20 C 133/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Donkou Vocetkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizována tři slova jméno příjmení anonymizována dvě slova adresa o uložení povinnosti zdržet se užívání a provozování doménového jména a uložení povinnosti provést změnu registrace držitele doménové jména

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se užívání a provozování doménového jména [webová adresa], a aby byla žalovanému uložena povinnost provést změnu registrace subjektu držitele doménového jména [webová adresa] tak, aby jako držitel doménového jména [webová adresa] byl zapsán žalobce místo žalovaného, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 7. 2019, č. j. 20 C 133/2016-82, bylo rozhodnuto, že žaloba s návrhem, aby soud určil, že vlastníkem věci, doménového jména [webová adresa], je žalobce, se zamítá, a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku se řádně a včas žalobce odvolal. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2019, č. j. 58 Co 350/2019-105, bylo rozhodnuto, že se rozhodnutí soudu I. stupně (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 7. 2019, č. j. 20 C 133/2016-82) zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal původní žalobou jednak zdržovacího nároku (výrok I.), tento byl schopen projednání, nebylo tak na místě vést žalobce k doplnění žalobního požadavku. Jednak se domáhal uložení povinnosti převést registraci doménového jména ze žalovaného na žalobce (výrok II.), ohledně tohoto žalobního požadavku bylo možno zvažovat, aby žalobce byl veden k upřesnění žalobního petitu. Nicméně prvostupňový soud vedl žalobce k opravě žalobního požadavku mj. v tom směru, zda se domáhá určení, že je vlastníkem věci – doménového jména [webová adresa]. Takto formulovaná výzva k odstranění vady žalobního petitu mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právo k doméně není vlastnickým právem, neboť nejde o věc v právním smyslu, ale jde o smluvně získané právo soukromoprávní povahy. Soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil, neboť posuzoval„ vlastnické právo“ žalobce k doméně. Odvolací soud pak prvostupňovému soudu uložil, aby s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu, že právo k doméně není právem vlastnickým, tento předestřel účastníkům, zejména žalobci. Na žalobci pak bude, aby v návaznosti na toto poučení sdělil, zda setrvává na formulaci žalobního petitu ze dne 4. 1. 2017 (č. l. 22), či zda tento s ohledem na poskytnuté poučení bude formulovat tak, aby žalobní petit odpovídal skutkovým tvrzením (tvrzenému závadnému stavu v souvislosti s doménou [webová adresa]). Soud I. stupně pak následně přizpůsobí procesní postup v projednávané věci tomu, jak tento žalobní požadavek bude formulován. Za předpokladu, že bude žalobní petit na odstranění závadného stavu (tvrzené protiprávní jednání žalovaného) v souladu s hmotným právem, provede navržené důkazy, které posoudí ve vzájemné souvislosti, věc právně posoudí, vypořádá se s obrannými námitkami žalovaného, a v konečném rozhodnutí opětovně rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů vynaložených v odvolacím řízení.

2. Obvodní soud pro Prahu 6 vyzval žalobce usnesením ze dne 29. 1. 2020, č. j. 20 C 133/2016-109, k vyjádření, zda trvá na znění žalobního petitu nebo jej hodlá formulovat v souladu se skutkovými tvrzeními. Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním doručeným soudu dne 20. 2. 2020, ve kterém uvedl, že netrvá na znění žalobního petitu uvedeném v doplnění podání, nýbrž na žalobním petitu formulovaném v podané žalobě s doplněním, kdy žalobní petit zní: I. žalovaný je povinen zdržet se užívání a provozování doménového jména [webová adresa], a II. žalovaný je povinen provést změnu registrace subjektu držitele doménového jména [webová adresa] tak, aby jako držitel doménového jména [webová adresa] byl zapsán žalobce místo žalovaného, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 4. 2020, č. j. 20 C 133/2016-117, soud připustil změnu žaloby spočívající ve změně žalobního petitu a doplnění skutkových tvrzení.

