19 C 65/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice pro zaplacení částky 107 550,50 Kč,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 107 550,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení v částce 59 569,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 107 550,50 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný převzal dne 6. 6. 2019 právní zastoupení žalobce ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod. sp. zn. EPR [číslo] 2019. V uvedené věci byl vydán dne 24. 5. 2019 na návrh společností [právnická osoba], IČO 615 [PSČ] (dále i jen„ [anonymizováno]“), elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobci uloženo zaplatit částku 84 000 Kč s příslušenstvím. Společnost [právnická osoba] uplatnila svůj nárok z titulu údajného bezesmluvního užívání jednotky [číslo] v domě [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha (dále i jen„ jednotka“). Žalobce ale uvedenou jednotku nikdy neužíval, což může potvrdit svědeckými výpověďmi. Žalovaný podal dne 6. 6. 2019 proti vydanému elektronickému rozkazu odpor, který však následně nedoplnil ani nijak neodůvodnil. Obvodní soud pro Prahu 10 vydal dne 21. 8. 2019 pod sp. zn. [spisová značka] (dále i jen„ soudní řízení“) rozsudek pro uznání, kterým uložil žalobci zaplatit společnosti [právnická osoba], částku ve výši 84 000 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení 17 940,50 Kč. Rozsudek byl odůvodněn tím, že se žalobce k vydanému platebnímu rozkazu nevyjádřil ve stanovené 30 denní lhůtě a ve smyslu ustanovení § 114b o.s.ř. tak byly tak naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Žalobce částku přiznanou rozsudkem včetně nákladů a příslušenství zaplatil společností [právnická osoba] v listopadu 2019. Takto uhradil [právnická osoba] jistinu 84 000 Kč, přisouzenou náhradu nákladů v částce 17 940,50 Kč a přisouzený úrok z prodlení za období od 14. 3. 2019 do 18. 11. 2019 v kapitalizované výši 5 610 Kč, tj. celkem částku 107 550,50 Kč. Dne 18. 9. 2019 vyzval žalobce žalovaného bezúspěšně k uhrazení vzniklé škody. Žalobce tvrdí, že jednáním žalovaného, který nepodal u příslušného soudu odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu, přičemž elektronický platební rozkaz sp. zn. EPR [číslo] 2019 byl dle žalobce vydán na základě nepravdivých tvrzení uvedených v návrhu společností [právnická osoba], byla žalobci způsobena škoda v rozsahu částek dle pravomocného rozsudku pro uznání. K charakteru předmětné jednotky žalobce uvedl, že celá budova byla historicky ubytovnou pro pracovníky pozemních staveb, v 90. etech byl objekt prodán developerské [právnická osoba] s.r.o., nyní v likvidaci. Developer provedl úpravu objektu na malé byty a vypracoval prohlášení vlastníka a jednotlivé jednotky rozprodal. Předmětnou jednotku [číslo] developer prodal [anonymizováno] v původním stavu, když tato byla používána jako dílna a sklad nepotřebného materiálu a nářadí pro úpravy objektu. Jednotka je průchozí pro obsluhu elektro agregátů umístěných v ní pro celý objekt. Přístup k těmto zařízením byl vždy nutný z hlediska požární ochrany a klíče od jednotky byly uloženy na recepci domu v přízemí objektu. V jednotce byly beze změny uskladněny předměty, které nebyly ve vlastnictví žalobce a jsou tam uskladněny dosud, ačkoli žalobce jednotku od [anonymizováno] odkoupil v roce 2020 za 500 000 Kč. Žalobce jednotku nikdy neužíval, ale považoval za nevhodné, aby byla ve vlastnictví jiného subjektu než SVJ, když její užívání je dotřeno faktickou služebností umístění rozvaděče. Žalovaný ponechal rozhodnutí na uvážení soudu, učinil nesporným tvrzení, že jako advokát zastupoval žalobce jako klienta ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod. sp. zn. EPR [číslo] 2019, že dne 6. 6. 2019 v zastoupení žalobce podal blanketní odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, jímž bylo žalobci (v uvedeném řízení jako žalovanému) uloženo zaplatit společnosti [právnická osoba], částku 84 000 Kč s příslušenstvím. Nesporoval, že dne 21. 8. 