19 C 326/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o omluvu za zásah do osobnostních práv

I. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaslat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku omluvu v požadovaném znění, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 10 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované omluvy za zásah do osobnostních práv, jež měla žalovaná zaslat žalobci v požadovaném znění:„ Omlouváme se za zásah do Vašich práv, k němuž došlo v důsledku toho, že jsme Vás vzdor našemu písemnému závaznému příslibu ze dne [datum] nejmenovali do funkce člena představenstva, ačkoli jsme od [obec] [anonymizována dvě slova] neobdrželi žádné závazné formální sdělení s negativními informacemi ohledně splnění podmínky Vaší důvěryhodnosti. [právnická osoba]“ 2. Žalobce tvrdil, že dne [datum] obdržel od žalované dopis (Letter of Intent), v němž byl žalovanou informován o závazném záměru jmenovat jej členem představenstva žalované na dobu dvou let, počínaje červencem [rok]. Jedinou podmínkou jmenování bylo formální schválení [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“). Následně dopisem ze dne [datum] žalovaná žalobci sdělila, že dozorčí rada upustila od záměru jmenovat žalobce členem představenstva s poukazem na to, že obdržela negativní informaci od [anonymizováno] ohledně splnění podmínky žalobcovy důvěryhodnosti. Žalovaná svůj postup nijak neodůvodnila konkrétními skutečnostmi, odvolala se toliko na neformální sdělení jedné z pracovnic [anonymizováno], přičemž neuvedla ani žádné konkrétní důkazy kromě uvedené zprávy [anonymizováno]. Dle opakovaných sdělení od [anonymizováno] na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, však [anonymizováno] žádnou informaci o žalobci žalované neposkytla, vyjma poskytnutí usnesení [anonymizováno] č. [rok] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], které se však k osobě žalobce nikterak nevyjadřuje a netýká se jej. Žalobce se proti tomuto údajnému zásahu [anonymizováno] bránil správní žalobou, avšak z rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2020, č. j. 6A 174/2019-60, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 10 As 370/2020-39, a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 751/21, vyplynulo, že [anonymizováno] se nedopustila vůči žalobci žádného zásahu, který by spočíval v tom, že žalované sdělila svá závazná stanoviska s negativním hodnocením ohledně důvěryhodnosti žalobce, jak v dopise ze dne [datum] výslovně uvádí žalovaná. Žalobce uvedl, že ani z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze nevyplývá, že by se pojišťovna před jmenováním osoby do klíčové funkce musela [anonymizováno] dotázat dle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoP“) na způsobilost a důvěryhodnost takovéto osoby. Pojišťovna má na základě ust. § 7a odst. 2 ZoP pouze povinnost sdělit [anonymizováno] změny na klíčových pozicích před jmenováním těchto osob do funkce, včetně poskytnutí veškerých informací a podkladů potřebných k posouzení, zda jsou tyto osoby způsobilé a důvěryhodné funkci vykonávat. Žalovaná tak nemůže přesouvat odpovědnost na [anonymizováno], neboť splnění zákonných podmínek pro jmenování žalobce členem svého představenstva měla posoudit žalovaná sama. Žalobce dále uvádí, že dle ust. § 95 odst. 2 ZoP následně přísluší [anonymizováno] nařídit provedení změn těchto osob v případě, že nesplňují podmínku způsobilosti nebo důvěryhodnosti, tj. až v okamžiku, kdy je dotyčná osoba do funkce jmenována. Dle žalobce byla pouze žalovaná v dané fázi oprávněna posoudit, zda žalobce splňuje, či nesplňuje uvedenou podmínku důvěryhodnosti osoby s klíčovou funkcí. Ze všech těchto důvodů má žalobce za to, že jakékoliv sdělení ze strany [anonymizováno] nemohlo být v dané situaci závazně, proto nemohlo být ani důvodem nejmenování žalobce, resp. upuštění od závazně deklarovaného záměru ze strany žalované. Žalobce má za to, že mu bylo tímto„ preventivním opatřením“ žalované znemožněno uplatnit proti názoru jednoho z rozhodovacích článků [anonymizováno] jakoukoliv obranu, neboť skutečné důvody, v nichž [anonymizováno] spatřuje nedůvěryhodnost žalobce, se žalobce dozvěděl až na základě listin předložených žalovanou v rámci tohoto řízení. Žalobce dne [datum] vyzval žalovanou, aby žalobci vysvětlila rozpor týkající se nejmenování jeho osoby do pozice člena představenstva, případně aby se tento zásah omluvila, přičemž žalovaná dne [datum] žalobci sdělila, že sice disponuje stanoviskem dohledového orgánu [anonymizováno] ze dne [datum], nicméně žalobci jej nemůže poskytnout, neboť se jedná o stanovisko s důvěrnými informacemi. Pokud by totiž [anonymizováno] žalované nařídila provést u nově jmenovaného žalobce změnu, toto provedení by mělo formu správní řízení, žalobce by jako účastník takového řízení měl k dispozici všechny prostředky ochrany dané správním řádem a se závěry [anonymizováno] by tak mohl polemizovat. Žalobce nadto uvádí, že byl bezprostředně před nástupem k žalované v rámci svého předchozího pracovního angažmá v roli předsedy představenstva významného subjektu v oblasti finančního trhu celkem čtyřikrát prověřován a vždy s kladným výsledkem. Žalobce má za to, že tím, že žalovaná veřejně deklarovala záměr jmenovat jej jako člena představenstva (tento záměr byl komunikován napříč celou společností žalované) a v tomto duchu byly dále realizovány i konkrétní kroky - žalobce byl v pracovněprávním vztahu poradce žalované, kdy postupně přebíral budoucí agendu, od [datum] do [datum] byl plně zaintegrován do řídících struktur žalované v exekutivní roli, účastnil se interních jednání představenstva a dvou dozorčích rad, tzv. on boarding programu v rámci [anonymizována dvě slova], včetně účasti na obchodních jednáních s externími partnery žalované, způsobila žalovaná žalobci nevratné škody na jeho profesní kariéře a poškodila tak svým jednáním dobrou pověst žalobce. Naopak upuštění od záměru jmenovat žalobce do uvedené funkce žalovaná komunikovala všem zaměstnancům a svým spolupracovníkům emailem ze dne [datum] a stejná informace byla uveřejněna v časopise [anonymizována dvě slova]. Jednání žalované tak vedlo k tomu, že žalobce doposud nemohl nalézt odpovídající zaměstnání navzdory jeho vzdělání, zkušenostem a předchozí praxi. Žalobce je přesvědčen, že v případě realizace požadované omluvy by žalovaná přiznala své pochybení a žalobce by tak mohl na pracovním trhu nalézt odpovídající uplatnění. Žalobce pro úplnost uvedl, že podal vůči [anonymizováno] správní žalobu, kterou se domáhá zahájení správního řízení, v němž by se mělo určit, zda je žalobce důvěryhodnou osobou či nikoli, nicméně v dané chvíli nebylo ještě nařízeno jednání.

3. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Uvedla, že je tuzemskou pojišťovnou ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) ZoP. Dle ust. § 7a odst. 1 ZoP má žalovaná povinnost zajistit, aby všechny osoby, které zastávají klíčové funkce v organizaci žalované (mezi něž vzhledem k ust. § 3 odst. 6 písm. k ) ZoP nesporně patří i člen představenstva žalované) byly způsobilé a důvěryhodné a nebyly ve střetu zájmů, který by byl na újmu řádného a obezřetného řízení žalované. Dle ust. § 7a odst. 2 ZoP má žalovaná bez zbytečného odkladu povinnost sdělit [anonymizováno] změny osob v klíčových funkcích žalované spolu se všemi informacemi a doklady potřebnými k posouzení, zda jsou tyto osoby způsobilé a důvěryhodné. Dle ust. § 95 odst. 2 ZoP pak platí, že nesplňuje-li osoba v klíčové funkci u žalované podmínku způsobilosti nebo důvěryhodnosti, může [anonymizováno] žalované nařídit provedení změny takové osoby ve stanovené lhůtě. Vzhledem ke skutečnosti, že má [anonymizováno] jako regulátor v oblasti pojišťovnictví značnou pravomoc ve vztahu k obsazení klíčových funkcí v rámci organizace žalované, dotázala se žalovaná ještě před jmenováním žalobce do funkce [anonymizováno], zda považuje žalobce za dostatečně důvěryhodnou osobu ve smyslu výše uvedené právní úpravy. Žalovaná uvádí, že její postup je v praxi zcela běžný (jak uznal i Městský soud v Praze v řízení o správní žalobě žalobce vůči [anonymizováno]), když zároveň šetří práv všech stran, protože zabraňuje zbytečnému jmenování a následnému odvolání osoby v klíčové funkci za situace, když by [anonymizováno] měla k její důvěryhodnosti výhrady. Žalobce byl na tento postup v Letter of Intent upozorněn a kladné vyjádření [anonymizováno] bylo podmínkou jmenování do funkce člena představenstva žalované. Žalobce rovněž na celém procesu spolupracoval a měl možnost vyjadřovat se i k jednotlivým skutečnostem, což potvrzuje i odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2020, č. j. 6A 174/2019-60. Žalovaná získala odpověď na svou žádost formou emailové zprávy ze dne [datum], jenž byla sepsána paní [jméno] [příjmení], ředitelkou sekce dohledu nad finančním trhem, a jenž byla adresována [jméno] [příjmení], předsedovi představenstva žalované. V této zprávě je uvedeno, že [anonymizováno] nepovažuje žalobce za důvěryhodnou osobu vzhledem k závažným nedostatkům v činnosti [právnická osoba], v níž žalobce působil na pozici předsedy představenstva a generálního ředitele v letech [rok] – [číslo] a že toto jeho stanovisko je konečné. Za takové situace se žalovaná rozhodla v souladu se zásadou obezřetného postupu při činnosti pojišťovny (dle ust. § 6 odst. 1, resp. § 7 odst. 1 ZoP) nejmenovat žalobce do funkce člena představenstva, což mu sdělila dopisem ze dne [datum]. Žalovaná dále zdůrazňuje, že na jmenování do funkce člena představenstva není žádný právní nárok, Letter of Intent nebyl závazným návrhem na uzavření smlouvy, ani smlouvou o smlouvě budoucí a navíc v něm bylo jednoznačně uvedeno, že jmenování do funkce je možné až na základě pozitivního stanoviska [anonymizováno]. Žalobci tak na základě Letter of Intent žádné právo na jmenování do funkce člena představenstva nevzniklo. Žalovaná popírá, že výše uvedený postup žalované jakkoli zasáhl do osobnostních práv žalobce (včetně práva na ochranu dobré pověsti), když žalobce je dlouholetý profesionál v oblasti finančnictví a pojišťovnictví a bezpochyby musel vědět, že jeho důvěryhodnost bude ze strany [anonymizováno] posuzována. Žalovaná informace ze zprávy [anonymizováno] nikde nepublikovala, což ostatně žalobce ani netvrdí. Dle žalované by bylo zcela absurdní požadovat, aby za takové situace, kdy [anonymizováno] zcela rezolutně nedoporučila jmenování žalobce do výše zmíněné funkce, žalovaná žalobce jmenovala a čekat, až [anonymizováno] postupem dle ust. § 95 odst. 2 ZoP nařídí žalované žalobce odvolat. Žalovaná by se tak zcela jednoznačně vystavila možnému postihu ze strany [anonymizováno] pro porušení povinnosti dle ust. § 7a ZoP s pokutou až 50 mil Kč dle ust. § 120 odst. 2 písm. d) ve spojení s ust. § 120 odst. 5 ZoP, neboť žalovaná jmenovala do funkce člena představenstva, o němž věděla, že jde dle zprávy [anonymizováno] o osobu nedůvěryhodnou. Za takové situace by však mohlo dojít k poškození dobré pověsti žalobce na finančních trzích, neboť by daná věc měla daleko větší mediální dosah. Žalobce v konečném důsledku ani žádné konkrétní poškození dobré pověsti netvrdí a ničím nedokládá. Žalovaná v reakci na vyjádření žalobce o nedostatečné možnosti bránit se vůči obsahu předmětného sdělení [anonymizováno] dále uvedla, že i dle závěru Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2020, č. j. 6 A 174/2019 – 60 byl dán žalobci dostatečný prostor pro vyjádření k rozhodným skutečnostem k posouzení jeho důvěryhodnosti, přičemž stanovisko bylo vydáno ředitelkou sekce bankovního dohledu [anonymizováno].

