20 C 104/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno Turecká republika, podnikající v ČR prostřednictvím Anonymizováno organizační složka, IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 600 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 600 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 600 EUR od 16. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 15 609 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 23. 4. 2025 domáhá zaplacení 600 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 11. 2. 2004, č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále též jen „nařízení“). Žalobu žalobce odůvodnil tím, že let, který byl složen ze dvou navazujících letů č. , Anonymizováno, na trase z Prahy do Istanbulu a č. , Anonymizováno, na trase z Istanbulu do Kuala Lumpur, s plánovaným časem příletu dne 26. 12. 2023 v 17:00 byl o 3 dny opožděn, neboť byla žalobci na letišti Václava Havla v Praze vydána letenka pouze do Istanbulu, nikoliv do cílové destinace. Podle žalobce žalovaná tuto skutečnost odůvodnila tím, že neměl platný test na Covid-19. Žalobce byl proto po dobu 3 dnů zdržen v Istanbulu. Žalobce uzavřel, že svůj nárok uplatňoval pomocí webového formuláře, nicméně potvrzení o tom již nedohledal, a následně dne 5. 12. 2024 uplatnil prostřednictvím svého advokáta svůj nárok zasláním předžalobní výzvy.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odmítla nárok žalobce a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná vznesla námitku promlčení z důvodu, že k uplatnění nároku vůči žalované došlo až 5. 12. 2024, tj. téměř rok po uskutečnění přepravy. Žalovaná sdělila, že splnila i informační povinnost podle čl. 14 nařízení zveřejněním formuláře pro uplatnění nároku s informacemi na svých webových stránkách. Žalovaná navíc uvedla, že vystavila žalobci palubní lístek pouze na let z Prahy do Istanbulu zcela oprávněně, neboť žalobce v rámci tzv. check-inu na letišti v Praze neprokázal řádně vyplněný formulář MDAC (Malaysia Digital Arrival Card), který byl od 1. 12. 2023 malajsijskými úřady vyžadován pro vstup do země.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalované uvedl, že námitka promlčení není souladná s dobrými mravy, neboť podle čl. 14 nařízení žalovaná nesplnila informační povinnost.

4. Mezinárodní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6 je dána v souladu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávaní a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to:Žalobce se měl na základě rezervace letenek účastnit dne 26. 12. 2023 letu z Letiště Václava Havla v Praze, Česká republika, do Kuala Lumpur, Malajsie. Let žalobce měl být složen ze dvou přímo navazujících letů, a to letu číslo TK 1770 na trase z Letiště Václava Havla v Praze, Česká republika, na letiště v Istanbulu, Turecko, odkud měl žalobce pokračovat letem číslo , Anonymizováno, na trase z letiště v Istanbulu, Turecko, na letiště v Kuala Lumpur, Malajsie. Plánovaný čas příletu žalobce do Kuala Lumpur byl stanoven na den 26. 12. 2023 v 17:00 hodin místního času. Celý let žalobce měl být operován žalovanou. Na Letišti Václava Havla v Praze byla vydána letenka pouze do Istanbulu, nikoliv do cílové destinace Kuala Lumpur. Žalobce následně po dobu tří dnů setrval v Istanbulu. Až po uplynutí této doby mu byly vydány letenky do Kuala Lumpur. Ke skutečnému příletu žalobce do cílové destinace došlo dne 29. 12. 2023, tedy o tři dny později oproti původně plánovanému času příletu. Pro vstup do Malajsie nebyl vyžadován test na Covid19. Letecká vzdálenost letu z Letiště Václava Havla v Praze, Česká republika, do Kuala Lumpur, Malajsie, měří 9 594 km.

6. Sporná zůstala především skutková tvrzení, zda žalobce svůj nárok uplatnil vůči žalované vyplněním webového formuláře na stránkách žalované, a to několik dnů po uskutečnění předmětného letu, zda důvodem nevydání letenky do cílové destinace byla absence platného testu na Covid-19 a zda žalobce prokázal řádně vyplněný formulář MDAC při tzv. check-inu.

