19 C 292/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Terezy Vaňkátové a přísedících Ludmily Tomandlové a Hany Kynclové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba o vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru odeslaného žalobci dne 18. 6. 2024 se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladní řízení ve výši 26 862 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 3. 9. 2024 se žalobce domáhá vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru odeslaného žalovanou dne 18. 6. 2024 žalobci. Žalobu odůvodnil mj. tím, že u žalované působil ve funkci generálního ředitele na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 3. 2. 2003. Dne 6. 5. 2024 žalovaná bez jakéhokoliv varování odstřihla žalobce od užívání pracovního e-mailu a mobilního telefonu. Dne 15. 5. 2024 se dostavil do sídla zaměstnavatele k plnění pracovních povinností, kde mu bylo sděleno, že jeho přítomnost zde je nechtěná. Žalovaná dne 23. 5. 2024 uvědomila žalobce, že rozhodnutím jejího představenstva došlo dne 6. 5. 2024 ke zrušení pracovní pozice ředitel společnosti, což byl důvod výpovědi udělené žalobci, která mu měla být doručena dne 6. 5. 2024. Žalovaná současně sdělila, že nemůže žalobci přidělovat žádnou práci odpovídající pracovní smlouvě. Žalobce v této souvislosti podal ke zdejšímu žalobu na neplatnost výpovědi, neboť dle něj nedošlo k ukončení pracovněprávního vztahu a tento nadále trvá. Dne 18. 6. 2024 žalovaná zaslala žalobci doporučený dopis, s jehož obsahem však žalobce seznámen nebyl, neboť dlouhodobě pobýval v zahraničí. Důvodně se však domnívá, že součástí tohoto dopisu bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované, což mj. podporuje výplatní páska za měsíc 7/2024, z níž plyne že pracovní poměr žalobce měl trvat do 8. 8. 2024. Žalobce se domnívá, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a to jednak protože odporuje smyslu a účelu zákona, porušuje základní zásady pracovněprávních vztahů chránící veřejný pořádek a také chybně skutkově vymezuje důvod okamžitého zrušení. Žalobce popírá, že by se dopustil jakéhokoliv jednání, které by zavdávalo důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobci bylo na schůzce proběhlé v Německu na adrese datum ze strany přítomných osob, a to jméno FO (člen správní rady právnická osoba), jméno FO (generální ředitelka pro mezinárodní pobočky právnická osoba) a Anonymizováno (mluvčí správní rady právnická osoba) sděleno, že mu bude ukončen pracovní poměr okamžitým zrušením, aby nedošlo k vyplacení jeho nároků, což se navíc dle žalobce zjevně příčí dobrým mravům. Dle uvedených osob se žalobce dopustil závažného deliktního jednání vůči žalované, což žalobce striktně odmítl a upozornil na protiprávnost jejich jednání. Žalobce má za to, že tak šlo o účelové připravené jednání s cílem odstranění žalobce z pozice generálního ředitele.

