19 C 266/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Palečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení částky 61 500 Kč s příslušenstvím, ve znění opravného usnesení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 61 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 61 500 Kč od 29. 9. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 61 500 Kč od 1. 7. 2025 do 28. 9. 2025 zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 27 800,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem jméno FO advokátky.

1. Žalobce se svou žalobou podanou soudu dne 2. 10. 2025 domáhal zaplacení částky 61 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 61 500 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení jako dlužného pojistného plnění z pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti z pojistné smlouvy č. hodnota ze dne 30. 10. 2013, a to za období od 1. 3. 2025 do 30. 6. 2025 (123 dní) při denní sazbě dávky 500 Kč (tj. celkem 61 500 Kč). Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že u žalované měl sjednáno rizikové životní s dividendou G, a to na základě pojistné smlouvy ze dne 30. 10. 2013, kdy toto pojištění zahrnovalo pojištění pro případ smrti nebo dožití s rizikovou dividendou, úrazové pojištění pro trvalé následky, úrazové pojištění s denním odškodným od 10. dne léčení zpětně, denní dávky při pracovní neschopnosti, pojištění nemocniční denní dávky s odchylným ujednáním. V žalobě a ve vyjádření ze dne 20. 1. 2026 uvedl, že dne 15. 10. 2024 utrpěl úraz ramene a do 30. 6. 2025 byl v pracovní neschopnosti. Žalovaná předmětnou škodní událost zaevidovala pod č. hodnota a žalobci vyplatila úrazové pojištění s denním odškodným od 10. dne léčení zpětně a denní dávky při pracovní neschopnosti 500 Kč/denně. Žalovaná po nahlášení pojistné události vyplácela žalovanému pojistné plnění dle pojistné smlouvy jen do konce února 2025. Žalobci byl dne 30. 1. 2025 doručen dopis žalované ze dne 21. 1. 2025, jímž žalovaná vypověděla úrazové pojištění s denním odškodným od 10. dne léčení zpětně a dále denní dávky při pracovní neschopnosti (dle § 22 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě). Od 1. 3.2025 tedy pojistné plnění již nebylo ze strany žalované poskytováno. Žalobci bylo zaměstnanci (servisního centra) žalované sděleno, že výpověď pojištění ovšem nemá vliv na již probíhající pojistné plnění. Nicméně z přípisu žalované ze dne 3.4.2025 a 9.4.2025 nazvaných likvidace škodní události vyplynulo, že mu žalovaná vzhledem k výpovědi již nic poskytovat na pojistném plnění nebude. Žalovaná i přes výzvu právního zástupce žalobce ze dne 24. 4. 2025 požadavek odmítla dopisem ze dne 7. 5. 2025. Na předžalobní výzvu ze dne 24.9.2025 žalovaná reagovala dopisem ze dne 2. 10. 2025. Žalobce nesouhlasí s odmítnutím žalované poskytovat žalobci další pojistné plnění žalobce dle čl. 4 odst. 12 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění denních dávek pracovní neschopnosti (VPP-pojištění denních dávek pracovní neschopnosti), podle kterého při pojistné události, kdy pracovní neschopnost přesahuje okamžik zániku pojištění, náleží pojistné plnění pouze za období do zániku pojištění. K tomu žalobce odkázal na právní úpravu obchodní podmínek v ust. § 1753 o.z., úpravu zneužívajících ujednání v ust. § 1813 odst. 1 o.z. a ust. § 1814 odst. 1 písm. b) a g) o.z. K tomu také poukázal na předchozí právní úpravu § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, účinného do 31.12.2013, a judikaturu k nemožnosti vtělovat podstatná ustanovení smlouvy do všeobecných obchodních podmínek (např. 33 Cdo 5688/2015, 32 Cdo 86/2015, I. ÚS 3512/11).