7. Z dopisu ze dne 4. 12. 2024 má soud za prokázané, že žalobce dne 5. 12. 2024 uplatnil prostřednictvím svého advokáta svůj nárok zasláním předžalobní výzvy.

8. Z výpisu z interního systému žalované má soud za prokázané, že žalovaná eviduje uplatnění nároku žalobce vůči žalované pouze dne 5. 12. 2024 a dne 5. 2. 2025.

9. Ze sjetin z webových stránek , Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalovaná uveřejnila formulář pro uplatnění žádosti o kompenzaci na svém webu.

10. Z účastnického výslechu žalobce má soud za prokázané, že žalobce věděl o internetových stránkách žalované, nicméně je považoval za uživatelsky nepřívětivé.

11. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení. Výpověď žalobce soud nepovažoval za přesvědčivou, když žalobce uvedl, že si „myslí“, že nárok uplatnil v půlroční lhůtě. Bylo patrné, že si sám není jistý, zda tomu tak skutečně bylo. Pokud uvedl, že zkoušel uplatnit svá práva asi dvakrát, odpovídá to spíše tvrzením žalované, podle které žalobce uplatnil nárok pouze dne 5. 12. 2024 a dne 5. 2. 2025. Není zřejmé, proč by si žalobce neuchoval potvrzení o uplatnění nároku, který podle jeho tvrzení uplatnil několik dnů po uskutečnění předmětného letu, když mohl v případě nevyplacení kompenzace podle nařízení očekávat spor, a to na rozdíl od nesporného uplatnění nároku dne 5. 12. 2024, kdy potvrzení o uplatnění nároku tohoto dne soudu předložil. Soud ani přes výzvu poskytnutou žalobci podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), proto neměl za prokázané, že by žalobce uplatnil nárok dříve než 5. 12. 2024.

12. Na základě shodných tvrzení účastníků a výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobce se měl na základě rezervace letenek účastnit dne 26. 12. 2023 letu z Letiště Václava Havla v Praze, Česká republika, do Kuala Lumpur, Malajsie. Let žalobce měl být složen ze dvou přímo navazujících letů, a to letu číslo TK 1770 na trase z Letiště Václava Havla v Praze, Česká republika, na letiště v Istanbulu, Turecko, odkud měl žalobce pokračovat letem číslo , Anonymizováno, na trase z letiště v Istanbulu, Turecko, na letiště v Kuala Lumpur, Malajsie. Plánovaný čas příletu žalobce do Kuala Lumpur byl stanoven na den 26. 12. 2023 v 17:00 hodin místního času. Celý let žalobce měl být operován žalovanou. Na Letišti Václava Havla v Praze byla vydána letenka pouze do Istanbulu, nikoliv do cílové destinace Kuala Lumpur. Žalobce následně po dobu tří dnů setrval v Istanbulu. Až po uplynutí této doby mu byly vydány letenky do Kuala Lumpur. Ke skutečnému příletu žalobce do cílové destinace došlo dne 29. 12. 2023, tedy o tři dny později oproti původně plánovanému času příletu. Pro vstup do Malajsie nebyl vyžadován test na Covid19. Žalobce dne 5. 12. 2024 uplatnil prostřednictvím svého advokáta svůj nárok zasláním předžalobní výzvy. Žalovaná eviduje uplatnění nároku žalobce vůči žalované pouze výzvou ze dne 5. 12. 2024 a dne 5. 2. 2025. Žalovaná uveřejnila formulář pro uplatnění žádosti o kompenzaci na svém webu. Žalobce věděl o internetových stránkách žalované, nicméně je považoval za uživatelsky nepřívětivé. Letecká vzdálenost letu z Letiště Václava Havla v Praze, Česká republika, do Kuala Lumpur, Malajsie, měří 9 594 km.