2019 Obvodní soud pro Prahu 10 vydal rozsudek pro uznání, kterým uložil žalobci zaplatit společnosti [právnická osoba] částku 84 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výší 17 940,50 Kč. Žalovaný potvrdil, že kontumačním rozsudkem bylo rozhodnuto z důvodu, že žalovaný jako zástupce žalobce v uvedeném řízení opomenul podat doplnění banketního odporu. Dále učinil žalovaný nesporným, že byl žalobcem vyzván k náhradě vzniklé škody. V uváděném sporu nárokovala [právnická osoba] plnění po žalobci, z titulu náhrady za užívání nebytového prostoru - jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa] v [katastrální uzemí], obec Praha. Nárok vycházel ze znaleckého posudku [číslo] 2017 zpracovatele [právnická osoba], [IČO] (dále i jen„ ZP“), který určil výši obvyklého nájemného za jeden rok ve výši 28 000 Kč, přičemž [právnická osoba] požadovala úhradu za tři roky užívání. Žalobce prezentoval žalovanému stanovisko, že nebytovou jednotku [číslo] žalobce nikdy neužíval a tuto skutečnost může svědecky doložit. Zároveň nebyla podle stanoviska žalobce mezi společností [právnická osoba] a žalobcem uzavřena o užívání žádná smlouva. Skutečnost, zda předmětné nebytové prostory byly či nebyly žalobcem užívány, měla být po doplnění banketního platebního odporu předmětem dokazování soudu, k čemuž bohužel již nedošlo. Dle žalovaného je třeba jako předběžnou právní otázku posoudit, zda žalobce nebytovou jednotku [číslo] užíval či nikoli a zda je naplněna příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a vznikem škody jako nutná podmínka odpovědnosti na straně žalovaného. [ulice] účastník vystupující v řízení na straně žalovaného uvedl, že má zájem na výsledku sporu, neboť je pojistitelem žalovaného na základě pojistné smlouvy o profesním pojištění a pro případ uložení povinnosti k náhradě škody žalovanému bude tato kryta pojistnou smlouvou. [ulice] účastník nezpochybnil stanovisko žalovaného, že jako advokát pochybil, když v řádné lhůtě neodůvodnil podaný odpor a umožnil tak vydání rozsudku pro uznání. Dle vedlejšího účastníka by byla dána příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a vzniklou škodou jen v případě, že by bylo možno bezpečně dovodit, že by byl žalobce v případě včasného odůvodnění podaného odporu se svou obranou úspěšný. K tomu zdůraznil skutečnost vyplývající ze ZP, že zástupce žalobce měl znalci při místním šetření sdělit, že jednotku žalobce užívá dlouhodobě jako sklad a dílnu pro případné opravy domu. Předmětem dokazování v soudním řízení by nebýt pochybení žalovaného bylo, zda k užívání jednotky žalobcem docházelo, či nikoli. Pouze v případě prokázání užívání jednotky by mohl být žalobce povinný k zaplacení náhrady vlastníkovi jednotky. Z výše uvedených stanovisek stran je zřejmé, že mezi účastníky nebylo po skutkové stránce sporu o tom, že žalovaný převzal jako advokát právní zastoupení žalobce jako klienta, předmětem poskytování právních služeb měla být obrana proti nároku [anonymizováno] uplatněnému vůči žalobci v soudním řízení. Žalobce sdělil žalovanému skutečnosti, které měl žalovaný v rámci obrany uplatnit, zejména tvrdil, že jednotku, za jejíž užívání bylo nárokováno bezdůvodné obohacení, v rozhodném období nijak neužíval. Žalovaný podal v zastoupení žalobce včasný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, avšak následně promeškal lhůtu stanovenou soudem ve smyslu § 114b o.s.ř., tj. nevylíčil včas rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž měl žalobce (v soudním řízení jako žalovaný) stavět svou obranu proti žalobě. Následně byl v soudním řízení vydán rozsudek pro uznání vycházející z fikce uznání nároku žalobcem. Žalobce byl dle rozsudku povinen uhradit a uhradil [anonymizováno] jistinu 84 000 Kč, přisouzenou náhradu nákladů v částce 17 940,50 Kč a přisouzený úrok z prodlení za období od 14. 3. 2019 do 18. 11. 2019 v kapitalizované výši 5 610 Kč, tj. celkem částku 107 550,50 Kč. Mezi účastníky zůstalo po skutkové stránce sporné toliko tvrzení žalobce, že v rozhodném období (tj. v období za něž bylo nárokováno bezdůvodné obohacení) předmětnou jednotku nijak neužíval. K této skutkové otázce tak bylo vedeno dokazování. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (u Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. EPR [číslo] 2019) ze dne 6. 6. 