3. Žalobce podal dne 3. 5. 2016 u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhal vydání rozhodnutí, jehož petit byl specifikován na základě výše uvedeného tak, jak je uveden výše a ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že od 1. 1. 2006 je žalobce zapsán do spolkového rejstříku Městského soudu v Praze a je spolkem a do té doby byl občanským sdružením (dále také jen„ spolek“). Žalovaný byl zakládající člen spolku a ke dni 24. 8. 2012 ze spolku vystoupil. Zakládajícími členy bylo rozhodnuto o zřízení internetové domény [webová adresa], která měla sloužit k rozšiřování povědomí o metodě antropologické biotypologie. Jejím založením a správou byl pověřen žalovaný jakožto v té době ve spolku jediný IT specialista, a to ústně ředitelem spolku [jméno] [jméno]. Doména [webová adresa] byla registrována dne 1. 9. 2005 na jméno žalovaného, avšak měla být vedena na účet spolku. Žalobce nevěděl, že doména [webová adresa] není registrována na něj, žalovaný jim to nesdělil, ale zároveň uvedl, že žalovaného pověřil k registraci domény [webová adresa], protože v té době neměl právní subjektivitu (právní osobnost). Ve stejné době byla zaregistrovaná i druhá doména [webová adresa]. Obsah zveřejňovaný na stránkách domény [webová adresa] odpovídal až do vystoupení žalovaného ze spolku odsouhlaseným návrhům členů spolku. Vůlí zakládajících členů spolku bylo, aby doména [webová adresa] byla ve výlučném užívání spolku a nesloužila k jiným účelům, natož k pochybné prezentaci názorů žalovaného. Žalovaný vystupoval při registraci domény [webová adresa] jako nepřímý zástupce žalobce a tento očekával, že bude sloužit k propagaci jeho cílů a činnosti spolku. Žalovaný dosud ani přes opakované výzvy nepřevedl doménu [webová adresa] na žalobce, přestože není oprávněn ji užívat, neboť byl v rozhodné době pouze pověřen jejím založením a správou ve prospěch žalobce. Navíc tuto využívá k poškozování žalobce a šíření nepravdivých a nepodložených informací. Nadto pak doménu [webová adresa] na žalobce dobrovolně převedl. V roce 2012 byl správou domény pověřen mladší člen spolku pan [příjmení], kterému žalovaný předal přístupové údaje.

4. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že nárok žalobce na doménu [webová adresa] ani z části neuznává. Žalovaný neobdržel žádné ústní pověření od pana [jméno] [jméno] k registraci doménového jména [webová adresa]. Registrace této domény byl nápad žalovaného a provedl ji bez jakéhokoliv pověření nebo žádosti kohokoliv ze spolku (žalobce). Až po registraci této domény navrhl žalobci, že by ji mohli společně využívat k propagaci typologických služeb, které poskytoval pan [jméno] [příjmení], a kterému žalobce vytváří zázemí. Doménu [webová adresa] žalovaný po celou dobu hradí a hradil ze svých finančních prostředků a byl jejím oprávněným uživatelem, k čemuž žalobce neměl až do doby vystoupení žalovaného ze spolku žádné výhrady. Po dobu účasti ve spolku nebyl žalovaný vyzván k převodu domény [webová adresa] na žalobce a spor o doménu [webová adresa] vznikl až po odchodu žalovaného ze spolku. Žalovaný dále uvedl, že v současné době je doména využívána pro přesměrování na článek o panu [příjmení].

5. Žalobce přípisem ze dne 21. 8. 2016 uvedl, že označení sekta, kterou ho žalovaný nazývá, považuje za urážlivé, a proto navrhl ve spojení s podáním ze dne 4. 5. 2017 rozšíření žaloby o žalobu na ochranu osobnosti, kterou se domáhal toho, aby žalovaný upustil od používání nepravdivých a zavádějících o činnosti žalobce a členy žalobce nenazýval sektou. Dále požadoval, aby se žalovaný omluvil a písemně informoval soud o užívání termínu sekta vůči žalobci, a uložení povinnosti uzavřít darovací smlouvu na 50 000 Kč. Návrh na rozšíření žaloby ze dne 21. 8. 2016 soud usnesením ze dne 25. 8. 2017, č. j. 20 C 133/2016-33, nepřipustil.

6. Soud zjistil tyto skutečnosti:

7. Mezi účastníky je nesporné, že předmětem, činnosti žalobce je mimo jiné zvyšování veřejného podvědomí o tzv. metodě antropologické biotypologie. Jedním ze zakládajících členů žalobce byl žalovaný. Žalobce před podáním žaloby několikrát vyzýval žalovaného, aby doménu [webová adresa] převedl na žalobce, což žalovaný dosud neučinil.

8. Mezi účastníky řízení zůstalo toliko sporné, zdali byl žalovaný k zaregistrování domény [webová adresa] pověřen žalobcem, respektive na základě dohody zakládajících členů žalobce, a měl tak učinit na jeho účet, nebo tuto zaregistroval čistě z vlastní iniciativy a pro své potřeby, kdy následně se rozhodl tuto poskytnout žalobci k propagaci jeho činnosti a služeb. Sporné je tedy to, kdo je skutečným a oprávněným držitelem doménového jména [webová adresa] – zdali žalovaný nebo žalobce.

9. Z kopie webových stránek [webová adresa] soud zjistil, že doménové jméno [webová adresa] je registrováno a aktivní od 1. 9. 2005.

