19 C 264/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Hrčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 1 765 525 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 765 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 340 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 090 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 1 990 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 1 965 525 Kč od [datum] do [datum], z částky 1 865 525 Kč od [datum] do [datum], z částky 1 765 525 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 183 141 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud žalované uložil povinnost uhradit ve výroku I. specifikovanou částku. Žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalovaná dne [datum] odebrala od žalobkyně 100 000 ks testů a žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] na částku 3 900 000 Kč O převzetí všech testů podepsala žalovaná a žalobkyně předávací protokol. K uhrazení vystavené faktury však nedošlo. Následně žalobkyně a žalovaná sjednaly, že část uskutečněné dodávky v rozsahu 40 000 ks testů bude převzata žalobkyní zpět a na základě této dohody žalobkyně vystavila daňový dobropis, který snižuje hodnotu pohledávky o 1 560 000 Kč. Tento opravný daňový doklad byl vystaven dne [datum] a byl splatný [datum]. Dlužná částka tak byla 2 340 000 Kč. Tato částka však dosud nebyla zcela uhrazena. V mezidobí došlo pouze k částečným úhradám, a to dne [datum] v částce 250 000 Kč, dne [datum] v částce 100 000 Kč, dne [datum] v částce 24 475 Kč, dne [datum] v částce 100 000 Kč, a dne [datum] v částce 100 000 Kč. Neuhrazená výše částky tedy činí 1 765 525 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že v mezidobí jednala s žalovanou o možnosti sjednání splátkového kalendáře s uznáním dluhu, nicméně přes rozsáhlou komunikaci zástupců obou stran k uzavření dohody tato nakonec nebyla uzavřena.

2. O návrhu žalobkyně bylo dne [datum] rozhodnuto platebním rozkazem, č. j. 19 C 264/2022-14, proti kterému podala žalovaná dne [datum] odpor, který odůvodnila podáním ze dne [datum]. V něm učinila nesporným, že od žalobkyně převzala 100 000 ks testů a fakturu [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 3 900 000 Kč, nicméně důvod a druh obchodu byl jiný. Žalobkyně není výrobcem testů ani neměla být jejich konečným spotřebitelem, ale zakoupila je za účelem dalšího prodeje a výdělku na jejich přeprodeji. Žalovaná souhlasila s tím, že se pokusí žalobkyni pomoci s jejich prodejem, a to prostřednictvím slovenských obchodních partnerů formou konsignačního skladu, tedy komisním prodejem. Ujednání o konsignačním skladu potvrzuje e-mailová komunikace žalobkyně i žalované ze dne [datum]. Faktura [číslo] byla vystavena pouze jako forma vyjádření obecné hodnoty zboží s ohledem na jeho předání na obchodní sklad společnosti [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba] na Slovensku. Žalovaná nikdy neměla zájem zboží nabýt do svého vlastnictví, cílem bylo pouze dohledání kupce tohoto zboží na území Slovenska, neboť na Slovensku v předmětnou dobu situace s nákazou COVID-19 gradovala a byla zavedena povinnost testování, avšak testů nebyl dostatek. Byla zde tak vysoká pravděpodobnost, že se zboží žalobkyně prodá i přes jeho vyšší cenu. Tento cíl obchodní dohody mezi žalobkyní a žalovanou rovněž dokládá to, že žalobkyně měla s žalovanou dohodu, že v případě, že se zboží podaří prodat třetí straně s obchodní marží, budou se žalobkyně a žalovaná o tuto marži dělit, což je rovněž obsahem komunikace ze dne [anonymizována dvě slova] - [datum]. Žalované se nakonec podařilo prodat cca 20 tisíc ks testů a žalobkyně za tyto testy od žalované obdržela platby, jak uvedla ve své žalobě. Část zboží v rozsahu 40 000 ks testů byla dobropisována a zbývající část zboží žalobkyně dosud zůstává na skladech obchodních partnerů žalované, a to v rozsahu 10 000 ks u společnosti [právnická osoba] a 30 000 ks u společnosti [právnická osoba] Toto zboží se však dosud nepodařilo prodat a proto ani žalobkyně dosud nemá nárok na úhradu od žalované. Žalovaná se pokoušela s žalobkyní dohodnout vrácení neprodaného zboží či postoupení pohledávky za odběratelem zboží – společností [právnická osoba] Žalobkyně však tyto formy úhrady odmítla a trvala na zaplacení ceny zboží od žalované, pravděpodobně z důvodu, že je žalobkyně zřejmé, že za žalobkyní požadovanou cenu je zboží aktuálně neprodejné. Splátkový kalendář byl projednáván s cílem žalované udržet si své dobré obchodní jméno, s ohledem na aktuální tržní situaci a antigenními testy však žalovaná nemůže zcela nést náklady tohoto nevydařeného obchodu a uhradit žalobkyni 100 % ceny jejích testů, které se ve smyslu dohody o konsignačním skladu nepodařilo prodat koncovému zákazníku.