2. Žalobce zdůraznil, že pojistná smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je spotřebitelskou smlouvou a předmětné ustanovení čl. 4 odst. 12 VPP-pojištění denních dávek pracovní neschopnosti, na které se žalovaná odvolává, je ustanovením, které není možné rozumně očekávat, resp. rozumně očekávat takový jeho výklad v souvislosti s výpovědí pojištění po pojistné události dle § 22 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě. Dle takového výkladu by došlo k popření smyslu pojištění pro případ pracovní neschopnosti (fyzické osoby jej sjednávají z důvodu pokrytí výpadku příjmu v případě pracovní neschopnosti a spoléhají na to, že jej v případě pracovní neschopnosti skutečně obdrží). Spotřebitel by v takovém případě měl být výslovně upozorněn pojišťovnou. Ustanovení je neplatné. K tomu dále žalobce poukázal na ust. § 2809 o.z. ohledně taxativních případů, kdy pojistitel může odmítnout pojistné plnění, což není tento případ. Poskytnutí pojistného plnění se nemůže odvíjet od libovůle pojišťovny. Nepředvídatelnost daného ustanovení dokládá i vyjádření zaměstnanců pojišťovny (pracovníci servisního centra žalovaného), kteří žalobci opakovaně tvrdili, že výpověď pojištění nemá vliv na plnění z již proběhlé pojistné události a pojistné plnění mu bude dále vypláceno. Při aplikaci výkladu žalované by docházelo k absurdním situacím, kdy by pojišťovna vypověděla smlouvu o povinném ručení a mohla by se zprostit povinnosti plnit poškozeným osobám s odůvodněním, že pojištění vypověděla. Současně jde o ustanovení zakládající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech a nelze k němu přihlížet.

3. Dále žalobce ve vyjádření ze dne 20. 1. 2026 doplnil, že co se týče výpovědi dle ust. § 2805 písm. b) o.z., tak se na ní vztahují obecná ustanovení § 1998 o.z., tj. že výpověď má účinky ex nunc, tedy se nedotýká práv a povinností již nabytých stranami před ukončením smluvního vztahu (rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 26 Cdo 2316/2020). Právo na pojistné plnění vzniklo před výpovědí žalované; tedy zánik pojištění neměl vliv na nárok žalobce na pojistné plnění (dle ust. § 2805 o.z. resp. 6.2.3 VPP obecná část), ani když bylo poskytováno v pravidelných měsíčních platbách.

4. Co se týče požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši z žalované částky od 1.7.2025 do zaplacení zástupce žalobce při jednání soudu dne 2. 6. 2026 uvedl, že v pojistné smlouvě a všeobecných podmínkách byla stanovena lhůta splatnosti ode dne skončení šetření pojistné události, k čemuž došlo počátkem roku 2025. Splatnost dalších denních částek nastává konkrétně koncem toho konkrétního dne. Po skončení šetření pojistné události další výzvy (k plnění) nebylo třeba.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 24. 11. 2025 nárok žalobkyně v plném rozsahu neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalobce měl u žalované sjednanou pojistnou smlouvu č. hodnota, od 30.10.2013, v níž měl sjednané připojištění denní dávky při pracovní neschopnosti pro OSVČ od 29. dne pracovní neschopnosti. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce dne 15.10.2024 utrpěl úraz, na jehož základě byl žalobce v pracovní neschopnosti a žalovaná mu po určitou dobu vyplácela denní dávky dle pojistné smlouvy. Sporné mezi stranami dle žalované zůstaly okolnosti ohledně ukončení smlouvy a důsledků z toho plynoucí. Žalovaná poukázala na ust. § 2805 oz. a čl. 6.2.

3. VPP-obecná část. Ke škodní události došlo dne 15. 10. 2024. K oznámení škodné události žalované došlo dne 2. 12. 2024. Žalovaná vypověděla pojištění denní odškodné za úraz od 10. dne léčení, pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti. Způsob ukončení smlouvy je zcela standardní, nejde o výmysl žalované a znění předmětného článku VPP odpovídá zákonné úpravě. Ustanovení o.z. i pojistných podmínek žalovaná shledává jako srozumitelná a pochopitelná, vylučující dvojí výklad., Připojištění denní dávky při pracovní neschopnosti pod životní pojištění nespadá (ust. § 2805 písm. b) o.z.). Dále žalovaná poukázala na čl. 4 odst. 12 VPP pro pojištění denní dávek při PN, kdy při pojistné události, v případě že pracovní neschopnost přesahuje okamžik zániku pojištění, náleží pojistné plnění jen za období do zániku pojištění. Toto ustanovení obsahuje naprosto srozumitelné a jasné formulace. S ohledem na ukončení připojištění denních dávek pro pracovní neschopnost, nárok zanikl po 28.2.2025. Zástupce žalované při jednání soudu dne 2.6.2026 uvedl, že předžalobní upomínka ze dne 24. 9. 2025 byla žalované doručena dne 25. 9. 2026.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne 15.10.2024 utrpěl úraz, v jehož důsledku byl v pracovní neschopnosti, a žalovaná mu vyplácela denní dávky dle pojistné smlouvy. Od 1.3.2025 pojistné plnění již nebylo ze strany žalované poskytováno.

7. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

8. Žalobce dne 15.10.2024 utrpěl úraz ramene, v jehož důsledku byl v pracovní neschopnosti do 30. 6. 2025, a žalovaná mu do 28.2.2025 vyplácela denní dávky dle pojistné smlouvy č. hodnota, uzavřené mezi žalovanou jako pojistitelem a žalobcem jako pojistníkem/pojištěným dne 30. 10. 2013. V rámci předmětné pojistné smlouvy bylo sjednáno rizikové životní s dividendou G; toto pojištění zahrnovalo pojištění pro případ smrti nebo dožití s rizikovou dividendou, úrazové pojištění pro trvalé následky, úrazové pojištění s denním odškodným od 10. dne léčení zpětně, pojištění nemocniční denní dávky s odchylným ujednáním a denní dávky při pracovní neschopnosti ve výši 500 Kč/denně (zjištěno z nesporných tvrzení, pojistné smlouvy č. (které není kompletní ve scanu) Anonymizováno ze dne 30.10.2013, pojistky k pojistné smlouvě č. hodnota, pojistné smlouvy rizikového životní pojištění s Dividendou G č. hodnota ze dne 30.10.2013, potvrzení o léčení úrazu ze dne 19.09.2025, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti právnická osoba).

9. Nedílnou součástí pojistné smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky a zvláštní pojistné podmínky. Dle čl. 6.2.

3. VPP – obecná část – Anonymizováno pojistitel nebo pojistník mohou pojištění vypovědět do 3 měsíců ode dne doručení oznámení vzniku pojistné události. Dnem doručení výpovědi počíná běžet výpovědní lhůta 1 měsíce, jejímž uplynutím pojištění zaniká. Dle čl. 4.

12. VPP – pojistné podmínky pro pojištění denních dávek v pracovní neschopnosti – zvláštní část při pojistné události, kdy pracovní neschopnost přesahuje okamžik zániku pojištění, náleží pojistné plnění pouze za období do zániku pojištění (zjištěno z pojistné smlouvy č. (které není kompletní ve scanu) Anonymizováno ze dne 30.10.2013, pojistky k pojistné smlouvě č. hodnota, pojistné smlouvy rizikového životní pojištění s Dividendou G č. hodnota ze dne 30.10.2013, a souboru pojistných podmínek rizikové životní pojištění s Dividendou G).

10. Žalobce dne 2.12.2024 oznámil žalované škodní událost. Žalovaná škodní událost zaevidovala pod č. hodnota a žalobci vyplatila úrazové pojištění s denním odškodným od 10. dne léčení zpětně a denní dávky při pracovní neschopnosti 500 Kč/denně za období od 15.10.2024 do 28. 2. 2025 (zjištěno z nesporných tvrzení, oznámení škodní události pojištění osob ze dne 02.12.2024, sdělení výše pojistného plnění ze dne 05.03.2025, sdělení výše pojistného plnění ze dne 10.12.2024, emailu registrace škodné události č. hodnota ze dne 02.12.2024)

11. Žalovaná ke dni 1. 3. 2025 vypověděla s odkazem na ust. § 22 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě pojištění: denní odškodné za úraz od 10. dne léčení a pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti (zjištěno z výpovědi pojištění po pojistné události ze dne 21.1.2025, výpovědi pojištění po pojistné události ze dne 21.01.2025 včetně přílohy pojistné smlouvy č. hodnota ze dne 21.01.2025)

12. Od 1. 3. 2025 pojistné plnění již nebylo ze strany žalované poskytováno (zjištěno z nesporných tvrzení, oznámení k likvidaci škodní události ze dne 03.04.2025, oznámení k likvidaci škodní události ze dne 08.04.2025).

