20 C 157/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 77 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 77 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 13. 6. 2025 do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 48 305,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 20. 8. 2025 domáhá zaplacení 77 500 Kč s příslušenstvím představující odměnu ze smlouvy o poskytování služeb ze dne 16. 1. 2025, č. , hodnota, , která nabyla účinnosti dne 17. 1. 2025 (dále též jen „smlouva“). Žalobkyně žalobu odůvodnila následovně. Žalobkyně se pro žalovanou zavázala provést kácení a prořez stromů v areálu kasáren , Anonymizováno, – , právnická osoba, (dále též jen „kasárna“). Žalobkyně byla žalovanou vpuštěna do areálu a zahájila práce podle smlouvy. Žalobkyně vykonávala práce tři týdny, když žalovaná žalobkyni sdělila, že opomněla podpis dokumentů, a znepřístupnila žalobkyni místo plnění. Žalobkyně na to žalované sdělila, že přerušuje plnění ze smlouvy do okamžiku, než jí bude místo plnění zpřístupněno. Následně došlo mezi účastnicemi k vyjasnění situace a žalobkyně tak mohla pokračovat v plnění. Termín plnění se podle žalobkyně v důsledku notifikace přerušení plnění ze smlouvy posunul o dobu, kdy jí žalovaná bránila v plnění. Žalovaná přesto žalobkyni vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 77 500 Kč za pozdní splnění smlouvy. Žalobkyně má za to, že se nedostala do prodlení. Naopak má za to, že byla v prodlení žalovaná a že jednání žalované je nemravné, neboť sama žalobkyni do areálu vpustila, nechala ji plnit smlouvu a poté jí na několik týdnů ve splnění závazku svévolně bránila. Smluvní pokuta je podle žalobkyně nedůvodná, neboť k posunutí termínu došlo z důvodu jednání žalované, která požadovala listiny, jež nevyplývaly ze smlouvy, a znepřístupnila objekt žalobkyni. Pokud by nárok na smluvní pokutu vznikl, žalobkyně navrhla, aby ji soud moderoval na 0 Kč, neboť byla způsobena výlučně protiprávním jednáním žalované.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila následovně. K porušení smluvních podmínek ze strany žalobkyně došlo již před samotným zahájením služeb a před předáním místa plnění. Podle odst. 3.1. smlouvy mělo být místo plnění předáno nejpozději do 22. 1. 2025. Žalovaná žalobkyni v souladu s tímto ustanovením vyzvala k převzetí místa plnění, avšak žalobkyně reagovala sdělením, že se nachází na dovolené a věci se bude věnovat až po návratu. Tímto postupem žalobkyně nesplnila povinnost zahájit poskytování služeb v dohodnutém termínu podle odst. 6.1. smlouvy. Po návratu z dovolené žalobkyně žalované oznámila, že již zahájila poskytování služeb. K tomuto kroku však došlo bez předchozího řádného předání místa plnění a bez doložení dokumentace požadované v čl. 6 smlouvy, která je nezbytná pro výkon činností v chráněném vojenském prostoru. Zejména nebyla předložena povolení ke vstupu zaměstnanců žalobkyně do vojenského objektu (čl. 6.13. smlouvy). Původní povolení ke vstupu do vojenského objektu žalované bylo vystaveno osobou, která není oprávněna jednat jménem žalované, a to ani na základě uzavřené smlouvy. , jméno FO, byl pouze pracovníkem vrátnice. Osoby uvedené ve smlouvě byly osoby provozního střediska, přičemž bylo požadováno, aby se před zahájením prací tyto osoby sešly s žalobkyní jako zhotovitelkou a měl se stanovit řádný rozsah prací. Tuto povinnost žalovaná dovozuje z odst. 3.

