodnocením uvedeným výše podle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s ustanovením § 576 a 577 o. z., arg. a contrario, jako absolutně neplatnou jako celek.

23. Soud tak plnění přijaté žalovaným bez právního důvodu (na základě absolutně neplatné smlouvy) posoudil ve smyslu § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, neboť od žalobkyně obdržela více, než ve splátkách žalobkyni vrátila. Za daného stavu, kdy žalovaná obdržela od žalobkyně částku 100 000 Kč a žalobkyni uhradil celkem 49 620 Kč, má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu rovnajícímu se částce 50 380 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 17. 8. 2025 do zaplacení, tj. od doručení předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 13. 8. 2025 v souladu s § 573 o. z. Zbylé nároky žalobkyně pak soud s ohledem na výše uvedené zamítnul.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a za situace, kdy žalované žádné náklady řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.