19 C 374/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa o vypořádání zaniklého společného jmění manželů,

I. Žaloba s návrhem, aby soud způsobem navrženým v žalobě vypořádal zaniklé společné jmění manželů, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 12. 2018, domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“), které zaniklo ke dni 30. 12. 2015, tedy právní mocí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 12. 2015, č. j. 19 C 112/2015-26, jímž bylo manželství účastníků rozvedeno. Žalobkyně uvedla, že se s žalovaným dohodla na smírném řešení vypořádání SJM, podle něhož jí žalovaný přislíbil zaslat na účet polovinu společných úspor za dobu trvání manželství ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný poté předložil žalobkyni mimo jiné návrh majetkové dohody s tím, že se jedná o formální právní krok vedoucí ke smírnému rozvodu manželství. Žalobkyně, důvěřujíc žalovanému, tuto dohodu dne 20. 3. 2015 podepsala, aniž by si byla vědoma možné výše skutečných úspor, neboť žalovaný jí přislíbil podporu a finanční pomoc rodině. Tento příslib žalovaný potvrzoval dodržováním dohody ohledně péče o nezletilé děti a také pravidelnými platbami ve výši 10 000 Kč na domácnost v období od dubna do listopadu roku 2015. Žalovaný však žalobkyni v dubnu roku 2015 poslal bez dalšího vysvětlení pouze 700 000 Kč a částku 300 000 Kč odmítl žalobkyni vyplatit. K tomu dále žalobkyně uvedla, že ústní dohodu i písemnou majetkovou dohodu uzavřela s žalovaným v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, neboť dosahované příjmy žalovaného byly podstatně vyšší, než navrhované vypořádání bývalých manželů. Tuto skutečnost však žalobkyně zjistila až v průběhu opatrovnického řízení. Žalovaný tak přiměl žalobkyni v rozporu s dobrými mravy k uzavření pro ni nevýhodné dohody o majetkovém vypořádání manželů. Dne 25. 6. 2015 proto žalobkyně oznámila neplatnost majetkové dohody ze dne 20. 3. 2015. Protože žalobkyně nebyla obeznámena s výší úspor, vyzývala žalovaného k předložení výpisů z bankovních účtů, avšak bezúspěšně. Dále žalobkyně žádala o vrácení nespotřebované části finančního daru poskytnutého žalobkyni ve výši 60 000 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného ke smírnému řešení dne 23. 10. 2018 a její právní zástupkyně dne 12. 12. 2018 Tyto výzvy byly žalovaným odmítnuty s tím, že již není ze SJM co vypořádat. Proto žalobkyně podala tuto žalobu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě učinil nesporným, že manželství bylo rozvedeno a že žalobkyně od něj obdržela částku 700 000 Kč. Žalovaný však nesouhlasí s tím, že se zavázal žalobkyni vyplatit 1 000 000 Kč, neboť společné úspory nedosahovaly ke dni zániku SJM takové výše, aby bylo možné takovou částku žalobkyni vyplatit. Žalovaný uvedl, že žalobkyně souhlasila s návrhem žalovaného na nesporný rozvod s tím, že se předem dohodnou na úpravě poměrů k nezletilým dětem a na rozdělení společného majetku. [ulice] roku 2014 zcela konkrétně řešili vypořádání majetku a svou dohodu vtělili do dohody o úpravě majetkových poměrů. Dohoda tak byla uzavřena po jejím předchozím projednání a za podmínek příznivých pro žalobkyni, neboť mimo jiné měla do vlastnictví žalobkyně připadnout pouze aktiva (ve výši 700 000 Kč), kdežto žalovaný se zavázal též k přijmutí pasiv, jejichž hodnota ke dni zániku SJM dosahovala výše cca 500 000 Kč. Žalovaný tedy nesouhlasí s tím, že by se žalobkyni pokusil v rozporu s dobrými mravy přimět k uzavření nevýhodného majetkového vypořádání. Dne 25. 