19 C 88/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné nerozvedené manželky

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni na výživném částku 5 000 Kč měsíčně splatnou vždy ke každému 15. dni v měsíci k rukám žalobkyně, počínaje 3. 3. 2020 až do právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství účastníků.

II. Nedoplatek na výživném za období od 3. 3. 2020 do 11. 12. 2020 ve výši 18 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy počínaje právní mocí tohoto rozhodnutí k 15. dni v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 na soudním poplatku částku 450 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 35 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 3. 3. 2020 domáhala po žalovaném placení výživného nerozvedené manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně a zároveň žádala soud o vydání předběžného opatření, jímž bude žalovanému uloženo přispívat žalobkyni na výživném až do rozhodnutí ve věci samé částkou 3 000 Kč měsíčně. Nárok na výživné odůvodnila žalobkyně tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno 11. 1. 2008, v letech 2013 – 2015 se účastníkům narodili dva synové. Manželství dosud trvá, avšak účastníci spolu od července 2019 nežijí ve společné domácnosti, ani nehospodaří, když žalovaný se v té době odstěhoval ke své přítelkyni [jméno] [příjmení] [příjmení] a tam bydlí dosud. [ulice] domácnost účastníků se nacházela do konce července 2019 na adrese [adresa] (dále i jen„ byt [část obce]“), v bytě, který je ve vlastnictví bratra žalovaného [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného]. V červenci 2019 bratr žalovaného jako vlastník bytu po dohodě se žalovaným odvolal souhlas s užíváním bytu, ve kterém se rodinná domácnost nacházela, na konci července 2019 tak byla žalobkyně z finančních důvodů nucena se svými dvěma syny odstěhovat mimo Prahu do [obec], kde s nezletilými dosud žije. V souvislosti s přestěhováním z [obec] do [obec] musela ukončit v [obec] zaměstnání a najít si zaměstnání nedaleko svého bydliště na zkrácený úvazek z důvodu péče o dvě nezletilé děti bez pravidelné pomoci prarodičů. Ke svým poměrům žalobkyně uvedla, že na nákladech na bydlení v [obec] vynakládá měsíčně částku 8 000 Kč, náklady na jídlo činí přibližně 5 000 Kč, přitom žalovaný přispívá od srpna 2019 na oba nezletilé syny částkou 4 000 Kč měsíčně, žalobkyně je tak odkázána na pravidelnou finanční pomoc svých rodičů. Ke svým výdělkovým poměrům žalobkyně uvedla, že po ukončení práce v [obec] v září 2019, byla v říjnu 2019 nezaměstnaná, pobírala toliko podporu v nezaměstnanosti, od listopadu 2019 do ledna 2020 byla zaměstnána v [obec] na poloviční úvazek s čistou mzdou 10 000 Kč, žalobkyně byla nucena tuto práci ukončit kvůli vyžadovaným přesčasům, práci tak nebylo možné skloubit s péčí o malé děti. Od 1. 2. do 7. 6. 2020 byla žalobkyně zaměstnána v [obec] jako řidič u společnosti [právnická osoba] dle pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou 6ti měsíců s pracovním úvazkem 25 hodin týdně a hrubou mzdou 11 125 Kč měsíčně, kdy čistá mzda by měla činit přibližně částku 9 700 Kč měsíčně. V době uzavření mateřské školy od 16. 3. do 25. 5. 2020 žalobkyně byla doma s dětmi (OČR) a pobírala ošetřovné. Pracovní poměr byl skončen zaměstnavatelem ve zkušební době (prodloužené kvůli OČR) z důvodu poklesu příjmů zaměstnavatele v důsledku opatření proti koronaviru. Od 7. 6. do 12. 6. 2020 pobírala žalobkyně nemocenské. Od 13. 6. 2020 je v evidenci uchazečů na úřadu práce a až do rozhodnutí soudu se jí přes veškeré úsilí nepodařilo z důvodu koronavirové krize najít v [obec] či [obec] pracovní uplatnění, které by dokázala skloubit s péčí o dvě malé děti. Žalobkyně kvůli špatné finanční situaci nabízela žalovanému, aby prodali podíl na jednotce garáže v [obec a číslo] [část obce], se kterým je spojeno užívání parkovacího stání č. 2020, které ani jeden nevyužívají. Žalovaný však na nabídku žalobkyně nereagoval. Po vydání předběžného opatření soudem začal žalovaný počínaje březnem 2020 hradit žalobkyni soudem uložené výživné ve výši 3 000 Kč. Na výživném pro nezletilé syny žalovaný od srpna 2019 do února 2020 platil pro oba nezletilé 4 000 Kč měsíčně. Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 16. 1. 2020, č.j. 6 Nc 53/2019-151 žalovanému uložil povinnost platit na obě děti výživné ve výši 7 000 Kč a dále nedoplatek na výživném ve výši 1 300 Kč měsíčně. Od března 2020 tak žalovaný platil na děti běžné výživné 7 000 Kč měsíčně a nedoplatek na výživném 1 300 Kč, od června však žalovaný výživné na děti neplatí řádně. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č. j. 96 Co 63/2020-282 ze dne 25. 6. 2020 zvýšil výživné pro nezletilého [jméno] na částku 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný je tak povinen platit k rukám žalobkyně platit výživné na oba nezletilé ve výši 7 500 Kč měsíčně a nedoplatek na výživném na oba nezletilé ve výši 28 300 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, což však nečiní, i když výrok o běžném výživném nabyl právní moci dne 10. 8. 2020 a vykonatelnosti dne 24. 2. 2020 a výrok o splátkách nedoplatku 2 000 Kč je vykonatelný od 16.9.2020. V červnu 2020 zaplatil žalovaný na výživném pro oba nezletilé pouze 1 300 Kč, v červenci pouze 2 000 Kč, v srpnu 4 500 Kč a v září 5 500 Kč. Žalobkyně poukazovala na šetření poměrů účastníků prováděné Okresním soudem v Lounech v opatrovnickém řízení, k poměrům žalovaného žalobkyně tvrdila, že je vysokoškolsky vzdělaným stavebním inženýrem, zaměstnaným na plný úvazek jako stavební technik u [právnická osoba] – [anonymizováno], spol. s.r.o., má k dispozici služební vůz, neplatí náklady na pohonné hmoty. Uvedla, že z důvodu daňové optimalizace zaměstnavatele je skutečný příjem žalovaného výrazně vyšší než příjem přiznávaný, z doby společného soužití je žalobkyni známo, že měsíční příjem žalovaného se pohyboval kolem 30 000 Kč Vedle toho je žalovaný společníkem v projektové společnosti, pro kterou pracuje jako autorizovaný inženýr a dále má živnostenské oprávnění v oboru grafické