13. Podle článku 7 odst. 1 nařízení, ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 19. 11. 2009, ve spojených věcech C 402/07 a C 432/07, Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon, Alana Sturgeon (C402/07), Stefan Böck, Cornelia Lepuschitz (C-432/07) proti Condor Flugdienst GmbH (C402/07), Air France SA (C-432/07), a na něj navazující judikaturou Soudního dvora EU, přísluší cestujícím při délce letu 1 500 až 3 500 km náhrada škody ve výši 400 EUR za předpokladu, že zpoždění letu přesáhne tři hodiny.

14. Podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

15. Podle čl. 14 nařízení provozující letecký dopravce zajistí, aby u registrace k přepravě bylo zobrazeno čitelné oznámení, které je pro cestující zřetelně viditelné a které obsahuje tato slova: „Je-li vám odepřeno nastoupit na palubu nebo je-li váš let zpožděn nejméně o dvě hodiny, požádejte u přepážky registrace k přepravě nebo u brány pro nástup na palubu o listinu popisující vaše práva, zejména ohledně náhrady škod a pomoci.“ (odstavec 1). Odepře-li provozující letecký dopravce nástup na palubu nebo zruší-li let, předá každému postiženému cestujícímu písemné oznámení, které v souladu s tímto nařízením stanoví pravidla pro náhradu škody a pomoc. Toto oznámení předá rovněž každému cestujícímu postiženému alespoň dvouhodinovým zpožděním. Cestující rovněž dostane v písemné podobě údaje o kontaktu na určený vnitrostátní subjekt zmíněný v článku 16 (odstavec 2). Při uplatnění tohoto článku na nevidomé a zrakově postižené osoby se užijí jiné vhodné prostředky (odstavec 3).

16. Podle § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“), jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas (odstavec 1). Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády (odstavec 2). Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas (odstavec 3).

17. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

18. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává:1) Mezi práva, která musí cestující u dopravce uplatnit ve lhůtě podle § 2553 odst. 3 o. z., patří i právo na náhradu, kterou cestujícím, jejichž let byl významným způsobem zpožděn, garantuje nařízení, neboť nařízení podrobněji neupravuje vlastní postup při uplatnění těchto práv včetně lhůt k uplatnění, a ponechává jej na vnitrostátní úpravě (odst. 22 preambule nařízení).2) Nařízení jako přímo použitelný unijní předpis stanoví, jaká práva cestujícímu při zpoždění letu vůči dopravci vznikají. Pravidla pro jejich uplatnění však již neupravuje, a proto jejich určení přísluší každému členskému státu. Tato pravidla musí být v souladu se zásadou efektivity a rovnocennosti, neměla by být formulována nebo uplatňována způsobem, který nadměrně ztěžuje či prakticky znemožňuje výkon práva na odškodnění zaručeného unijním předpisem, či být formulována nebo uplatňována méně příznivým způsobem než pravidla, kterými se řídí obdobné situace ve vnitrostátním právu. Lhůty, v nichž musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 7 nařízení se v jednotlivých členských státech mohou lišit (srov. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. 11. 2012, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, C-139/11).3) Lhůta k uplatnění práva u přepravce (rozhodná i z hlediska následného uplatnění práva u soudu) stanovená v České republice je přiměřená. Cestující se o vzniku újmy dozvídá již v okamžiku zpoždění letu, proto požadavek, aby byl povinen své právo, které má směřovat k okamžitému a standardizovanému odčinění jeho újmy způsobené zpožděním letu, uplatnit bezodkladně (k výkladu tohoto pojmu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, či ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008), nejpozději však do šesti měsíců, není příliš přísný. Eurokonformnost tohoto výkladu nařízení a § 2553 o. z. byla potvrzena také Ústavním soudem, který ve skutkově obdobné věci neshledal důvod pro kasační zásah (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. III. ÚS 1614/22).4) V odborné literatuře panuje shoda na tom, že znění ustanovení § 2553 odst. 3 o. z. („není-li právo z přepravní smlouvy uplatněno v uvedené lhůtě, zaniká“) je třeba interpretovat v souladu s § 2580 o. z. tak, že právo na náhradu škody neprekluduje, nýbrž se promlčuje.(Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2327/2023, ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3544/2021, a ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3414/2022).