6. 2015 pak žalobkyně od dohody o úpravě majetkových poměrů odstoupila, s odůvodněním, že ji žalovaný uvedl v omyl a zatajil část svých příjmů. S tím žalovaný též nesouhlasí a uvádí, že se jednalo o nedorozumění způsobené při jednání před opatrovnickým soudem dne 2. 6. 2015, sp. zn. 0 P 89/2015, kdy soudce přečetl průměrnou měsíční mzdu žalovaného, která obsahovala též roční mimořádné nenárokové odměny. Protože jednání již přesáhlo vymezený čas a bylo u svého konce, neopravoval žalovaný výrok soudce o jeho měsíčních příjmech. Žalovaný uvádí, že žalobkyně nemohla být uvedena v omyl, když sama měla k dispozici doklady o výši měsíční čisté mzdy žalovaného. Dále žalovaný nesouhlasí s tvrzením, že žalobkyně nebyla informována o výši společných úspor, neboť žalobkyně nikdy neměla zájem se s nimi seznámit. Žalovaný žalobkyni předal jí žádané výpisy z bankovních účtů. Po zániku SJM nejednal žalovaný tak, že by neoprávněně nakládal se společnými úsporami. Žalovaný tedy shrnuje, že podle jeho názoru neměla žalobkyně důvod od dohody o úpravě majetkových poměrů odstoupit. Podle žalovaného byla dohoda uzavřena platně, byly dodrženy všechny formální a obsahové náležitosti, jež vyžaduje ustanovení § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a dohoda nabyla účinnosti dnem právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. Touto dohodou tak došlo k vypořádání veškerého SJM. Obsah dohody byl naplněn, když si žalobkyně a žalovaný rozdělili majetek, který byl předmětem dohody, a když splnili ujednání dohody ohledně úpravy bydlení a vzájemné vyživovací povinnosti. Obsah dohody byl též naplněn ohledně majetkových a závazkových vztahů ode dne uzavření dohody do právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Žalovaný netají žádný majetek, dohoda o vypořádání SJM postihuje veškerý majetek, který žalobkyně a žalovaný za trvání manželství nabyli. Žalovaný doplnil, že ke dni zániku SJM se na bankovních účtech nacházelo 1 603 557 Kč, přičemž do SJM vnesl žalovaný 197 401 Kč. Po odečtení této částky byla výše úspor na bankovních účtech 1 406 156 Kč a žalovaný žalobkyni vyplatil polovinu, tedy 703 078 Kč. Žalovaný dále uvedl, že jednání žalobkyně, kdy podala žalobu na vypořádání SJM tři dny před uplynutím tříleté lhůty od zániku SJM, je nemravné. Pokud se jedná o částku 60 000 Kč, uvádí žalovaný, že dar dostali od rodičů žalobkyně oba manželé společně. Částku 40 000 Kč použili žalobkyně a žalovaný na nákup kotle na chalupu v obci [obec] a částku 60 000 Kč použil žalovaný k zajištění vlastního bydlení poté, co opustil společnou domácnost. Žalovaný doplňuje, že je nadbytečné, aby soud zjišťoval u peněžních ústavů a v evidenci motorových vozidel a v dalších evidencích majetek žalovaného, neboť veškeré jmění, které spadalo do SJM je uvedeno v dohodě o úpravě majetkových poměrů. Žalobkyně se vyjádřila k námitce žalovaného, kterou zpochybnil její odstoupení od smlouvy, tak, že podepsala majetkovou dohodu, aniž by v ní byla uvedena konkrétní částka vypořádacího podílu pro manželku. Žalobkyně vycházela z toho, že výše příjmů měla činit cca 60 000 Kč až 70 000 Kč měsíčně. Při podpisu dohody pak žalovaný žalobkyni sdělil, že jí vyplatí částku 1 000 000 Kč. Když jí poté na účet přišlo pouze 700 000 Kč, sdělil žalovaný k dotazu žalobkyně, že zbytek společných úspor na jeho účtech byl již za trvání manželství spotřebován. Až u opatrovnického soudu žalobkyně zjistila, že výše měsíčního příjmu včetně odměn žalovaného činila 