práce, kresličské práce a inženýrská činnost v investiční výstavbě. Okresní soud v Lounech při rozhodování o vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilým dětem nevycházel z tvrzeného příjmu žalovaného 12 000 Kč měsíčně, když takový příjem nepovažoval za adekvátní dosaženému vzdělání a výdělkovým možnostem žalovaného, a při stanovení výše výživného vyšel z čistého příjmu otce ve výši 27 000 Kč měsíčně, když vzal v úvahu statistické údaje o průměrných příjmech pro profesi stavební technik. Žalovaný nárok žalobkyně na výživné neuznal, a to ani částečně. Namítal, že nárok je postavený na nepravdivých skutkových tvrzeních a je zneužitím práva rozporným s dobrými mravy. K okolnostem ukončení společného soužití účastníků v bytě na adrese [adresa], [ulice a číslo], žalovaný uvedl, že žalobkyně spolu s dětmi byt opustila v srpnu 2019. Nebyl to žalovaný, kdo se ze společné domácnosti odstěhoval, a už vůbec ne přímo k paní [jméno] [příjmení] [příjmení], která byla v té době pouze dobrou známou žalovaného, když vztah žalovaného s ní se rozvinul teprve později. Žalobkyně přitom dle žalovaného opuštění společné domácnosti vedené účastníky v bytě [část obce] připravovala a plánovala, o čemž svědčí to, že již dne 17. 7. 2019 bez vědomí a souhlasu žalovaného odhlásila obě nezletilé děti z adresy jejich bydliště v bytě [část obce] a přehlásila je na adresu [adresa žalobkyně]. Z uvedeného dle žalovaného plyne, že žalobkyně svůj odchod ze společné domácnosti již delší dobu plánovala a že domácnost i s dětmi opustila bez vědomí a souhlasu žalovaného (ze dne na den). Žalovaný dále namítal, že žalobkyně se sama připravila o významný zdroj příjmů se zaměstnání v [obec] tím, že ukončila pracovní poměr s Českou správou sociálního zabezpečení v roce 2019 a odstěhovala se spolu s dětmi bez vědomí žalovaného do [obec]. Příjem žalobkyně z pracovního poměru u ČSSZ v roce 2019 činil v průměru 19 000 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně přitom měla v [obec] své zázemí, tj. rodinu, přátelé, známé, a v té době i relativně dobře placené a stálé zaměstnání. Ukončením zaměstnání a odstěhováním do [obec] se žalobkyně sama vzdala relativně slušného a stálého příjmu, s nímž by byla zcela jistě schopna vést v [obec] samostatnou domácnost bez žalovaného. Až přestěhováním do [obec] se naopak sama žalobkyně vzdala možnosti setrvat ve stávajícím slušném zaměstnání, případně si najít jiné zaměstnání v [obec], kde je nízká průměrná nezaměstnanost. Žalobkyně dále v řízení o péči o nezletilé bezdůvodně odmítla rozšíření režimu péče pro žalovaného coby otce a odmítala děti do péče žalovanému předávat. Tím žalobkyně dle žalovaného„ maximalizovala“ výši vyživovací povinnost otce stanovené soudem, přestože /dle žalovaného/ dobře věděla, že v důsledku covidové krize po březnu 2020 velice pravděpodobně klesnou jeho reálné příjmy natolik, že nebude schopen hradit výživné na nezletilé syny v jí navrhované výši, resp. ve výši stanovené soudem. Žalovaný tvrdil, že pokud by měl možnost stýkat se s nezletilými syny častěji a v širším rozsahu, než stanovil soud, peněžitá vyživovací povinnost uložená mu rozsudkem soudu by nedosahovala stávající, pro otce zcela neudržitelné výše, kterou není schopen platit. Konečně spatřoval žalovaný rozpor požadavku na výživné s dobrými mravy ve skutečnosti, že žalobkyně vůči němu zahájila exekuční řízení k vymožení nedoplatek na výživném nezletilých, které žalovaný nebyl schopen ze stávajícího příjmu v plné výši hradit. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že jeho příjem z pracovního poměru u [právnická osoba] - promont, spol. s r.o., se za poslední dobu prakticky nezměnil a stále dosahuje částky nepřesahující 13 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný se snažil plnit vyživovací povinnost uloženou soudem řádně a včas, ale nebyl toho plně schopen. Na výživném pro nezletilé děti mu od vydání rozhodnutí odvolacím soudem vznikl dluh za červenec 2020 ve výši 5 500 Kč, za srpen 2020 ve výši 3 000 Kč, za září 2020 ve výši 4 000 Kč, tj. celkem na výživném pro nezletilé děti dluh ve výši 12 500 Kč. Žalobkyně již 20.8.2020 podala návrh na zahájení exekučního řízení. Žalovaný byl následně vyzván soudním exekutorem ke splnění vymáhané povinnosti, která byla nepřiměřeně navýšena o náklady exekučního řízení. Žalovaný tvrdí, že nemá dostatečný příjem na to, aby vyživovací povinnost uloženou soudem hradil, je tak nucen si na výživné půjčovat od svých známých, čímž se dostává do dluhové spirály. Ke svým poměrům žalovaný uváděl, že bydlí s přítelkyní v bytě 2+1 o rozloze 80 m2, spolu s dvěma nezletilými dětmi své přítelkyně [jméno] a [anonymizováno] Náklady domácnosti na nájemné činí 15 000 Kč a záloha na služby 2 500 Kč, náklady hradí společně s přítelkyní. Přítelkyně žalovaného [jméno] [příjmení] dosahuje výdělku 27 000 Kč čistého měsíčně a má celkem tři vyživovací povinnosti. Žalovaný má vyživovací povinnost toliko k [jméno] a [jméno]. Usnesením č.j. 19 C 88/2020-8 vydaným dne 5. 3. 2020, který ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu nabylo právní moci dne 21. 5. 2020 nařídil soud předběžné opatření spočívající v povinnosti žalovaného přispívat žalobkyni na výživu částkou 3 000 Kč měsíčně. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení stran zjistil soud níže uvedené skutečnosti: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 11. 1. 2008, přičemž až do dne vydání tohoto rozhodnutí manželství účastníků trvá. Žalovaný podal k Okresnímu soudu v Lounech (sp. zn. 14 C 54/2020) návrh na rozvod manželství účastníků. Návrhu bylo po projednání dne 20. 10. 2020 soudem prvého stupně vyhověno a manželství účastníků rozvedeno Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí soudu odvolání, o němž nebylo ke dni vydání tohoto rozhodnutí pravomocně rozhodnuto (oddací list, nesporná tvrzení stran, protokol o jednání ve věci vedené u OS v [obec] sp. zn. 14 C 54/2020 ze dne 20. 10. 2020). Z manželství se účastníkům narodili dva synové, dne 26. 9. 2013 nezletilý [jméno] a dne 23. 12. 