4. Mezi stranami nebylo po skutkové stránce sporu o tom, že žalobce obdržel od žalované dopis s označením Letter of Intent ze dne [datum], v němž žalovaná žalobce informuje o záměru jmenovat jej do funkce člena představenstva, přičemž realizaci tohoto záměru podmiňuje formálním schválením ze strany [anonymizováno]. Nebylo sporné, že žalovaná adresovala žalobci dopis ze dne [datum], v němž informovala žalobce o tom, že obdržela negativní informaci ze strany [anonymizováno] ohledně splnění podmínky důvěryhodnosti žalobce v rámci procesu hodnocení odborné způsobilosti a důvěryhodnosti držitelů klíčových funkcí.

5. Z odpovědi na předžalobní výzvu žalobce ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná osvětlovala důvody, proč se rozhodla upustit od záměru jmenovat žalobce do pozice člena představenstva, přičemž uvedla, že disponuje stanoviskem dohledového orgánu [anonymizováno] ze dne [datum], které však nemůže žalobci poskytnout, neboť se jedná o komunikaci striktně důvěrnou a žalovaná je ve vztahu k [anonymizováno] vázána mlčenlivostí.

6. Z dopisů [anonymizováno] ze dne [datum] a [datum], adresovaných [anonymizováno] [jméno] [příjmení], právní zástupkyni žalobce, vzal soud za prokázané, že [anonymizováno] v reakci na žádost žalobce o sdělení informace na základě zákona č. 166/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, uvedla, že ohledně osoby žalobce komunikovala pouze v souvislosti s žádostí žalobce, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, že splňuje požadavky pro výkon funkce klíčové osoby ve společnosti žalované. Tato žádost byla ze strany [anonymizováno] odložena z důvodu, že neexistuje věcně příslušný orgán pro vyřízení této žádosti. Dále [anonymizováno] uvedla, že se k důvěryhodnosti a způsobilosti vyjadřuje ve smyslu ust. § 7a ZoP až poté, co jsou osoby do klíčové funkce zvoleny. [anonymizováno] v obou dopisech adresovaných žalobci uvedla, že žádné stanovisko ve smyslu ust. § 7a ZoP, týkající se osoby žalobce, nevydala.

7. Z emailu [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že jím [jméno] [příjmení] coby předseda představenstva žalované informoval vybrané zaměstnance o tom, že se nepodařilo získat souhlasné stanovisko [anonymizováno] ke jmenování žalované, dále uvedl, že je mu to velmi líto, neboť žalobce odváděl v rámci svého působení v žalované společnosti výbornou práci a je přesvědčen, že lidsky i odborně by do kolektivu žalované zapadl.