130 000 Kč až 170 000 Kč. Tato skutečnost má podle žalobkyně podstatný vliv na skutečnou výši úspor. Žalobkyně nikdy neměla přístup k účtům žalovaného a žalovaný ji nikdy neinformoval o hospodaření a způsobu nakládání se společnými úsporami. Žalobkyně tak neměla žádnou možnost ověřit si skutečnou výši příjmů žalovaného a posoudit tak skutečnou výši úspor. Protože žalovaný nepředložil žalobkyni své výpisy z účtů ani po konání jednání opatrovnického soudu, odeslala žalobkyně žalovanému oznámení o neplatnosti majetkové dohody účastníků s odůvodněním, že byla uvedena v omyl co do výše mzdy žalovaného. Právní jednání je dle žalobkyně neplatné, neboť se příčí dobrým mravům podle § 580 o. z., a to z důvodu, že žalovaný opakovaně a po dlouhou dobu neplnil svou zákonnou povinnost sdělovat manželce skutečnou výši svého příjmu včetně odměn. Právní jednání je též neplatné z důvodu uvedení žalobkyně žalovaným v omyl podle § 583 o. z., přičemž se jedná o omyl podstatný. Svým jednáním se žalovaný pokoušel patrně zakrýt skutečnost o existenci vyšších společných úspor, než tvrdil žalobkyni. Pokud by žalobkyně znala skutečnou výši společných úspor, tak by majetkovou dohodu nepodepisovala. K tomu žalobkyně uvádí, že dohoda neměla všechny obsahové náležitosti, když v ní nebylo uvedeno konkrétní ujednání o výši vypořádacího podílu manželky a skutečné výše společných úspor, a dohoda nenabyla účinnosti, neboť od ní žalobkyně odstoupila. Dohoda je tak absolutně neplatná. Soud ke zjištění skutkového stavu věci provedl následující důkazy: Z dohody o úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství (dále též jen„ dohoda“ či„ majetková dohoda“) soud zjistil, ji účastníci uzavřeli dne 20. 3. 2015 jako zákonný předpoklad rozvodu jejich manželství bez zjišťování příčin rozvratu manželství podle ust. § 757 o. z. Podle čl. 19 nabývá dohoda platnosti dnem jejího podpisu oběma účastníky smlouvy a účinnosti dnem, který je shodný se dnem, kdy nabude právní moci rozsudek o rozvodu jejich manželství. K vypořádání movitých věcí je v čl. 2 dohody uvedeno, že do výlučného vlastnictví manželky náleží osobní automobil Renault Megane Grandtour, [registrační značka], [VIN kód], a veškeré vybavení bytové jednotky [rok] v budově [adresa], zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, pro obec Prahu, [katastrální uzemí] ([ulice a číslo], [obec a číslo], PSČ [PSČ]). V čl. 3 dohody je pak uvedeno, že do výlučného vlastnictví manžela náleží osobní automobil Volkswagen Golf Variant [registrační značka], [VIN kód], motocykl Yamaha TW, [registrační značka] [VIN kód], motocykl Yamaha XJ6S, [registrační značka] [VIN kód]. K vypořádání finančních prostředků na bankovních účtech je v čl. 5 uvedeno, že do výlučného vlastnictví manželky náleží zůstatek na bankovním účtu č. [bankovní účet]. V čl. 6 je uvedeno, že do výlučného vlastnictví manžela náleží zůstatek na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], č. [bankovní účet], č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] vedených u [právnická osoba] a zůstatek na individuálním účtu účastníka penzijního připojištění [číslo] vedeném u [právnická osoba] Závazky byly v čl. 8 dohody vypořádány tak, že je manžel povinen splácet a zcela uhradit závazky na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], na účtu [číslo] meziúvěrovém účtu [číslo] vedených u [právnická osoba] Z oznámení o neplatnosti dohody datovaného 25. 6. 