2019 bylo zjištěno, že [anonymizováno] jako žalobce uplatnil vůči žalobci (v uváděném řízení jako žalovanému) požadavek na zaplacení částky 84 000 Kč s příslušenstvím. Plnění požadoval [anonymizováno] coby vlastník jako náhradu za bezesmluvní užívání nebytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce]. V návrhu bylo uvedeno tvrzení, že jednotka se nachází v domě, ve které jen založeno SVJ (žalobce), tj. žalobce jednotku užívá, aniž by byla uzavřena jakákoli smlouva. [anonymizováno] si nechal zpracovat znalecký posudek, který stanovil výši„ obvyklého nájemného za užívání jednotky“ částkou 28 000 Kč za rok. Náhrada byla návrhem požadována za období tří let zpětně. V návrhu bylo poukázáno na neúspěšnou předžalobní výzvu ze dne 4. 3. 2019, která předcházela zahájení řízení. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 3. 2019 soud zjistil, že tuto činil v zastoupení [anonymizováno] její právní zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], přičemž s poukazem na zpracovaný ZP vyzval žalobce k úhradě částky 84 000 Kč jako náhrady za užívání jednotky ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Ze záznamu v evidenci České pošty Sledování zásilek a podacího lístku vzal soud za prokázané, že žalobci byla uvedená výzva zaslána doporučenou zásilkou dne 4. 3. 2019 a dodána dne 6. 3. 2019. Ze znaleckého posudku [číslo] 2017 zpracovatele [právnická osoba] ze dne 6. 12. 2017 vzal soud za prokázané, že ZP byl zpracován pro [anonymizováno] jako zadavatele. Zadavatelem bylo požadování 1) stanovení tržní hodnoty nebytového prostoru – předmětné jednotky – a 2) stanovení výše obvyklého ročního nájemného za oceňovanou jednotku, oboje za účelem strategického rozhodování zadavatele o dalším využití oceňované jednotky. Posudek nebyl zpracován pro účely soudního řízení a vycházel z údajů sdělených zadavatelem. V posudku je uvedeno, že při místním šetření byla jednotka změřena a bylo„ zjištěno a zástupcem SVJ potvrzeno, že jednotku dlouhodobě využívá SVJ jako sklad a dílnu pro případné opravy domu. Problematickou skutečností je fakt, že v jednotce je umístěn hlavní jistič i pro společné rozvody pro prostory suterénu, odvětrání hlavního schodiště a suchovod, který by v případě požáru využívaly jednotky požárníků. Je zde také vchod do místnosti s dieselagregátem a vchod do elektrocentrály domu. Z těchto příčin je nezbytné, aby vstup do jednotky nebyl zamčen a byl kdykoli přístupný. Tato skutečnost má na hodnotu jednotky nepochybně vliv a bude zohledněna“. Znalecký ústav v závěru ZP určil tržní hodnotu jednotky částkou 609 000 Kč a hodnotu obvyklého ročního nájemného z jednotky částkou 28 000 Kč/rok. Posudek byl připojen k návrhu na vydání EPLR. Z dopisu ze dne 3. 1. 2018, který byl rovněž připojen k návrhu na vydání EPLR, vzal soud za prokázané, že právní zástupce [anonymizováno] Mgr. [jméno] [příjmení] sdělil žalobci závěry, k nimž dospěl ZP [anonymizováno] a nabídl žalobci odkup jednotky za posudkem stanovenou tržní cenu s tím, že do doby odkupu je možné uzavření nájemní smlouvy za podmínek stanovených posudkem. Stanovisko žalobce mělo být sděleno do 18. 1. 2018. Přílohou dopisu měl být i ZP. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V [číslo] 2020 [číslo] vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] byla vlastníkem předmětné jednotky – způsob využití: jiný nebytový prostor – na základě smlouvy kupní od 26. 4. 2006. Vlastnické právo k jednotce bylo smlouvou ze dne 28. 12. 2020 převedeno žalobci, právní účinky zápisu nastaly k 30. 12. 2020. V budově [adresa] je vymezeno 259 jednotek, přičemž převážně se jedná o byty. Výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že byl jedním ze zpracovatelů ZP znaleckého ústavu [anonymizováno]. Svědek potvrdil, že posudek byl objednán, uvedl, že místní šetření prováděl kolega [anonymizováno] jako další ze zpracovatelů posudku. Svědek je vedoucím pracovníkem znaleckého ústavu Uvedl, že na konkrétní záležitost si nevzpomíná, posudek nebyl zpracován pro spor, ale pro interní potřeby zadavatele. K dalším otázkám by se svědek nemohl vyjádřit, neboť nebyl zadavatelem zproštěn mlčenlivosti. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdil, že byl zpracovatelem ZP pro [anonymizováno]. Posudek byl zpracováván za účelem strategického rozhodování objednatele. Svědek prostory navštívil, pořídil fotodokumentaci. Bylo zřejmé, že prostory se dají využívat omezeně, je nutné aby byly přístupné pro obsluhu rozvodů. Svědek uvedl, že v místnosti se nacházel nějaký ponk a nářadí, podrobnosti si již nebyl schopen vybavit. Uvedl, že do prostor ho doprovázel někdo z SVJ, zřejmě předseda. Jméno si svědek nevybavil, kontakt dostal od právního zástupce [anonymizováno] Dr. [příjmení]. V budově je dle svědka několik set jednotek, se zástupcem SVJ se sešli venku a šli do suterénních prostor, kde se místnost nacházela. Podrobněji si svědek členění prostor nevybavoval, zkoumaná místnost byla dle něj odemčená. Dle svědka musela být místnost v případě potřeby přístupná pro obsluhu technických zařízení, proto se nemohla uzamykat. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že předmětné době byla jednatelkou [anonymizováno], přičemž tato společnost vlastnila v budově více jednotek. Svědkyně uvedla, že v její pracovní náplni bylo řešení mnoha záležitostí obdobných této, na podrobnosti si nevzpomíná, vše tehdy řešili právní zástupci, včetně vymáhání případného bezdůvodného obohacení. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že dle sjednané smlouvy vykonává pro žalobce od roku 2017 instalatérské a opravářské práce. Svědek uvedl, že jako externí řemeslník předmětnou místnost (míněno jednotku) nenavštěvoval, nebyla mu žalobcem zpřístupněna pro výkon jeho činnosti, přestože se v budově často za účelem provádění prací pohybuje. Předmětnou místnost zná, ví, že v ní byly umístěny různé nepotřebné věci – zbytky stavebního materiálu apod. Svědek uvedl, že předmětnou místnost nikdy nemohl využívat například pro účely skladování nebo jako dílnu, takto mohl využívat jiné prostory v technickém podlaží. Dle svědka bývala místnost odemčená. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že je provozovatelem a správcem recepce předmětného bytového domu a zároveň nájemcem jedné jednotky v budově. Tuto podnikatelskou činnost vykonává přibližně 4 – 5 let. Ohledně předmětné jednotky mu bylo v době zahájení jeho činnosti řečeno, že se jedná o soukromou místnost, která patří jinému vlastníkovi, nepatří k veřejným prostorám, jedná se o samostatnou jednotku. Toto mu bylo sděleno zástupcem žalobce panem [příjmení]. Svědek věděl, že žalobce předmětný prostor od původního vlastníka před nedávnem odkoupil. Svědek popsal, že jako správce recepce má k dispozici klíče od většiny jednotek v domě pro účely řešení případné havárie. Předmětná jednotka byla dle svědka uzamykána a klíče byly k dispozici na recepci. [příjmení] od jednotek jsou umístěny v trezoru a případná manipulace s klíči je evidována. Člen výboru žalobce [jméno] [jméno] v pozici účastníka řízení vypověděl, že vykonává v budově dle smlouvy o dílo funkci správce, není vlastníkem žádné z jednotek. [jméno] [jméno] uvedl, že v předmětné jednotce byly historicky umístěny různé věci, například stavební materiály. Do jednotky je třeba občas vstupovat za účelem kontroly určitých zařízení sloužících celému domu, toto bylo historicky břemenem této prostory. Místnost se zamykala, když bylo potřeba do ní vstoupit, klíče byly dispozici v recepci, nakládání s klíči bylo evidováno. K dotazu, komu patřily věci, nacházející se v jednotce před jejím odkoupením žalobcem, p. [jméno] uvedl, že zřejmě [právnická osoba] nebo [příjmení], jako vlastníků budovy před vznikem SVJ. Předseda výboru žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] v pozici účastníka řízení popsal, že historicky byla místnost užívána jako sklad, byly tam umístěny věci ještě z doby, kdy se budova předělávala na jednotky. Dle Mgr. [příjmení] bylo historicky domluveno, že se za tento prostor nic neplatí, vlastník jednotky neplatil za tuto jednotku povinné příspěvky do fondu oprav. Do předmětné jednotky nikdo cíleně nechodil, nikdo ji nevyužíval. Věci, které byly v jednotce umístěny, nepatřily žalobci. Dle účetní věci umístěné v jednotce patřily [právnická osoba], jednalo se vesměs o bezcenné věci typu nářadí a zbytky stavebního materiálu. Tyto skutečnosti sděloval i žalovanému v době, kdy přebíral právní zastoupení žalobce v soudním sporu. Mgr. [příjmení] uvedl, že si nevzpomíná, že by prostory on sám zpřístupňoval znalci, zástupce znaleckého ústavu mohl pravděpodobně jednat se správcem budovy. V reakci na proběhlý soudní spor přistoupil žalobce na odkoupení předmětné jednotky, nyní již žádné spory z tohoto důvodu nehrozí. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všem tvrzením účastníků řízení. Provedené listinné důkazy i výslechy svědků a účastníků považuje soud za plně věrohodné a přesvědčivé. Po zhodnocení provedeného dokazování učinil soud o rozhodné sporné skutkové otázce závěr, že předmětná jednotka byla v předmětném období ([číslo] – 2019) ve vlastnictví [právnická osoba] V jednotce byly od doby, kdy probíhala rekonstrukce budovy původně sloužící jako ubytovna do současné podoby (bytový dům o několika stovkách jednotek), umístěny různé movité věci – nářadí a zbytky stavebních materiálů. Tyto věci nebyly ve vlastnictví žalobce jako společenství vlastníků jednotek v předmětné budově. Předmětná jednotka nebyla využívána jako dílna či sklad pro potřeby žalobce. [příjmení] jednotky byla v rozhodné době [právnická osoba], tato jednotku prodala žalobci v roce 2020. Po právní stránce posoudil soud uplatněný nárok podle § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., zákon o advokacii. Dle tohoto ustanovení platí, že advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odst. 4 se advokát odpovědnosti zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. V daném případě byl mezi účastníky – žalovaným jako advokátem a žalobcem jako klientem vztah vyplývající ze smlouvy příkazní (§ 2430 až § 2444 o. z.). Dle ustálené judikatury odpovědnost advokáta za škodu dle zákona o advokacii vychází ze speciální právní úpravy a je založena na principu objektivní odpovědnosti, advokát tedy odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho zavinění. Pro posouzení odpovědnosti advokáta se však uplatní obecná ustanovení vzniku odpovědnosti za škodu, zejména musí být naplněny všechny předpoklady odpovědnosti. Předpoklady odpovědnosti advokáta za škodu jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi chybným výkonem advokacie a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně. Naplnění prvých dvou uvedených předpokladů nebylo mezi stranami sporné. K otázce naplnění příčinné souvislosti lze uvést, že příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokátem při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient (poškozený) v soudním řízení (zcela nebo zčásti) úspěšný. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném, který musí prokázat, že jeho subjektivní právo existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl. V řízení o náhradu škody způsobené advokátem soud jako předběžnou otázku řeší, zda by poškozený při řádném postupu advokáta svůj nárok prosadil (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2008, sp. zn. 25 Cdo 543/2007; či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2016, sp. zn. 25 Cdo 3046/2016). V daném případě soud vyhodnotil předběžnou otázku tak, že pro případ, že by žalovaný nepochybil ve smyslu zmeškání lhůty a po podání oporu se za žalobce včas vyjádřil k věci samé, tj. na obranu žalobce uvedl, že žalobce předmětné prostory nijak neužíval ani nebyl vlastníkem věci v prostorách historicky umístěných, a toto tvrzení podepřel i žalobcem poukazovanými důkazy, musel by soud rozhodující o nároku [právnická osoba] požadavek na zaplacení náhrady za užívání předmětných prostor vyhodnotit jako nedůvodný a žalobu směřující proti žalobci po jejím věcném projednání a provedení dokazování zamítnout. Lze uzavřít, že žalobce jako poškozený v předmětném řízení prokázal, že nebýt pochybení žalovaného, byla by jeho obrana vůči uplatněnému nároku úspěšná. Pokud žalobce dle kontumačního rozsudku uhradil [anonymizováno] částku 107 550,50 Kč, jedná se o škodu, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s pochybením žalovaného a žalovaný je ve smyslu § 24 zákona o advokacii povinen k její náhradě. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 569,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 107 550 Kč sestávající z částky 5 420 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu ve dnech 6. 5. 2021, 17. 6. 2021, 14. 9. 2021, 19. 10. 2021, písemná vyjádření k věci samé z 11. 5. 2021, 2. 8. 2021, 1. 9. 2021) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 45 760 Kč ve výši 9 609,60 Kč. K náhradě nákladů žalobci jsou povinni žalovaný a vedlejší účastník vystupující na jeho straně společně a nerozdílně.