8. Z časopisu vydávaného žalovanou - [anonymizováno] květen [rok] a podzim [rok] vzal soud za prokázané, že v nich byla uveřejněna informace ohledně plánovaného záměru jmenovat žalobce do klíčové pozice žalované a následně uveřejněna informace, že k očekávané změně nedošlo.

9. Z emailové komunikace [jméno] [příjmení] ze dne [datum] adresované [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že předseda představenstva žalované [jméno] [příjmení] zaslal v návaznosti na společné jednání proběhlé v [anonymizováno] vyjádření žalobce k diskutovaným bodům, vztahující se k zamýšlenému jmenování žalobce do pozice člena představenstva žalované.

10. Z emailové komunikace [jméno] [příjmení], ředitelky sekce dohledu nad finančním trhem [anonymizováno], ze dne [datum], adresované [jméno] [příjmení], vzal soud za prokázané, že v rámci tohoto sdělení [anonymizováno] poskytla žalované informaci vztahující se k působení žalobce v pozici předsedy představenstva a generálního ředitele [právnická osoba], kdy byly v období od [rok] do [rok] ze strany [anonymizováno] zjištěny závažné skutečnosti v činnosti společnosti, které byly předmětem dvou správních řízení ukončených pravomocnými rozhodnutími a uložením pokut. [anonymizováno] bylo prokázáno, že v rozhodném období od září [rok] do února [rok] [právnická osoba] při výkonu zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví používala klamavé obchodní praktiky, zejména při uzavírání smluv týkajících se investičního životního pojištění. Zároveň bylo uvedeno, že tvrzení žalobce ze dne [datum] považuje [anonymizováno] za nepodložená a neodpovídající poznatkům [anonymizováno]. S ohledem na uvedená zjištění lze mít dle [anonymizováno] důvodně za to, že jako vedoucí manažer a vrcholný představitel tehdy vedené společnosti žalobce selhal, neboť nedostatky v činnosti společnosti neodstranil, jak o tom vypovídají citovaná rozhodnutí a poznatky [anonymizováno]. Rovněž [anonymizováno] nevzala v potaz argument žalobce o tom, že by za činnost svých podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů společnost neodpovídala. Ze všech těchto důvodů [anonymizováno] v předmětné emailové komunikaci uvedla, že žalobce se z pohledu [anonymizováno] jakožto vedoucí osoba a krizový manažer neosvědčil a s ohledem na uvedené [anonymizováno] nepovažuje žalobce za důvěryhodnou osobu pro zamýšlenou pozici. Toto vyjádření bylo deklarováno jako striktně důvěrné a v diskutované věci jako konečné.

11. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2020, č. j. 6 A 174/2019 – 60 (dále jen„ Rozsudek Městského soudu v Praze“) vzal soud za prokázané, že se žalobce prostřednictvím správní žaloby domáhal ochrany před nezákonným zásahem [anonymizováno] v podobě negativního sdělení vůči osobě žalobce ohledně jeho důvěryhodnosti pro výkon funkce ve společnosti žalované ve smyslu ZoP. Městský soud v Praze žalobu zamítl s odůvodněním, že se jednalo o názor [anonymizováno] směřující výhradně žalované v reakci na její podněty. Žalovaná se neformálně obrátila na [anonymizováno] ještě před tím, než byl žalobce do funkce jmenován, přičemž z pohledu žalované se jednalo o běžnou správní praxi a tento postup není v oblasti pojišťovnictví ničím výjimečným. Dále Městský soud v Praze uvedl, že ačkoli uvedený postup nevyplývá výslovně z žádného znění ZoP a je to v prvním kroku žalovaná, která před jmenováním posoudí potřebné vlastnosti osoby jmenované do klíčových funkcí, jedná se v daném konkrétním případě o soukromoprávní podmínku, stanovenou žalovanou, a žalovaná o této podmínce vyrozuměla taktéž žalobce v Letter of Intent. Vlastní obsah sdělení ze strany [anonymizováno] byl určen výhradně předsedovi představenstva žalované, naopak dle názoru Městského soudu v Praze to byl žalobce, kdo nedostál své povinnosti mlčenlivosti a kdo na pojistném trhu poškozoval jeho dobrou pověst.

12. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 20. 1. 2021, č. j. 10 As 370/2020 – 39 (dále jen„ Rozsudek NSS“) vzal soud za prokázané, že žalobce podal proti Rozsudku Městského soudu v Praze kasační stížnost a Nejvyšší správní soud tuto stížnost zamítl. V odůvodnění soud uvedl, že dne [datum] obdržel žalobce od žalované závaznou nabídku jako nejvhodnější kandidát na pozici člena představenstva a obchodního ředitele žalované. Písemná nabídka výslovně uváděla, že jedinou podmínkou, kterou je potřeba naplnit, je souhlas [anonymizováno] jakožto dohledového orgánu. V důsledku dvou sdělení [anonymizováno], jmenovitě ze strany ředitelky sekce dohledu nad finančním trhem) však žalobce tuto pozici nezískal, přičemž ze stanovisek [anonymizováno] zjevně plyne, že žalobce nesplňuje požadavky na osobu s klíčovými funkcemi ve smyslu ust. § 7a ZoP. Z tohoto důvodu žalobce nebyl zvolen do představenstva žalované. Dále soud zopakoval argumentaci Městského soudu v Praze, že uvedený postup spočívající v „ předběžném“ schválení osoby do klíčové pozice v pojišťovnictví nijak nevyplývá z žádné zákonné úpravy, nicméně pakliže se takové podmínky nastavila žalovaná v rámci svého výběrového řízení, jedná se o nastavení podmínek plynoucích ze soukromého, nikoli veřejného práva.

13. Z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 751/21 vzal soud za prokázané, žalobce podal proti Rozsudku Městského soudu v Praze a Rozsudku Nejvyššího správního soudu v Praze ústavní stížnost, která byla odmítnuta, když nezjistil porušení základních práv žalobce a dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti stížnosti žalobce.

14. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že nastoupil do společnosti žalované v květnu [rok] na základě výsledků výběrového řízení. Toto angažmá u žalované trvalo 8 měsíců, tj. do konce roku [rok], přičemž za toto období žalobce změnil celkem 3x svou pozici v souvislosti se zprávami z [anonymizováno]. Na začátku svého působení působil jako konzultant, následně byl po dvou měsících jmenován jako zástupce ředitele obchodního úseku, posléze opět jako konzultant a po podané správní žalobě na [anonymizováno] v listopadu [rok] s ním žalovaná ukončila smlouvu. Do konce roku poté ještě dokončil 3 projekty pro žalovanou. Za dobu svého působení u žalované žil žalobce v rámci společnosti plnohodnotným životem, účastnil se jednání, plnil úkoly svěřené dozorčí radou. Ve společnosti [právnická osoba], v níž žalobce působil bezmála tři roky, společnost dostala dvě pokuty v rámci dvou správních řízení, kdy žalobce už v této společnosti nepůsobil. Tuto argumentaci použil i v rámci jednání s [anonymizováno] paní [příjmení], která však toto tvrzení žalobce nezohlednila. Dále žalobce uvedl, že v období od roku [rok] – [rok] byl žalobce celkem 4x prověřen coby předseda představenstva a generální ředitel [právnická osoba] [anonymizováno]. Své poškození žalobce spatřuje na trhu práce v tom smyslu, že např. headhunteři, tj. zprostředkovatelé, kteří na podobné pozice vyhledávají vhodné kandidáty, tak o celé situaci žalobce vědí. Na otázku soudce týkající se existence vlastní směrnice žalované ohledně nastavení podmínek pro osoby v klíčových pozicích žalobce uvedl, že žalovaná tuto směrnici měla po obsahové stránce poměrně vágní, že kandidát by měl být čestná a důvěryhodná osoba, neměla by mu být uložena pokuta za nějakou činnost, což mají takto v podmínkách všechny finanční instituce. Nicméně toto měl dle žalobce k posouzení personální ředitel [anonymizováno] [jméno] a tím, že byl žalobce v předchozím působení 4x prověřován a neexistovala žádná nová skutečnost, nebyl důvod relativizovat žalobcovu důvěryhodnost. Žalobce dále uvedl, že v případě, že by skutečně došlo k jeho jmenování žalovanou do uvedené pozice, předložil by [anonymizováno] čestné prohlášení, jehož součástí by byla informace, že žalobce není účastníkem insolvenčního řízení, trestního vyšetřování, apod. V rámci předchozího působení u [právnická osoba] [anonymizováno] a [právnická osoba] žalobce předkládal životopis, dotazník pro [anonymizováno] ohledně předchozího působení a případných sankcích, uložených těmto společnostem. Nicméně skutečnost, že žalobce působil jako statutární orgán ve společnosti, která dostala v rámci správního řízení pokutu, neznamená dle žalobce automaticky, že je osobou nedůvěryhodnou. [anonymizováno] vyhodnotí konkrétní okolnost a pozici, přičemž od roku [rok] rozdělila účastníky na subjekty systémově závažnější a důležitější, jako jsou pojišťovny nebo penzijní fondy, a méně závažné, jako jsou třeba finanční zprostředkovatelé, a v případě, že by měla [anonymizováno] jakýkoli problém s důvěryhodností dané osoby a vyžádala by si další potřebné dokumenty. Žalobce zásah do svých osobnostních práv spatřuje v tom, že se jeho nejmenování dostalo do povědomí celého finančního trhu, neboť pojišťovací trh je malý a o všech se všechno ví. Žalobce neprošel přes [anonymizováno], aniž by měl možnost se bránit, byť s ním žalovaná po dobu 8 měsíců navázala po pracovní i osobní stránce vztah. Jinými slovy žalobce zásah spatřuje v tom, že nebyl schválen, avšak ne v procesu, který by umožnil žalobci předkládat odpovídající argumenty. Žalobce žije již tři roky v určitém vakuu, protože nemá punc důvěryhodnosti, nicméně za situace, kdy nebyl schopen se jakkoli bránit. Obsah samotného sdělení ze strany [anonymizováno] od paní [příjmení]. [příjmení] nebylo žalobci vyjeveno, [jméno] [příjmení] coby předseda představenstva žalované sdělil žalobci, že mu obsah sdělení nemůže předložit, neboť je vázán mlčenlivostí, a musí jej nejprve zažalovat. Žalobce má za to, že primární pochybení udělala v daném řízení [anonymizováno], nicméně žalobce je za této situace v pozici neobhajitelného, neboť s ním nikdo již nezahájí správní řízení, protože se ví, že nebyl schválen [anonymizováno], tudíž ho nikdo ani nejmenuje. Žalobce uvedl, že byl v poslední době celkem 2x vybrán na podobnou pozici do finančního sektoru a v obou případech byl vybrán jiný kandidát, v tuto chvíli nemá žádný regulérní zaměstnanecký poměr.

15. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom k veškerým tvrzením a argumentaci stran. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav byl prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

16. Po zhodnocení dokazování lze o skutkovém stavu učinit následující závěr: Žalobce dne [datum] obdržel od žalované dopis s označením Letter of Intent, v němž mu byl předeslán záměr žalované jmenovat žalobce do pozice člena představenstva, s účinností od července [rok] na dobu dvou let, přičemž v citovaném dopise bylo mimo jiné uvedeno, že tomuto jmenování předchází formální schválení ze strany dohledového orgánu České republiky, kterým je v daném případě [anonymizováno]. Žalobce následně působil u žalované střídavě v pozici konzultanta a vedoucího obchodního úseku žalované v období od května až do prosince roku [rok], přičemž za dobu svého působení se zúčastnil několika jednání v rámci nejužšího vedení žalované a o zamýšleném záměru jmenovat žalobce byli informováni také zaměstnanci v rámci interně vydávaného časopisu [anonymizováno] – květen [rok]. Po proběhlém jednání v [anonymizováno], předcházejícího vydání sdělení ze strany [anonymizováno] ohledně případného schválení osoby žalobce do tzv. klíčové pozice žalované, předseda představenstva žalované [jméno] [příjmení] zaslal v rámci emailové komunikace ze dne [datum] ředitelce sekce dohledu nad finančním trhem [anonymizováno], paní [jméno] [příjmení], vyjádření žalobce k diskutovaným bodům, tj. k vyvrácení pochybností [anonymizováno] v souvislosti s proběhlými správními řízeními v rámci předchozího působení žalobce coby předsedy představenstva a generálního ředitele společnosti [právnická osoba] Následně dne [datum] obdržel předseda představenstva žalované email od paní [jméno] [příjmení] s vyjádřením, že byly ze strany [anonymizováno] zjištěny závažné skutečnosti v činnosti zmiňované společnosti [právnická osoba] za dobu jeho vedení žalobcem (od roku [rok] do roku [rok]), které byly předmětem správních řízení ukončených pravomocnými rozhodnutími a uložením pokut, v důsledku čehož [anonymizováno] v závěru svého sdělení uvedla, že se žalobce jako vedoucí osoba a krizový manažer z pohledu [anonymizováno] neosvědčil a [anonymizováno] jej proto nepovažuje za důvěryhodnou osobu pro zamýšlenou pozici. Zároveň bylo deklarováno, že uvedené stanovisko je konečné a striktně důvěrné. V návaznosti na sdělení [anonymizováno] předseda představenstva žalované dne [datum] informoval žalobce o tom, že ze strany [anonymizováno] získala žalovaná negativní informaci ohledně splnění podmínky důvěryhodnosti žalobce v rámci procesu hodnocení odborné způsobilosti a důvěryhodnosti, v důsledku čehož jej nemůžo jmenovat do zamýšlené pozice člena představenstva. Předtím předseda představenstva žalované informoval v rámci interní emailové komunikace také vybrané zaměstnance žalované na vedoucích pozicích, že se navzdory dobré spolupráci s žalobcem nepodařilo získat v rámci schvalovacího procesu souhlasné stanovisko ze strany [anonymizováno] a zamýšlené jmenování žalobce do pozice člena představenstva proto neproběhne. Tato informace se také objevila v rámci žalovanou interně vydávaného časopisu [anonymizováno] – podzim [rok]. Žalobce následně podal správní žalobu na [anonymizováno], na základě níž se domáhal ochrany před nezákonným zásahem ze strany [anonymizováno] v podobě negativního sdělení vůči své osobě, přičemž žaloba, včetně následné kasační stížnosti, byla zamítnuta, a následně podaná ústavní stížnost byla pro absenci porušení základních práv žalobce odmítnuta. Žalobce se v rámci žádosti podané u [anonymizováno] domáhal sdělení informace, týkající se negativního stanoviska ve vztahu k jeho osobě, přičemž mu bylo opakovaně sděleno, že ohledně jeho osoby [anonymizováno] žádné oficiální stanovisko nevydala.

17. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok dle níže uvedených předpisů:

18. Podle ust. § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

19. Podle odst. 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

20. Podle ust. § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

21. Podle ust. § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

22. Podle ust. § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

23. Podle ust. § 7a odst. 1 ZoP tuzemská pojišťovna a tuzemská zajišťovna zajistí, aby všechny osoby s klíčovými funkcemi pojišťovny nebo zajišťovny byly způsobilé a důvěryhodné a nebyly ve střetu zájmů, který by byl na újmu jejího řádného a obezřetného řízení. Podle odst. 2 téhož ustanovení tuzemská pojišťovna a tuzemská zajišťovna bez zbytečného odkladu [obec] národní bance sdělí změny osob podle odst. 1 spolu se všemi informacemi a doklady potřebnými k posouzení, zda jsou tyto osoby způsobilé a důvěryhodné. Podle odst. 4 téhož ustanovení ten, kdo navrhuje změnu osoby člena statutárního orgánu tuzemské pojišťovny a tuzemské zajišťovny, doloží tomu, kdo o změně rozhoduje, že tato osoba splňuje požadavky podle odst. 1.

24. Podle ust. § 95 odst. 1 ZoP zjistí-li [ulice] národní banka při výkonu dohledu nad činností tuzemské pojišťovny nebo nad činností tuzemské zajišťovny porušení povinnosti, která se vztahuje k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti včetně externě zajišťovaných činností, stanovené tímto zákonem, přímo použitelným předpisem Evropské unie, kterým se řídí činnost pojišťovny nebo zajišťovny, nebo jiným právním předpisem nebo právní úpravou státu, na jehož území je činnost vykonávána, uloží bez zbytečného odkladu této pojišťovně nebo zajišťovně opatření k nápravě k odstranění nedostatků a určí k tomu přiměřenou lhůtu. Tím není dotčeno oprávnění [příjmení] národní banky uložit za toto jednání pojišťovně nebo zajišťovně pokutu podle § 120. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že jestliže osoby uvedené v § 7a odst. 1, vedoucí pobočky tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny v zahraničí nebo škodní zástupce jmenovaný pro vyřizování škod v pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nesplňují podmínku způsobilosti nebo důvěryhodnosti, nařídí [ulice] národní banka ve stanovené lhůtě provedení změny těchto osob nebo uloží zjištěný nedostatek v činnosti této pojišťovny nebo zajišťovny související s výkonem činnosti takové osoby odstranit.

25. Podle ust. § 120 odst. 2 písm. d) ZoP se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v rozporu se 7a nezajistí obsazení odpovídajícími osobami.

26. Podle ust. § 120 odst. 5 ZoP lze za přestupek podle odstavce 1 nebo 3 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč a za přestupek podle odstavce 2 nebo 4 pokutu do 50 000 000 Kč.

27. Právní posouzení důvodnosti žalobního požadavku předpokládá zhodnocení otázky, zda se žalovaná dopustila zásahu do osobnostních práv žalobce tím, že nejmenovala žalobce do zamýšlené pozice člena představenstva žalované po obdržení písemného sdělení ze strany [anonymizováno] jakožto dohledového orgánu nad činností tuzemské pojišťovny. Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti je jednání, které zasahuje do práv chráněných zákonem a je v rozporu s právy a povinnostmi původce zásahu, stanovenými právním řádem. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalovaná svým rozhodnutím porušila svou povinnost, resp. závazek vůči žalobci, a dospěl k závěru, že žalovaná svým rozhodnutím nejmenovat žalobce za člena představenstva své společnosti na základě negativního stanoviska [anonymizováno] ze dne [datum], žádnou svou povinnost, resp. závazek vůči žalobci neporušila.