2015 soud zjistil, že žalobkyně tímto sdělila žalovanému, že považuje majetkovou dohodu za neplatnou a to z důvodu, že při jednání opatrovnického soudu zjistila, že byla uvedena v omyl, co do výše mzdy, kdy na místo žalovaným uváděných 60 000 Kč měsíčně dosahoval příjem žalovaného 130 000 Kč až 170 000 Kč. Z oznámení o neplatnosti dohody ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že jej žalobkyně adresovala zdejšímu soudu a uvedla v něm, že byla uvedena v omyl a proto považuje majetkovou dohodu za neplatnou. Zároveň uvedla, že se účastníci budou pokoušet o uzavření dohody nové. Z vyjádření žalovaného ze dne 19. 8. 2015 ke stanovisku žalobkyně ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že v něm žalovaný uvedl popis vzniku Dohody a dále skutečnosti, jež ho vedly k tomu, že neopravil soudce při jednání před opatrovnickým soudem, když přečetl hrubou mzdu žalovaného, která obsahovala též roční mimořádnou nenárokovou odměnu. Dále žalovaný v tomto vyjádření uvedl, že respektuje stanovisko žalované, že dohodu považuje za neplatnou, avšak nesouhlasí s tím, že by ji uvedl v omyl. Z emailové komunikace ze dne 24. 8. 2015 adresované žalovaným žalobkyni soud zjistil, že její přílohou jsou 3 tabulky. Za rok 2013 je v kolonce„ na účet“ uvedena částka 985 175 Kč a v kolonce„ odměny“ částka 97 138 Kč. Za rok 2014 je v kolonce„ na účet“ uvedena částka 1 397 157 Kč Kč a v kolonce„ odměny“ částka 600 658 Kč. Za 7 měsíců roku 2015 je v kolonce„ na účet“ uvedena částka 897 080 Kč a v kolonce„ odměny“ částka 519 160 Kč. Po doplnění důkazu žalovaným soud zjistil, že v kolonce„ na účet“ je uvedena čistá mzda žalovaného a odměny jsou vedeny jako„ brutto“. Z dopisu ze dne 15. 10. 2015 soud zjistil, že jím žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala žalovaného ke sdělení informací ohledně hospodaření se SJM a ke sdělení informací o měsíčních nezbytných nákladech za účelem možné dohody. Z dopisu ze dne 23. 10. 2015 soud zjistil, že jej adresoval obecný zmocněnec žalovaného právní zástupkyni žalobkyně. V něm uvedl, že žalovaný hradí 40- 45% svého průměrného měsíčního příjmu k rukám žalobkyně, a to na výživné dětí 20 000 Kč, příspěvek žalobkyni 10 000 Kč a též na všechny mimoškolní aktivity dětí. Životní úroveň žalobkyně, kdy užívá vlastní zrekonstruovaný byt, není zatížena žádným ze společných závazků, disponuje téměř polovinou společných úspor a měsíčně je k jejím rukám hrazeno výše uvedených 30 000 Kč, je tak vyšší než životní úroveň žalobce, který nemá vlastní nemovitost, a ze svého příjmu hradí 30 000 Kč k rukám žalobkyně, náklady na vlastní bydlení a veškeré společné závazky. Požadavek žalobkyně, aby jí žalobce platil částku 40 000 Kč měsíčně je nepřiměřený k výši jeho platu a měsíčním výdajům, které platí. Stejně tak je nepřiměřený požadavek na úhradu dalších 300 000 Kč, neboť žalobkyně téměř polovinu společných úspor již obdržela. Žalovaný navrhnul dohodu o úpravě majetkových poměrů a to ve znění dohody uzavřené dne 20. 3. 2015 s tím, že bude k rukám žalobkyně platit v době před rozvodem a šest měsíců po rozvodu měsíční příspěvek na její výživu ve výši 10 000 Kč. Z protokolu o jednání ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 19 C 112/2015, a z rozsudku ze dne 1. 12. 2015, č. j. 19 C 112/2015-26, soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno podle § 755 o. z. se zjišťováním příčin rozvratu manželství. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 12. 2015. Z dopisu ze dne 23. 10. 