10. Z kopie webových stránek [webová adresa] soud zjistil, že doménové jméno [webová adresa] je registrováno od 1. 9. 2005, jeho držitelem je žalovaný a určený registrátor [právnická osoba]

11. Z kopie webových stránek [webová adresa] soud zjistil, že doménové jméno [webová adresa] je registrováno od 14. 2. 2006, jehož držitelem je žalobce a určený registrátor [právnická osoba]

12. Z čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 6. 2014 soud zjistil, že tento čestně prohlásil, že žalovaný byl rozhodnutím ostatních členů žalobce pověřen registrací domén [webová adresa] a [webová adresa], jejich tvorbou a správou, a dne 5. 1. 2020 převzal od žalovaného administraci těchto domén.

13. Z čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [jméno] ze dne 25. 7. 2014 soud zjistil, že tento čestně prohlásil, že žalovaný před oficiálním založením žalobce zaregistroval doménu [webová adresa] na základě dohody s budoucími zakládajícími členy žalobce s tím, že je bude spravovat, bude na ně umísťovat žalobcem schválený obsah a bude platit pravidelné roční poplatky. Stejně byla zaregistrována doména [webová adresa], za kterou žalovaný taktéž hradil pravidelné roční poplatky, a kterou bezplatně převedl na žalobce.

14. Z výpisu ze spolkového rejstříku Městského soudu v Praze soud zjistil, že žalobce byl do spolkového rejstříku zapsán dne 1. 1. 2014 a vznikl dne 2. 1. 2006.

15. Ze zápisu z valné hromady žalobce konané dne 16. 7. 2006 soud zjistil, že podle odstavce 4. bodu prvním týkajícího se webových stránek žalobce a typologie bude pro webové stránky žalobce nejprve vytvořena koncepce spočívající ve vymezení jejich účelu a pro www stránky [anonymizováno] a melius se určuje jako jejich správce žalovaný. Podle odstavce 6 odstavce druhého všichni přítomní členové žalobce děkují žalovanému za zajištění všech potřebných formalit se založením a vedením obou internetových stránek a berou na vědomí, že žalovaný se dobrovolně nabídl, že bude jako mimořádný členský příspěvek k činnosti žalobce financovat registraci a provoz těchto www stránek. Přítomen byl žalovaný, pan [jméno], pan [příjmení], paní [příjmení], paní [příjmení] a paní [příjmení].

16. Ze zápisu z valné hromady žalobce konané dne 3. a 4. 11. 2006 soud zjistil, že podle odstavce 3 písmene c. byla předmětem diskuze o webových stránkách typologie a jejich užitečnost, změny jejich obsahu a stejně tak změny obsahu webových stránek melius a jejich přepracování.

17. Ze zápisu ze zasedání členů vedení žalobce dne 11. 12. 2006 soud zjistil, že podle odstavce 6 bude změněna v rámci nového vzhledu stránek www [anonymizováno] chlopeň novinky na aktuální, přidaná orientační doba trvání u délky služeb a nahrávání, což bude zajištěno [jméno] [jméno] přes žalovaného, podle odstavce 7 dojde ke zredukování počtů činností na webu [anonymizováno], zajistí [jméno] [jméno] přes žalovaného, zajištěno – zbývá dotlačit žalovaného, a podle odstavce 9 konečné řešení stránek melius na společné schůzi vedení s žalovaným.

18. Ze zápisu ze zasedání členů vedení žalobce ze dne 28. 1. 2007 a 22. 4. 2007 soud zjistil, že část programu se týkala webových stránek [anonymizováno] a [anonymizováno] a jejich přepracování. Podle odstavce 5 úvodní stránka webu Melius byla zaslána žalovanému a ten ji zadal na webovou stránku. Podle odstavce 6 úvodní stránka webu typologie – úprava obsahu, zpracuje žalovaný, bylo odsouhlaseno a plánované spuštění je květen 2007.

19. Ze zápisu z valné hromady žalobce konané dne 17. 6. 2007 soud zjistil, že podle odstavce 6 byl hlavním tématem návrh na vytvoření dalších tří odkliků na webových stránkách [webová adresa].

20. Z kopie dopisu ze dne 25. 7. 2006 soud zjistil, že žalobce potencionálnímu členovi sdělil, že další informace k antropologické biotypologie může získat na [webová adresa].

21. Z kopie Informace pro zájemce o antropologickou biotypologie soud zjistil, že na obalu knih (Aristoteles ze Stageiry 2012, Příprava na stáří 2012) vydaných žalobcem je odkaz na [webová adresa]

22. Z kopie pozvánky na den 22. 1. 2006, 21. 5. 2006 a 9. 11. 2006 soud zjistil, že žalobce na svých pozvánkách prezentoval webové stránky [webová adresa].

23. Z přehledu aktivit na stránce [webová adresa] soud zjistil, že na těchto byly prováděny změny v období od 2. 4. 2006 do 7. 3. 2016. Zároveň však obsahuje poznámku, že se jedná o mapu, kolikrát byly webové stránky [webová adresa] změněny přes Wayback Machine, nikoliv kolikrát byly skutečně aktualizovány.