3. Podáním ze dne [datum] se žalobkyně k odporu žalované vyjádřila tak, že tvrzení žalované jsou bezpředmětná, neboť již dříve došlo k uznání dluhu. Před podáním žaloby bylo žalovanou opakovaně částečně na dluh hrazeno, a to celkem 5 splátkami, dvě poslední pak ve shodě s neuzavřeným splátkovým kalendářem; žalovaná tak částečně dluh hradila v době jednání o splátkovém kalendáři o jeho splacení jako celku. Žalovaná se rovněž nijak nevyjadřuje k tomu, z jakého důvodu splátkový kalendář nakonec nebyl uzavřen. O tom, že se žalobkyně a žalovaná dohodly na formě přímého prodeje, vypovídá e-mailová komunikace mezi účastníky, kdy bylo opakovaně žalovanou tvrzeno, že se jedná o kupní smlouvu, čemuž odpovídá i následné opakované částečné hrazení dluhu žalovanou.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně předala dne [datum] žalované celkem 100 000 ks antigenních testů [značka automobilu]. Žalobkyně vystavila žalované dne [datum] fakturu [číslo] splatnou dne [datum], která byla žalované doručena. Mez žalobkyní a žalovanou bylo prostřednictvím e-mailů jednáno o uzavření listinné smlouvy, k tomu nakonec však nedošlo a vše bylo řešeno prostřednictvím e-mailů. Celkem 40 000 ks testů bylo žalovanou žalobkyni vráceno, a ta vystavila dne [datum] dobropis na částku 1 560 000 Kč. Žalovaná zaslala žalobkyni dne [datum] platbu ve výši 100 000 Kč s poznámkou„ [jméno] [příjmení], platba části [anonymizováno] za [anonymizována dvě slova] 1…“, dne [datum] částku 250 000 Kč s poznámkou„ částečná úhrada faktury [číslo]“, dne [datum] částku 100 000 Kč bez poznámky, dne [datum] částku 100 000 Kč bez poznámky a dne [datum] částku 24 475 Kč opět bez poznámky. V období první poloviny roku 2022 jednali účastníci o možnosti splátkového kalendáře pro žalovanou, k podpisu této dohody však nedošlo. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne [datum] a ta ji obdržela.

5. Z e-mailu z [datum] zaslané z adresy [email] dne [datum] na adresu [email] soud zjistil, že žalobkyně tímto e-mailem upozorňovala žalovanou na to, že faktura [číslo] je již po splatnosti a žádala o její uhrazení.

6. Z e-mailu z adresy [email] na adresu [email] ze dne [datum] plyne, že žalobkyně se dotazuje žalované ohledně návrhu smlouvy, na základě čeho bude řešen finanční bonus za prodej, když tento není uveden ve smlouvě a zda by nešlo část nákupní ceny řešit v určitém čase s tím, že neví, jak dlouho se to bude prodávat, kdy mohou čekat peníze, zda jim žalovaná testy za čas nevrátí, že se neprodaly s tím, že v Čechách je ještě„ prostor“.