19. V poměrech projednávané věci byla přeprava žalobce provedena dne 26. 12. 2023 (29. 12. 2023), přičemž nebylo prokázáno, že by žalobce právo u žalované uplatnil dříve než 5. 12. 2024, aniž mu významná překážka bránila uplatnit je dříve, resp. včas (nejde o případ uvedený v článku 15 nařízení). Soud proto uzavírá, že právo nelze žalobci přiznat, neboť jej uplatnil po uplynutí promlčecí lhůty „bez zbytečného odkladu“, dokonce i po uplynutí lhůty šesti měsíců, která počala běžet od chvíle, kdy se žalobce dozvěděl o vzniku práva na odškodnění (okamžik uskutečnění zpožděného letu), a žalovaná úspěšně uplatnila námitku promlčení.

20. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, podle níž námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy.

21. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává:1) Smyslem § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je zamezit výkonu práva, který sice odpovídá zákonu, avšak odporuje dobrým mravům. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje.2) Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.3) Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.4) Srovnej za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 595/2010, uveřejněné pod číslem 60/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sen. zn. 23 ICdo 19/2015, uveřejněný pod číslem 99/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 31 Cdo 1042/2017, uveřejněný pod číslem 20/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tyto závěry se přitom uplatní i pro poměry o. z.

22. V poměrech projednávané věci žalovaná marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinila, když splnila informační povinnost podle čl. 14 nařízení zveřejněním formuláře a potřebných informací na svých webových stránkách s ohledem na skutečnost, že žalobce vypověděl, že o internetových stránkách žalované věděl. Za významnou překážku bránící uplatnit právo dříve, přitom nelze považovat okolnost, že žalobce webové stránky považoval za uživatelsky nepřívětivé. Žalobci tak nic nebránilo, aby uplatnil právo u žalované bez zbytečného odkladu. Odepření práva žalované na uplatnění námitky promlčení by tak bylo nepřiměřeným a neodůvodněným postihem. Vzhledem k tomu, že právo přeje bdělým, byl to právě žalobce, kdo neměl k uplatňování svých práv přistupovat liknavě.

23. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, aniž se pro nadbytečnost zabýval tím, zda bylo zapotřebí, aby žalobce řádně vyplnil formulář MDAC, či tím, zda důvodem nevydání letenky do cílové destinace byla absence platného testu na Covid-19.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalované, jež byla zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 609 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty odpovídající aktuálnímu kurzu ke dni příslušného úkonu, sestávající z částky 1 700 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. [odpor ze dne 10. 6. 2025 spolu s vyjádřením ze dne 5. 7. 2025 a s doplněním ze dne 26. 10. 2025, které soud považoval za jeden úkon, když vše mohlo být obsaženo pouze v jednom podání, jehož tarifní hodnota činí 14 868 Kč (1 euro = 24,780 Kč); účast na jednání u soudu dne 30. 10. 2025, jehož tarifní hodnota činí 14 628 Kč (1 euro = 24,380 Kč); vyjádření ze dne 13. 11. 2025, jehož tarifní hodnota činí 14 514 Kč (1 euro = 24,190 Kč); vyjádření ze dne 1. 12. 2025, jehož tarifní hodnota činí 14 514 Kč (1 euro = 24,190 Kč); a účast na jednání soudu dne 2. 12. 2025, jehož tarifní hodnota činí 14 496 Kč (1 euro = 24,160 Kč)]. Soud přiznal i paušální náhradu hotových výdajů po 450 Kč za každý ze 6 úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. a dále náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z částky 12 900 Kč, která činí 2 709 Kč.