2015 nezletilý [jméno] (dále i jen„ děti“) (rodné listy dětí). Návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí na dobu do a po rozvodu podávala žalobkyně coby matka dne 16. 9. 2019, žalovaný ve vyjádření k návrhu ze dne 11. 10. 2019 uvedl, že rodinnou domácnost vedenou účastníky v bytě [část obce] opustil stejně jako žalobkyně v červenci 2019, do té doby hradil všechny náklady spojené s užíváním bytu. Žalovaný v opatrovnickém řízení navrhoval, aby byly obě děti svěřeny do péče matky (žalobkyně), jemu stanoveno výživné 2 200 Kč pro [jméno] a 1 800 Kč pro [jméno] (prokázáno cit. písemným vyjádřením). K návrhu rozhodl ve věci úpravy péče a výživného pro dobu před i po rozvodu a úpravy styku Okresní soud v Lounech rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 1. 2020, jímž obě děti svěřil do péče žalobkyni (matce), žalovanému (otci) uložil počínaje 1. 9. 2019 platit k rukám matky výživné ve výši 3 500 Kč pro [jméno] a 3 500 Kč pro [jméno]. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2020 ve výši 6 500 Kč pro nezletilého [jméno] a 8 500 Kč pro nezletilého [jméno] uložil žalovanému uhradit ve splátkách po 600 Kč měsíčně (pro [jméno]) a 700 Kč měsíčně (pro [jméno]). Rovněž na dobu po rozvodu manželství svěřil soud obě děti do péče žalobkyně, s tím, že i po rozvodu je žalovaný povinen přispívat na výživu dětí celkem částkou 7 000 Kč (3 500 Kč pro každého ze synů). Styk žalovaného s dětmi upravil soud tak, že má probíhat o každém lichém víkendu a ve specifickém režimu i během prázdnin s tím, že žalovaný děti přebírá a předává v místě bydliště žalobkyně. Soud rozhodující ve věci výchovy a výživy po vlastním dokazování dovodil, že obě děti navštěvují mateřskou školu, jejich potřeby jsou běžné. U žalobkyně pracující na poloviční úvazek lze očekávat mzdu okolo 10 000 Kč měsíčně. U žalovaného vycházel opatrovnický soud ze zjištěného reálného příjmu 20 000 Kč až 22 000 Kč měsíčně a čerpaných benefitů (bezplatné užívání auta a mobilního telefonu), ten však vzhledem k vysokoškolskému vzdělání žalovaného a jeho kvalifikaci hodnotil jako neadekvátní objektivním možnostem, když na trhu práce lze nalézt neobsazená místa stavebních techniků s průměrným příjmem 25 919 Kč – 27 784 Kč čistého. Proto výdělkové schopnosti a možnosti žalovaného stanovil opatrovnický soud částkou 27 000 Kč čistého měsíčně a v kontextu s tím stanovil výši vyživovací povinnosti k dětem (prokázáno citovaným rozsudkem). K odvolání obou účastníků přezkoumal rozhodnutí v opatrovnickém řízení Krajský soud v Ústí nad Labem, jenž rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 25. 6. 2020 rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, změnil jej toliko v části výše výživného pro nezletilého [jméno], a to na částku 4 000 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost k mladšímu [jméno] (3 500 Kč) zůstala beze změny. Odvolací soud v opatrovnickém řízení rovněž nově vypočetl dluh žalovaného na výživném za období od 1. 8. 2019 do 30. 6. 2020 částkou 15 700 Kč pro [jméno] a 12 600 Kč pro [jméno] a tento uložil žalovanému hradit ve splátkách pro každé z dětí po 1 000 Kč měsíčně. Odvolací soud vyšel z doplněného dokazování a k poměrům žalovaného dovodil, že pokud by žalovaný využil nabídku volných míst úřadu práce odpovídající jeho vzdělání, mohl by reálně dosáhnout příjmu 32 000 Kč až 50 000 Kč hrubého měsíčně, aniž by musel mít odbornou zkoušku autorizovaného inženýra. Poukázal i na vyjádření žalovaného, že v případě potřeby mu peníze půjčí jeho matka a bratr. Soudy obou stupňů se podrobně zabývaly bytovými podmínkami účastníků z pohledu jejich vhodnosti pro výchovu dětí. Akcentovaly, že žalovaný žije se svou přítelkyní v bytě 2+1. Přítelkyně žalovaného má dvě vlastní děti [jméno] a [jméno], tito spí v dětském pokoji, děti účastníků [jméno] a [jméno] spí po dobu styku s otcem v ložnici otce a jeho přítelkyně. Obě děti byly vyslechnuty v průběhu odvolacího řízení opatrovníkem a dne 18. 5. 2020 se vyjádřily, že si neumí představit střídavou péči obou rodičů v jejich domácnostech po týdnech, uvedli, že rodiče se při jejich předávání hádají a křičí. Nezletilý [jméno] se následně vyjádřil tak, že si přeje stávající stav (péči matky) zachovat s tím, že pokud by měl volno (od září 2020 měl navštěvovat ZŠ) a rodiče se na tom dohodli, rád by jezdil s bráškou k otci. Odvolací soud jednoznačně uzavřel, že za dané situace nejsou splněny podmínky pro svěření dětí do střídavé péče rodičů v týdenním režimu, naopak je žádoucí zachování současného stabilního prostředí, když děti účastníků nemají u žalovaného (otce) vytvořené odpovídající prostředí pro školní přípravu tří dětí. Přihlédl rovněž ke konfliktnímu vztahu účastníků a jejich neochotě neutěšenou situaci řešit například s pomocí odborníků (prokázáno cit. rozhodnutím odvolacího soudu v opatrovnickém řízení). Synové účastníků [jméno] a [jméno] měli na adrese účastníky poslední společné domácnosti ([obec a číslo], [ulice a číslo] – byt [část obce]) hlášen trvalý pobyt do 17. 7. 2019, kdy byl jejich trvalý pobyt přehlášen na adresu [adresa žalobkyně]. Žalovaný měl v bytě [část obce] hlášen trvalý pobyt do 3. 2. 2020, kdy si jej přehlásil na adresu [adresa žalovaného] (prokázáno výpisy z informačního systému ze dne 25. 9. 2020). Účastníci vedli poslední společnou domácnost v bytě [část obce] (jednotka [číslo] v kat. území [část obce]), jehož vlastníkem je bratr žalované [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného]. Dne 1. 8. 2019 ukončila žalobkyně užívání bytu v [část obce] tím, že předala pronajímateli Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] klíče, pronajímatel potvrdil, že byt byl v pořádku vrácen (prokázáno informativním výpisem z katastru nemovitostí a potvrzením Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] ze dne 1. 8. 2019). Účastníci užívali byt v [část obce] společně na základě ústní dohody s bratrem žalovaného, v souvislosti s užíváním hradili toliko poplatky související se spotřebou cca 7 000 Kč, od srpna 2019 by bratr žalovaného coby pronajímatel požadoval za užívání nájemné cca 25 000 Kč měsíčně (prokázáno výpovědí žalovaného dne 20. 