13. K emailovým dotazům žalobce zaměstnanci servisního centra žalované v emailu uvedli, že „jak Vám psali kolegové – od 1. března 2025 Vaše pojistka neobsahuje pojištění denních dávek při PN. To znamená, že pokud byste byl NOVĚ v pracovní neschopnosti po 1. březnu, tak nedojde k pojistnému plnění. Na již nahlášené škodní události tato změna vliv nemá.“ (zjištěno z emailové komunikace ze dne 4.4.2025 a předcházející až do 3.4.2025).

14. Žalovaná byla vyzvána k plnění pojistného plnění dne 24. 4. 2025 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 24.04.2025, dopisu Anonymizováno ze dne 07.05.2025).

15. Žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k zaplacení částky 61 500 Kč na pojistném plnění, a to do tří dnů ode dne doručení uvedené výzvy. Předžalobní upomínka jí byla doručena 25.9.2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 24.9.2025, oznámení k likvidaci škodní události ze dne 02.10.2025 a nesporných tvrzení).

16. Z potvrzení o léčbě v pracovní neschopnosti žalované, nepodepsáno, soud ničeho rozhodného pro řízení nezjistil, neboť šlo o nevyplněný a nepodepsaný formulář žalované.

17. Po provedeném dokazování soud učinil následujícímu závěr o skutkovém stavu:

18. Žalobce v postavení pojistníka se žalovanou v postavení pojistitele uzavřeli dne 30. 10. 2013 pojistnou smlouvu č. hodnota, jejímž předmětem bylo sjednání rizikového životního pojištění s dividendou G a dále mj. pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti ve výši 500 Kč/denně. Nedílnou součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky. Dne 15. 10. 2024 žalobce utrpěl úraz ramene a byl v té souvislosti v pracovní neschopnosti do 30. 6. 2025. Žalobce uplatnil dne 2.12.2024 u žalované mj. nárok na plnění z titulu pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti ve výši 500 Kč/denně. Žalovaná škodní událost zaevidovala pod č. hodnota a žalobci vyplatila denní dávky při pracovní neschopnosti 500 Kč/denně za období od 15. 10. 2024 do 28. 2. 2025. Žalovaná ke dni 1. 3. 2025 vypověděla mj. pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti. Žalovaná dále pojistné plnění neplnila. Žalobce vyzýval žalovanou k plnění pojistného plnění za pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti za období od 1.3.2025 do 30.6.2025 v celkové výši 61 500 Kč. Žalovaná nezaplatila ani po předžalobní upomínce, doručené žalované dne 25.9.2025, a to do tří dnů ode dne doručení uvedené výzvy.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Dle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

21. Dle ust. § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“) pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

22. Dle ust. § 16 zákona o pojistné smlouvě je pojistitel povinen po oznámení události, se kterou je spojen požadavek na plnění z pojištění, bez zbytečného odkladu zahájit šetření nutné ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit. Dle odst. 2 je pojistné plnění splatné do 15 dnů po skončení šetření podle odstavce 1. Šetření je skončeno, jakmile pojistitel sdělí jeho výsledky oprávněné osobě.

23. Dle ust. § 22 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě pojistitel nebo pojistník mohou soukromé pojištění vypovědět do 3 měsíců ode dne doručení oznámení vzniku pojistné události. Dnem doručení výpovědi počíná běžet výpovědní lhůta 1 měsíce, jejímž uplynutím soukromé pojištění zaniká.

24. Dle ust. § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dle odst. 3 je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání 25. Dle ust. § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

26. Dle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

27. Dle ust. § 517 odst. 1 věty prvé obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

28. Nárok uplatněný žalobcem představuje nárok na pojistné plnění z titulu pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti, jenž žalobce opírá o pojistnou smlouvu uzavřenou s žalovanou dne 30. 10. 2013. Právní poměr mezi účastníky tohoto řízení tedy vznikl před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (před 1. 1. 2014), a tak se tento právní poměr, jakož i práva a povinnosti z něj vzniklé řídí dosavadními právními předpisy (srov. jeho část pátou hlavu II – ustanovení přechodná a závěrečná – díl 1, oddíl 1, § 3028 odst. 1 a 3), tj. zákonem č. o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Dle tohoto zákona tedy soud řešil otázku podmínek pro nárok pojištěného na pojistné plnění vůči pojistiteli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2021, č.j. 23 Cdo 3176/2020-171).