2. Žalovaná požadované určení odmítá jako neoprávněné. Předně má za to, že pracovní vztah mezi účastníky platně nevznikl. O tom již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2025, č. j. 4 C 267/2024-158, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2025, č. j. 62 Co 285/2025-198. Z daného důvodu tak nemohlo ani dojít k neplatnému okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce. Pracovní poměr žalobce u žalované vznikl na základě jmenování dle § 27 tehdy platného zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“) na základě čehož byl žalobce dne 3. 2. 2003 jmenován do funkce ředitele společnosti právnická osoba. s účinností od 1. 3. 2003. Dne 3. 2. 2003 byla mezi žalobcem a danou společností uzavřena manažerská smlouva a dne 26. 2. 2003 byl zvolen do funkce jediného člena představenstva dané společnosti (tj. tato předcházela vzniku jeho pracovního poměru na pozici generálního ředitele dané společnosti). V manažerské smlouvě uzavřené mezi žalobcem a společností právnická osoba. dne 3. 2. 2023 byla náplň činnosti žalobce jako zaměstnance stanovena jako zajišťování takových úkolů, které vyplývají z předmětu činnosti v rámci předmětu podnikání společnosti, ze zákoníku práce a dalších obecně závazných předpisů. Podrobný popis pracovních úkolů žalobce jako ředitele měla dle manažerské smlouvy tvořit příloha č. 1 této smlouvy, která však nebyla nikdy vyhotovena. Náplní práce žalobce tak mělo být dle popisu náplně práce v manažerské smlouvě nepochybně obchodní vedení společnosti, přičemž žalobce byl zároveň ode dne 26. 2. 2003 jediným členem představenstva společnosti právnická osoba. Je tak zřejmé, že žalobce u spol. právnická osoba. zajišťoval obchodní vedení společnosti, tj. činnost obecně spadající do gesce statutárního orgánu akciové společnosti. Žalobce konkrétně rozhodoval o expanzi společnosti, o reklamách společnosti, uzavíral jménem žalované nájemní a další smlouvy, rozhodoval o nabírání nových zaměstnanců, sepisoval výroční zprávy, účetní uzávěrky a vystupoval jako osoba odpovědná za licenční řízení. Žádný úkon pak žalobce nečinil z pozice ředitele společnosti, ale z pozice jediného člena představenstva, kdy všechny jeho činnosti spadaly do náplně funkce člena statutárního orgánu žalované společnosti. Ke dni 1. 3. 2003 byl žalobce jediným ředitelem společnosti právnická osoba., ale také zároveň jediným členem představenstva. Nedovolenost tohoto souběhu je tak nutné posuzovat již k tomuto dni a jejich vztah by tak byl pouze „faktickým pracovním poměrem“, který není třeba rozvazovat, protože právně neexistuje, jak jej dovodila judikatura dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4689/2008. Jelikož je žalovaná vlastněna společností právnická osoba., IČ: IČO, tato pak společností právnická osoba., IČ: IČO, ta zase společností právnická osoba, se sídlem Anonymizováno, je tedy logické, že vůle mateřské společnosti právnická osoba se projevovala i v rámci společnosti žalované, nicméně šlo vždy o propojenost obchodněprávní, tj. koncernovou, a tedy rozhodnutí strategická. Z výše uvedeného vyplývá, že pracovněprávní vztah žalobce a společnosti právnická osoba., a následně i žalované, nikdy platně nevznikl. Takový právní vztah pak není možno ani neplatně rozvázat. Již z tohoto důvodu by tedy měla být žaloba zamítnuta. Nad rámec uvedeného je žalovaná přesvědčena, že pokud by pracovní poměr existoval, byl okamžitým zrušením rozvázán platně. Žalobce byl dne 6. 5. 2024 rozhodnutím dozorčí rady žalované odvolán z funkce člena představenstva žalované, přičemž je však spíše pravděpodobné, že tato funkce žalobci zanikla uplynutím pětiletého funkčního období již dne 5. 4. 2024, a zároveň byl žalobce odvolán z funkce jednatele u jediného akcionáře žalované, kterou je společnost právnická osoba. Počínaje dne 6. 5. 2024 tak žalobce nebyl oprávněn jakkoliv za žalovanou z pozice jejího člena představenstva jednat, a to ani za společnost právnická osoba. Následně bylo zjištěno, že dne 14. 5. 2024 byly provedeny přímé zápisy změn v obchodním rejstříku žalované notářkou tituly před jménem jméno FO, notářkou v Praze na základě notářského zápisu Anonymizováno, který sepsal žalobce, a to jako údajný jednatel jediného akcionáře žalované, ačkoliv byl již dne 6. 5. 2024 odvolán z funkce jednatele této společnosti. Na základě daného notářského zápisu došlo k výmazu dosavadních členů představenstva a dozorčí rady žalované a zápisu žalobce jako nového člena představenstva. Tímto jednáním žalobce uvedl v omyl notářku tituly před jménem jméno FO, jelikož neuvedl podstatné informace, že není oprávněn spol. právnická osoba. zastupovat a zcela záměrně poškodil žalovanou. Současně bylo zjištěno, že žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze na určení neplatnosti rozhodnutí dozorčí rady žalované ze dne 6. 5. 2024, jímž byl odvolán z funkce člena představenstva žalované. Dále žalobce zasílal dopisy p. jméno FO Anonymizováno, p. Anonymizováno, pí. jméno FO s uvedením, že utrpěl značnou újmu na pověsti, důstojnosti a psychickém zdraví, a dále dopisem p. Anonymizováno, pí. Anonymizováno vyzýval ke svolání zasedání dozorčí rady žalované. Žalobce se tak dopustil jednání v rozporu se zásadou loajality vůči žalované s cílem poškozovat její dobré jméno a jednal s jejími oprávněnými zájmy. Žalovaná proto s žalobcem dne 18. 6. 2024 ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušila jeho pracovní poměr. Zásilka byla zaslána žalobci doporučenou poštou, kdy si ji však žalobce nevyzvedl. Zásilka tak byla žalobci doručena fikcí dne 4. 7. 2024.

3. Provedeným dokazováním, a to z manažerské smlouvy mezi právnická osoba. a žalobcem ze dne 3. 2. 2023 bylo soudem zjištěno, že v rámci pracovního poměru uzavřeného na základě jmenování bude ředitel Jméno žalobce od 1. 3. 2003 vykonávat svoji práci v rozsahu 40 hodin týdně. Z hlediska řízení bude zajišťovat takové úkoly, které vyplývají z předmětu činnosti v rámci předmětu podnikání společnosti, ze zákoníku práce a dalších obecně závazných předpisů. Podrobný popis pracovních úkolů ředitele má dle textu manažerské smlouvy tvořit příloha č. 1 této smlouvy. Příloha č. 1 není součástí manažerské smlouvy. Mezi účastníky bylo nesporné, že příloha č. 1 dle této smlouvy nebyla písemné vyhotovena.

4. Z oznámení o fúzi ze dne 30. 11. 2012 bylo soudem zjištěno, že zaměstnavatel právnická osoba., jejímž jménem jedná Jméno žalobce, jednatel, oznamuje zaměstnanci Jméno žalobce, že dne 1. 12. 2012 dochází k fúzi sloučením společností právnická osoba. a právnická osoba. Novou nástupnickou společností se stává právnická osoba.

5. Z dohody o změně sjednaných podmínek z 20. 12. 2017 bylo soudem zjištěno, že na základě této dohody došlo ke změně podmínek manažerské smlouvy ze dne 3. 2. 2003 mezi právnická osoba. a Jméno žalobce, a to ke změně výše mzdy a výkonnostního příplatku žalobce. Uvedenou dohodu podepsal Jméno žalobce jak za zaměstnavatele, tak za zaměstnance.