2018 soud zjistil, že jím žalobkyně navrhla žalovanému uzavření nové dohody o vypořádání SJM. [příjmení] jiné v něm uvedla, že žádá žalovaného o doplacení 300 000 Kč tak, aby byla dodržena ústní dohoda, podle níž měla žalobkyně obdržet vypořádací podíl 1 000 000 Kč. Z dopisu ze dne 21. 11. 2018, který žalovaný adresoval žalobkyni, soud zjistil, že žalovaný nepřistoupil na návrh dohody žalobkyně ze dne 23. 10. 2018. V dopise mimo jiné uvedl, že si nevzpomíná, že by s žalobkyní jednal o vypořádacím podílu ve výši 1 000 000 Kč, neboť částkou 2 000 000 Kč v době vypořádání majetku ani nedisponoval. Dále v dopise uvedl, že ctí majetkovou dohodu, kterou si s žalobkyní ještě před rozvodem odsouhlasili a proto tímto považuje majetkové vypořádání za konečné a sepisování dalších písemných dohod vzhledem k uplynulému času za nadbytečné. Z emailové komunikace adresované právní zástupkyní žalobkyně žalovanému ze dne 12. 12. 2018 soud zjistil, že žalobkyně upozorňuje žalovaného, že nedojde-li k dohodě, podá žalobu na vypořádání SJM. Z odpovědi žalovaného na tento email ze dne 17. 12. 2018 soud zjistil, že podmínky požadované žalobkyní jsou pro žalovaného neakceptovatelné. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], pod názvem„ [příjmení] [jméno]“, soud zjistil, že v období od 1. 3. 2015 do 31. 3. 2015 byl konečný zůstatek 11 310,51 Kč. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], pod názvem„ [příjmení] [jméno]“, soud zjistil, že v období od 1. 3. 2015 do 31. 3. 2015 byl konečný zůstatek 47 413,83 Kč. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], pod názvem„ [příjmení] [jméno]“, soud zjistil, že v období od 1. 3. 2015 do 31. 3. 2015 byl konečný zůstatek 464 605 Kč. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], soud zjistil, že ke dni 18. 7. 2003 byl jeho stav ve výši 197 401,58 Kč a ke dni 20. 3. 2015 byl jeho stav 506 829,25 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmů za rok 2014, obsaženého ve spisu zdejšího soudu pod sp. zn. 0 P 89/2015, soud zjistil, že průměrný měsíční„ čistý“ příjem žalovaného činil 121 321,50 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmů za měsíce leden až duben roku 2015, obsaženého ve spisu zdejšího soudu pod sp. zn. 0 P 89/2015, soud zjistil, že průměrný měsíční„ čistý“ příjem žalovaného činil 169 373,80 Kč. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že původně se ústně dohodli s žalovaným tak, že společný majetek bude rozdělen napůl, přičemž jí žalovaný sdělil částku 1 000 000 Kč. Dohodli se na rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu. Dohodu podepsala, protože byla v časové i finanční tísni, neboť nedisponovala žádným účtem, od dubna však měla přislíbeno, že na svém účtu bude mít výživné pro děti a 1 000 000 Kč. Když došlo k převodu pouze částky 700 000 Kč, sdělil jí žalovaný k dotazu ohledně zbylých 300 000 Kč, že tato částka byla spotřebována. Dále měla žalobkyně představu, že plat žalovaného je 60 000 Kč, což též uváděl jako důvod k výplatě 20 000 Kč výživného a 10 000 Kč na společnou domácnost. Až u opatrovnického soudu se dozvěděla, že nezapočítával do platu své roční odměny, průměrný plat se tak zdvojnásobil. Vzhledem k ústní dohodě o výplatě 1 000 000 Kč, kterou žalovaný nedodržel, od majetkové dohody odstoupila, protože byla uvedena v omyl a cítila se podvedena. Žalobkyně pouze požaduje doložení důkazů o tom, jak bylo 300 000 Kč spotřebováno, což jí do dnešního dne doloženo nebylo. K dotazům soudu žalobkyně uvedla, že při sjednání dohody nebyla právně zastoupena, že jí žalovaný utvrdil, že majetkovou dohodu