1. Žalovaná rovněž odkázala na odst. 6.21 smlouvy s tím, že žalobkyni muselo být zřejmé, co znamená pojem „řádně zahájit“, což je patrné i z emailu ze dne 27. ledna 2025. V důsledku toho byl žalobkyni zamezen vstup do objektu dle čl. 6. odst. 6.14 smlouvy, neboť nebyly splněny základní podmínky pro řádné zahájení díla – konkrétně předání pracoviště, harmonogramu prací, stavebního deníku a seznamu osob a techniky určených pro vstup do areálu. Po výzvě žalované žalobkyně do 7. 2. 2025 již napravila pochybení, když oznámila jména a čísla občanských průkazů oprávněných osob a seznam registračních značek s tím, že ale stále nebyl předán harmonogram ve smyslu čl. 6.12 a stavební deník ve smyslu čl. 6.

17. Vstup jí tak byl opětovně umožněn. Žalobkyně nicméně nedokončila služby ve smlouvě stanoveném termínu, tj. do 31. 3. 2025 podle odst. 3.1. smlouvy. Služby byly dokončeny až dne 25. 4. 2025, tedy s prodlením 25 dnů. V souladu s odst. 8.1. smlouvy tak žalovaná žalobkyni vyčíslila smluvní pokutu ve výši 77 500 Kč, kterou započetla proti platbě za služby.

3. Žalobkyně v reakci na tvrzení žalované uvedla, že prvně kontaktovala pana , jméno FO, , který žalobkyni vzkázal, že má všechno řešit s panem , jméno FO, , na kterého poskytl i telefonní číslo. Žalobkyně sdělila, že pan , jméno FO, není vrátný, ale voják, a že ani po odepření vstupu nedošlo k žádnému protokolárnímu předání pracoviště. Jediné, co žalovaná dala žalobkyni podepsat, bylo poučení o BOZP. Žalobkyně dále uvedla, že stavební deník nikdy nebyl veden v listinné podobě, pouze elektronicky. I kdyby měl být podle smlouvy veden pouze v listinné podobě, nebylo by toto porušení podle žalobkyně důvodem pro odepření vstupu do kasáren.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to, že účastnice řízení podepsaly smlouvu, jejíž obsah byl zachycen písemně. Žalobkyně podle smlouvy měla zahájit poskytování služeb do 22. 1. 2025 a dokončit služby do 31. 3. 2025. Žalobkyně začala vykonávat práce dne 20. 1. 2025 do 6. 2. 2025 a následně pokračovala v pracích od 7. 3. 2025 do 25. 4. 2025, když tohoto dne byly práce dokončeny. , adresa, byla střeženým objektem. Výsledná cena za služby ze smlouvy činila 698 472,50 Kč.

5. Sporné zůstalo především skutkové tvrzení, a to, zda bylo projevem účastnic sjednat si ve smlouvě písemné protokolární převzetí pracoviště.