6. Z předžalobní výzvy z 12. 12. 2024 bylo soudem zjištěno, že žalobce se domáhal neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru u žalované.

7. Z úplného výpisu z OR žalované bylo soudem zjištěno, že žalobce byl od 18. 5. 2004 členem představenstva žalované, a to do datum, od kdy byl žalobce předsedou představenstva, a dalším členem představenstva byla tituly před jménem jméno FO, násl. od datum jméno FO, který se od datum stal předsedou představenstva. Jediným akcionářem je společnost právnická osoba., IČ: IČO.

8. Z rozhodnutí jediného společníka právnická osoba. z datum bylo soudem zjištěno, že v souvislosti s personálními změnami ve vedení společnosti rozhoduje jmenovaná společnost o změně úkolů jednotlivých pracovníků společnosti za účelem zefektivnění fungování společnosti, kdy zejména stávající pracovní náplň pracovní pozice ředitele společnosti přebírá představenstvo společnosti v rámci výkonu obchodního vedení společnosti a zbylá náplň práce pozice ředitele společnosti bude přenesena na jiné zaměstnance. S ohledem na výše uvedené se pracovní pozice ředitele společnosti stala v důsledku organizačních změn ve společnosti nadbytečnou a tato pracovní pozice byla zrušena bez náhrady. Současný zaměstnanec na pozici ředitele společnosti se stal nadbytečným a bude mu v souladu s § 52 písm. c) zákoníku práce dána výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti. Rozhodnutí je podepsáno jméno FO a tituly před jménem jméno FO 9. Z výpovědi z pracovního poměru z 6. 5. 2024 bylo soudem zjištěno, že v souvislosti s personálními změnami ve vedení společnosti dochází ke změně úkolů jednotlivých pracovníků společnosti za účelem zefektivnění fungování společnosti, kdy zejména stávající pracovní náplň pracovní pozice ředitele společnosti přebírá představenstvo společnosti v rámci výkonu obchodního vedení společnosti a zbylá náplň práce pozice ředitele společnosti bude přenesena na jiné zaměstnance. Pozice ředitele společnosti je v důsledku uvedených organizačních změn nadbytečnou. Z těchto důvodů byla žalobci dle § 52 písm. c) zákoníku práce dána výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti.

10. Z rozhodnutí dozorčí rady žalované z 6. 5. 2024 bylo soudem zjištěno, že Jméno žalobce byl dne 6. 5. 2024 dozorčí radou jednomyslně odvolán z funkce člena představenstva společnosti právnická osoba. Novým členem představenstva společnosti byl zvolen jméno FO.

11. Mezi účastníky bylo nesporné, že po 6.5.2024 žalobce do kanceláře žalované nedocházel a práci nevykonával. Žalobce k tomu tvrdil, že byl práci připraven vykonávat, avšak jeho přítomnost v kanceláři byla zjevně nechtěná, jak mu naznačil pan jméno FO.

12. Z okamžitého zrušení pracovního poměru z 18. 6. 2024, včetně obálky a podacího archu bylo soudem zjištěno, že spol právnická osoba. žalobci zaslala okamžité zrušení z pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť žalobce poté, co mu byla dne 6. 5. 2025 dána výpověď z pracovního poměru (jehož existenci žalovaná mj. sporovala), a současně byl odvolán z pozice jednatele spol. právnická osoba., provedl dne 14. 5. 2024 prostřednictvím notářky tituly před jménem jméno FO, notářky v Praze, kterou svým jednáním uvedl v omyl, přímé zápisy změn v obchodním rejstříku žalované, a to na základě notářského zápisu Anonymizováno, sepsaným žalobcem jako údajným jednatelem jediného akcionáře žalované. Současně tento zasílal dopisy p. jméno FO, p. Anonymizováno, pí. jméno FO s uvedením, že utrpěl značnou újmu na pověsti, důstojnosti a psychickém zdraví, a dále dopisem p. Anonymizováno, pí. Anonymizováno vyzýval ke svolání zasedání dozorčí rady žalované. Žalobce se tak dopustil jednání v rozporu se zásadou loajality vůči žalované s cílem poškozovat její dobré jméno a jednal s jejími oprávněnými zájmy. Je tak zcela zřejmé, že popsaným jednáním porušil žalobce své pracovněprávní povinnosti zvlášť hrubým způsobem.

13. Z jmenovacího dekretu ze ne 3. 2. 2003 bylo soudem zjištěno, že žalobce byl s účinností ode dne 1. 3. 2003 v souladu s § 27 ZP jmenován do funkce ředitele společnosti právnická osoba. Tímto dnem se zakládá pracovní poměr ke společnosti právnická osoba. Konkretizace úkolů ředitele společnosti je dle jmenovacího dekretu provedena v manažerské smlouvě.

14. Ze servisní smlouvy z 6. 4. 2017 bylo soudem zjištěno, že na základě smlouvy uzavřené mezi právnická osoba jako zhotovitelem a Jméno žalované. jako objednatelem ze datum si žalovaná objednala u zhotovitele zajišťování servisních prací, údržby, oprav, kontrol a revizí při provozu zařízení dodaného zhotovitelem. Smlouvu za žalovanou jako jediný člen představenstva uzavřel a podepsal Jméno žalobce.