24. Z faktury [číslo] ze dne 1. 9. 2005 soud zjistil, že žalovaný uhradil částku ve výši 1 002 Kč jakožto poplatek za doménu [webová adresa] na období 1 rok. Z faktury [číslo] ze dne 14. 8. 2006 soud zjistil, že žalovaný uhradil částku ve výši 654 Kč jakožto poplatek za doménu [webová adresa] na období 1 rok. Z faktury [číslo] ze dne 3. 8. 2007 soud zjistil, že žalovaný uhradil částku ve výši 1 048 Kč jakožto poplatek za doménu [webová adresa] na období 2 roky. Z faktury [číslo] ze dne 6. 8. 2009 soud zjistil, že žalovaný uhradil částku ve výši 547 Kč jakožto poplatek za prodloužení domény [webová adresa] na období 2 let. Z faktury [číslo] ze dne 5. 8. 2001 soud zjistil, že žalovaný uhradil částku ve výši 480 Kč jakožto poplatek za prodloužení domény [webová adresa] na období 2 let. Z faktury [číslo] ze dne 20. 8. 2013 soud zjistil, že žalovaný uhradil částku ve výši 151 Kč jakožto poplatek za prodloužení domény [webová adresa] na období 1 roku. Z faktury [číslo] ze dne 4. 8. 2014 soud zjistil, že žalovaný uhradil částku ve výši 303 Kč jakožto poplatek za prodloužení domény [webová adresa] na období 2 let.

25. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je členem žalobce a žalovaný mu předal přístupové údaje k administraci webových stránek. Založit stránky byl nápad žalobce a jeho členů, konkrétně [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný byl pověřen vytvořením a správou webových stránek na doménách [webová adresa] a [webová adresa]. Přístupové údaje k [webová adresa] a [webová adresa] obdržel od žalovaného po několika urgencích 5. 1. 2012 s tím, že webové stránky začal spravovat svědek a v období březen – červen 2013 webové stránky [webová adresa] spravovala paní [jméno] [příjmení] Tyto jim byly znepřístupněny v lednu 2014.

26. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je členem žalobce a založit webové stránky vzniklo v rámci diskuze členů žalobce. V zápisu z valných hromad je určitě uvedeno, že žalovaný měl za úkol založit webové stránky [webová adresa], a že tak učinil. Tyto sloužily žalobci a byly kolektivní záležitostí. O založení stránek uvažovali před rokem 2004.

27. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je členka žalobce a založení webové stránky vyplynulo z příprav žalobce a vyplynulo to z jeho cílů. Ohledně jejich zaregistrování jednali ještě před založením žalobce v roce 2004 [číslo]. Z jednání byly vždy zápisy. Obsahem stránek bylo to, na čem se shodli členové žalobce, nic osobního žalovaného. Doména [webová adresa] byla ve prospěch žalobce, a to od počátku.

28. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že k založení webových stránek [webová adresa] nebyl nikým pověřen, bylo to jeho osobní rozhodnutí, a proto jsou registrovány na jeho jméno. Založením těchto webových stránek chtěl přispět k propagaci služeb pana [příjmení] a poté, co doménu zaregistroval, prezentoval tuto členům žalobce, kteří ji uvítali. Pokud by jeho nápad odmítli, užíval by jí pro osobní účely. Založil ji v době před založením žalobce, který v té době neměl právní subjektivitu. Žalobce neprojevoval zájem doménu provozovat, dokud žalovaný z žalobce nevystoupil. Obsah stránek získával od členů žalobce. Následně byl pověřen k založení domény [webová adresa] členy žalobce, kterou registroval na své jméno, protože nebyl pověřen k registraci domény na jméno žalobce. Obě domény platil ještě rok a půl poté, co ze spolku vystoupil, protože mu nedošlo, s jakými lidmi do té doby spolupracoval a nechal členy žalobce obě domény užívat v dobré víře. Doménu [webová adresa] na žalobce převedl.

29. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil.

30. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

31. Žalovaný byl jedním ze zakládajících členů žalobce, který byl do spolkového rejstříku Městského soudu v Praze zapsán dne 1. 1. 2014 ke dni vzniku 2. 1. 2006. Před vznikem žalobce byla zaregistrována doména [webová adresa], kterou zaregistroval na své jméno žalovaný dne 1. 9. 2005. Od roku 2006 byly webové stránky [webová adresa] plněny obsahem, na kterém se dohodli členové žalobce, a který na tyto jako správce vkládal žalovaný. Dne 14. 2. 2006 žalovaný na své jméno zaregistroval doménu [webová adresa], jejíž byl taktéž správcem a obsah těchto webových stránek odpovídal obsahu, na kterém se shodli členové žalobce. Žalovaný platil za obě domény poplatek. Správou domény byl následně pověřen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který od žalovaného dne 5. 1. 2012 obdržel přístupové údaje. Ke dni 24. 8. 2012 žalovaný ukončil své členství. Poté žalovaný na žalobce převedl doménu [webová adresa]. Doménu [webová adresa] žalovaný odmítl na základě žádosti žalobce na něj převést.