6. Ze smlouvy soud zjistil, že kontaktními osobami za žalovanou byli , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, a že si účastnice ve smlouvě sjednaly následující:Podle odstavce 3.1 „poskytovatel je povinen řádně zahájit poskytování služby do 5 pracovních dnů od účinnosti smlouvy s ukončením do data 31. 3. 2025“.Podle odstavce 6.2 „řádně dokončená služba je služba dokončená včas a bez vad. O předání prací bude sepsán protokol o převzetí služby, který podepíší obě smluvní strany a jenž bude obsahovat datum a místo předání prací“.Podle odstavce 6.12 „před zahájením prací poskytovatel předloží harmonogram provádění prací, který bude odsouhlasen přímým uživatelem objektu, za něhož jedná zástupce objednatele ve věcech technických uvedený v záhlaví smlouvy.“.Podle odstavce 6.13 „vstup osob a vjezd vozidel do zabezpečené oblasti musí být předem povolen velitelem objektu. S ohledem na režim vstupu do prostoru je nezbytné 5 pracovních dnů před zahájením prací oznámit jména a čísla OP osob, které budou práce provádět a seznam registračních značek dopravních prostředků. Vstup nebude povolen osobám cizí státní příslušnosti, bez státní příslušnosti nebo s několika státními příslušnostmi (s výjimkou občanů členských států NATO a EU)“.Podle odstavce 6.14 „poskytovatel bere na vědomí, že místem plnění je objekt důležitý pro obranu státu ve smyslu § 29 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, ve znění pozdějších předpisů. Poskytovatel se zavazuje, že bude dodržovat veškerá interní nařízení upravující vstup do tohoto objektu, případně další omezení stanovená přímým uživatelem, která byla v této souvislosti vydána příslušným orgánem, do jehož působnosti tento objekt důležitý pro obranu státu náleží a se kterými byl seznámen. Nedodržení tohoto ujednání, může být důvodem k vystavení zákazu vstupu pro zaměstnance nebo vydání zákazu vjezdu pro dopravní prostředky. Vystavení takového zákazu vstupu nezbavuje poskytovatele povinnosti řádně a včas vykonat sjednané činnosti“.Podle odstavce 6.17 „při provádění prací je poskytovatel povinen vést stavební deník ode dne převzetí pracoviště do ukončení prací, do kterého bude pravidelně zapisovat všechny skutečnosti důležité pro provedení prací, zejména převzetí pracoviště, svolání kontrolního dne, výsledky z kontrolního dne, odstranění vad a nedodělků zjištěných při kontrolní prohlídce, záznamy o mimořádných událostech, vyklizení pracoviště. Záznamy ve stavebním deníku musí obsahovat údaje o všech skutečnostech, které mají vliv na provádění prací tak, aby zachycovaly reálný průběh prací. Zápisy ve stavebním deníku se nepovažují za změnu smlouvy, ale slouží jako podklad pro vypracování dodatků smlouvy. Během pracovní doby musí být stavební deník na pracovišti trvale přístupný všem oprávněným osobám, kdy musí obsahovat originální listy, které musí být očíslovány a potřebné množství kopií pro oddělení dalším osobám, které svým podpisem prokazují oprávnění k výkonu této činnosti. Poskytovatel je povinen předat objednateli při předání prací originál stavebního deníku.“.Podle odstavce 6.21 „převzetím pracoviště poskytovatel přebírá v plném rozsahu odpovědnost za dodržování příslušných právních předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany, ochrany životního prostředí, hygieny a ekologie v dotčených prostorech včetně přístupových komunikací do těchto prostor“.Podle odstavce 8.1 „v případě prodlení poskytovatele s provedením služby v termínu dle této smlouvy je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 3.100,- Kč, a to za každý i započatý den prodlení.“.

7. Z e-mailové komunikace ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že , jméno FO, za žalobkyni oznámila žalované, že „před zahájením prací bychom měli mít podepsaný přiložený protokol Převzetí pracoviště, založený Stavební deník a zaslaný harmonogram prací s uvedenými termíny kontrolních dní. Prosím o zajištění výše uvedených dokladů“.

8. Z faktury – daňového dokladu číslo , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně za provedené práce ze smlouvy vyfakturovala žalované 698 472,50 Kč se splatností do 12. 6. 2025.

9. Z kopie přípisu ze dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaná žalobkyni oznámila, že budou započteny pohledávky z vystavené faktury č. , hodnota, .

10. Z SMS zpráv z telefonního čísla , tel. číslo, soud zjistil, že pan , jméno FO, jednateli žalobkyně, panu , jméno FO, , poslal dne 30. 10. 2018 kontakt na pana , jméno FO, a opětovně dne 9. 1. 2025. Dne 6. 2. 2025 pan , jméno FO, napsal, že by chtěl domluvit schůzku na předání zakázky a oficiálním zahájení prací v kasárnách.

11. Z SMS zpráv z telefonního čísla , tel. číslo, soud zjistil, že dne 14. 11. 2018 zaslal jednatel žalobkyně, pan , jméno FO, , panu , jméno FO, zprávu, ve kterém se tázal, na jaký e-mail má zaslat údaje pro vstupy. To samé se opakovalo dne 10. 1. 2025.