7. Z odpovědi na tento e-mail z adresy [email] panu [jméno] [jméno] ze dne [datum] plyne, že zboží pan [příjmení] navrhoval nakoupit na 30 denní splatnost. S tím, že by se přímo udělala faktura s poznámkou, že daň z přidané hodnoty nebude nikoho zatěžovat. Popř. dává možnost vymyslet jiný systém. Dále navrhuje ujednání ohledně bonusu, kdy navrhuje zaslat žalobkyni potvrzené faktury ze všech stran a následné rozfakturování žalobkyni. Dále e-mail obsahuje větu„ Můžeme udělat ještě dodatek jedné věty k té smlouvě“ 8. Z e-mailové komunikace mezi zástupkyní žalobkyně a žalovanou, resp. zástupcem žalované, z období dubna až června [rok], plyne, že účastníci v tomto období jednali o dohodě obsahující mimo jiné i splátkový kalendář, kdy strany jednaly o jejím uzavření buď před notářem či pouze písemně s ověřenými podpisy. Z e-mailu [jméno] [příjmení] ze dne [datum] dále plyne, že v týdnu předcházejícím tomuto e-mailu došlo k částečné úhradě 100 000 Kč, kterou žádá jménem žalované započíst na jistinu dluhu. Rovněž z tohoto e-mailu plyne, že nastavení splátek dle původní dohody mělo být v následujících termínech: [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dále obsahuje text, že„ uznání dluhu s ověřením pravosti podpisů potvrzujeme samozřejmě také“, což se v kontextu celého e-mailu dá vnímat jako potvrzení části dohody, která měla být uzavřena. Dle předchozího e-mailu od zástupkyně žalobkyně zástupci žalované pak měly splátky proběhnout dne [datum], [datum], a dále dle e-mailu výše.

9. Z dalších provedených důkazů pak soud nezjistil další pro rozhodnutí ve věci relevantní skutečnosti.

10. Podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

11. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda částečnými úhradami došlo k uznání dluhu a dospěl k závěru, že se tak stalo, neboť žalovaná hradila žalobkyni výše specifikované částky, přičemž v řízení nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by mezi žalobkyní a žalovanou existoval i jiný dluh, na který by žalovaná žalobkyni mohla hradit. S ohledem na obsah komunikace mezi zástupci žalobkyně a žalovaná, kdy mj. zástupce žalované žádá o započtení částečné úhrady na jistinu a vzhledem k tomu, že z této komunikace, ani z poznámek k těmto platbám jakkoliv nevyplývá, že by žalovaná neměla v úmyslu hradit celý tento dluh, uznala žalovaná konkludentně dluh žalobkyně.

12. Při jednání konaném dne [datum] proto soud poučil žalovanou v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), aby prokázala, že předmětný dluh neexistuje (či zanikl) a určila žalované lhůtu v délce 30 dnů od jednání. K této výzvě se však žalovaná nijak nevyjádřila a ani na jednání konaném dne [datum] nijak neprokázala, že by dluh, na který hradila, neexistoval.

13. Procesním důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Věřitel tak má v případě sporu usnadněnou pozici tím, že nemusí prokazovat vznik dluhu a jeho výši v době uznání. Na dlužníku naopak je, chce-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl. Tyto skutečnosti jsou totiž pravým opakem toho, co uvádí domněnka, tj. jsou způsobilé, vyjdou-li v řízení najevo (tj. unese-li dlužník ve vztahu k nim důkazní břemeno), vyvrátit obsah domněnky.

14. Žalovaná v řízení ohledně neexistence dluhu však toliko odkázala na e-mailovou korespondenci mezi účastníky ze dne [datum] a [datum] s tím, že v řešeném případě nešlo o kupní smlouvu, nýbrž o prodej formou konsignačního skladu. Z těchto listin však nevyplývá, jaká byla konečná dohoda účastníků, vyplývají z ní toliko různé diskutované varianty, které účastníci řešili s ohledem na plánované uzavření smlouvy v listinné podobě, ke kterému však nikdy, jak žalobkyně s žalovanou shodně uvádějí, nedošlo. Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno, když se jí nepodařilo prokázat, že dluh, který částečnými platbami uznala, nikdy nevznikl. Soud nad rámec uvádí, že pouhá pochybnost o povaze uzavřené smlouvy mezi účastníky, která by snad mohla z výše uvedené korespondence plynout, není dostačující pro vyvrácení domněnky o existenci dluhu založené jeho konkludentním uznáním, neboť pro vyvrácení této domněnky by taková skutečnost musela být prokázána najisto.

15. O nákladech řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že procesně zcela úspěšné žalobkyni přiznal (s přihlédnutím k vyúčtování nákladů zástupkyní žalobkyně – srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5713/2017) náhradu nákladů řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 88 277 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, ve výši dle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 15 380 Kč za každý úkon právní služby, celkem tedy za 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše navýšené o 21 % daň z přidané hodnoty, celkem tedy 183 141 Kč.