19 C 299/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Bláhovou ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , se sídlem adresa , obec a číslo , IČO ; zastoupena advokátem anonymizováno jméno jméno se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno].

1. Předmětem řízení na základě návrhu žalobkyně podaného k soudu dne [datum] bylo tvrzení žalobkyně, že žalovaný dne [datum] cestoval na lince městské hromadné dopravy – metrem linkou B provozované žalobkyní a že dne [datum] cestoval na lince městské hromadné dopravy – tramvají linkou 19 provozované žalobkyní a uzavřel tak v obou případech s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Při provedených přepravních kontrolách se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně se prokázal jízdním dokladem nižší ceny, než jakou stanoví platný Tarif PID) a neuhradil tak stanovené jízdné. Vznikla mu tak v obou případech povinnost zaplatit vedle jízdného též přirážku ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávek nastala v den provedení přepravní kontroly.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez projednání vyslovila již ve svém návrhu ze dne [datum]. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. proto vyzval žalovaného, aby se rovněž vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez projednání.

4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), písemné zdůvodnění tohoto rozsudku je proto vyhotoveno v rozsahu dle § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu, a to konkrétně dne [datum] metrem linkou B a dne [datum] tramvají linkou 19. S žalovaným byly sepsány zápisy o provedené přepravní kontrole a bylo mu uloženo zaplatit v obou případech jízdné 30 Kč, resp. přirážku ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, do dnešního dne však ničeho neuhradil.

6. Tím, že se žalovaný při použití dopravního prostředku žalobkyně nemohl prokázat platnou jízdenkou, porušil § 2550 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. U hromadných dopravních prostředků je smlouva o přepravě osob uzavírána konkludentním jednáním, povinností dopravce je provést přepravu řádně a včas, povinností cestujícího zaplatit cenu přepravy. Při nesplnění této povinnosti je cestující povinen zaplatit i zvláštní peněžitou sankci, která má povahu smluvní pokuty a její podmínky a výše se řídí přepravními řády (§ 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění v případě použití autobusové linky, § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. s použitím smluvních přepravních podmínek PID).

7. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně požadovaného příslušenství podle § 1970 o. z., jehož výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to jako odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu. V souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu soud žalobkyni přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon, to vše navýšené o 21% DPH. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 1 489 Kč.