může podepsat tak, jak byla navržena, že vše splní. Požadovala doplnění částky 1 000 000 Kč do dohody jako vypořádací podíl, k tomu však nedošlo, neboť žalovaný žalobkyni ujistil, že dojde ke spravedlivému dělení půl na půl všech finančních prostředků, což byl podle žalovaného 1 000 000 Kč, neboť k dispozici byly celkově 2 000 000 Kč. K dotazům ze strany žalující žalobkyně uvedla, že nebyla zaměstnaná, neměla žádné rodinné úspory, měla pouze k dispozici účet s debetní kartou, z něhož pokrývala běžné náklady společnosti, přičemž debetní karta končila v březnu 2015 a bez podepsané dohody hrozilo, že zůstane zcela bez prostředků. Dále uvedla, že odhaduje výši úspor skoro na 3 000 000 Kč za čtyři roky zpětně. Toto si však (vč. výše příjmů žalovaného) nemohla ověřit, jelikož neměla přístupy k žádným účtům a o výpisy před uzavřením dohody nežádala, neboť důvěřovala tomu, že dojde k naplnění ústní dohody. K dotazům ze strany žalované žalobkyně uvedla, že celkové výdaje domácnosti se mohly pohybovat okolo 50 000 Kč měsíčně bez nákladů na leasing, náklady na dovolenou jednou ročně činily asi 70 000 Kč. Žalobkyně neměla důvod žádat o výpisy z účtu, k němuž měla debetní kartu, neboť jej brala tak, že ho má k dispozici od žalovaného, který to měl pod kontrolou a spravoval všechny výpisy z účtu. Nezajímala se, kolik je na účtu k dispozici peněz, neboť finanční prostředky na nákupy na účtu vždycky byly. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že podle něj nikdy nebyla řeč o 2 000 000 Kč, neboť z podkladů ve spisu je zřejmé, že taková částka na účtech, kterými disponoval, nikdy nebyla. Odmítá tvrzení, že by žalobkyni sdělil, že polovina rovná se 1 000 000 Kč [ulice] výdaje domácnosti se rovnaly jeho průměrnému měsíčnímu výdělku, bez nenárokových odměn. Žalovaný zdůraznil, že jeho příjem byl jediným příjmem manželů, přičemž příjmy a výdaje byly v zásadě jedna ku jedné. Z odměn, které žalovaný dostal jednou za rok, pak byly hrazeny dovolené či nová auta. Žalovaný si nepamatuje, že by zaznělo, že 300 000 Kč spotřeboval, což potvrzuje to, že na účtech nikdy 2 000 000 Kč neměl. K dotazům soudu žalovaný uvedl, že při podpisu majetkové dohody byl k dispozici excelový součet všech aktiv. Žalovaný neví, zda tyto údaje v písemné podobě posílal žalobkyni, ale sdělil je žalobkyni před uzavřením dohody minimálně ústní formou. V tomto excelovém součtu bylo uvedeno přibližně 1 600 000 Kč, přičemž 200 000 Kč žalovaný již přinesl do manželství, zbytek vznikl za SJM. Ten byl vydělen dvěma a v zásadě obratem jej žalovaný zaslal žalobkyni. Žalovaný zdůraznil, že právě odměny způsobily ten velký zůstatek, který si nakonec žalobkyně a žalovaný rozdělili. Spotřeba rodinné domácnosti byla veliká, takže uspořit měsíčně desetitisíce či statisíce nebylo možné. Žalovaný nastoupil na post, který byl odměňován, až v roce 2012 Částky k vypořádání žalovaný do dohody nezačlenil, neboť věděl, k čemu se zavázal a nikomu není nic do toho, co si rozděluje. Z dnešního pohledu to považuje za chybu. K dotazům ze strany žalující žalovaný uvedl, že na účet, k němuž měla žalobkyně přístup, zasílal zaměstnavatel jeho pravidelné výdělky, [příjmení] ke kartě žalobkyně nikdy neznal. Žalovaný dále uvedl, že úvěry byly sjednány za účelem rekonstrukce nemovitosti k rekreačním účelům rodiny, k dnešnímu dni v nich již žalobkyně nefiguruje. Návrh dohody o vypořádání majetku sestavil pan doktor [anonymizováno], byla doplňována po faktické stránce a byly do ní zakomponovány připomínky žalobkyně. Žalovaný si však nepamatuje, zda náležitosti majetkové dohody řešil s žalobkyní písemně, či ústně. Z dalších provedených důkazů (návrh na schválení dohody rodičů o úpravě poměrů k nezletilým dětem, protokol o jednání ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 0 P 89/2015) soud nezjistil žádné relevantní informace pro projednávanou věc. Provedení dalších důkazů pak soud jako nadbytečné odmítl. Soud dospěl ke skutkovému závěru, podle něhož žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 3. 