12. Z výslechu svědka , právnická osoba, soud zjistil, že pro žalovanou vykonává službu v agentuře logistiky, prvek posádkové podpory v hodnosti nadporučíka a jedna z jeho pracovních náplní je řídit a řešit vstupy do kasáren. Svědek není pracovník vrátnice, nýbrž přímo zabezpečuje administrativně, ale i přímo povolení pro vstup do kasáren. Žalobkyně v kasárnách pracovala již v roce 2018. Na začátku roku 2025 pan , jméno FO, telefonoval svědkovi a řekl mu, že zakázku vyhrála žalobkyně, která ale nebyla na obhlídce plnění, a proto se svědka zeptal, jestli s ní může obejít celý areál a ukázat jí, co bude dělat. S panem , jméno FO, celý objekt prošli. Svědek pana , jméno FO, upozornil, aby nezapomněl zavčas dodat podklady pro povolení vstupu osob a techniky. , jméno FO, podklady dodal a svědek to administrativně zpracoval, donesl povolení veliteli, který povolení podepsal. Svědek povolení odnesl na vchod a poučil ochrannou směnu, že v kasárnách bude pracovat žalobkyně. Komunikace s žalobkyní probíhala naprosto stejně jako v roce 2018. O několik dní později náčelník provozního střediska, pan , jméno FO, , volal do kasáren a ptal se, na základě čeho jednají s žalobkyní, a sdělil, že svědek není ve smlouvě uveden jako kontaktní osoba. Svědek odpověděl, že s žalobkyní jednal na základě telefonátu s panem , jméno FO, . Svědek a jeho kolega, který povolení rovněž zpracovává, byli překvapeni telefonátem. Následně proběhla schůzka s panem , Anonymizováno, , který sdělil, že některé investiční akce jsou akce provozního střediska. Do té doby o tom svědek neměl povědomí, přestože v kasárnách pracuje sedm až osm let. Na základě informace od pana , Anonymizováno, bylo povolení staženo a bylo opětovně vydáno až za několik dní. Svědek si konkrétní harmonogram prací s žalovanou nesjednával. V roce 2018 po žalobkyni nebylo vyžadováno písemné převzetí pracoviště. V roce 2018 komunikovala žalobkyně pouze se svědkem a panem , jméno FO, , provozní středisko z toho bylo úplně vyloučeno. Svědek měl za to, že v roce 2025 proběhne spolupráce stejně, proto byl překvapený, když došlo ke střetu mezi náčelníkem provozního střediska a posádky kasáren.

13. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že je zaměstnancem žalované na , Anonymizováno, . , jméno FO, kontaktoval svědka s tím, že žalobkyně vyhrála veřejnou zakázku, a zeptal se, jestli by nemohl dojet do kasáren před samotnou realizací. Svědek mu proto poslal číslo na pana , jméno FO, , který byl na místě za uživatele. Poté, co se pan , jméno FO, domluvil s panem , jméno FO, , tak už svědek neví, jak to dále proběhlo. Po nějaké době středisko zjistilo, že tam žalobkyně již pracuje. Poté pan , jméno FO, s paní , jméno FO, zamezili žalobkyni vstup z důvodu, že žalobkyně neměla vyřešenou dokumentaci, a to především oficiální převzetí pracoviště. Proto po panu , jméno FO, vyžadovali oficiální předaní. Svědek nesjednával smlouvu. Žalovaná písmeně poprvé vyzvala žalobkyni k oficiálnímu převzetí pracoviště až e-mailem po zahájení prací. Před uzavřením smlouvy svědek neinformoval žalobkyni o potřebě protokolárního převzetí pracoviště. Svědek nevyvozuje povinnost k protokolárnímu převzetí díla z odstavce 3.1 smlouvy. Tuto povinnost spatřoval v interních předpisech žalované, se kterými žalobkyni neseznámil před uzavřením smlouvy.

14. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že je zaměstnankyní žalované v provozním středisku , právnická osoba, jako technik. Svědkyně po žalobkyni požadovala protokol o převzetí prací, a to na základě odst. 6.17 smlouvy. Žalovaná nikdy neobdržela harmonogram prací. Svědkyně poprvé psala žalobkyni e-mail dne 27. 1. 2025, že je zapotřebí protokolárně pracoviště převzít. Vzor protokolu o převzetí pracoviště svědkyně žalobkyni zaslala až v tomto e-mailu. Přestože žalovaná nedoložila více dokumentů, rozhodující pro odepření vstupu do areálu byla absence protokolu o převzetí pracoviště. Žalovaná dospěla k závěru, že jedině zamezením vstupu žalobkyně do kasáren ji donutí k tomu, aby protokol o převzetí pracoviště podepsala. , jméno FO, se následně dostavil a podepsal protokol o předání pracoviště se všemi náležitostmi, které žalovaná požadovala.

15. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedly účastnice řízení. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci, a to ani ze svědecké výpovědi , jméno FO, . Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů, jakož i vyplývajících z výše uvedených svědeckých výpovědí, akorát u výpovědi svědka , jméno FO, soud neměl za prokázané, že by telefonicky vyzýval žalobkyni před zahájením prací k protokolárnímu převzetí pracoviště. Je tomu tak proto, že svědek si ne všechny věci pamatoval přesně (když sám uvedl, že si nepamatoval spolupráci s žalobkyní v roce 2018) a telefonáty nebyly ničím navíc doloženy. Soud z výpovědi tohoto svědka ani neměl za prokázané, že by povinnost protokolárního převzetí pracoviště vyplývala z interních předpisů žalované, když tento svědek žádný takový interní předpis nedokázal specifikovat a soudu se zdálo, že se jedná spíše o svědkovu nepodloženou domněnku.

16. Soud pro nadbytečnost neprovedl svědecký výslech pana , Anonymizováno, , neboť žalovaná uvedla, že má vypovědět stejné skutečnosti, jako které uvedla , jméno FO, . Jelikož soud vycházel již ze skutečností, která uvedla tato svědkyně, nebyl výslech pana , Anonymizováno, již zapotřebí. Soud rovněž jako důkaz neprovedl protokol o převzetí pracoviště, neboť jej k důkazu žalovaná navrhla až po koncentraci řízení, přestože svědci uvedli, že jej měla žalovaná k dispozici a nic jí tudíž nebránilo tento důkaz navrhnout již ve vyjádření k žalobě.

17. Na základě shodných tvrzení účastníků a výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Účastnice řízení podepsaly smlouvu, jejíž obsah byl zachycen písemně. Žalobkyně podle smlouvy měla zahájit poskytování služeb do 22. 1. 2025 a dokončit služby do 31. 3. 2025. Žalobkyně začala vykonávat práce dne 20. 1. 2025 do 6. 2. 2025 a následně pokračovala v pracích od 7. 3. 2025 do 25. 4. 2025, když tohoto dne byly práce dokončeny. , adresa, byla střeženým objektem. Výsledná cena za služby ze smlouvy činila 698 472,50 Kč. Tuto částku žalobkyně vyfakturovala žalované se splatností do 12. 6. 2025. Žalovaná žalobkyni oznámila, že tato pohledávka bude započtena. Účastnice si ve smlouvě sjednaly, že v případě prodlení poskytovatele s provedením služby v termínu dle této smlouvy je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 3 100 Kč, a to za každý i započatý den prodlení. Žalovaná poprvé písemně upozornila žalobkyni o povinnosti protokolárního převzetí pracoviště až e-mailem ze dne 27. 1. 2025. Vzor protokolu o převzetí pracoviště , jméno FO, žalobkyni zaslala až v tomto e-mailu. , jméno FO, jednateli žalobkyně, panu , jméno FO, , poslal dne 30. 10. 2018 kontakt na pana , jméno FO, a opětovně dne 9. 1. 2025. Dne 14. 11. 2018 zaslal jednatel žalobkyně, pan , jméno FO, , panu , jméno FO, zprávu, ve kterém se tázal, na jaký e-mail má zaslat údaje pro vstupy. To samé se opakovalo dne 10. 1. 2025. , právnická osoba, měl na starosti vstupy do kasáren. Na začátku roku 2025 pan , jméno FO, dodal podklady, načež dostal povolení od velitele. Komunikace s žalobkyní probíhala naprosto stejně jako v roce 2018. V roce 2018 po žalobkyni nebylo vyžadováno písemné převzetí pracoviště. V roce 2018 komunikovala žalobkyně pouze se svědkem a panem , jméno FO, , provozní středisko z toho bylo úplně vyloučeno. Svědek měl za to, že v roce 2025 proběhne spolupráce stejně, proto byl překvapený, když došlo ke střetu mezi posádkou kasáren a náčelníkem provozního střediska, pana , Anonymizováno, , na základě čehož bylo povolení staženo a bylo opětovně vydáno až za několik dní. , jméno FO, před uzavřením smlouvy neinformoval žalobkyni o potřebě protokolárního převzetí pracoviště. , jméno FO, nevyvozuje povinnost k protokolárnímu převzetí díla z odstavce 3.1 smlouvy. Tuto povinnost spatřoval v interních předpisech žalované, se kterými žalobkyni neseznámil před uzavřením smlouvy. , jméno FO, po žalobkyni požadovala protokol o převzetí prací, a to na základě odst. 6.17 smlouvy. Rozhodující pro odepření vstupu do areálu byla absence protokolu o převzetí pracoviště. Žalovaná dospěla k závěru, že jedině zamezením vstupu žalobkyně do kasáren ji donutí k tomu, aby protokol o převzetí pracoviště podepsala. , jméno FO, se následně dostavil a podepsal protokol o předání pracoviště se všemi náležitostmi, které žalovaná požadovala.

18. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

19. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1975 o. z. věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

22. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

23. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

24. V poměrech projednávané věci bylo mezi účastnicemi sporné, zda si v odstavci 3.1 smlouvy sjednaly povinnost protokolárního převzetí pracoviště, či nikoliv. Soud má výkladem smlouvy podle § 556 odst. 1 o. z. za to, že tato povinnost sjednána nebyla. Je tomu tak proto, že žalobkyni nebyl znám úmysl žalované tuto povinnost sjednat a ani o tomto úmyslu nemusela vědět. Ani jiná osoba, která by byla v postavení žalobkyně by zpravidla tuto povinnost ze smlouvy nedovodila. Ostatně, z čeho má povinnost protokolárního převzetí pracoviště vyplývat nevěděli ani sami zaměstnanci žalované. Zatímco žalovaná tuto povinnost podle svých tvrzení dovozovala z odst. 3.1. smlouvy, svědkyně , jméno FO, ji dovozovala z odstavce 6.17. smlouvy a svědek , jméno FO, ji dovozoval z odstavce 6.13. smlouvy. Svědek , jméno FO, dokonce vyloučil, že by povinnost k protokolárnímu převzetí díla vyplývala z odstavce 3.1. smlouvy. Není-li samotným zaměstnancům žalované jasné, z čeho by povinnost písemného protokolárního převzetí služby a předání místa měla vyplývat, nemůže mít žalovaná za to, že to bylo zřejmé i žalobkyni.

25. Přestože je soud vázán tvrzením žalované, a proto předmětu výkladu ve vztahu k povinnosti protokolárního převzetí pracoviště podrobil odst. 3.1. smlouvy, dodává, že jiná osoba, která by byla v postavení žalobkyně by zpravidla tuto povinnost neshledala ani v odst. 6.17. smlouvy, neboť jsou zde uvedeny pouze náležitosti stavebního deníku (do kterého bylo povinnost zapsat převzetí pracoviště), ani v odst. 6.14. smlouvy. Žalovaná netvrdila, že by povinnost protokolárního převzetí pracoviště vycházelo z jejích interních nařízení, a i pokud by tomu tak bylo, bylo by povinností žalované žalobkyni s těmito interními nařízeními seznámit (neboť žalobkyně nemá z povahy věci do interních předpisů přístup), a to před uzavřením smlouvy. Ostatně ani svědek , jméno FO, nevěděl, z jakých konkrétních interních předpisů by tato povinnost měla vyplývat.