29. Žalobce v postavení pojistníka a spotřebitele (§ 52 odst. 3 obč.zák.) uzavřel se žalovanou v postavení pojistitele a současně i profesionála v daném oboru pojistnou smlouvu, kterou soud posoudil dle ust. § 2 zákona o pojistné smlouvě. Nedílnou součástí pojistné smlouvy byly i všeobecné pojistné podmínky a zvláštní pojistné podmínky (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11). V souvislosti s prokázanou škodní událostí žalobce ze dne 15.10.2024, kterou tento žalované řádně oznámil (§ 16 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě), žalobci po proběhlém šetření vzniklo právo na sjednané pojistné plnění ve smyslu ust. § 16 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě.

30. Závěry o postavení žalobce jako spotřebitele podporuje i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn 28 Cdo 864/2008, podle kterého ,,[b]ylo-li účelem předmětné smlouvy zajistit žalovanému tok prostředků k osobní obživě pro případ onemocnění, zranění či jiného důvodu pracovní neschopnosti, není pochyb o tom, že žalovaný uzavřel pojistnou smlouvu jako spotřebitel ve smyslu § 52 odst. 3 obč. zák., tj. mimo rámec své obchodní či podnikatelské činnosti.“ 31. Žalovaná v souladu s ust. § 22 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě a současně i čl. 6.2.

3. VPP předmětnou pojistnou smlouvu konkrétně od 1. 3. 2025 vypověděla (s odkazem na ust. § 22 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě), a to mj. v části sjednaného pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti. K tomu soud uvádí, že žalovaná tak učinila po právu. Jak vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2013, sp. zn. 23 Cdo 3715/2012, i v případě sjednání pojištění pro případ nemoci stejnou pojistnou smlouvou, jíž bylo sjednáno i životní pojištění, nejde o životní pojištění ve smyslu § 22 odst. 5 zákona č. 37/2004 Sb., které by pojistitel nemohl vypovědět.

32. Otázkou nicméně zůstalo, zda žalovaná měla povinnost žalobci poskytovat pojistné plnění plynoucí ze škodní události ze dne 15.10.2024, oznámené žalované dne 2.12.2024, a to za období po výpovědi pojištění, tj. od 1.3.2025 do 30.6.2025, kdy teprve byla pracovní neschopnost žalobce ukončena.

33. K tomu soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, bod 26., 30, a 31., podle kterého „[p]rincip autonomie vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Zde uvedený pojem "dobrá víra" (dále též "zásada poctivosti") je nutno vykládat v jeho objektivním slova smyslu, tudíž se blíží pojetí "dobrých mravů", případně pojetí "poctivého obchodního styku" a v pojetí nového občanského zákoníku je tento pojem obsažen v imperativu "každý má povinnost jednat v právním styku poctivě" (srov. § 6 NOZ a důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Výklad pojmu "dobré víry" jako projevu principu ekvity podporuje i článek 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS, který byl právě do § 56 občanského zákoníku implementován. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. […] Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

31. V této souvislosti Ústavní soud upozorňuje na to, že nelze závěry Ústavního soudu interpretovat jako a priori vyloučení (příkladmo) jmenovaných podstatných ujednání ze spotřebitelských smluv obecně, nýbrž zejména jako omezení jejich uplatnění v tzv. všeobecných obchodních podmínkách. Ústavní soud nyní odhlíží od skutečnosti, že fakticky je smluvní svoboda spotřebitele při určování, které ujednání bude uvedeno ve smlouvě a které ve všeobecných podmínkách, pouze zdánlivá, neboť obě listiny ve formulářové podobě připravuje dodavatel a s ohledem na nepoměr ve vyjednávací síle dodavatele a spotřebitele je na první pohled patrné, že se spotřebitel jen stěží může domoci změny předem připravených smluvních ujednání.“ 34. Zdejší soud k tomu doplňuje, že žalobce jako průměrný člověk, nikoli podnikatel a profesionál nemohl ve zvláštní části pojistných podmínek očekávat ustanovení (čl. 4.

