19 C 241/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 32 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 240 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 20 881 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno].

1. Žalobce se domáhal žalobou došlou soudu dne 4. 6. 2021 zaplacení částky ve výši 32 240 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na úhradu regresní náhrady ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce způsobil dne 14. 4. 2018 dopravní nehodu, když se jako řidič vozidla střetl s protijedoucím motocyklem, jehož řidič [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“) při tomto střetu utrpěl zranění, které si vyžádalo dlouhodobé ošetřování poškozeného v období od 13. 10. 2018 do 10. 1. 2019. Pojistná událost byla nahlášena u žalované z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (pojistná smlouva [číslo]). V důsledku poskytování péče o poškozeného vznikl matce poškozeného [jméno] [příjmení] (jako ošetřující osobě) nárok na dlouhodobé ošetřovné, které jí bylo [stát. instituce] vyplaceno jako dávka z nemocenského pojištění za období od 15. 10. 2018 do 31. 10. 2018, od 19. 11. 2018 do 30. 11. 2018 a od 10. 12. 2018 do 23. 12. 2018 v celkové výši 13 760 Kč. Ze stejného titulu (tj. dlouhodobé ošetřování poškozeného) bylo vyplaceno otci poškozeného [jméno] [příjmení] jakožto další ošetřující osobě ošetřovné ve výši 18 480 Kč za období od 1. 11. 2018 do 18. 11. 2018, od 3. 12. 2018 do 9. 12. 2018, od 27. 12. 2018 do 31. 12. 2018 a od 1. 1. 2019 do 10. 1. 2019. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 18. 3. 2021, [číslo jednací] bylo žalobci uloženo zaplatit regresní náhradu ve smyslu ust. § 126 odst. 1 a 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZNP“), odpovídající předmětným dávkám vyplaceným ošetřujícím osobám poškozeného ([jméno] a [jméno] [příjmení]) v celkové výši 32 240 Kč. Žalovaná dopisem ze dne 15. 3. 2021 sdělila žalobci, že 15. 3. 2021 uhradila Okresní správě sociálního zabezpečení v [obec] regresní náhradu za vyplacené dávky nemocenského pojištění pojištěnému v celkové výši 563 872 Kč. Žalovaná dále sdělila, že nárok [stát. instituce] žalobci neuhradí, když dle ust. § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOV“) lze uhradit pouze regresní nároky nemocenského pojištění, které byly vyplaceny přímo poškozenému. Protože žalovaná i přes výzvu žalobce regresní náhradu neuhradila, byl žalobce nucen tuto částku uhradit sám dne 19. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že rodiče nejsou osobami poškozenými při dopravní nehodě, nelze dle žalované požadované nároky uhradit. Žalobce s výkladem žalované nesouhlasil, přičemž poukázal na doslovné ustanovení § 6 odst. 4 ZPOV, dle kterého má pojištěný (žalobce) nárok na to, aby za něj pojistitel (žalovaná) uhradila jednak náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, jednak regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle ZNP. Žalobce má za to, že mezi takové dávky patří i tzv. dlouhodobé ošetřovné vyplacené ošetřující osobě v důsledku její péče o poškozeného. Žalobce uvádí, že výklad žalované je nelogický také z toho důvodu, že dávky ošetřovného vyplacené ošetřujícím osobám jsou nákladem bezpochyby souvisejícím s péčí o poškozeného, vyžadovanou v důsledku vzniklého úrazu a k úhradě takových nákladů podstata pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla směřuje. Žalobce dále argumentuje ust. § 41a ZNP, v němž jsou taxativně vymezeny podmínky pro poskytování dlouhodobého ošetřovného. Z uvedeného ustanovení dle žalobce jednoznačně vyplývá, že nárok na dlouhodobé ošetřovné vzniká v případě, kdy je pečováno o osobu, u které došlo k závažné poruše zdraví a vyžaduje poskytování dlouhodobé péče po propuštění z hospitalizace. Taková osoba nevyžaduje akutní lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení, nicméně její zdravotní stav neumožňuje, aby se postarala sama tak, jako osoba v běžné dočasné pracovní neschopnosti. Žalobce má proto za to, že zákonodárce měl v úmyslu ochránit zájmy příslušného orgánu nemocenského pojištění, který je ex lege povinen hradit náklady související s péčí o poškozeného (stejně jako zdravotní pojišťovna je mj. povinna hradit náklady na péči o osobu poškozeného při její hospitalizaci). Za situace, kdy by případně pojištěný (tj. škůdce při pojistné události) nebyl schopen z jakéhokoliv důvodu regresní nárok uhradit, orgán nemocenského pojištění by se tak dostal do situace, kdy by byl jeho nárok nevymahatelný, byť povinnost k proplacení takých dávek vyplývá přímo ze zákona. Výklad žalované týkající se předmětného ustanovení § 6 odst. 4 ZPOV tak je dle žalobce přímo proti smyslu a účelu právní normy a nemá racionální podklad.

2. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby, žalovaná má za to, že uplatněný nárok není z uzavřeného pojištění dle ZPOV likvidní a tudíž jí jako pojistiteli povinnost vyplatit pojistné plnění nevznikla. Žalovaná učinila nesporným, že došlo k žalobcem uváděné nehodě a že ke dni vzniku škodné události byla pojistitelem odpovědnosti z provozu předmětného osobního vozidla. Žalovaná ve prospěch svého názoru argumentuje podstatou dlouhodobého ošetřovného jako dávky vyplácené osobám pečujícím o osoby potřebující poskytování dlouhodobé péče. Žalovaná uvádí, že se v případě výplaty ošetřovného jedná o příjem nahrazující příjem z výdělečné činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění. V tomto důsledku z uvedeného jednoznačně vyplývá, že účelem dávky je kompenzace ušlého příjmu v důsledku péče o poškozeného, nikoli kompenzace na péči poskytovanou poškozenému. Žalovaná trvá ve své argumentaci na tom, že z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla lze uspokojit výhradně nároky taxativně vymezené v ust. § 6 odst. 4 ZPOV, přičemž mezi takovéto nároky patří pouze náklady směřující na zajištění péče o poškozeného (nikoliv na zajištění kompenzace příjmu osob pečujících o poškozeného), které jsou poskytnuty přímo poškozenému. Z tohoto důvodu takový typ dávky, kterou je ošetřovné, jakožto dávka vyplácena osobám jiným než je poškozený za účelem náhrady ušlého příjmu, mezi regresní nároky dle ust. § 6 odst. 4 ZPOV nepatří. Žalovaná pro podporu svých tvrzení dále uvedla, že osobám vykonávající péči o poškozeného nevzniká rovněž ani soukromoprávní nárok na náhradu nákladů péče dle ust. § [číslo], proto nelze prostřednictvím pojištění odpovědnosti hradit ani regresní nárok orgánu nemocenského pojištění.

3. Po skutkové stránce učinil soud z nesporných tvrzení stran tato zjištění: Dne 14. 4. 2014 došlo mezi obcemi [obec] a [obec] k dopravní nehodě, kterou způsobil žalobce coby řidič osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], když při průjezdu pravotočivé zatáčky vjel do protisměru, kde se čelně střetl s motocyklem tov. zn. [anonymizováno] SL 750, [registrační značka] který řídil [jméno] [příjmení] (poškozený). Následkem této dopravní nehody utrpěl poškozený zranění, které si vyžádalo dlouhodobé ošetřování poškozeného v období od 13. 10. 2018 do 10. 1. 2019. Ošetřování zajišťovala jednak matka poškozeného, [jméno] [příjmení], jednak otec poškozeného, [jméno] [příjmení], kterým byla následně vyplacena [stát. instituce] coby orgánem nemocenského pojištění dávka představující dlouhodobé ošetřovné, a to ve výši 13 760 Kč (matce poškozeného) a 18 480 Kč (otci poškozeného). Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 18. 3. 2021, [číslo jednací] bylo uloženo žalobci zaplatit regresní náhradu odpovídající předmětným dávkám vyplaceným ošetřujícím osobám poškozeného ([jméno] a [jméno] [příjmení]) v celkové ve výši 13 760 Kč a 18 480 Kč, tedy v celkové výši 32 240 Kč. Žalovaná následně sdělila, že dne 15. 3. 2021 uhradila Okresní správě sociálního zabezpečení v [obec] regresní náhradu za vyplacené dávky nemocenského pojištění poškozenému ve výši 563 872 Kč a k nároku na úhradu regresní náhrady za ošetřovné, vyplacené [jméno] [příjmení] (13 760 Kč) a [jméno] [příjmení] (18 480 Kč) sdělila, že tento nárok nehradí.

4. Soud vzal dále z nesporných tvrzení stran za zjištěné, že k okamžiku vzniku dopravní nehody (škodné události) měl žalobce a žalovaná uzavřenou pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], ve smyslu ZPOV.

5. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 18. 3. 2021, [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že bylo žalobci uloženo zaplatit jednotlivé částky ve výši 13 760 Kč a 18 480 Kč, představující regresní náhrady ve smyslu ust. § 126 odst. 1 a 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (ZNP) v důsledku výplaty těchto částek jako dávek dlouhodobého ošetřovného ošetřujícím osobám – [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

6. Dále soud provedl jako listinný důkaz předžalobní výzvu ze dne 23. 3. 2021, adresovanou žalobcem žalované s výzvou k zaplacení částky 32 240 Kč, a potvrzení o provedené platbě ze dne 28. 5. 2021, prokazující úhradu částky 32 240 Kč žalobcem ve prospěch [stát. instituce] dne 19. 4. 2021.

7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co účastníci v průběhu řízení tvrdili. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených listinných důkazů. Další dokazování soud s ohledem na níže popsané právní závěry neprováděl jako nadbytečné.

8. Po provedeném dokazování a jeho zhodnocení dospěl soud k tomuto skutkovému závěru: Následkem nehody dne 14. 4. 2018, při níž žalobce coby řidič osobního motorového vozidla odpovědnostně pojištěného u žalované, utrpěl druhý účastník [jméno] [příjmení] (řidič motocyklu a poškozený) zranění, která si vyžádala dlouhodobou péči. Ošetřování zajišťovala v období od 13. 10. 2018 do 10. 1. 2019 jednak matka poškozeného, [jméno] [příjmení], jednak otec poškozeného, [jméno] [příjmení]. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 18. 3. 2021, [číslo jednací] bylo uloženo žalobci zaplatit regresní náhradu odpovídající dávkám vyplaceným ošetřujícím osobám poškozeného ([jméno] a [jméno] [příjmení]) v celkové výši 32 240 Kč. Žalovaná následně dne 15. 3. 2021 uhradila Okresní správě sociálního zabezpečení v [obec] regresní náhradu za vyplacené dávky nemocenského pojištění poškozenému ve výši 563 872 Kč a k nároku na úhradu regresní náhrady za ošetřovné, vyplacené [jméno] [příjmení] (13 760 Kč) a [jméno] [příjmení] (18 480 Kč) sdělila, že tento nárok neuhradí. Žalobce následně částku v celkové výši 32 240 Kč [stát. instituce] dne 19. 4. 2021 uhradil.

9. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok dle níže uvedených předpisů: Podle ust. § 3 odst. 2 ZPOV uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak 10. Podle ust. § 6 odst. 1 ZPOV se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

11. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. a) ZPOV nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

12. Podle ust. § 6 odst. 4 ZPOV má pojištěný dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.

13. Podle ust. § 126 odst. 1 ZNP ten, kdo způsobil, že v důsledku jeho zaviněného protiprávního jednání zjištěného soudem nebo správním úřadem došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku, je povinen zaplatit orgánu nemocenského pojištění regresní náhradu. Nárok na regresní náhradu nemá orgán nemocenského pojištění vůči pojištěnci, jemuž byla dávka vyplacena.

14. Podle ust. § 4 písm. e) ZNP se z pojištění poskytuje mj. i dávka dlouhodobého ošetřovného.

15. Po právní stránce soud ve smyslu shora citovaných ustanovení dospěl k závěru, že žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu ust. § 3 odst. 2 ZPOV. V důsledku dopravní nehody, kterou žalobce (v daném případě pojištěný) provozem svého vozidla dne 14. 4. 2018 způsobil, mu na základě ust. § 6 odst. 4 ZPOV vzniklo právo, aby za něj žalovaná (v daném případě pojistitel) uhradila příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Z citovaného ustanovení dále vyplývá, že nárok na náhradu platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění (ZNP).

16. V daném případě bylo třeba učinit právní závěr o tom, zda náhrada, která byla žalobci ve výši 13 760 Kč a 18 480 Kč (tj. celkově 32 240 Kč) ve smyslu ust. § 126 odst. 1 ZNP uložena rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 18. 3. 2021, [číslo jednací] k úhradě, představuje výše citovanou regresní náhradu (předepsanou k úhradě pojištěnému) v ust. § 6 odst. 4 ZPOV, kterou je žalovaná ze zákona povinna za žalobce uhradit.

17. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že náhrada, kterou orgán nemocenského pojištění uložil žalobci uhradit v souvislosti s výplatou dlouhodobého ošetřovného ošetřujícím osobám [jméno] a [jméno] [příjmení], je regresní náhradou předepsanou k úhradě pojištěnému ve smyslu ust. § 6 odst. 4 ZPOV.

18. Z doslovného znění ust. § 126 odst. 1 ZNP vyplývá, že povinný k úhradě regresní náhrady je ten, kdo způsobil, že v důsledku jeho zaviněného protiprávního jednání zjištěného soudem nebo správním úřadem došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku. Mezi dávky, vyplácené v rámci nemocenského pojištění, patří v souladu s ust. § 4 ZNP také dávka dlouhodobého ošetřovného. Z komentovaného znění k ust. § 6 odst. 4 ZPOV je dále patrné, že v případě regresních náhrad předepsaných k úhradě pojištěnému se jedná o náhrady dle zákona o nemocenském pojištění, konkrétně o náhrady dle ust. § 126 odst. 1 ZNP.

19. V daném případě tedy soud došel k závěru, že žalobce coby osoba, která způsobila, že v důsledku jejího zaviněného protiprávního jednání došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku (dlouhodobé ošetřovné vyplácené matce a otci poškozeného), naplnila svým jednáním podmínky uvedené v ust. § 126 odst. 1 ZNP k úhradě regresní náhrady za dávku takto vyplacenou orgánem nemocenského pojištění. V tomto případě se tak jedná o regresní náhradu předepsanou k úhradě pojištěnému (žalobci) ve smyslu ust. § 6 odst. 4 ZPOV, proto na ni zcela nepochybně dopadá i právo žalobce (pojištěného), aby za něj žalovaná (pojistitel) tento nárok orgánu nemocenského pojištění uhradila. Pro úplnost soud uvádí, že samotné rozhodnutí [stát. instituce] ve svém odůvodnění odkazuje na ust. § 126 odst. 1 ZNP, přičemž toto ustanovení pak v komentovaném znění, jak soud uvedl výše, zmiňuje také ust. § 6 odst. 4 ZPOV. Argumentace žalované ohledně jazykového výkladu tohoto ustanovení, tedy že se v případě dávek dlouhodobého ošetřovného jedná o dávky vyplacené nikoli přímo poškozenému, ale osobám ošetřujícím poškozeného, v důsledku čehož tyto dávky nespadají do rámce náhrad vyplácených žalovanou jako pojistitelem ve smyslu ust. § 6 odst. 4 ZPOV, je na daný případ zcela nepřiléhavá, neboť samotné ustanovení neobsahuje žádnou zmínku o tom, že se v daném případě musí jednat pouze o dávky vyplácené přímo poškozenému. Tento výklad žalované zcela překračuje samotné zákonné znění, potažmo smysl předmětného ustanovení § 6 odst. 4 ZPOV.

20. Žalovaná jako pojistitel je proto povinna v souladu s ust. § 6 odst. 4 ZPOV regresní náhradu, předepsanou žalobci, jako pojištěnému, orgánu nemocenského pojištění uhradit. Tím, že žalobce předepsanou náhradu ve výši 32 240 Kč [stát. instituce] dne 19. 4. 2021 uhradil, vznikla mu za žalovanou pohledávka ve výši 32 400 Kč, kterou je tak žalovaná povinna žalobci zaplatit.

21. Ze všech těchto důvodů soud uznal nárok žalobce jako důvodný a žalobě proto v celém rozsahu vyhověl. Dále soud přiznal žalobci také právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše odpovídá občanskoprávním předpisům a počíná běžet od dne následujícího po splatnosti pohledávky žalobce.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení byla stanovena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT). Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 612 Kč, dále odměnou zástupce žalobce za 4 úkony právní služby po 2 420 Kč za 1 úkon stanovený podle § 7 bod 5. AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis stanoviska ze dne 12. 8. 2021, účast na jednání dne 29. 3. 2022), odměnou zástupce žalobce za 1 úkon právní služby po 1 210 Kč stanovený podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) AT (jednoduchá výzva k plnění ze dne 23. 3. 2021), dále hotovými výdaji zástupce žalobce dle § 13 AT za 5 úkonů právní služby po 300 Kč. Dále náleží zástupci žalobce cestovné [obec] – [obec] a zpět, celkem 379 km se spotřebou paliva 5,5 l [číslo] km, [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], pohonné hmoty 754 Kč, náklady opotřebení automobilu 1 781 Kč, celkem tedy ve výši 2 535 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 3 AT ve výši 1 000 Kč a náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 3 344 Kč Celkem bylo žalované uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 881 Kč.