10. 2020 v řízení o rozvod manželství). K poměrům žalobkyně bylo zjištěno, že v období leden až červenec 2019 byla žalobkyně zaměstnána u [obec] správy sociálního zabezpečení (dále i„ ČSSZ“), kde dosahovala čistého příjmu v průměru 19 000 Kč měsíčně (prokázáno potvrzením o příjmech žalobkyně). Od 1. 2. 2020 do 7. 6. 2020 byla žalobkyně zaměstnána v [obec] jako řidič u společnosti [právnická osoba] v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou se zkušební dobou 3 měsíce, sjednaným týdenním úvazkem 25 hodin a hrubou mzdou 11 125 Kč měsíčně (prokázáno pracovní smlouvou). V době uzavření mateřské školy dětí od 16. 3. 2020 do 25. 5. 2020 byla žalobkyně doma s dětmi a pobírala ošetřovné. Pracovní poměr byl skončen zaměstnavatelem ve zkušební době, dle tvrzení žalobkyně v důsledku poklesu příjmů zaměstnavatele v důsledku opatření proti koronaviru. Od 7. 6. 2020 do 12. 6. 2020 pobírala žalobkyně nemocenské a od 13. 6. 2020 dosud je v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce, pobírá podporu v nezaměstnanosti. Z uvedených zdrojů činil příjem žalobkyně v březnu 2020 mzda 4 229 Kč, ošetřovné 3 952 Kč, v dubnu 2020 ošetřovné 9 870 Kč, v květnu 2020 mzda 1 688 Kč, ošetřovné 7 896 Kč, v červnu 2020 mzda 2 522 Kč, nemocenské 1 210 Kč, podpora v nezaměstnanosti 4 718 Kč, v červenci 2020 podpora v nezaměstnanosti 7 862 Kč, od srpna 2020 podpora v nezaměstnanosti 6 750 Kč (prokázáno doklady o příjmu a výpisy z účtu žalobkyně). Od 1. 8. 2019 přenechali matka žalobkyně s manželem [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] jako pronajímatelé žalobkyni jako nájemci k užívání rodinný dům [adresa] v [obec], o třech pokojích, kuchyni, příslušenství, včetně zahrady, a to za nájemné ve výši 4 500 Kč měsíčně. Záloha na služby spojené s užíváním domu (vodné, stočné, odpad, elektřina, plyn) byla sjednána ve výši 3 500 Kč (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 28. 7. 2019). Žalobkyně je evidována jako uchazeč o zaměstnání a aktivně usiluje o získání zaměstnání v místě aktuálního bydliště na zkrácený úvazek, za tím účelem reaguje na různé nabídky zaměstnavatelů (prokázáno e-mailovou komunikací k inzerátům [právnická osoba], Oresi, Penny Market). K poměrům žalovaného bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] spol. s.r.o. činil v měsíci 06/ 2020 částku 12 360 Kč, v měsíci 07/ 2020 částku 12 386 Kč, v měsíci 08/ 2020 částku 12 393 Kč. Zaměstnavatel žalovaného [příjmení] spol. s.r.o. dne 25. 9. 2020 vystavil žalovanému potvrzení, že žalovaný nemá k dispozici firemní vozidlo mimo firemní účely, tudíž mu není využívání vozidla strháváno ze mzdy (prokázáno potvrzením [anonymizováno], spol. s.r.o., o výši příjmů a potvrzením ze dne 25. 9. 2020). Společnost [anonymizována dvě slova] spol. s.r.o. je prezentována jako aktivní stavební firma provádějící rekonstrukce i stavby nových domů na klíč (prokázáno webovými stránkami jmenované společnosti). Dne 9. 10. 2020 pořídila žalobkyně fotografii vozidla poskytovaného žalovanému zaměstnavatelem zaparkovaného v místě jeho bydliště na [anonymizována dvě slova] (prokázáno fotografií). Žalovaný je jedním ze společníků [anonymizováno] pro [anonymizováno] spol. s r.o., [IČO], předmět podnikání projektová a inženýrská činnost ve stavebnictví, dalšími společníky jsou Ing. [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [celé jméno žalovaného] (prokázáno výpisem z OR). Žalovaný disponuje živnostenským oprávněním ([IČO]) pro obory grafické práce a kresličské práce a inženýrská činnost v investiční výstavbě (prokázáno výpisem ze ŽR). [právnická osoba] v říjnu 2020 nabízela zaměstnání na pozici Projektant přípravné dokumentace – junior, vhodné pro středoškoláky, včetně absolventů s nabízenou mzdou dle praxe ve výši 32 000 Kč až 35 000 Kč (prokázáno inzerátem jmenované společnosti na [webová adresa]). Při ústním jednání dne 21. 11. 2019 v opatrovnickém řízení žalovaný coby účastník řízení uvedl, že žije se svou partnerkou v pronajatém bytě 2+1 v [obec a číslo], [ulice] Náklady spojené s bydlením činí celkem 16 000 Kč, žalovaný se na úhradě podílí ve výši poloviny, tj. částkou 8 000 Kč měsíčně. Kromě výdělku od zaměstnavatele jej zčásti podporuje rodina, bratr. Žalovaný má k dispozici od zaměstnavatele mobilní telefon a osobní automobil, který může užívat i pro soukromé účely bez povinnosti hradit pohonné hmoty. Zaměstnavatel hradí žalovanému kromě potvrzované mzdy i nepravidelnou finanční odměnu za přesčasy, která činí 8 000 – 10 000 Kč, tyto prostředky mu zaměstnavatel vyplácí v hotovosti. Žalovaný má vysokoškolské vzdělání, je absolventem stavební fakulty ČVUT. Žalovaný disponuje živnostenským oprávněním na kresličské práce, mohl by projektovat, ze živnosti nemá žádný příjem, daňové přiznání nepodává. Žalobkyně coby účastnice opatrovnického řízení vypověděla, že se žalovaným jsou na péči o děti dohodnuti, žalobkyně v péči žalovaného během kontaktu s dětmi neshledává žádné problémy. Žalobkyně po odstěhování z bytu v [část obce] užívá s dětmi dům svých rodičů v [obec], po ukončení práce v [obec] u ČSSZ byla žalobkyně měsíc evidovaná na úřadu práce, v listopadu 2019 začala na poloviční úvazek pracovat v [obec], a to z důvodu finančních i časových, dojíždění do [obec] nebylo reálné. (prokázáno cit. protokolem o jednání). Žalobkyně a žalovaný vlastní v SJM garážové stání v jednotce [číslo], garáž, v kat. území [část obce], obec Praha (prokázáno informativním výpisem z KN). Účastníci dále společně vlastní pozemek ve [část obce] u [obec] – jedná se o zatravněný pozemek nikoli zásadní hodnoty a starší osobní automobil Renault. Jiný movitý ani nemovitý majetek účastníci nevlastní (nesporná tvrzení účastníků). Předžalobní výzvou z 20. 2. 2020 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného, aby jí od března 2020 poskytoval výživné nerozvedené manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně (prokázáno předžalobní výzvou). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný počínaje vykonatelností předběžného opatření (tj. od března 2020) hradil žalobkyni výživné stanovené předběžně soudem ve výši 3 000 Kč. Dne 20. 