32. Doménové jméno není v právním řádu České republiky nijak upraveno. Je to v podstatě slovní či jiné vyjádření kódové technické identifikace počítače. Není věcí v právním slova smyslu a právo k ní není právem vlastnickým nýbrž toliko právo soukromoprávní povahy získané smluvně. Zároveň není možné, aby soud rozhodl o povinnosti převést doménové jméno na jinou osobu, resp. ho přeregistrovat. Je možné nařídit pouze odregistraci. Nárok na odstranění závadného stavu má směřovat především k obnovení původního stavu, čehož by mělo být dosaženo rozhodnutím soudu o uložení povinnosti odhlásit u registrátora pro sebe zaregistrovanou doménu a nikoliv nad rámec odstraňovacího nároku rozhodnutím soudu o uložení povinnosti převést doménu. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3407/2010)

33. Podle § 120 odst. 1 věta prvá o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

34. V projednávané věci se žalobce domáhal mimo jiné vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že se žalovaný musí zdržet užívání a provozování doménového jména [webová adresa], jelikož není jeho oprávněným uživatelem, protože se na jeho registraci shodli zakládající členové žalobce a tito pověřili žalovaného k jeho registraci a správě. Soud však nemohl podané žalobě vyhovět, když žalobce neunesl své důkazní břemeno a jím předložené důkazy neprokazují jeho tvrzení ohledně pověření žalovaného k zaregistrování domény, a to ani zčásti. V první řadě je nutné konstatovat, že žalobce nepředložil žádný důkaz, který by osvědčoval, že zakládající členové žalobce se ještě před jeho založením dohodli, že zaregistrují webové stránky znějící s doménou [webová adresa], a že tím pověřili (spolu s její správou) v té době jedinou osobu zkušenou v této oblasti, která byla taktéž zakládajícím členem žalobce, a to žalovaného. Žalobce sám uvedl, že k tomuto pokynu mělo dojít ústně, a to z pokynu [jméno] [příjmení] Vedle toho svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že zaregistrovat doménu [webová adresa] byl nápad zakládajících členů žalobce, konkrétně [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že o tom bylo rozhodnuto členy žalobce a svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] zas, že to vyplynulo z příprav k založení žalobce. Výpovědi svědků a tvrzení uvedené žalobcem v podané žalobě se byť nepatrně rozchází, avšak v projednávané věci jsou právě takové detaily stěžejní. Soud je toho názoru, že ve chvíli, kdy se jakákoliv osoba (žalobce) rozhodne k registraci doménového jména prostřednictvím třetí osoby (žalovaného, jak tvrdí žalobce), je nesmírně důležité, aby tuto svou snahu podmínil uzavřením písemné smlouvy, jejímž obsahem bude ustanovení zahrnující povinnost toho, kdo registraci provádí, tuto provést na toho, kdo si dané objednal. Pak by totiž nedošlo k nedostatku důkazních prostředků ohledně toho, na koho a za jakých podmínek měla být doména zaregistrována, kdo ji měl provést, a kdo se měl stát jejím držitelem. Nadto je pak nesmírně důležité po samotné registraci doménového jména zkontrolovat, kdo je skutečným držitelem domény. Nicméně žalobce žádný takový písemný důkaz nepředložil, ani netvrdil jeho existenci, tudíž bylo na něm, aby se to, že právě on je oprávněným držitelem doménového jména [webová adresa], pokusil prokázat jinými důkazy.

35. Soud se na tomto místě vyjádří k jednotlivým důkazům a tvrzením žalobce. V první řadě je potřeba uvést, že žalobce v podané žalobě uvedl, že pověřil žalovaného k zaregistrování domény [webová adresa] s tím, že se tak má dít na účet spolku, a že nevěděl, že tato je zaregistrována právě na žalovaného, protože je o tom neinformoval, ale na druhou stranu uvedl, že žalovaného pověřil k registraci domény [webová adresa], jelikož v té době neměl právní osobnost (právní subjektivitu), tudíž tak nemohl učinit. Vzhledem k rozporům v tvrzeních žalobce tomuto soud nemohl uvěřit. Soud má za to, že žalobce, respektive jeho zakládající členové, v případě, že by skutečně žalovaného k registraci domény pověřili na základě jejich kolektivního rozhodnutí doménu [webová adresa] zaregistrovat, si museli být vědomi, že nebude zaregistrována na jméno žalobce, nota bene když žalobce uvedl, že takové rozhodnutí učinili právě proto, že v té době neměl právní osobnost. Proto soud takovému tvrzení žalobce neuvěřil ani zčásti, když má za to, že i nezainteresovaný člověk by si takové skutečnosti musel být vědom.

36. Co se týče důkazů - jednotlivých zápisů z valných hromad a zasedání členů vedení žalobce. Předně je potřeba uvést, že se jedná o dokumenty z roku 2006 a 2007 (viz výše). V žádném z těchto dokumentů není jediná zmínka o tom, že by žalobce, resp. jeho členové, pověřili žalovaného nebo se dohodli na tom, že [jméno] [jméno] pověří žalovaného k tomu, aby zaregistroval doménové jméno [webová adresa] na účet žalobce, tudíž že to bylo kolektivní rozhodnutí. V zápisu z valné hromady žalobce ze dne 16. 7. 2006 je sice uvedeno, že členové děkují, že žalovaný zajistil veškeré formality ohledně webových stránek a jejich vedení, nicméně dané neprokazuje ničeho, že byl žalovaný skutečně pověřen k registraci doménového jména [webová adresa]. Je pravdou, že všechny tyto důkazy obsahují informace o tom, že na valných hromadách či zasedání členů žalobce byly webové stránky [webová adresa] řešeny, byly vedeny diskuze o jejich vzhledu i obsahu. Avšak žalovaný nic takového nepopírá. Dokonce žalovaný nepopírá ani tu skutečnost, že poplatky za doménová jména [webová adresa] a [webová adresa] hradil po celou dobu svého členství jakožto příspěvek žalobci (důkaz: zápis z valné hromady konané dne 16. 7. 2006). Žalovaný ve svém podání a ve své účastnické výpovědi uvedl, že doménu [webová adresa] zaregistroval na základě své vlastní vůle, bez jakéhokoliv pověření a rozhodně ne z pověření žalobce. Doménu zaregistroval s tím, že tím přispěje k propagaci služeb pana [příjmení], a proto po její registraci žalobci, resp. jeho členům, prezentoval svůj nápad a tito ho uvítali. Obsah webových stránek byl tvořen právě z rozhodnutí členů žalobce. Soud pak neměl důvod zpochybňovat výpověď žalovaného. Co se týče skutečnosti, že žalovaný za doménové jméno [webová adresa] a [webová adresa] hradil roční poplatky, jakožto příspěvky žalobci, pak soud dospěl k závěru, že se tak dělo čistě z dobré vůle žalovaného a jeho přesvědčení, že dělá správnou věc pro dobro žalobce. K důkazům dopis ze dne 25. 7. 2006, obal knih a kopie pozvánek (viz výše) soud musí opětovně předně uvést, že se jedná o důkazy z období, kdy byl žalovaný členem žalobce a webové stránky [webová adresa] spravoval a vytvářel jejich obsah na základě dohody členů žalobce. Tyto důkazy opět neprokazují ničeho, jen to, že skutečně za dobu členství žalovaného byly tyto webové stránky užívány pro propagaci služeb žalobce, potažmo pana [příjmení], a tyto byly zcela logicky umisťovány na propagační a jiné materiály. Žalovaný dané nijak nezpochybňuje a toto koresponduje i s dalšími v řízení provedenými důkazy, avšak neprokazují ničeho, že by byl žalovaný pověřen žalobcem k zaregistrování doménového jména [webová adresa] ještě před jeho založením. K důkazu přehled aktivit na stránce [webová adresa], který byl měl podle tvrzení žalobce prokázat, že aktivita na těchto stránkách začala až v roce 2006, soud uvádí, že tento opět neprokazuje to, že žalovaný byl pověřen žalobcem k zaregistrování domény [webová adresa], a že se tak mělo dít na účet žalobce. Skutečnost, že podle tohoto důkazu byla aktivita na předmětných stránkách, až v roce 2006 neznamená, že na ně žalovaný nevložil nic při jejich založení tak, jak uvedl při své výpovědi. Logicky na tyto stránky musel umístit nějaký obsah, který se v roce 2006 změnil podle dohod členů žalobce. Dané je v souladu s tvrzením žalovaného, že doménu [webová adresa] zaregistroval, a až poté svůj záměr šířit skrz tuto služby poskytované žalobcem, resp. panem [příjmení], když žalobce tento návrh přijal, a tak v roce 2006 začali obsah plnit tak, jak je uvedeno v zápisech z valných hromad a zasedání členů žalobce. Ohledně důkazů čestné prohlášení [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a v nich uvedených prohlášení, že o registraci doménového jména [webová adresa] rozhodli členové žalobce a žalovaný byl jimi k registraci pověřen, soud dospěl k závěru, že nelze bez pochyb uzavřít, že tomu tak skutečně bylo, a to především s ohledem na shora uvedené závěry soudu.

37. Soud neuvěřil tvrzení svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], že založení webové stránky [webová adresa] vyplynulo z cílů žalobce a jeho příprav před založením, a že ohledně zaregistrování doménového jména [webová adresa] jednali před založením žalobce, ze kterých byly zápisy. Soudu žádné takové zápisy jako důkaz předloženy nebyly a s ohledem na výše uvedené a skutečnost, že svědkyně je členkou žalobce, soud její výpovědi neuvěřil, když v kontextu s výše uvedeným nelze mít za prokázané, že o registraci doménového jména [webová adresa] jednali členové žalobce tak, jak uvedla svědkyně. Zároveň soud uvádí, že skutečnost uváděná svědkyní, že žalovaný na předmětné webové stránky nedával nic osobního, jen to, na čem se shodli členové žalobce, soud odkazuje na výše uvedené, kdy dané neprokazuje ničeho, naopak je zcela v souladu s tvrzením žalovaného, že dobrovolně doménové jméno poskytl žalobci k propagaci a prezentaci jejich služeb. Stejně tak co se týče výslechu svědka [jméno] [příjmení], který při své výpovědi uvedl, že v zápisu z valných hromad žalobce je určitě uvedeno, že žalovaný měl za úkol založit webové stránky [webová adresa], a že tak učinil. Soud konstatuje, že v žádném soudu dostupných zápisů z valných hromad žalobce žádná taková informace uvedena není.

38. K argumentaci žalobce, že když žalovaný převedl na žalobce doménové jméno [webová adresa], a neměl ohledně oprávnění žalobce vůči této žádné námitky, měl by převést na žalobce taktéž doménové jméno [webová adresa], jelikož obě byly zaregistrovány za stejných okolností. Zároveň uvedl, že žalovaný věděl, že u doménového jména [webová adresa] by své oprávnění být jeho držitelem neprokázal, a proto jej na žalobce převedl. Soud považuje toto tvrzení žalobce za zcela spekulativní a ničím nepodložené. Soud z provedeného dokazování dospěl k závěru, že doménové jméno [webová adresa] bylo skutečně zaregistrováno na základě rozhodnutí členů žalobce, a to až po vzniku žalobce, kdy k jeho zaregistrování byl pověřen žalovaný, který dané učinil na své jméno, jelikož nedostal pověření k zaregistrování daného na jméno žalobce. Tuto skutečnost žalobce ani žalovaný nesporují a není v rozporu s žádnými důkazy. Naopak okolnosti zaregistrování doménového jména [webová adresa] jsou sporné, k čemuž se soud vyjadřoval výše a nemá za prokázané, že k němu došlo tak, jak tvrdí žalobce, a že k němu došlo v případě obou doménových jmen stejným způsobem. Soud je totiž toho názoru, že kdyby chtěl žalovaný skutečně poškozovat jméno žalobce, zaregistroval by si jinou doménu, podobnější a s nižšími distinktivními znaky.

39. S ohledem na výše uvedené a skutečnost, že žalobce neprokázal svá tvrzení, že zakládající členové žalobce se dohodli na tom, že bude zaregistrována doména [webová adresa], kdy její registrací pověřili žalovaného, soud v této části musel žalobu zamítnout a přisvědčit tvrzení žalovaného, že doménové jméno [webová adresa] zaregistroval čistě z vlastní iniciativy a původně pro jeho účely s tím, že tyto následně prezentoval zakládajícím členům žalobce a tito dané přijali. V případě registrování internetové domény platí pravidlo first come, first serve. Soud v tomto rozhodnutí došel k názoru, že registrace doménového jména nemá žádný statut jako ochranná známka či obchodní jméno. Je tak pouze na žadateli o zápis příslušné domény, aby se vyvaroval porušování něčí ochranné známky či obchodního jména. Oprávněný nositel obchodního jména, resp. majitel ochranné známky, se může domáhat ochrany, pokud je dotčen, kromě jiného, nebezpečím vyvolání záměny, či parazitování na pověsti (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2000, sp. zn. 22 Cn 38/2000). Soud s ohledem na ustálenou judikaturu a na tu skutečnost, že žalobce v projednávané věci neunesl důkazní břemeno, uzavřel, že oprávněným držitelem doménového jména [webová adresa] je žalovaný, když tento provedl registraci tohoto doménového jména na své jméno a nebylo prokázáno, že tak měl učinit na účet či na jméno žalobce.

