19 C 384/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Hrčkové a přísedících JUDr. Heleny Adamové a Mgr. Ireny Filařové Nucové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 1 577 421 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 577 421 Kč s úrokem z prodlení,ve výši 8,5 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení,ve výši 8,5 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení,ve výši 11,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení,ve výši 11,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 2. 2022 do zaplacení,ve výši 11,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení,ve výši 11,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 4. 2022 do zaplacení,ve výši 11,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení,ve výši 11,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 7. 2022 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 9. 2022 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 11. 2022 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 12. 2022 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 1. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 2. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 3. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 4. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 5. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 6. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 630 Kč od 11. 9. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení,ve výši 15 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 12. 2023 do zaplacení,ve výši 14,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 1. 2024 do zaplacení,ve výši 14,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení,ve výši 14,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 3. 2024 do zaplacení,ve výši 14,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení,ve výši 14,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení,ve výši 14,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení,ve výši 12,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 7. 2024 do zaplacení,ve výši 12,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 8. 2024 do zaplacení,ve výši 12,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení,ve výši 12,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení,ve výši 12,75 % ročně z částky 42 633 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 79 472 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 1 577 421 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalobce je od 1. 1. 2000 u žalované zaměstnán na pozici zástupce žalované na území České republiky. Dopisem ze dne 2. 3. 2004 byl ze strany žalované pracovní poměr žalobce ukončen. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo určeno, že skončení pracovního poměru žalobce u žalované dopisem ze dne 2. 3. 2004 je neplatné. Od té doby žalovaná nepřiděluje žalobci práci, přestože ke dni podání žaloby nebyl pracovní poměr doposud platně ukončen. Žalobce proto již v minulosti, a to za období od 5. 3 .2004 do 31. 3. 2006, uplatnil úspěšně vůči žalované nárok na náhradu mzdy ve výši 1 063 971 Kč (rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Žalobce následně vůči žalované úspěšně uplatnil další nároky na náhradu mzdy. Ve věci bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 7. 5. 2022, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu mzdy za období 3/2019-9/2021 ve výši 1 321 623 Kč s přísl. V předmětné věci se žalobce domáhá náhrady mzdy za období 10/2021–10/2024, tj. za dalších 36 měsíců. Vycházeje z částky průměrného hrubého měsíčního výdělku žalobce u žalované 42 633 Kč se domáhá celkové částky ve výši 1 577 421 Kč s přísl. S ohledem zjevnou bezúčelnost zaslání výzvy k uhrazení této částky žalovanou žalobce tuto výzvu žalované v předmětné věci již znovu neodesílal. Žalobce ji totiž minulosti opakovaně neúspěšně vyzýval, přičemž tato nikdy na výzvy nereagovala, zejména žalobci neuhradila jeho nároky, a to ani zčásti. S nároky žalobce je přitom žalovaná prokazatelně seznámena, a to i s ohledem na její aktivitu v rámci probíhajícího řízení o uznání a výkon soudního rozhodnutí před moldavskými soudy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním, a to z vyrozumění o zahájení exekuce č. j. , spisová značka, , soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , pro částku 1 321 623 Kč s příslušenstvím ze dne 3. 10. 2022 bylo soudem zjištěno, že ve vztahu k žalované bylo na základě nesplnění povinností plynoucích z pravomocného a vykonatelného rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 3. 2022, č. j. , spisová značka, (dále jen „exekuční titul“) zahájeno exekuční řízení, a to za účelem vymožení nároku žalobce (zaplacení částky 1 321 623 s přísl.), jenž byl žalobci přiznán shora uvedeným exekučním titulem. K provedení exekuce byl pověřen na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 9. 2022, č. j. , spisová značka, , soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad v , adresa, , sídlem , adresa, .

4. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 7. 5. 2022 bylo soudem zjištěno, že zdejší soud přiznal žalobci nárok na náhradu mzdy vůči žalované, a to za období od 1. 3. 2019 do 30. 9. 2021 v celkové výši 1 321 623 Kč s přísl. Soud vzal v této věci za prokázané, že žalobce se stal zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy s účinností ke dni 1. 1. 2000, kdy pro tuto pracoval na území ČR jako její zástupce. Narůstající neshody s žalobcem se žalovaná rozhodla řešit okamžitým zrušením pracovního poměru učiněným dopisem ze dne 2. 3. 2004, jenž mu byl předán následující den. Neplatnosti tohoto právního jednání se žalobce úspěšně dovolal před Obvodním soudem pro , adresa, , když bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované je neplatné, a současně v odůvodnění konstatoval, že pracovní poměr žalobce u žalované se změnil na dobu neurčitou. Žalovaná od 3/2004 však práci žalobci nepřiděluje, ani nečiní žádné jednání směřující k ukončení pracovního poměru. Již v minulosti byla žalobci přiznána náhrada mzdy vůči žalované, a to za období od 5. 3. 2004 do 29. 6. 2016 s uvažovaným měsíčním hrubým výdělkem žalobce ve výši 42 633 Kč.