2015 dohodu o úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství. Dne 25. 6. 2015 žalobkyně prohlásila, že tuto dohodu považuje za neplatnou. Rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. 19 C 112/2015-26, jež nabyl právní moci dne 30. 12. 2015, bylo manželství účastníků rozvedeno se zjišťováním příčin rozvratu manželství dle § 755 o. z. Mezi účastníky dosud nedošlo k uzavření jiné dohody o vypořádání společného jmění bývalých manželů. Pro právní závěr o důvodnosti žaloby je nejprve třeba posoudit otázku, zda byla žalobkyně uvedena v omyl a tedy zda je předmětná majetková dohoda neplatná. Podle ust. § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Podle ust. § 584 odst. 1 o. z. týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu. Žalobkyně uvedla, že byla žalovaným uvedena v omyl, přičemž se jedná o omyl podstatný, když jí žalovaný zatajil informace o jeho skutečných příjmech, což má vliv na výši společných úspor manželů. S tímto tvrzením žalobkyně se však soud neztotožnil, neboť z provedených důkazů je zřejmé, že sama žalobkyně se během manželství aktivně o výši příjmů žalovaného, stejně jako o výši společných úspor, nezajímala. Žalobkyně ani nevyužila možnosti žádat po žalovaném výpisy z účtu před sjednáním dohody, a zanedbala pro ni ve věci objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002). O tyto výpisy začala žádat až poté, kdy při jednání opatrovnického soudu zjistila skutečnost, že žalovaný kromě výplaty obdržel také odměny. Podle soudu tedy žalobkyně nebyla žalovaným uvedena v omyl a nelze tedy dovozovat neplatnost uzavřené dohody. Ze stejných důvodů nelze považovat dohodu za příčící se dobrým mravům z důvodu, že žalovaný nesděloval žalobkyni výši svých příjmů, když žalobkyně zjevně o tyto informace nejevila v průběhu manželství zájem. Majetková dohoda uzavřená dne 20. 3. 2015 je tak platná. Soud se ani neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že dohoda je neúčinná, neboť od ní odstoupila. Z předložených důkazů je zřejmé, že žalobkyně od smlouvy neodstoupila, ale prohlásila tuto za neplatnou a to z důvodu uvedení v omyl. Touto skutečností se však soud zabýval již v předchozím odstavci odůvodnění. Pokud jde o ústně domluvenou částku vypořádacího podílu ve výši 1 000 000 Kč, nemá soud za prokázané, že k takové dohodě skutečně došlo. Z výslechu účastníků vyplynulo, že jejich úmyslem, potažmo cílem bylo rozdělit finanční prostředky v SJM na polovinu. Ačkoli soud připouští, že se mohlo jednat o orientační částku, kterou žalovaný žalobkyni sdělil před uzavřením majetkové dohody, nelze uzavřít, že vypořádání pro žalobkyni ve výši 1 000 000 Kč bylo akceptováno oběma stranami sporu. Tuto částku navíc účastníci ani do dohody nezačlenili, přestože ji připomínkovali. Nadto připouští-li žalobkyně, že o financích v rámci SJM měl přehled žalovaný, ztotožnil se soud s jeho argumentací, že tuto částku nemohl žalobkyni přislíbit, když na účtech byla vedena částka v souhrnu nižší než 2 000 000 Kč. Jedná-li se o tvrzení žalobkyně, podle něhož dohoda nemá všechny obsahové náležitosti, neboť v ní nebylo uvedeno konkrétní ujednání o výši vypořádacího podílu manželky a skutečná výše společných úspor, má soud za to, že toto neobstojí. Přestože v majetkové dohodě nebyla uvedena konkrétní výše vypořádacího podílu, lze z dohody jasně seznat, kterých bankovních účtů se vypořádání týká a k jakému dni (20. 