8. 2020 podala žalobkyně coby oprávněná návrh na zahájení exekučního řízení k uspokojení pohledávky na dlužném i běžném výživném žalovaného k nezletilým dětem. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 9. 2020 pověřil provedením exekuce Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 10. Pověřený exekutor dne 24. 9. 2020 vyrozuměl žalovaného coby povinného o zahájení exekuce, vyzval jej ke splnění vymáhané povinnosti a vydal exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů s tím, že vymáhaná povinnost včetně nákladů exekučního řízení měla celkem ke dni vydání exekučního příkazu činit 36 666,80 Kč (prokázáno cit. návrhem a listinami vydanými v exekučním řízení vedeném Mgr. [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka]). V reakci na rozhodnutí o provedení exekuce zablokovala banka žalovaného prostředky žalovaného na běžném účtu (prokázáno sdělením [příjmení] [příjmení]). Přítelkyně žalovaného [jméno] [příjmení] [příjmení] bydlela do července 2019 včetně ve společné domácnosti se svým manželem [jméno] [příjmení], v domácnosti se nezdržovala žádná další osoba (prokázáno čestným prohlášením p. [příjmení]). Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že je otcem žalobkyně, se žalobkyní je ve stálém kontaktu. Svědek navštěvoval žalobkyni a děti (své vnuky) v bytě [část obce], od června 2019 nikdy„ nenarazil“ v domácnosti na žalovaného, děti mu sdělovaly, že tatínek je v práci, už není doma s nimi. Žalobkyně svědkovi sdělila, že účastníci mají problémy, žalovaný se odstěhoval ke své nové přítelkyni. Svědek byl přítomen předání bytu [jméno] [celé jméno žalovaného] (bratr žalovaného), byt předávala žalobkyně, žalovaný se neúčastnil. Žalobkyně svědkovi sdělila, že v bytě by mohla zůstat bydlet jen za podmínky úhrady tržního nájemného (20 000 Kč plus služby), když bratr žalovaného po odstěhování žalovaného nemá důvod poskytovat jí byt k užívání za dosavadních výhodných podmínek. Žalobkyně se následně z důvodu extrémně vysokých nákladů na bydlení v [obec] odstěhovala do domu v [obec]. Svědek byl okrajově informován o hospodaření a příjmech účastníky společně vedené domácnosti. Dle svědka musel žalovaný pobírat mzdu nejméně ve výši 30 000 Kč, jinak by nemohl hradit náklady domácnosti. Svědek popsal okolnosti, za nichž byly obě děti přehlášeny k trvalému pobytu do [obec]. Bylo to nutné v předstihu kvůli přihlášení dětí do tamní mateřské školy. Žalovaný byl o tomto informován, jako otec podepisoval souhlas s přehlášením pobytu. Dle svědka se žalobkyně vždy snažila žalovaného omlouvat, existující problémy popírat. Svědek [příjmení] [příjmení] vypověděl, že je nevlastním otcem žalobkyně (manžel matky). Svědek popsal, že stěhování žalobkyně z bytu v [část obce] bylo předem dohodnuté, svědek se stěhování dne 27. 7. 2019 rovněž účastnil, pořizoval fotodokumentaci žalobkyní odevzdávaného bytu. Žalovaný stěhování žalobkyně přítomen nebyl. Svědek uvedl, že spolu s manželkou vyzvedávali děti účastníků ze školky, žalovaný se v domácnosti již nějakou dobu nevyskytoval, dle žalobkyně měl přítelkyni a do bytu si přijížděl jen pro věci. Dle svědka procházelo soužití účastníků krizí již přibližně půl roku před odstěhováním žalobkyně z bytu. Žalobkyně byla v tu dobu zaměstnaná u ČSSZ, pokud měla úřední dny, pomáhali jí s vyzvedáváním a péčí o děti svědek s manželkou. Žalobkyně měla (ještě v době rodičovské dovolené) problém vyjít s penězi, svědek s manželkou ji proto podporovali. Svědek věděl, že žalovaný je stavebním inženýrem, kromě zaměstnání vykonává i stavební dozory, svědek sám mu jeden zprostředkoval, když žalovaného skontaktoval se svou tehdejší kolegyní. Žalovaný za jednu návštěvu místa stavebního dozoru požadoval 1 000 Kč, návštěv bylo třeba více. Svědek potvrdil, že s manželkou přenechali žalobkyni a dětem k užívání svůj dům v [obec]. Jedná se o převážně zrekonstruovaný dům, do té doby užívaný víkendově, vhodný i pro trvalé bydlení. Svědek uvedl, že zvažovali i variantu, že by se do domu v [obec] odstěhovali s manželkou sami a žalobkyni přenechali svůj pražský byt. Jedná se o byt původně nájemní, který byl později odkoupen v privatizaci. Byt v [obec] je však příliš malý (dispozice 1+1) pro žalobkyni a dvě děti. Svědek uvedl, že se žalobkyní uzavřeli smlouvu ohledně nájemného a úhrady služeb, příjem žalobkyně však neumožňuje úhradu těchto nákladů, jsou proto hrazeny převážně svědkem a jeho ženou. Zvažována byla i varianta, že by žalobkyně z [obec] dojížděla pracovat do [obec], to by však při šestihodinovém úvazku žalobkyně, nutným nákladům na dojíždění a nutnosti péče o děti nebylo smysluplné. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že je matkou žalobkyně, manželkou svědka [jméno] [příjmení]. Svědkyně s manželem začali žalobkyni vypomáhat s dětmi, když se vrátila do zaměstnání u ČSSZ, kde měla dvakrát týdne delší pracovní dobu. Svědkyně s manželem děti vyzvedávali ze školky, starali se o ně do příchodu žalobkyně. V tu dobu začala registrovat finanční potíže žalobkyně, často hradila různé potřeby dětí. Dle svědkyně spolu účastníci nežili již od roku 2018, svědkyně se vyskytovala v domácnosti účastníků často, někdy i do večerních hodin, žalovaného však doma téměř nevídala. Dle svědkyně byl vztah účastníků delší dobu v krizi, žalobkyně se žalovaného zastávala, byla stále zamilovaná, problémy bagatelizovala a přehlížela. Svědkyně popsala, že poté, co žalobkyně musela opustit byt v [část obce], řešila rodina, co dál. Jako jediné smysluplné řešení se jevilo přestěhování žalobkyně a dětí do domu v [obec]. Jedná se o rodinný dům vhodný i k trvalému bydlení, v místě je škola i školka pro děti. Žalovaný tehdy žalobkyni jiné řešení nenabídl, bydlení v [obec] jí nezajistil ani nenabídl pomoc s úhradou nákladů. Svědkyně potvrdila, že za užívání domu v [obec] byla dohodnuta úhrada celkem 8 000 Kč. V některých měsících však žalobkyně kvůli nedostatku financí bydlení uhradit nemohla, svědkyně dluh eviduje, je se žalobkyní dohodnutá, že dluh vyrovná, až bude