5. Z rozsudku Obvodního soudu , adresa, , č. j. , spisová značka, , ze dne 18. 12. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalobci byl zdejším soudem přiznán nárok na náhradu mzdy za období od 3/2016–2/2019 v celkové výši 1 534 788 Kč s přísl., kdy žalobce byl zaměstnancem žalované, avšak tomuto nebyla po dané období přidělována práce, jakož mu nebyla za dané období zaměstnavatelem (žalovanou) vyplacena mzda. Při výpočtu celkové výše dlužné částky, soud vycházel z dříve uvažované výše hrubého měsíčního výdělku žalobce (tj. 42 633 Kč).

6. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, , č. j. , spisová značka, , z 11. 5. 2007 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo soudem zjištěno, že žalobci byla za období od 5. 3. 2004 do 31. 3. 2006 soudem přiznána náhrada mzdy ve výši 1 063 971 Kč s přísl. Žalobce původně při výpočtu celkové dlužné částky počítal s průměrnou hrubou měsíční mzdou ve výši 46 000 Kč, s čímž se však zdejší soud neztotožnil. Při zjištění průměrného výdělku žalobce soud postupoval v souladu s § 17 zákona č. 1/1992 Sb., zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, když výplatními páskami žalobce za období 10-12/2002 došel k závěru, že průměrná hrubá měsíční mzda žalobce v rozhodném období činí 42 633 Kč. Tato tak byla rozhodná pro výpočet celkové dlužné mzdy za vymezené období, po které mzda nebyla žalobci žalovanou vyplacena.

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, , č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, a rozsudku Městského soudu v , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, –, Anonymizováno, ze , datum, bylo soudem zjištěno, že soudem bylo určeno okamžité zrušení pracovního poměru udělené žalovanou žalobci dopisem ze dne 2. 3. 2004 za neplatné.

8. Další navržené důkazy, a to vyrozumění odvolacího soudu v Kišiněvě, žádost žalobce ze dne 28. 7. 2021 a informace , právnická osoba, ze dne , datum, , a dále důkazy navržené v souvislosti s žádostí žalobce o osvobození soudního poplatku, tak jak jsou specifikovány v žalobě, soud pro nadbytečnost zamítl, neboť již soudem provedené důkazy postačují k vytvoření dostatečného závěru o skutkovém stavu rozhodného pro samotné rozhodnutí ve věci.

9. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

10. Žalobce pra žalovanou pracoval jako zástupce na území České republiky, a to od 1. 1. 2000. Žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr s žalobcem, o čemž jej uvědomila v rámci dopisu ze dne 2. 3. 2004. Proti tomuto jednání žalované se žalobce úspěšně bránil soudní cestou, když soudy bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce je neplatné a žalovaná je povinna nadále přidělovat žalobci práci v souladu s pracovní smlouvou. To však žalovaná nečinila, a ani nepodnikla kroky směřující k platnému skončení pracovního poměru žalobce. Žalobci proto vznikl oprávněný nárok na náhradu mzdy, o němž v minulosti opakovaně rozhodovaly zdejší soudy. Při určení výše průměrné hrubé měsíční výše žalobcova příjmu vycházely v souladu s § 17 zákona č. 1/1992 Sb., zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, z výplatních pásek žalobce. Tato činila výši 42 633 Kč a této se rovněž ve vztahu k vymezeným obdobím úspěšně domáhal v následujících soudních řízení. Naposledy bylo o nároku žalobce rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , když tomuto byla přiznána náhrada mzdy za období od 1. 3. 2019 do 30. 9. 2021 v celkové výši 1 321 623 s přísl., kdy tato částka je v současné době předmětem exekučního vymáhání.

11. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Při určení rozhodného práva soud vycházel z toho, že žalobce je občanem České republiky a žalovaná právnickou osobou existující podle cizího práva podnikající na území České republiky prostřednictvím organizační složky. Na jejich pracovněprávní vztah tedy dle ustanovení § 1 dopadal do dne 31. prosince 2013 zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se dle jeho ustanovení § 2 použije, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Ve vztahu k Moldavské republice není takové mezinárodní smlouvy. Podle ustanovení § 16 odst. 1 ZMPS se poměry z pracovní smlouvy s cizím prvkem řídí právem místa, kde pracovník vykonává práci, pokud se účastníci nedohodnou jinak. Koná-li zaměstnanec práci v jednom státě na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o osobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala. Žalobce je českým státním občanem s trvalým bydlištěm na území České republiky, dohoda o rozhodném právu mezi účastníky uzavřena nebyla. Na druh práce, který žalobce vykonával, se ustanovení § 16 odst. 2 ZMPS nevztahuje. Žalobce je sice zaměstnancem dopravního podniku, pracoval však na stálém pracovním místě v České republice jako vedoucí organizační složky, vlastní dopravu v rámci své pracovní náplně neprováděl. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním byl zrušen s účinností ke dni 1. ledna 2014 zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, kterého se na vztah mezi účastníky tohoto řízení, na náhradu mzdy, na kterou vznikl nárok po 31. prosinci 2013, použije s odkazem na přechodné ustanovení § 123 odst. 1 věty druhé nového zákona o mezinárodním právu soukromém, neboť trvající pracovní poměr je vztah dlouhodobé povahy, jeho vznik se tedy posuzuje podle ZMPS platného a účinného v době jeho vzniku, jeho další trvání pak podle nového zákona. Dle jeho ustanovení § 2 se jej použije v mezích vyhlášených mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána (taková smlouva ve vztahu k Moldavské republice nadále neexistuje) a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Zákon o mezinárodním právu soukromém totiž neobsahuje kolizní normu pro určení práva rozhodného pro pracovněprávní vztahy založené smlouvou ani kritéria pro určení mezinárodní soudní pravomoci k projednání takových sporů. Právo místa výkonu práce, je jako hraniční určovatel pro výběr rozhodného právního řádu při absenci jeho smluvní volby zakotveno v ustanovení článku 8 odstavce 2 věty první nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) čísla 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I); nadále se tak na vztah mezi účastníky řízení použije českého právního řádu, zejména zákona čísla 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen ZP), v platném znění.

13. Pravomoc zdejšího soudu k projednání sporu o náhradu mzdy pak s ohledem na sídlo organizační složky žalované v obvodu Prahy 6, kde žalobce konal práci, plyne z ustanovení článku 21 odstavce 1 písmena b) odrážky i) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) čísla 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), neboť v obvodu Prahy 6 na základě pracovní smlouvy v České republice uzavřené konal žalobce práci v rámci organizační složky žalované tamtéž sídlící.

14. Pracovní poměr žalobce byl sice založen ještě za účinnosti zákona čísla 65/1965 Sb., zákoníku práce, v posledním platném znění, jenž byl zrušen dle ustanovení § 395 bodu 1. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“) ke dni 1. 1. 2007, podle přechodného ustanovení § 364 odstavce 1 ZP se však pracovněprávní poměry mezi účastníky tohoto řízení nastalé po 31. prosinci 2006 řídí tímto zákonem. Žalobce nadále pro žalovanou kvůli překážkám v práci na její straně práci nevykonává (§ 208 ZP), náhrada mzdy mu přísluší ve výši stále stejného pravděpodobného výdělku (§ 352 ve spoj. s § 355 odst. 1 a § 356 odst. 1 ZP), tudíž při neplatném skončení pracovního poměru učiněného dopisem ze dne 2. 3. 2004 je jím tedy období října až prosince roku 2003, jak správně žalobce uvedl a jaký žalobci již byl soudem přiznán v dřívějších řízeních o žalobách na náhradu mzdy. Podle těchto ustanovení ZP tak žalobci přísluší náhrada mzdy. V nynější věci soud shledal nárok žalobce na náhradu mzdy za období 10/2021–10/2024 ve výši 1 577 421 Kč s přísl. za oprávněný (37 x 42 633 Kč) a uhrazení této částky uložil žalobci soud žalované výrokem I. tohoto rozsudku.

15. Úroky z prodlení pak byly přiznány s odkazem na ustanovení § 4 ZP podle ustanovení § 1970 vět první a druhé zákona čísla 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v návaznosti na ustanovení 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 zákona č. 99/1996 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 79 472 Kč. Pokud jde o skutečnost, že žalované nebyla v nynější věci zaslána žalobcem výzva k plnění v souladu s § 142a o. s. ř., tak soud k tomuto uvádí, že žalovaná s nárokem žalobce byla nejpozději doručením žaloby soudem srozuměna, avšak ani poté žalovanou částku neuhradila. O existenci nároku pak byla rovněž srozuměna z důvodu předchozích řízení vedených žalobcem proti ní. Přiznané náklady v předmětné věci sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 78 872 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů (žaloba, účast na jednání dne 27. 2. 2025) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

17. O lhůtě k plnění ve výroku I. a II. soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když není důvod odchýlit se od obecné třídenní pariční lhůty.