15. Ze smlouvy č. datum bylo soudem zjištěno, že žalobce jako předseda představenstva žalované a tituly před jménem jméno FO jako členka představenstva uzavřeli dne 8. 12. 2021 jménem žalované smlouvu o pronájem bigboardových reklamních ploch u spol. právnická osoba, na kterých bude umístněná výhradně reklama firmy právnická osoba.

16. Z rámcové smlouvy o půjčce z 10. 12. 2010 mezi právnická osoba. a Anonymizováno ze dne 10. 12. 2010 bylo soudem zjištěno, že žalobce jménem žalované, jako její jediný člen představenstva uzavřel smlouvu, jejímž předmětem byl závazek obou smluvních stran v případě potřeby poskytnout peněžní půjčku druhé straně.

17. Ze smlouvy o nájmu z 30. 1. 2020 mezi žalovanou a právnická osoba bylo soudem zjištěno, že za žalovanou jako nájemce podepsal tuto smlouvu žalobce jako předseda představenstva a tituly před jménem jméno FO jako členka představenstva 18. Ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb z 26. 11. 2015 bylo soudem zjištěno, že žalobce jako jediný člen představenstva žalované uzavřel jménem společnosti smlouvu o poskytování bezpečnostních služeb se spol. Anonymizováno 19. Z příloh k účetní závěrce k 31. 12. 2003–2008 bylo soudem zjištěno, že žalobce jako statutární orgán žalované podepisoval jménem společnosti právnická osoba., účetní závěrky, resp. jejich přílohy.

20. Z vizitky žalobce bylo soudem zjištěno, že na vizitce s uvedením názvu žalované je jako jediný člen představenstva žalované uveden žalobce.

21. Z úplného výpisu z OR společnosti právnická osoba., výpis ke dni 10. října 2025 bylo soudem zjištěno, že dne 26. 2. 2003 vzniklo žalobci členství u právnická osoba., kdy tento byl jediný člen představenstva až do 31. 8. 2010.

22. Z protokolu o jednání ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 4 C 267/2024 ze dne 3. 4. 2025 soud zjistil, že při tomto jednání byl proveden výslech svědků Anonymizováno, jméno FO a jméno FO, přičemž svědek Anonymizováno uvedl, že žalobce vykonával funkci zemského ředitele v České republice s odpovědností za provoz poboček, marketing, personální agendu, administraci licenčních řízení a realizaci expanze. Byl současně členem statutárního orgánu, což bylo u zemských ředitelů běžné. Žalobce převzal určitou odpovědnost a fungoval v kompetenčním rámci, který měl v rámci hierarchie koncernu, kdy jednal v souladu interními předpisy (Anonymizováno). Anonymizováno jsou organizační pravidla chování, ve kterých jsou vymezeny kompetence a veškeré procesy. Žalobce tak mohl samostatně rozhodovat pouze o omezených výdajích a drobných mzdových úpravách, zatímco rozhodování o mzdách, bonusech, financování, nákupech, počtu automatů, nájemních smlouvách a strategických otázkách podléhalo schválení německé centrály, která rovněž kontrolovala dodržování těchto pravidel. Žalobce dostával konkrétní pokyny z Německa, kdy např. nemohl samostatně rozhodovat o své mzdě ani dovolené a v případě neuposlechnutí pokynů by s ním byl ukončen pracovní poměr. Svědek jméno FO na tuto výpověď navázal tím, že žalobce byl od počátku zaměstnán jako zemský ředitel s dlouhodobě neměnným rozsahem pravomocí. Jeho členství ve statutárním orgánu bylo čistě formální a vyžadované českými právními předpisy pro účely licenčního řízení, přičemž skutečné řízení společnosti probíhalo v Německu. Žalobce podléhal přímým pokynům svědka z titulu jeho pozice jednatele společnosti Anonymizováno i právnická osoba v rámci koncernové struktury. Žalobce měl na starost sestavování rozpočtu, který schvaloval svědek. Žalobce měl rovněž omezené pravomoci ohledně nákupů a rozhodoval o zaměstnávání zaměstnanců pouze u nižších pozic. Svědek žalobce navštěvoval dvakrát za měsíc a řešil s ním společně pobočky a vše, co přesahovalo jeho samostatnou pravomoc, tak muselo být schváleno svědkem. Na schůzkách svědek a žalobce řešili nová místa pro nové provozovny, výměnu automatů, jejich ceny, případně se svědek vyjadřoval k určitým úkolům žalobce. Do samostatné pravomoci žalobce patřilo vyhledat nové pobočky, komunikovat se státem a rovněž měl samostatnou pravomoc ohledně výdajů do 10 000 eur, stejně jako regionální manažeři v Německu. Do rozhodovací kompetence žalobce patřila realizace cílů v rámci stanoveného rozpočtu, realizace expanze, komunikace s orgány veřejné moci, vedení české společnosti a zaměstnanců. Žalobce nedělal jinou funkci než funkci ředitele. O mzdě a bonusech žalobce rozhodoval svědek, česká společnost se na tom nepodílela. Veškeré finanční plnění žalobci bylo bráno jako odměna zaměstnanci. Žalobce nemohl svobodně rozhodovat o své mzdě. Svědek dával žalobci konkrétní pokyny, stejně jako jiní němečtí manažeři české pobočce. Svědkyně jméno FO následně uvedla, že právní předpisy v ČR vztahující se k činnosti žalované se stále zpřísňovaly, což vedlo k poklesu obratu, poté, co se stal jednatelem společnosti právnická osoba pan jméno FO. Svědkyně posléze převzala tuto jeho funkci. jméno FO se rozhodl, že od určité doby bude kontrolovat žalobce, svědkyně měla vybrat příslušný tým, který prováděl kontroly českého týmu. Od té doby žalobce ztratil nezávislé pravomoci, jako některé kompetence, které jinak mají jiní regionální ředitele, týkalo se to přijímání nových zaměstnanců, schvalování bonusů, marketingových kampaní, veškeré operativy. Žalobce měl povinnost reportovat do Německa a společně s finanční ředitelkou v Německu obhajovat své výstupy. Žalobce nesouhlasil s těmito kontrolami. Časem se situace ještě přiostřila tím, že i finanční situace se zhoršovala. Poté pan jméno FO rozhodl o zrušení pozice ředitele v České republice. Vždy mezi Českem a Německem figurovala nějaká osoba, která pocházela z německé sktruktury a ta komunikovala s žalobcem. Svědkyně ví, že žalobce byl statutárním orgánem, ale pro německou stranu byl zemský ředitel a bylo s ním nakládáno stejně jako s jinými zemskými řediteli. Dovolenou žalobci schvalovala svědkyně. Svědkyně dávala žalobci konkrétní pokyny ke změnám v rámci České republiky z pozice jednatelky a předtím prokuristky a rovněž Operation manažerky ve společnosti právnická osoba, později právnická osoba, kdy právnická osoba byla mateřskou společností žalované. Svědkyně se účastnila schůzky dne 6. 5. 2024, kdy byla předána žalobci výpověď. Schůzka se odehrála v Německu, kdy žalobce měl dorazit a obhajovat zde svoji práci, avšak řešila se zde jeho výpověď. Žalobci bylo sděleno, že společnost není spokojena s jeho výsledky, a navíc má podezření na podvod a už s ním nechce dále spolupracovat. V samotné výpovědi takto nebyl vymezen výpovědní důvod. Účastníci schůzky dali žalobci tři možnosti, buď že podepíše dokumenty, nebo v případě, že nepodepíše, že bude řešena věc v trestněprávní rovině. Žalobce si nezvolil nic z toho.

