19 C 390/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 8 377 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne datum se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalovanému, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Návrh odůvodnil tak, že je na základě ust. § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Zákon“), vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území. Dle ust. § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 Zákona je žalobce oprávněn odstranit z pozemní komunikace vozidlo, jehož provozovatel neuposlechl opatření obecné povahy silničního úřadu o označení místní komunikace, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel příslušnou dopravní značkou. Na základě pověření primátora města Brna č. j.: spisová značka ze dne 30. 6. 2016 a Příkazní smlouvy číslo ze dne datum je společnost právnická osoba, IČO, oprávněna v rámci výkonu pověření – správy pozemních komunikací na území stát. instituce – zajišťovat odstraňování vozidel při blokovém čištění dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Žalobce zjistil, že žalovaný je na základě kupní smlouvy ze dne datum provozovatelem osobního motorového vozidla značka automobilu, registrační značka (dále jen„ Vozidlo“), které bylo dne datum odtaženo z ulice anonymizováno nám. v obec, a to za účelem blokového čištění, přičemž uvedená lokalita byla označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedené nerespektoval, bylo vozidlo prostřednictvím společnosti právnická osoba odtaženo a vráceno zpět do místa odtahu. Dle ust. § 19b odst. 2 Zákona jsou vozidla odstraňována z pozemní komunikace na náklady jejich provozovatelů, přičemž cena za odtah a vrácení vozidla zpět činí celkovou částku 1 500 Kč dle usnesení schůze Rady územní celek č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019. Žalovaný byl informován o vyměřené dlužné částce informací umístěnou za stěrač předmětného vozidla, nicméně dlužnou částku i přes opětovné vyzvání a upomínku neuhradil. Žalobce proto eviduje za žalovaným dlužnou jistinu ve výši 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v upomínce, tj. od datum.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil přípisem ze dne datum s tím, že dne datum nebyl provozovatelem/vlastníkem předmětného motorového Vozidla, neboť dne datum Vozidlo prodal (kopii kupní smlouvy ze dne datum přiložil ke svému vyjádření). Na základě této kupní smlouvy se vlastníkem vozu stal jméno příjmení, dat. datum narození, bydliště ulice a číslo, PSČ obec a číslo. Dále uvedl, že v rozporu s tím, co uvedl žalobce v žalobě, nebyl k úhradě částky písemně vyzván.

3. Žalovaným označený údajný vlastník předmětného Vozidla, jméno příjmení, dat. datum narození, podal prostřednictvím svého právního zástupce odvolání proti usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 3. 2021, č. j. číslo jednací o záměně účastníků na straně žalovaného, v němž uvedl, že nikdy neuzavřel s žalovaným kupní smlouvu za účelem nabytí vlastnického práva předmětného Vozidla a nikdy tak nebyl jeho provozovatelem. Současně upozornil na skutečnost, že se stal opakovaně na území České republiky obětí zneužití své osoby a v minulosti několikrát věc řešil prostřednictvím trestních oznámení a PČR. Dále uvedl, že se na území České republiky v minulosti zdržoval pouze dvakrát, a to v dětství a posléze v květnu 2017 čistě z turistických důvodů. Městský soud v Praze následně rozhodnutí zdejšího soudu o záměně účastníků změnil tak, že se záměna účastníků nepřipouští.

4. V řízení bylo prokázáno, že předmětné Vozidlo značka automobilu, registrační značka, které bylo dne datum prostřednictvím společnosti právnická osoba odtaženo z ulice anonymizováno nám. v obec za účelem blokového čištění a následně vráceno zpět do anonymizováno odtahu, bylo parkováno v místě, které bylo označeno dopravní značkou o dočasném zákazu stání. Dále bylo prokázáno, že žalovaný byl v okamžiku odtahu předmětného Vozidla, tj. ke dni 8. 11. 201, vlastníkem a provozovatelem Vozidla na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne datum Osoba cizí státní příslušnosti, jméno příjmení, dat. datum narození, trvale bytem v anonymizováno, země, označená žalovaným jako vlastník Vozidla na základě kupní smlouvy ze dne datum, nebyla v rozhodném období na území České republiky a s žalovaným neuzavřela kupní smlouvu za účelem nabytí vlastnického práva k Vozidlu. Žalovaný i přes upomínku žalobce neuhradil ničeho.

5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud žalobě vyhověl, neboť nárok žalobce je odůvodněn dle ust. § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kdy je žalobce oprávněn odstranit z pozemní komunikace vozidlo, jehož provozovatel neuposlechl opatření obecné povahy silničního úřadu o označení místní komunikace, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel příslušnou dopravní značkou, a dále dle ust. § 19b odst. 2 citovaného zákona, kdy jsou vozidla odstraňována z pozemní komunikace na náklady jejich provozovatelů, přičemž cena za odtah a vrácení vozidla zpět je určena dle usnesení schůze Rady územní celek č. spisová značka ze dne 28. 2. 2019. Pokud žalovaný neuhradil splatný příspěvek, ocitl se v prodlení, je proto povinen žalobci zaplatit úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jehož výše byla stanovena ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 377 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále odměna stanovená dle § 7 bod 3. a. t. z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč, sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby po podání návrhu ve věci (vyjádření ze dne datum a účast na soudním jednání ze dne datum) včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., dále z cestovních výloh za cestu z obec do obec a zpět vozidlem anonymizována dvě slova, registrační značka ve výši 2 895,36 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., z náhrady za promeškaný čas za 10 započatých půlhodin dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. v celkové výši 1 000 Kč, včetně DPH 21 % ve výši 882 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.