28. Jak vyplývá z ust. § 7a odst. 1 ZoP pojišťovna je povinna zajistit, aby všechny osoby s klíčovými funkcemi pojišťovny byly způsobilé a důvěryhodné a nebyly ve střetu zájmů, který by byl na újmu jejího řádného a obezřetného řízení. Je tedy čistě v kompetenci pojišťovny, jak si daná pravidla zajišťující splnění této zákonné povinnosti nastaví. Žalobce byl hned v prvních krocích směřovaných vůči jeho osobě ze strany žalované, tj. v dopise Letter of Intent ze dne [datum], informován zcela jednoznačně o následném postupu směřujícím ke jmenování jeho osoby do zamýšlené funkce člena představenstva. Byť tedy v relevantním období před„ schválením své osoby“ vykonával pro žalovanou řadu významných činností a ta s ním také v rámci vzájemně prosperující spolupráce jako s budoucím členem své společnosti jednala, což ostatně ani jedna ze stran nepopřela, žalobce od počátku věděl, že jeho jmenování předchází schválení uvedeného záměru změny v tzv. klíčové funkci [anonymizováno] jakožto dohledovým orgánem tuzemských pojišťoven. Je sice pravdou, jak vyplývá rovněž z komentovaného znění k ust. § 7a ZoP, že oproti předchozí právní úpravě již není vyžadován předběžný souhlas [anonymizováno] ke změně osoby v řídící, kontrolní či jiné funkci v pojišťovně, nicméně pojišťovny by měly včas oznámit informace o všech osobách, které skutečně řídí pojišťovnu spolu se všemi informacemi potřebnými k posouzení, zda jsou způsobilé a bezúhonné, a v případě, že orgán dohledu dojde k závěru, že daná osoba nesplňuje požadavky na bezúhonnost a způsobilost podle směrnice [anonymizována dvě slova], měl by mít daný orgán dohledu pravomoc vyžadovat od pojišťovny, aby byla taková osoba nahrazena. V tomto konkrétním případě žalovaná jednala v rámci svých interně pravidel nastavených ve vztahu k ust. § 7a odst. 1 ZoP, tj. byť povinnost tzv. předběžného schválení dosazované osoby do klíčové funkce není zákonem stanovena a [anonymizováno] jakožto dohledový orgán jedná až ex post, tj. po samotném jmenování, není zároveň možné takovýto postup v rámci schvalovacích procesů uvnitř společnosti vynucovat. Jinými slovy na takovýto postup neexistoval právní nárok. Pakliže žalovaná uvedený postup komunikovala vůči žalobci a ten byl o takových krocích předem obeznámen, musel, resp. měl a mohl počítat i s variantou, že k předmětnému schválení ze strany [anonymizováno] nemusí dojít. Celého procesu předcházejícímu výslednému sdělení [anonymizováno] byl žalobce účasten a v rozporu s tím, co bylo z jeho strany uvedeno, vyjádřil se k jednotlivým diskutovaným bodům a dle emailové komunikace ze strany [jméno] [příjmení] ze dne [datum] je zjevné, že i samotná žalovaná měla zájem na tom, aby žalobce ze strany [anonymizováno] získal potřebné pozitivní hodnocení, neboť jak ze samotných vyjádření stran, tak i z následné emailové komunikace bylo zřejmé, že byla žalovaná se prací žalobce po pracovní i osobní stránce spokojena. Tím, že žalovaná získala jednoznačně negativní vyhodnocení důvěryhodnosti a způsobilosti k osobě žalobce, které bylo navíc deklarováno jako konečné, zachovala se jednak v souladu s předem nastavenými interními pravidly společnosti (které byly předem známy i žalobci) a jednak v souladu s ust. § 7a odst. 1 ZoP ve spojení s prevenční povinností v rámci péče řádného hospodáře, neboť dle obsahu sdělení bylo zcela zjevné, že v případě, že by došlo ke jmenování žalobce členem představenstva, [anonymizováno] by následně postupovala dle ust. § 95 odst. 1, resp. 2 ZoP. Žalovaná poté upuštění od záměru jmenovat žalobce komunikovala emailem ze dne [datum] vůči svým vedoucím zaměstnancům, a to s politováním k dané situaci, kdy [jméno] [příjmení] coby předseda představenstva v předmětném emailu výslovně uvedl, že je mu to osobně velmi líto, neboť žalobce za dobu svého působení ve společnosti žalované odváděl výbornou práci, přičemž byl přesvědčen, že by žalobce do společnosti zapadl jak odborně, tak i po lidské stránce. Následně byla informace o nerealizaci původního záměru změny v osobě člena představenstva uveřejněna také v rámci interně vydávaného časopisu žalované, což soud hodnotí jako zcela logický krok vzhledem k tomu, že žalobce v rámci společnosti působil již nějakou dobu a ostatní zaměstnanci jej znali. I s ohledem na tyto skutečnosti nemá soud za to, že by žalovaná tímto svým jednáním přispěla k poškození pověsti žalobce v rámci pracovního trhu, když ve všech svých uvedených krocích postupovala zcela odpovídajícím a, přímo ve vztahu k žalobci, veskrze pozitivním způsobem.

29. S ohledem na závěr soudu, uvedený výše, tedy že jednáním žalované nedošlo k porušení závazku vůči žalobci, soud proto rovněž neshledal, že došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce ve smyslu ust. §§ 81 a 82 o. z., neboť k uvedenému je potřeba přistoupit z hlediska kauzality, tj. kde není příčina (porušení závazku v daném případě), nemůže nastat ani odpovídající následek (zásah do osobnostních práv). Z tohoto důvodu se soud případným porušením pověsti žalobce a nároků vyplývajících z tohoto porušení dále podrobněji nezabýval.

30. Ze všech těchto důvodů soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodnul soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a ve věci plně úspěšné žalované přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení byla stanovena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (a. t.). Náklady žalované jsou tvořeny odměnou zástupce žalovaného za celkem 3 úkony právní služby po 2 500 Kč za 1 úkon, stanovenou podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. d) a § 7 a. t., dále hotovými výdaji zástupce žalované dle § 13 a. t. za 3 úkony právní služby po 300 Kč. Náhrada nákladů byla zástupci žalované přiznána dle § 11 AT za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na ústním jednání soudu dne [datum]. Dále náleží zástupci žalobce i náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 1 764 Kč Celkem bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 164 Kč.