12. VPP – pojistné podmínky pro pojištění denních dávek v pracovní neschopnosti – zvláštní část), které jednostranně omezuje jeho právo na pojistné plnění pouze na období do zániku pojištění, tj. nikoli do skončení pracovní neschopnosti plynoucí z již nahlášené škodní události.

35. Samotnou překvapivost tohoto ustanovení pojistných podmínek dokládá i jeho neznalost ze strany zaměstnanců servisního centra žalované, kteří žalobce špatně informovali o jeho právech plynoucích z předmětné pojistné smlouvy.

36. Je na místě ještě zdůraznit, že neplatná jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách (ust. § 55 odst. 2 obč. zák.), která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (ust. § 56 odst. 1 obč. zák.). Dle názoru soudu je čl. 4.

12. VPP – pojistné podmínky pro pojištění denních dávek v pracovní neschopnosti – zvláštní část právě takovým ustanovením, což jej přesně z těchto důvodu činí neplatným.

37. Nadto soud podotýká, že v opačném případě by takto sjednané pojištění pro případ pracovní neschopnosti zcela ztratilo svůj význam, když jej průměrná fyzická osoba sjednává za účelem pokrytí výpadku příjmů v době pracovní neschopnosti. Dle názoru soudu by průměrný člověk (a spotřebitel) k takto sjednané pojistné smlouvě obsahující takové nevyvážené ustanovení ve prospěch žalované jen stěží přistoupil, pokud by byl o tomto ustanovení žalovanou dopředu řádně informován.

38. Žalobce tak v řízení prokázal, že mu u žalované vznikl nárok na pojistné plnění za období od 1.3.2025 do 30.6.2025 v celkové výši 61 500 Kč.

39. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky 61 500 Kč. Žalobce jej uplatnil pro období od 1. 7. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že v pojistné smlouvě a všeobecných podmínkách byla stanovena lhůta splatnosti ode dne skončení šetření pojistné události, k čemuž došlo počátkem roku 2025. Splatnost dalších denních částek dle názoru žalobce tak nastává koncem toho konkrétního dne, kdy tedy další výzvy (k plnění) nebylo třeba.

40. K tomu soud uvádí, že s ohledem na absenci smluvené úpravy účastníků řízení v pojistné smlouvě a VPP, posoudil splatnost denních (opakujících se) částek pojistného plnění dle předmětné předžalobní výzvy ze dne 24.9.2025, která stanovila lhůtu k plnění dlužné částky 61 500 Kč na pojistném plnění do tří dnů ode dne doručení uvedené výzvy (srov. § 563 obč. zák.). Jelikož k doručení předžalobní výzvy žalobce došlo u žalované dne 25.9.2025, splatnost nároku žalobce nastala dne 28.9.2025. S ohledem na to, že se žalovaná dne 29.9.2025 ocitla v prodlení se zaplacením pojistného plnění (§ 517 odst. 1 věty prvé obč. zák.), je povinna zaplatit žalobci také úroky z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 obč.zák. ve spojení s ust. § 3028 odst. 3 o.z. od tohoto data. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

41. Ve zbytku úroku z prodlení v zákonné výši soud žalobu zamítl.

42. Pro úplnost soud uvádí, že při vyhlášení rozsudku došlo k zjevné nesprávnosti ohledně vyhlášení standardní pariční lhůty k plnění u výroku I., kterou soud opomněl vyhlásit, tj. pariční lhůty k plnění v délce 3 dny ve smyslu ust. § 160 odst. 1 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Tuto zjevnou nesprávnost tak postupem podle ust. § 164 o.s.ř. opravil opravným usnesením, které vtělil přímo do tohoto rozsudku.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž měl v řízení úspěch jen částečný, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 27 800,12 Kč, neboť žalobce měl neúspěch pouze v poměrně nepatrné části uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 075 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 500 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze pět úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, žaloba, replika ze dne 20. 1. 2026, účast na jednání dne 2. 6. 2026, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 6. 2026 náhrada 4 575,12 Kč za 410 ujetých km v částce 3 075,12 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t.

44. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. a dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám advokáta zastupujícího žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.