23. Důkazní návrh na provedení mzdových výměrů z roku 2012 a 2013 soud pro nadbytečnost zamítl.

24. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

25. Pracovní poměr žalobce u žalované byl založen na základě jmenování dle § 27 ZP, dle kterého byl žalobce dne 3. 2. 2003 jmenován do funkce ředitele společnosti právnická osoba., s účinností od 1. 3. 2003. Zároveň byla mezi společností právnická osoba. jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem dne 3. 2. 2003 uzavřena manažerská smlouva, která upravovala konkretizaci úkolů žalobce jako zaměstnance a další podmínky pracovního vztahu, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dle manažerské smlouvy je náplň činnosti žalobce jako zaměstnance stanovena jako zajišťování úkolů, které vyplývají z předmětu činnosti v rámci předmětu podnikání společnosti, ze zákoníku práce a dalších obecně závazných předpisů. Příloha č. 1 manažerské smlouvy, která měla obsahovat podrobný popis pracovních úkolů ředitele, nebyla nikdy vyhotovena. Žalobce byl zároveň ode dne 26. 2. 2003 jediným členem představenstva společnosti právnická osoba., od 18. 3. 2005 do 1. 12. 2012 byl jediným členem představenstva společnosti právnická osoba. a od 8. 4. 2019 byl žalobce předsedou představenstva společnosti právnická osoba. Po zániku společností právnická osoba., a právnická osoba., přešlo obchodní jmění včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, tedy i práva a povinnosti z uvedené manažerské smlouvy na žalovanou. Žalobce byl při výkonu práce ředitele společnosti vázán faktickými příkazy z Německa, žalovaná je součástí koncernové skupiny. Žalovaná je vlastněna společností právnická osoba., IČ: IČO, tato společnost je pak vlastněná společností právnická osoba., IČ: IČO, ta zase společností právnická osoba. Žalobce rozhodoval o expanzi společnosti, o reklamách společnosti, uzavíral jménem žalované nájemní a další smlouvy, rozhodoval o nabírání nových zaměstnanců, sepisoval výroční zprávy, účetní uzávěrky žalované a vystupoval jako osoba odpovědná za licenční řízení. Pokyny k výkonu těchto činností dával žalobci jméno FO, který byl jednatelem společnosti Anonymizováno i právnická osoba a následně jméno FO, která byla jednatelkou a předtím prokuristkou a rovněž operation manažerkou ve společnosti právnická osoba, později právnická osoba. Žalobci nebyl nikdy nadřízen žádný jiný zaměstnanec žalované. Žalobce byl dne 6. 5. 2024 dozorčí radou jednomyslně odvolán z funkce člena představenstva společnosti právnická osoba. Novým členem představenstva společnosti byl zvolen jméno FO. Dne 6. 5. 2024 se konala pravidelná schůzka v Německu, na kterou se dostavil i žalobce, aby reportoval výsledky žalované. Program schůzky byl změněn tak, že žalobci bude doručena výpověď z pracovního poměru. Na schůzce bylo žalobci sděleno, že jméno FO není s jeho prací spokojená a že je zde určité podezření z podvodu. Žalobci bylo nabídnuto několik způsobů ukončení pracovního poměru, v opačném případě mělo být vše řešeno v trestněprávní rovině. Žalobce si žádnou z možností nezvolil. O nadbytečnosti žalobce z důvodu klesajících tržeb žalované v České republice se při této schůzce vůbec nehovořilo. Žalobce výpověď nepodepsal a odmítl její převzetí. Ve výpovědi datované 6. 5. 2024 byl uveden důvod nadbytečnosti dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Výpovědní doba žalobce měla uplynout dne 31. 7. 2024. Následně bylo zjištěno, že dne 14. 5. 2024 byly provedeny přímé zápisy změn v obchodním rejstříku žalované notářkou tituly před jménem jméno FO, notářkou v Praze na základě notářského zápisu Anonymizováno, který sepsal žalobce, který o sobě uvedl, že je jednatel jediného akcionáře žalované, ačkoliv byl již dne 6. 5. 2024 odvolán z funkce jednatele této společnosti. Na základě daného notářského zápisu došlo k výmazu dosavadních členů představenstva a dozorčí rady žalované a zápisu žalobce jako nového člena představenstva. Žalovaná s žalobcem dne 18. 6. 2024 ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušila jeho pracovní poměr. Zásilka byla zaslána žalobci doporučenou poštou, kterou si žalobce nevyzvedl.

26. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

27. Podle § 1 odst. 1 ZP mezi zaměstnanci a zaměstnavateli vznikají pracovněprávní vztahy. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, pokud zákoník práce nebo jiný právní předpis nestanoví jinak, vznikají pracovněprávní vztahy nejdříve od uzavření pracovní smlouvy, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, a zakládá-li se pracovní poměr zaměstnance volbou nebo jmenováním, nejdříve od jeho zvolení nebo jmenování.

28. Individuální pracovněprávní vztahy vznikají v souvislosti s výkonem nesamostatné (závislé) práce zaměstnance pro zaměstnavatele, tj. práce, kterou fyzická osoba neprovádí vlastním jménem a na vlastní riziko, ale pro zaměstnavatele, podle jeho pokynů a na jeho nebezpečí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003, sp.zn. 21 Cdo 1893/2002).

29. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1993, sp.zn. 6 Cdo 108/92 vyplývá, že činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem. Právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezeným nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, pokud náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) není výkon činnosti statutárního orgánu.

30. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, který byl uveřejněn pod číslem 35/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil (v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2011), že členové statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávají činnosti spadající do náplně této funkce (do působnosti statutárního orgánu) ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti dle pokynů obchodní korporace. Naopak, je to právě statutární orgán (jeho členové), kdo (jako výkonný orgán) řídí činnost obchodní korporace. Jinými slovy, činnost (člena) statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce. To však neznamená, že by si právnická osoba a člen jejího statutárního orgánu (nezakazuje-li to zákon) nemohli sjednat, že se jejich vztah při výkonu funkce řídí zákoníkem práce. Učiní-li tak, nelze člena statutárního orgánu považovat (v rozsahu činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) za zaměstnance (§ 6 zákoníku práce) a právnickou osobu za zaměstnavatele (§ 7 zákoníku práce), a jejich vztah (z výkonu funkce člena statutárního orgánu) nelze považovat za pracovněprávní. Tento vztah i nadále zůstává vztahem občanskoprávním, jenž se řídí občanským zákoníkem (a případně zvláštním právním předpisem) a dále – v důsledku smluvního ujednání – těmi (v úvahu přicházejícími) ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující (především) postavení člena statutárního orgánu právnické osoby a jeho vztah s právnickou osobou.

31. V usnesení ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3443/2018 pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že přestane-li vedoucí zaměstnanec po dohodě se svým zaměstnavatelem vykonávat práci podle pracovní smlouvy ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, podle uzavřené pracovní smlouvy, a začne-li vykonávat tytéž činnosti (jež dosud vykonával podle pracovní smlouvy) z titulu výkonu funkce člena statutárního orgánu zaměstnavatele, pak – neuzavřou-li strany jinou dohodu – je na místě vycházet z toho, že se (konkludentně) dohodly na ukončení pracovního poměru. Činnost, kterou člen statutárního orgánu vykonává z titulu výkonu funkce člena tohoto orgánu (protože spadá do náplně této funkce), nemůže tento člen vykonávat současně jako závislou práci ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce.