40. Nad rámec výše uvedeného se soud zabýval zněním doménového jména [webová adresa] a jeho provázaností s žalobcem. Soud dospěl k závěru, že jelikož takové znění doménového jména není zkratkou firmy ani zněním firmy žalobce či obdobného označení, které by vykazovalo shodné znaky s názvem žalobce, nemůže docházet při užívání této domény ze strany žalovaného k poškození jména žalobce. Zároveň se nejedná o označení, pro které by měl žalobce registrovanou ochrannou známku (soudu taková informace není známá a žalobce tuto netvrdil ani neprokazoval), čímž by docházelo k poškozování práv k takové ochranné známce. Nadto se jedná o běžné označení/slovní spojení, které je užíváno v běžné komunikaci bez jakýchkoliv zvláštních distinktivních znaků, které by ho odlišovaly od jiných slovních spojení, a tak nelze předpokládat, že by běžný spotřebitel takové znění domény zaměnil či spojoval právě s žalobcem, přestože tento tyto webové stránky užíval. Je totiž na žalobci, aby úzkou skupinu lidí, kteří dostali do podvědomí takovou skutečnost, informoval, že již nadále tyto webové stránky neužívá, a to například zveřejněním této informace na svých dalších webových stránkách, upustil od užívání daného na svých propagačních a jiných materiálech atd.

41. Zároveň se soud okrajově zaobíral tvrzením žalobce, že žalovaný jednal jako jeho nepřímý zástupce.

42. Podle § 436 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

43. Rozlišuje se zastoupení přímé a zastoupení nepřímé. Oběma případům zastoupení je společné, že v něm zástupce činí vlastní projev vůle (právní úkon). Zatímco však přímý zástupce činí projev vůle jménem zastoupeného a na jeho účet, takže občanská subjektivní práva a povinnosti, jedná-li zástupce v mezích oprávnění, vznikají přímo zastoupenému, nepřímý zástupce činí právní úkon vlastním jménem, i když rovněž na účet zastoupeného (cizí účet); v naposled uvedeném případě nabývá nepřímý zástupce občanských subjektivních práv a právních povinností sám, je však takto nabytá práva a povinnosti povinen následně převést podle smlouvy na zastoupeného (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3658/2007). Pokud by v projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce skutečně pověřil žalovaného k zaregistrování doménového jména [webová adresa] jakožto nepřímého zástupce žalobce, bylo by žalovaným doménové jméno [webová adresa] zaregistrováno na jméno žalovaného avšak na účet žalobce, kdy žalovaný by následně měl povinnost převést jím nabytá práva a povinnosti z daného jednání vyplývající na základě smlouvy na žalobce. Nicméně ani v tomto případě žalobce netvrdil ani neprokázal, že by s žalovaným uzavřel smlouvu o nepřímém zastoupení, a to ani konkludentně, ani písemně. Žalobcem uvedené tvrzení, že se jednalo o ústní pověření, by pak ani v tomto případě nemohlo obstát, jelikož není zřejmé, že z něj byly dostatečně zřejmé práva a povinnosti zúčastněných stran, především povinnost převodu nabytých práv získaných na základě tvrzeného nepřímého zastoupení.

44. Žalobce se dále v projednávané věci domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost provést změnu registrace subjektu držitele doménového jména [webová adresa] tak, aby jako držitel doménového jména [webová adresa] byl zapsán žalobce místo žalovaného. Soud se touto částí žalobního návrhu s ohledem na výše uvedené dále pro nadbytečnost nezabýval. Tato část žalobního návrhu totiž přímo navazuje a přímo souvisí s první částí žalobního návrhu, o které soud rozhodl, že se zamítá, a proto nemohl jinak rozhodnout o druhé části žalobního návrhu.

45. Soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že žalobce neprokázal, že žalovaný byl, ať přímo žalobcem nebo na základě rozhodnutí zakládajících členů žalobce, pověřen, aby jako nepřímý zástupce zaregistroval doménové jméno [webová adresa] na své jméno, ale na účet žalobce, a že dané vzniklo jako kolektivní rozhodnutí členů žalobce. Proto soud rozhodl ve prospěch žalovaného a žalobu zamítl.

46. Výrok II. tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přiznal žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč za deset úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 31. 12. 2018 a 12. 8. 2020, účast na jednání u soudu prvního stupně dne 14. 3. 2018, 8. 8. 2018, 2. 5. 2019, 29. 10. 2020 (v délce 2 hodiny a 12 minut) a 13. 10. 2021, sepis vyjádření k odvolání žalobce ze dne 10. 9. 2019) ve výši 1 500 Kč za jeden úkon. Podle § 13 odst. 4 a. t. soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené s deseti úkony právní služby (viz výše) ve výši 300 Kč za jeden úkon. Právní zástupce žalovaného nedoložil osvědčení o registraci plátce DPH, proto soud nepřipočetl náhradu DPH. Celkové náklady řízení tak činí celkem 18 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení na účet jeho právního zástupce.