mít prostředky. O výdělkových poměrech žalovaného bylo svědkyni známo, že byť oficiálně vykazuje minimální příjem, přijde si na slušné peníze„ mimo“. Žalovaný byl v jediném zaměstnání od ukončení studia, svědkyni sděloval, že si chce vydělat peníze a odkoupit podíl ve firmě, v níž je zaměstnán. V době, kdy rodina normálně fungovala, jezdili účastníci s dětmi na pravidelné zahraniční pobyty, a to i v době, kdy žalobkyně čerpala rodičovskou dovolenou. Rovněž byt účastníků v [část obce] byl dle svědkyně nadstandardně vybaven. Svědkyně uvedla, že žalovaný měl v průběhu manželství několik mimomanželských vztahů. O poslední přítelkyni žalovaného se svědkyně dozvěděla v létě 2018. Svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení] vypověděla, že se žalovaným se znali z pracovního kontaktu od listopadu 2018, pracovní vztah se později (přibližně v dubnu až červnu 2019) vyvinul v partnerství. Svědkyně byla v tu dobu„ před rozvodem“, stále žila společně se svým manželem. Do nového bytu se svědkyně stěhovala od srpna 2019, do té doby žila v jiném bytě se svým manželem. Žalovaný se ke svědkyni nastěhoval v průběhu srpna 2019. K poměrům žalovaného svědkyně uvedla, že jeho výplata je minimální, kolem 13 000 Kč. Společné výdaje na bydlení a jídlo hradí svědkyně se žalovaným přibližně napůl, za bydlení se hradí 17 000 Kč měsíčně, za stravu cca 8 000 Kč měsíčně. Aktuálně musí žalovaný posílat„ spoustu peněz jinam“ /žalobkyni míněno na výživné/, jeho finanční situace není úplně nejlepší. Svědkyně dosahuje příjmu ze zaměstnání ve výši 26 000 Kč čistého, v domácnosti svědkyně a žalovaného žijí dvě děti svědkyně, z nichž jedna dcera je ve společné péči s jejím otcem, žijícím v jiném bytě téhož domu. Svědkyně uvedla, že se žalovaným absolvovali několik zahraničních dovolených, poslední byl pobyt v Římě v září 2020. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Návrhy na další dokazování soud zamítl, když další dokazování považoval za nadbytečné, případně směřující k prokázání právně irelevantních skutkových otázek. Z posledně uvedeného důvodu zamítl soud návrh žalovaného, aby soud zjišťoval dotazem na prodávajícího podmínky privatizace bytu matkou žalobkyně a okolnost, zda podmínky nájemní smlouvy umožňovaly poskytnout byt užívaný rodiči žalobkyně do podnájmu žalobkyni. Z provedených, avšak v tomto rozsudku neuvedených důkazů, soud žádná relevantní zjištění nečinil. Výše uvedené důkazy považuje soud za věrohodné, prokazující skutkový stav z nich vyplývající, s výhradou potvrzení o příjmech žalovaného, jak bude vysvětleno dále. Výpovědi slyšených svědků považuje soud za přesvědčivé a věrohodné. Soud po provedení dokazování a jeho zhodnocení dospěl, pokud jde o skutkový stav, k závěru, že žalobkyně a žalovaný byli v rozhodném období (tj. od podání návrhu v březnu 2020 dosud) manžely, žalovaný podal návrh na rozvod manželství, o němž nebylo ke dni rozhodnutí soudu v předmětném řízení pravomocně rozhodnuto. Účastníci mají dva nezletilé syny, o jejich výchově a výživě na dobu do a po rozvodu manželství účastníků bylo rozhodnuto soudem tak, že děti byly svěřeny do péče žalobkyně, žalovanému bylo s účinností od srpna 2019 uloženo přispívat na výživném celkem částkou 7 500 Kč (z toho 4 000 Kč pro staršího [jméno] a 3 500 Kč pro mladšího [jméno]). Rozhodnutí soudu v opatrovnickém řízení nabylo právní moci dnem 10. 8. 2020. Společnou domácnost vedli účastníci naposledy v bytě [část obce], který je ve vlastnictví bratra žalovaného [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného], a to do července 2019. Do té doby hradili účastníci vlastníkovi bytu toliko režijní náklady spojené s bydlením (ve výši 7 000 Kč). Za případné další užívání bytu od srpna 2019 by vlastník požadoval úhradu nájemného ve výši cca 25 000 Kč měsíčně. Byt oba účastníci opustili nejpozději ke konci července 2019, byt vlastníkovi protokolárně předávala žalobkyně, žalovaný se předání bytu neúčastnil. Žalobkyně se přestěhovala a od srpna 2019 užívá spolu s dětmi dům v [obec] (okres [okres]), který je ve vlastnictví manželů [příjmení] (matky žalobkyně a jejího manžela). Za užívání domu v [obec] byla mezi pronajímateli a žalobkyni coby nájemcem sjednána úhrada nájemného a souvisejících služeb ve výši 8 000 Kč, kterou žalobkyně s ohledem na nízké příjmy mohla hradit toliko částečně, ve větší části sjednanou úhradu za užívání domu své matce dluží. Žalobkyně v rozhodném období pracovala jako řidič na zkrácený úvazek v místě bydliště, v důsledku koronavirové krize byla ve zkušební době propuštěna. Po dobu zavření mateřské školy pobírala žalobkyně ošetřovné, následně nemocenskou a od června 2020 je evidována jako uchazeč o zaměstnání, pobírá podporu v nezaměstnanosti a usiluje o získání zaměstnání v místě bydliště (v okrese [okres]). Průměrný příjem žalobkyně činil v rozhodném období částku cca 8 000 – 9 000 Kč. Žalovaný v rozhodném období žil spolu se svou partnerkou [jméno] [příjmení] [příjmení] a jejími dětmi v pronajatém bytě 2 + 1 v [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] Na náklady bydlení (celkem cca 17 000 Kč měsíčně) přispíval jednou polovinou. Žalovaný má vysokoškolské vzdělání, je absolventem [ulice] fakulty ČVUT a je dlouhodobě zaměstnán jako stavební technik u stavební firmy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kde dosahuje vykazovaného příjmu nepřevyšujícího 13 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný měl v rozhodném období od zaměstnavatele k dispozici k bezplatnému užívání mobilní telefon a osobní automobil (včetně pohonných hmot), přičemž dne 25. 9. 2020 zaměstnavatel žalovanému potvrdil, že vozidlem pro soukromé účely nedisponuje. Žalovaný disponuje živnostenským oprávněním pro obory grafické práce a kresličské práce a inženýrská činnost v investiční výstavbě, činnost dle těchto oprávnění však nevykonává. Účastnící nemají další vyživovací povinnosti, než k nezletilým dětem [jméno] a [jméno]. Žalobkyně a žalovaný mají ve společném jmění garážové stání a pozemek ve [část obce] u [obec], dále osobní automobil užívaný žalobkyní. Jiný movitý ani nemovitý majetek účastníci nevlastní. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok podle níže uvedených právních norem: Podle ustanovení § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odst. 2 citovaného ustanovení dále platí, že pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. Podle ustanovení § 690 o. z. každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy. Podle obecných ustanovení o vyživovací povinnosti, konkrétně § 913 odst. 1 o. z. platí, že pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak platí, že při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Po právním zhodnocení skutkové stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jak plyne z citovaného § 697 odst. 1 o. z., manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost, jejímž smyslem je zajistit v podstatě stejnou hmotnou a kulturní úroveň oběma manželům. Vyživovací povinnost mezi manželi vzniká uzavřením manželství a trvá po celou dobu jeho existence. Vyživovací povinnost mezi manžely nepředpokládá odkázanost oprávněné osoby na výživu, avšak vychází ze zásady solidarity a zásady vzájemnosti. Obecně by manželé za trvání manželství měli mít v zásadě stejnou životní (tj. kulturní a hmotnou) úroveň, nerozhodno, zda žijí ve společné domácnosti nebo odděleně. Nemají-li manželé společnou domácnost, nezbavuje je to povinnosti vzájemné podpory a pomoci (§ 691 odst. 1 o. z.). Podle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. lze výživné mezi manžely soudem přiznat pouze od data zahájení soudního řízení, v posuzovaném případě od 3. 3. 2020 do právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství, jak požaduje žalobkyně. Rozsah vyživovací povinnosti pak soud stanoví s ohledem na odůvodněné potřeby žalobkyně a její majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného. Zároveň ovšem soud musí vzít v potaz hledisko dobrých mravů, z čehož plyne, že nelze žalovanému uložit povinnost platit výživné, pokud by takové rozhodnutí mělo způsobit stav rozporný s dobrými mravy. Takový případ nastane, pokud se osoba domáhající se výživného chovala k povinnému hrubě, urážlivě, dopustila se na něm domácího násilí, verbálních útoků, případně opustila svévolně rodinnou domácnost. Dále je třeba zhodnotit, zda osoba domáhající se výživného, se nevzdala výhodného zaměstnání, případně činí kroky k tomu, aby zlepšila své majetkové a výdělkové poměry, jakož i to, do jaké míry ona sama zajišťuje rodinné potřeby, případně jakou vyvíjí snahu tak činit. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vyhovění návrhu žalobkyně na přiznání výživného vůči žalovanému ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dosahovala v rozhodném období měsíčního příjmu v průměru cca 8 500 Kč. Žalobkyně pečuje o děti, které navštěvují mateřskou, resp. základní školu, její výdělkové možnosti jsou proto značně omezené, navíc aktuálně zhoršené v důsledku koronavirové krize a související situace na trhu práce. Žalobkyně přesto aktivně usiluje o získání zaměstnání na zkrácený úvazek. Na potřeby obou dětí je k rukám žalobkyně žalovaným hrazeno výživné pro obě děti ve výši 7 500 Kč celkem. Přestože žalovaný oficiálně (zřejmě za účelem„ daňové optimalizace“) vykazuje příjem z pracovního poměru nepřevyšující 13 000 Kč čistého, musel soud zohlednit i jeho reálné schopnosti a výdělkové možnosti. Soud proto přihlédl vysokoškolskému vzdělání žalovaného a jeho praxi na pozici stavebního technika. Dle přesvědčení soudu je i vzhledem k prokázaným pracovním nabídkám v [obec] v reálných možnostech žalovaného, aby jako vysokoškolák s praxí dosahoval v oboru stavebnictví příjmu 32 000 Kč až 50 000 Kč hrubého měsíčně, jak ostatně dovodil i odvolací soud v opatrovnickém řízení. Soud vyšel z přesvědčení, že žalovaný buď čerpá za vykonávanou práci násobně vyšší příjem, než oficiálně vykazuje (pro tento závěr svědčí i skutečnost, že pravidelné výdaje převyšující jeho příjem byly i v minulosti pokryty), nebo se bez důležitého důvodu vzdává výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že je v reálných možnostech žalovaného, aby si vydělal nejméně 30 000 Kč čistého měsíčně. Oba účastníci mají aktuálně náklady spojené s bydlením, žalovaný bydlí v pronajatém bytě se svou přítelkyní a jejími dětmi, žalobkyně žije v domě pronajímaném jí matkou a jejím manželem. Soud se zásadně neztotožňuje s úvahami žalovaného v tom směru, že žalobkyně vykazuje náklady na bydlení v domě rodičů toliko fiktivně s cílem poškodit žalovaného a navýšit nárok na výživné. Nájemné a úhrada za služby spojené s bydlením v rodinném domě nejsou nijak přemrštěné. Není rozhodné, zda žalobkyně v minulosti zvládla všechny své sjednané povinnosti splnit (uhradit nájemné v plné výši). Matka žalobkyně coby svědkyně věrohodně potvrdila, za jakých okolností a podmínek dům žalobkyni k užívání přenechala a že posečká žalobkyni s úhradou dluhu vznikajícího na nájemném, dokud nebude mít žalobkyně dostatečný příjem. Je třeba zdůraznit, že vyživovací povinnost mezi manžely má přednost před vyživovací povinností mezi rodičem a dítětem. Nelze proto přisvědčit úvahám žalovaného, že potřeby žalobkyně by měly být saturovány jejími rodiči bez nároku na protiplnění (nájemné), případně že by měli matka žalobkyně a její manžel uvolnit žalobkyni svůj byt v [obec] a sami se odstěhovat do domu v [obec]. Je primárně povinností žalovaného, aby plnil po dobu trvání manželství svou vyživovací povinnost k žalobkyni. Žalovaný opustil společně užívaný byt v [část obce] nejpozději ke konci července 2019 a žalobkyni s dětmi jiné bydlení nezajistil. Je obecně známou skutečností, v jaké výši se pohybují ceny pronájmů bytů v [obec]. Pokud žalovaný argumentuje tím, že žalobkyně se svévolně odstěhovala spolu s dětmi z poslední společně vedené domácnosti v bytě [část obce], přehlíží skutečnost, že žalobkyně reagovala na vzniklou situaci, kdy žalovaný již od jara 2019 nesporně udržoval mimomanželský poměr (nerozhodno, kde v tu dobu nejčastěji přespával), vlastník bytu (bratr žalovaného) by po žalobkyni za užívání bytu počínaje srpnem 2019 požadoval tržní nájemné 25 000 Kč a žalovaný se na úhradě takových nákladů bydlení nehodlal podílet. Je zřejmé, že i pokud by žalobkyně setrvala v původním zaměstnání u ČSSZ, kde dosahovala při plném úvazku čistého příjmu cca 19 000 Kč, nemohla by bez přispění žalovaného hradit toliko ze svého příjmu vysoké náklady na bydlení v [obec] a náklady nutné pro zajištění potřeb dětí. Je zcela pochopitelné, že žalobkyně v takové situaci využila dobrodiní svých rodičů a možnost bydlení v jejich domě mimo Prahu s menšími náklady. Její počínání rozhodně nelze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy. Toliko na okraj soud uvádí, že je zcela nepodstatné, na jaké adrese byli účastníci a jejich děti evidováni k trvalému pobytu, když tato skutečnost má toliko evidenční charakter a nic nevypovídá o místě faktického bydlení. Za zneužití práva nemůže být považována skutečnost, že žalobkyně po právní moci rozhodnutí soudu, za situace, kdy žalovaný soudem uloženou vyživovací povinnost k nezletilým dětem dobrovolně neplnil, navrhla vymožení povinnosti exekučně. Soud není v předmětném řízení oprávněn přezkoumávat a činit vlastní závěry o důvodnosti žalobkyní podaného exekučního návrhu. Žalovaným tvrzené nedostatky (nedůvodnost) návrhu by se případně odrazily při skončení exekučního řízení v rozhodnutí o povinnosti účastníků hradit náklady exekuce. Stejně tak není soud oprávněn činit vlastní závěry, pokud jde o svěření dětí do péče a stanovení vyživovací povinnosti. Tyto otázky byly závazně vyřešeny v opatrovnickém řízení, když zejména v rozhodnutí odvolacího soudu je zevrubně vysvětleno, z jakých důvodů neshledaly soudy vhodnou žalovaným navrhovanou střídavou péči. Argumentuje-li tedy žalovaný v řízení o výživné manželky tím, že žalobkyně by při střídavé péči měla zásadně jiné výdělkové možnosti a nemusela žádat o výživné žalovaného, jsou jeho argumenty zcela liché. Závěrem lze shrnout, že soud nepřisvědčil žalovanému v žádném z důvodů, pro něž by mělo být přiznání výživného nerozvedené manželky žalobkyni rozporným s dobrými mravy, či by mohlo představovat zneužití práva. Nelze ani uzavřít, že by se žalobkyně svévolně vzdala možnosti lepšího výdělku a neměla by z toho důvodu nárok na výživné. Výše výživného podle názoru soudu zcela odpovídá zjištěným poměrům účastníků tak, aby mezi nimi jako manžely nevznikl neodůvodněný rozdíl v jejich životní úrovni. V rozhodném období byla hmotná a kulturní úroveň žalobkyně, zejména s poukazem na zásadně nižší celkové příjmy, výrazně nižší, než úroveň žalovaného. Ani úhradou výživného v žalobkyní požadované výši 5 000 Kč nebude dosaženo zásadně stejné hmotné úrovně účastníků, hmotná úroveň se však alespoň přiblíží. Proto soud vázán ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř. návrhem žalobkyně žalobě výrokem I. rozsudku žalobnímu požadavku v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému až do právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství přispívat žalobkyni na výživu částkou 5 000 Kč. Výrokem II. rozhodl soud výši nedoplatku na výživném splatném za období 3. 3. 2020 do 11. 12. 2020, tento byl vypočten částkou 18 000 Kč (žalovaný hradil dle předběžného opatření částku 3 000 Kč, rozdíl oproti přiznané částce 5 000 Kč měsíčně činí 2 000 Kč, na dobu 9 měsíců pak 18 000 Kč). Nedoplatek na výživném uložil soud vzhledem k existenci dalších závazků hradit žalovanému ve splátkách po 500 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek. Výrokem III. rozsudku rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek za žalobu a to za situace, kdy žalobkyně jako navrhovatelka byla od placení soudního poplatku osvobozena a žalovaný je povinen v rozsahu svého neúspěchu soudní poplatek státu zaplatit (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.) Soudní poplatek byl stanoven podle položky 7 písm. b) Sazebníku, jenž je přílohou výše uvedeného zákona, a činí 1 % z částky na splatném výživném přiznané, tj. 450 Kč. Výrokem IV. rozhodl soud o náhradě nákladů ve vztahu mezi účastníky a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Výše náhrady nákladů žalobkyně za zastoupení advokátem byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen AT). Žalobkyni náleží náhrada za odměnu advokáta stanovená podle § 8 odst. 2 věta prvá AT za použití § 7 bod 5 AT za celkem jedenáct úkonů právní služby v řízení před soudem prvního stupně. Soud vyšel z tarifní hodnoty sporu 45 000 Kč, když tato částka je součtem hodnot žalovaných opětujících se plnění (výživného), když se nejednalo o plnění na dobu delší 5 let ve smyslu věty druhé za středníkem § 8 odst. 2 AT tak, aby za tarifní hodnotu měl být považován pětinásobek hodnoty ročního plnění (ten by činil 300 000 Kč, soud však z takto stanovené tarifní hodnoty sporu nevycházel). Odměna tedy náleží ve výši 2 900 Kč za každý z jedenácti úkonů právní služby: 1) převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2) 20.2.2020 - výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3) 3.3.2020 – návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 4) 27.4.2020 – písemné podání k výzvě soudu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 5) 24.6.2020 – písemné podání k výzvě soudu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 6) 22.9.2020 – další porada s klientem přesahující hodinu dle § 11 odst. c) AT (potvrzení o poradě), 7) 29.9.2020 - účast na jednání před soudem od 13 do 14:30h dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 8) 9.10.2020 – písemné podání k výzvě soudu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 9 - 10) 15.10.2020 - účast na jednání před soudem od 13:05 do 15:20h dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, odměna náleží za každé ze dvou započatých dvouhodin trvání jednání, 11) 11.12.2020 - účast na jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Jako náhrada hotových výdajů náleží advokátu žalobkyně podle § 13 odst. 3 AT za jedenáct úkonů právní služby částka 3 300 Kč Celkem tak žalobkyni za vynaložené náklady právního zastoupení před soudem prvého stupně náleží částka 35 200 Kč.