32. V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, uveřejněném pod číslem 24/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud pak definoval obchodní vedení společnosti jako organizování a řízení běžné podnikatelské činnosti společnosti, zejména rozhodování o provozu podniku (závodu) společnosti a s tím souvisejících vnitřních záležitostech společnosti, a to bez ohledu na to, zda je vykonává představenstvo společnosti či samostatně představenstvem pověřený člen představenstva anebo třetí osoba. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že pod obchodní vedení společnosti spadá např. rozhodování 1) o provozních záležitostech společnosti, např. o zásobování, odbytu či reklamě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 5 Tdo 94/2006), 2) zda a jaký majetek společnost nabyde, či naopak převede na třetí osobu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3223/2010), 3) zda (a jak) společnost bude vymáhat pohledávky za svými dlužníky (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 29 cdo 4276/2009), 4) zda společnost uhradí svůj závazek (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1108/2005), 5) o přemístění provozovny společnosti do nových prostor, neboť stávající prostory jsou nevyhovující (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1104/2014), 6) o řízení zaměstnanců (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 5 Tdo 94/2006), o náboru zaměstnanců, vytváření pracovních úkolů pro zaměstnance, vzdělávání a rozvoje zaměstnanců a jejich hodnocení, včetně rozhodnutí o výši a formě odměňování zaměstnanců nebo o prodeji bytu zaměstnanci za konkrétní kupní cenu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 250/2015), 7) jakým způsobem bude financován provoz společnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016), 8) zda společnost jako investor uzavře smlouvu o spolupráci na realizaci projektu a zda za tímto účelem poskytne dodavateli půjčku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2724/2017), 9) řešení rekonstrukce budovy společnosti, a následný pronájem nemovitosti, zajišťování nových pojistných produktů (včetně jejich průběžného vyhodnocování) a řešení složitých pojistných případů (včetně soudních sporů) (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1668/2019).

33. V rámci rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2025, č. j. 4 C 267/2024-158 byla žaloba na vyslovení neplatnosti výpovědi udělené žalovanou žalobci zamítnuta, když z tam provedeného dokazováni vyplynulo, že v osobě žalobce se od vzniku jeho pracovního poměru soustředily činnosti spojené s vrcholným vedením žalované náležící pod obchodní vedení společnosti, a které náleží do působnosti statutárního orgánu. Jmenováním do funkce předsedy představenstva společnosti právnická osoba. ke dni 26. 2. 2003 žalobce přijal funkci předsedy představenstva právní předchůdkyně žalované, a protože činnosti vykonávané v pozici předsedy představenstva nemohl vykonávat v pracovním poměru, došlo konkludentně k zániku (resp. v daném případě k rozvázání pracovního poměru, který měl teprve vzniknout dnem nástupu do práce 1. 3. 2003) pracovního poměru dohodou. Závislost žalobce na rozhodnutí jméno FO, Anonymizováno a Anonymizováno nemohlo být považováno za závislost ve smyslu závislé práce, nýbrž závislost koncernovou, kdy žalovaná patřila do skupiny Anonymizováno (dříve Anonymizováno). Ta měla unifikovaná pravidla, jímž byl omezen i žalobce, avšak přesto mu svědčilo obchodní vedení žalované. Žalobce byl jediným členem představenstva právních předchůdců žalované a v žalované byl od r. 2019 předsedou představenstva. jméno FO, Anonymizováno a pí. jméno FO působili v německých právnických osobách, tj. osobách odlišných od žalované. Uvedené rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2025, č. j. 62 Co 285/2025-198, který se mj. ztotožnil se závěry zdejšího soudu, že pracovní poměr žalobce u právní předchůdkyně žalované, jehož obsahem měl být výkon funkce generálního ředitele, nevznikl, neboť ještě přede dnem nástupu do práce, se žalobce stal členem představenstva právní předchůdkyně žalované. Náplň práce generálního ředitele se přitom v podstatě plně překrývala s náplní funkce člena představenstva. Ve smyslu ustálené judikatury, kterou soud prvního stupně přiléhavě citoval (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017), podle níž funkci statutárního orgánu nelze vykonávat v pracovním poměru, tak na manažerskou smlouvu lze hledět nejvýše jako na ujednání, které obchodněprávní vztah mezi právní předchůdkyní žalované jako obchodní společností a žalobcem jako členem jejího statutárního orgánu v přípustném rozsahu podřídilo zákoníku práce, nikoliv však jako na smlouvu zakládající pracovní poměr; stejně tak nemohl být pracovní poměr založen ani souvisejícím jmenováním do funkce generálního ředitele. Uvedené závěry se přitom uplatní bez ohledu na skutečnost, že mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalované nebyla nikdy uzavřena písemná dohoda o rozvázání pracovního poměru. Promítají se pak rovněž do závěru, že ani mezi žalobcem a žalovanou pracovní poměr nevznikl.

