19 C 264/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Hrčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 1 765 525 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 765 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 340 000 Kč od datum do datum, z částky 2 090 000 Kč od datum do datum, z částky 1 990 000 Kč od datum do datum, z částky 1 965 525 Kč od datum do datum, z částky 1 865 525 Kč od datum do datum, z částky 1 765 525 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 183 141 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala, aby soud žalované uložil povinnost uhradit ve výroku I. specifikovanou částku. Žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalovaná dne datum odebrala od žalobkyně 100 000 ks testů a žalobkyně vystavila žalované fakturu číslo ze dne datum splatnou dne datum na částku 3 900 000 Kč O převzetí všech testů podepsala žalovaná a žalobkyně předávací protokol. K uhrazení vystavené faktury však nedošlo. Následně žalobkyně a žalovaná sjednaly, že část uskutečněné dodávky v rozsahu 40 000 ks testů bude převzata žalobkyní zpět a na základě této dohody žalobkyně vystavila daňový dobropis, který snižuje hodnotu pohledávky o 1 560 000 Kč. Tento opravný daňový doklad byl vystaven dne datum a byl splatný datum. Dlužná částka tak byla 2 340 000 Kč. Tato částka však dosud nebyla zcela uhrazena. V mezidobí došlo pouze k částečným úhradám, a to dne datum v částce 250 000 Kč, dne datum v částce 100 000 Kč, dne datum v částce 24 475 Kč, dne datum v částce 100 000 Kč, a dne datum v částce 100 000 Kč. Neuhrazená výše částky tedy činí 1 765 525 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že v mezidobí jednala s žalovanou o možnosti sjednání splátkového kalendáře s uznáním dluhu, nicméně přes rozsáhlou komunikaci zástupců obou stran k uzavření dohody tato nakonec nebyla uzavřena.

2. O návrhu žalobkyně bylo dne datum rozhodnuto platebním rozkazem, č. j. 19 C 264/2022-14, proti kterému podala žalovaná dne datum odpor, který odůvodnila podáním ze dne datum. V něm učinila nesporným, že od žalobkyně převzala 100 000 ks testů a fakturu číslo ze dne datum znějící na částku 3 900 000 Kč, nicméně důvod a druh obchodu byl jiný. Žalobkyně není výrobcem testů ani neměla být jejich konečným spotřebitelem, ale zakoupila je za účelem dalšího prodeje a výdělku na jejich přeprodeji. Žalovaná souhlasila s tím, že se pokusí žalobkyni pomoci s jejich prodejem, a to prostřednictvím slovenských obchodních partnerů formou konsignačního skladu, tedy komisním prodejem. Ujednání o konsignačním skladu potvrzuje e-mailová komunikace žalobkyně i žalované ze dne datum. Faktura číslo byla vystavena pouze jako forma vyjádření obecné hodnoty zboží s ohledem na jeho předání na obchodní sklad společnosti právnická osoba a anonymizováno právnická osoba na Slovensku. Žalovaná nikdy neměla zájem zboží nabýt do svého vlastnictví, cílem bylo pouze dohledání kupce tohoto zboží na území Slovenska, neboť na Slovensku v předmětnou dobu situace s nákazou COVID-19 gradovala a byla zavedena povinnost testování, avšak testů nebyl dostatek. Byla zde tak vysoká pravděpodobnost, že se zboží žalobkyně prodá i přes jeho vyšší cenu. Tento cíl obchodní dohody mezi žalobkyní a žalovanou rovněž dokládá to, že žalobkyně měla s žalovanou dohodu, že v případě, že se zboží podaří prodat třetí straně s obchodní marží, budou se žalobkyně a žalovaná o tuto marži dělit, což je rovněž obsahem komunikace ze dne anonymizována dvě slova - datum. Žalované se nakonec podařilo prodat cca 20 tisíc ks testů a žalobkyně za tyto testy od žalované obdržela platby, jak uvedla ve své žalobě. Část zboží v rozsahu 40 000 ks testů byla dobropisována a zbývající část zboží žalobkyně dosud zůstává na skladech obchodních partnerů žalované, a to v rozsahu 10 000 ks u společnosti právnická osoba a 30 000 ks u společnosti právnická osoba Toto zboží se však dosud nepodařilo prodat a proto ani žalobkyně dosud nemá nárok na úhradu od žalované. Žalovaná se pokoušela s žalobkyní dohodnout vrácení neprodaného zboží či postoupení pohledávky za odběratelem zboží – společností právnická osoba Žalobkyně však tyto formy úhrady odmítla a trvala na zaplacení ceny zboží od žalované, pravděpodobně z důvodu, že je žalobkyně zřejmé, že za žalobkyní požadovanou cenu je zboží aktuálně neprodejné. Splátkový kalendář byl projednáván s cílem žalované udržet si své dobré obchodní jméno, s ohledem na aktuální tržní situaci a antigenními testy však žalovaná nemůže zcela nést náklady tohoto nevydařeného obchodu a uhradit žalobkyni 100 % ceny jejích testů, které se ve smyslu dohody o konsignačním skladu nepodařilo prodat koncovému zákazníku.

3. Podáním ze dne datum se žalobkyně k odporu žalované vyjádřila tak, že tvrzení žalované jsou bezpředmětná, neboť již dříve došlo k uznání dluhu. Před podáním žaloby bylo žalovanou opakovaně částečně na dluh hrazeno, a to celkem 5 splátkami, dvě poslední pak ve shodě s neuzavřeným splátkovým kalendářem; žalovaná tak částečně dluh hradila v době jednání o splátkovém kalendáři o jeho splacení jako celku. Žalovaná se rovněž nijak nevyjadřuje k tomu, z jakého důvodu splátkový kalendář nakonec nebyl uzavřen. O tom, že se žalobkyně a žalovaná dohodly na formě přímého prodeje, vypovídá e-mailová komunikace mezi účastníky, kdy bylo opakovaně žalovanou tvrzeno, že se jedná o kupní smlouvu, čemuž odpovídá i následné opakované částečné hrazení dluhu žalovanou.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně předala dne datum žalované celkem 100 000 ks antigenních testů značka automobilu. Žalobkyně vystavila žalované dne datum fakturu číslo splatnou dne datum, která byla žalované doručena. Mez žalobkyní a žalovanou bylo prostřednictvím e-mailů jednáno o uzavření listinné smlouvy, k tomu nakonec však nedošlo a vše bylo řešeno prostřednictvím e-mailů. Celkem 40 000 ks testů bylo žalovanou žalobkyni vráceno, a ta vystavila dne datum dobropis na částku 1 560 000 Kč. Žalovaná zaslala žalobkyni dne datum platbu ve výši 100 000 Kč s poznámkou„ jméno příjmení, platba části anonymizováno za anonymizována dvě slova 1…“, dne datum částku 250 000 Kč s poznámkou„ částečná úhrada faktury číslo“, dne datum částku 100 000 Kč bez poznámky, dne datum částku 100 000 Kč bez poznámky a dne datum částku 24 475 Kč opět bez poznámky. V období první poloviny roku 2022 jednali účastníci o možnosti splátkového kalendáře pro žalovanou, k podpisu této dohody však nedošlo. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne datum a ta ji obdržela.

5. Z e-mailu z datum zaslané z adresy email dne datum na adresu email soud zjistil, že žalobkyně tímto e-mailem upozorňovala žalovanou na to, že faktura číslo je již po splatnosti a žádala o její uhrazení.

6. Z e-mailu z adresy email na adresu email ze dne datum plyne, že žalobkyně se dotazuje žalované ohledně návrhu smlouvy, na základě čeho bude řešen finanční bonus za prodej, když tento není uveden ve smlouvě a zda by nešlo část nákupní ceny řešit v určitém čase s tím, že neví, jak dlouho se to bude prodávat, kdy mohou čekat peníze, zda jim žalovaná testy za čas nevrátí, že se neprodaly s tím, že v Čechách je ještě„ prostor“.

7. Z odpovědi na tento e-mail z adresy email panu jméno jméno ze dne datum plyne, že zboží pan příjmení navrhoval nakoupit na 30 denní splatnost. S tím, že by se přímo udělala faktura s poznámkou, že daň z přidané hodnoty nebude nikoho zatěžovat. Popř. dává možnost vymyslet jiný systém. Dále navrhuje ujednání ohledně bonusu, kdy navrhuje zaslat žalobkyni potvrzené faktury ze všech stran a následné rozfakturování žalobkyni. Dále e-mail obsahuje větu„ Můžeme udělat ještě dodatek jedné věty k té smlouvě“ 8. Z e-mailové komunikace mezi zástupkyní žalobkyně a žalovanou, resp. zástupcem žalované, z období dubna až června rok, plyne, že účastníci v tomto období jednali o dohodě obsahující mimo jiné i splátkový kalendář, kdy strany jednaly o jejím uzavření buď před notářem či pouze písemně s ověřenými podpisy. Z e-mailu jméno příjmení ze dne datum dále plyne, že v týdnu předcházejícím tomuto e-mailu došlo k částečné úhradě 100 000 Kč, kterou žádá jménem žalované započíst na jistinu dluhu. Rovněž z tohoto e-mailu plyne, že nastavení splátek dle původní dohody mělo být v následujících termínech: datum, datum, datum, datum a datum. Dále obsahuje text, že„ uznání dluhu s ověřením pravosti podpisů potvrzujeme samozřejmě také“, což se v kontextu celého e-mailu dá vnímat jako potvrzení části dohody, která měla být uzavřena. Dle předchozího e-mailu od zástupkyně žalobkyně zástupci žalované pak měly splátky proběhnout dne datum, datum, a dále dle e-mailu výše.

9. Z dalších provedených důkazů pak soud nezjistil další pro rozhodnutí ve věci relevantní skutečnosti.

10. Podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

11. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda částečnými úhradami došlo k uznání dluhu a dospěl k závěru, že se tak stalo, neboť žalovaná hradila žalobkyni výše specifikované částky, přičemž v řízení nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by mezi žalobkyní a žalovanou existoval i jiný dluh, na který by žalovaná žalobkyni mohla hradit. S ohledem na obsah komunikace mezi zástupci žalobkyně a žalovaná, kdy mj. zástupce žalované žádá o započtení částečné úhrady na jistinu a vzhledem k tomu, že z této komunikace, ani z poznámek k těmto platbám jakkoliv nevyplývá, že by žalovaná neměla v úmyslu hradit celý tento dluh, uznala žalovaná konkludentně dluh žalobkyně.

12. Při jednání konaném dne datum proto soud poučil žalovanou v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), aby prokázala, že předmětný dluh neexistuje (či zanikl) a určila žalované lhůtu v délce 30 dnů od jednání. K této výzvě se však žalovaná nijak nevyjádřila a ani na jednání konaném dne datum nijak neprokázala, že by dluh, na který hradila, neexistoval.

13. Procesním důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Věřitel tak má v případě sporu usnadněnou pozici tím, že nemusí prokazovat vznik dluhu a jeho výši v době uznání. Na dlužníku naopak je, chce-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl. Tyto skutečnosti jsou totiž pravým opakem toho, co uvádí domněnka, tj. jsou způsobilé, vyjdou-li v řízení najevo (tj. unese-li dlužník ve vztahu k nim důkazní břemeno), vyvrátit obsah domněnky.

14. Žalovaná v řízení ohledně neexistence dluhu však toliko odkázala na e-mailovou korespondenci mezi účastníky ze dne datum a datum s tím, že v řešeném případě nešlo o kupní smlouvu, nýbrž o prodej formou konsignačního skladu. Z těchto listin však nevyplývá, jaká byla konečná dohoda účastníků, vyplývají z ní toliko různé diskutované varianty, které účastníci řešili s ohledem na plánované uzavření smlouvy v listinné podobě, ke kterému však nikdy, jak žalobkyně s žalovanou shodně uvádějí, nedošlo. Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno, když se jí nepodařilo prokázat, že dluh, který částečnými platbami uznala, nikdy nevznikl. Soud nad rámec uvádí, že pouhá pochybnost o povaze uzavřené smlouvy mezi účastníky, která by snad mohla z výše uvedené korespondence plynout, není dostačující pro vyvrácení domněnky o existenci dluhu založené jeho konkludentním uznáním, neboť pro vyvrácení této domněnky by taková skutečnost musela být prokázána najisto.

15. O nákladech řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že procesně zcela úspěšné žalobkyni přiznal (s přihlédnutím k vyúčtování nákladů zástupkyní žalobkyně – srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5713/2017) náhradu nákladů řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 88 277 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, ve výši dle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 15 380 Kč za každý úkon právní služby, celkem tedy za 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne datum a účast na jednání dne datum) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše navýšené o 21 % daň z přidané hodnoty, celkem tedy 183 141 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.