26. Soud přihlédl ke všemu, co smlouvě předcházelo, k tomu, jak účastnice následně daly najevo, jaký obsah a význam smlouvě přikládají, a především k zavedené praxi mezi stranami v právním styku. Jelikož ve smlouvě není žádná písemná zmínka o povinnosti protokolárního převzetí pracoviště, bylo pro výklad stěžejní srovnat, jak žalobkyně dílo provedla v roce 2018. Ze svědeckého výslechu pana , jméno FO, přitom vyplynulo, že žádné protokolární převzetí pracoviště v roce 2018 nebylo zapotřebí. Ostatně pan , jméno FO, jako osoba ve služebním poměru u žalované žalobkyni do kasáren pustila, a to poté, kdy žalobkyni na pana , jméno FO, odkázal svědek , jméno FO, , tedy kontaktní osoba uvedená ve smlouvě. Svědek , jméno FO, dal následně najevo, že ho požadavek ze strany , Anonymizováno, na protokolární převzetí překvapil, když v minulosti takový požadavek vznesen nebyl. Svědkové , jméno FO, a , jméno FO, sice dali žalobkyni najevo, že vyžadují protokolární převzetí pracoviště, nicméně až po uzavření smlouvy, a to dokonce až po zahájení prací. Svědkyně , jméno FO, sice uvedla, že žalobkyně proti požadavku na protokolární převzetí nic nenamítala, nicméně opomíná, že pokud žalobkyně o tomto požadavku nevěděla, nemohla nic namítat.

27. Soud vzhledem k postavení pana , jméno FO, , který je ve služebním poměru u žalované, a vzhledem k tomu, že k jednání žalobkyně s panem , jméno FO, navedl přímo pan , jméno FO, , má za to, že pan , jméno FO, byl oprávněn pustit žalobkyni do areálu, žalobkyně tak fakticky převzala pracoviště a řádně zahájila poskytování služby ve smyslu odst. 3.1. smlouvy. Soud si dokáže jen stěží představit, že by se žalobkyně do takového střeženého objektu jako jsou vojenská kasárna dostala bez souhlasu žalované.

28. Soud tak dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že obsahem smlouvy nebyla povinnost žalobkyně pracoviště převzít pouze na základě písemného protokolu, nebyla žalovaná oprávněna vydat žalobkyni zákaz vstupu do kasáren podle odst. 6.14 smlouvy. V takovém případě se do prodlení dostala žalovaná, nikoliv žalobkyně. Jelikož žalovaná byla v prodlení ve smyslu § 1975 o. z. od 7. 2. 2025 do 6. 3. 2025, tedy v délce 27 dní, je zřejmé, že nebýt prodlení, provedla by žalobkyně dílo včas, a proto ve smyslu § 1968 o. z. není žalobkyně za prodlení odpovědná. V takovém případě nebyla žalovaná ani oprávněna započíst vůči pohledávce žalobkyně na smluvní odměnu pohledávku na smluvní pokutu, neboť jí právo na smluvní pokutu podle odst. 8.1 smlouvy nevzniklo.

29. Soud dodává, že ačkoliv žalobkyně tvrdila vícero porušení povinností ze strany žalobkyně, z výslechu svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že jediným důvodem pro zákaz vstupu do kasáren byla absence protokolu o převzetí pracoviště. Tato skutečnost vyplývá i z toho, že přestože žalobkyně nikdy nedodala harmonogram prací, byl jí následně přístup do kasáren opětovně povolen. Soud se tak ostatními tvrzenými porušeními smlouvy pro nadbytečnost nezabýval.

30. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 48 305,60 Kč. Tyto náklady představují zaplacení soudního poplatku ve výši 3 100 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 77 500 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za každý z 8 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, vyjádření ze dne 3. 2. 2026, účast na jednání před soudem přesahující 2 hodiny dne 5. 2. 2026 a 23. 4. 2026). Soud přiznal i paušální náhradu hotových výdajů po 450 Kč za každý z 8 úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 360 Kč ve výši 7 845,60 Kč.