3. 2015) mají být příslušné finanční prostředky na předmětných bankovních účtech vypořádány. Závěrem se zabýval soud otázkou, zda je dohoda o úpravě majetkových poměrů účinná i přes to, že došlo k rozvodu manželství podle § 755 o. z. a nikoli podle § 757 o. z. V této dohodě účastníci uvedli, že ji uzavírají jako zákonný předpoklad rozvodu manželství bez zjišťování příčin rozvratu manželství podle ustanovení § 757 o. z. Dále v dohodě uvedli, že nabývá platnosti dnem jejího podpisu oběma účastníky smlouvy a účinnosti dnem, který je shodný se dnem, kdy nabude právní moci rozsudek o rozvodu jejich manželství. Soud, vědom si závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2529/2019, se zabýval výkladem předmětného právního jednání, tedy dohody o úpravě majetkových poměrů. Podle ust. § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle ust. § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec první). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec druhý). Obsah majetkové dohody, jak bylo uvedeno výše, naznačuje, že byla uzavřena jako podklad pro dohodnutý nesporný rozvod ve smyslu § 757 o. z. Zároveň bylo v závěru ujednáno, že dohoda nabývá účinnosti dnem právní moci rozvodu manželství bez dalších podmínek. Soud ve smyslu rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 2529/2019 provedl výklad právního jednání – majetkové dohody a zohlednil i další okolnosti věci. Pokud se jedná o finanční vypořádání, účastníci se shodli na tom, že finanční prostředky v SJM mají být rozděleny na polovinu, což předmětná dohoda reflektuje. Přestože došlo ke zpochybnění platnosti dohody a následnému spornému rozvodu podle § 755 o. z., účastníci se dohodou fakticky řídili, když majetek v SJM podle ní rozdělili. Žalobkyně navíc v žalobě navrhuje, aby bylo„ nevypořádané“ SJM rozděleno ve své podstatě shodně jako v předmětné dohodě, přičemž jedná-li se o finanční prostředky v SJM, požadovala, aby soud zjistil jejich výši a jednu polovinu přikázal žalobkyni. Soud nemohl ani přehlédnout, že po rozvodu manželství byla žalobkyně téměř dva a půl roku nečinná a předmětnou žalobu na vypořádání SJM podala těsně před uplynutím lhůty. Soud má tak za to, že i za situace, kdy došlo k rozvodu podle § 755 o. z., účastníci dohodou byli vázáni a podle ní upravili své majetkové poměry a tato dohoda je tedy platná a účinná. Jedinou skutečností, která vedla ke zpochybnění dohody, bylo to, že žalobkyně neměla skutečnou představu o příjmu žalovaného. Tímto se však soud zabýval již v předchozí části odůvodnění. S ohledem na závěry shora uvedené soud žalobu o vypořádání SJM jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl, když shledal, že zaniklé SJM již bylo dříve vypořádáno dohodou. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že právo na náhradu nákladů řízení by v této věci měl zcela úspěšný žalovaný (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Ten se ale práva na náhradu nákladů řízení výslovně při jednání konaném dne 13. 4. 2021 vzdal, tedy soud o nich rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.