34. Zdejší soud v předmětné věci vychází z právních závěrů týkajících se existence pracovního poměru žalobce u žalované, k níž došel již ve svém rozsudku ze dne 27. 5. 2025, č. j. 4 C 267/2024-158, a který byl následně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2025, č. j. 62 Co 285/2025-198, když z uvedeného plyne, a to i s odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, že pracovní poměr žalobce u právní předchůdkyně žalované (spol. právnická osoba.), jehož obsahem měl být výkon funkce generálního ředitele, nevznikl, neboť právě jmenováním do funkce předsedy představenstva společnosti právnická osoba. ke dni 26. 2. 2003, došlo konkludentně k zániku (resp. v daném případě k rozvázání pracovního poměru, který měl teprve vzniknout dnem nástupu do práce 1. 3. 2003) pracovního poměru dohodou. Účastníci řízení učinili nesporným, že příloha č. 1 manažerské smlouvy, ze které by vyplývala přesná pracovní náplň žalobce, nebyla nikdy vyhotovena, a z provedených důkazů plyne, že zde není ani žádná další listina specifikující pracovní náplň žalobce, přičemž činnost spadající do samostatné pravomoci žalobce odpovídala činnosti člena představenstva akciové společnosti (resp. pod obchodní vedení společnosti právnická osoba. a později nástupnických společností). Činnost, kterou člen statutárního orgánu vykonává z titulu výkonu funkce člena tohoto orgánu (protože spadá do náplně této funkce), nemůže tento člen vykonávat současně jako závislou práci ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3443/2018). Uvedený závěr se uplatní i ke dni 26. 2. 2003, kdy byl žalobce jmenován do funkce předsedy představenstva společnosti právnická osoba., a to vzhledem k platné právní úpravě v předmětnou dobu (viz per analogiam rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1993, sp.zn. 6 Cdo 108/92, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1850/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 963/2002). Skutečnost, že fyzická osoba byla ustanovena (zvolena) statutárním orgánem obchodní společnosti (předsedou představenstva), sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s tímto pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah, ovšem za podmínky, že jeho náplní není výkon činností statutárního orgánu. Jak však plyne z provedených důkazů (srov. přílohy k účetní závěrce k 31. 12. 2003–2008, smlouva o nájmu z 30. 1. 2020 mezi žalovanou a právnická osoba, smlouva č. datum, svědecké výpovědi provedené v rámci jednání zdejšího soudu dne 3. 4. 2025 ve věci sp. zn. 4 C 267/2024 aj.), tak žalobce nevykonával pro žalovanou žádnou jinou činnost než činnost generálního ředitele, která se svou náplní shodovala s náplní člena/předsedy představenstva akciové společnosti (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019). Zdejší soud tak neměl důvod odchýlit se již dříve vysloveného závěru, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou nevznikl. Namítá-li žalobce, že oba účastníci řízení vycházeli ze skutečnosti, že pracovní poměr žalobce u žalované existoval, tak neexistenci pracovního poměru (resp. jeho obnovení), nelze zhojit ani tím, že žalobce se řídil v rámci výkonu jeho funkce pokyny, které mohly zdánlivě vytvářet představu závislé práce (tj. existenci pracovního poměru). Dle § 1 odst. 1 ZP však platilo, že mezi zaměstnanci a zaměstnavateli vznikají pracovněprávní vztahy, přičemž ty vznikají v souvislosti s výkonem nesamostatné (závislé) práce zaměstnance pro zaměstnavatele, tj. práce, kterou fyzická osoba neprovádí vlastním jménem a na vlastní riziko, ale pro zaměstnavatele, podle jeho pokynů a na jeho nebezpečí. Jak bylo prokázáno v předmětném řízení, tak činnost, kterou žalobce vykonával nebylo možné považovat za závislou práci ve smyslu § 1 odst. 1 ZP, kdy se toliko jednalo o závislost koncernovou. Pokyny, jimiž se musel žalobce řídit, byly udělovány ze strany představitelů jiných koncernových subjektů. Ty tak nad jeho činností činily jistý dohled, který odpovídal mj. dodržování koncernových pravidel právnická osoba (Anonymizováno). Takové pokyny či řízení však nemohou založit pracovněprávní vztah žalobce vůči žalované (k tomu viz cit rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2025, č. j. 4 C 267/2024-158 ve spoj. s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2025, č. j. 62 Co 285/2025-198). Z uvedeného plyne, že ani případné „dodatky pracovní smlouvy“, kterými byla navyšována mzda, nelze nahlížet jako na konkludentní vznik pracovního poměru, když, jak plyne z provedených svědeckých výpovědí ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 4 C C 267/2024, náplň práce žalobce byla po celou dobu stejná a žalobce nedělal jinou funkci než funkci ředitele. Takový pracovní poměr by tak s ohledem na souběh s funkcí člena představenstva žalované nemohl vzniknout, a to i vzhledem k tomu, že jediným členem statutárního orgánu spol. právnická osoba. byl právě žalobce. Vzhledem k neexistenci pracovního poměru žalobce vůči žalované, tak ostatní námitky žalobce připouštějící ochranu žalobce jako zaměstnance při existujícím faktickém pracovním poměru považoval soud za nedůvodné. Současně bylo v řízení prokázáno, že ani po odvolání žalobce z funkce člena statutárního orgánu nebyl pracovněprávní vztah mezi nimi založen, neboť žalovaná již od 6.5.2024 vyjadřovala vůči žalobci vůli, aby pro ni práci nekonal, což bylo mezi účastníky nesporné.

35. Jelikož pracovní poměr žalobce u žalované neexistoval, nemohlo vyvolat ani žádné právní účinky jednání žalované, jímž byl okamžitě zrušen pracovní poměr žalobce. Z daného důvodu se soud ani blíže nezabýval otázkou doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobci. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 862 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024“), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, sestávající z částky 2 500 Kč za dva úkony uvedené v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 7. 10. 2024), včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 7. 10. 2024) dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, a dále z odměny dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (advokátní tarif), z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, sestávající z částky 3 700 Kč za 4 úkony uvedené v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (vyjádření ze dne 29. 9. 2025, účast na jednání dne 7. 10. 2025, doplnění vyjádření ze dne 5. 12. 2025 a účast na jednání dne 11. 12. 2025) včetně 4 paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč (vyjádření ze dne 29. 9. 2025, účast na jednání dne 7. 10. 2025, doplnění vyjádření ze dne 5. 12. 2025 a účast na jednání dne 11. 12. 2025) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše navýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobci zaplatit žalované náklady řízení na účet jejího právního zástupce. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů za doplnění důkazu v rámci podání došlým zdejšímu soudu dne 10. 10. 2025, když tento důkaz mohl předložit k již samotné žalobě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuce.