20 C 18/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce B d) Jméno žalobce D , narozená Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce B e) Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce E bytem Adresa žalobce B všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 11 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 1 211 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z 5 000 000 Kč podle § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od 20. 1. 2024 až do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) 1 190 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z 5 000 000 Kč podle § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od 20. 1. 2024 až do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) 1 190 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z 5 000 000 Kč podle § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od 20. 1. 2024 až do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) 606 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z 3 000 000 Kč podle § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od 20. 1. 2024 až do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni e) 606 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z 3 000 000 Kč podle § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od 20. 1. 2024 až do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Ve zbytku se žaloba zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 95 812,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

1. Žalobci se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 3. 2024 ve znění jejího rozšíření ze dne 1. 8. 2024 domáhají po žalované zaplacení 11 000 000 Kč s příslušenstvím představující pojistné plnění za náhradu újmy spočívající v duševních útrapách při usmrcení jejich blízké osoby , jméno FO, , narozené , datum, (dále též jen „zesnulá“). Svůj nárok odůvodňují tím, že dne 12. 1. 2023 způsobil , jméno FO, , narozený , datum, (dále též jen „škůdce“), jako řidič osobního automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (dále též jen „vozidlo“), dopravní nehodu, v souvislosti se kterou způsobil smrt zesnulé, za což byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 11. 2023, č. j. 3 T 160/2023-492 (dále též jen „trestní rozsudek OS MB“). Tímto rozsudkem soud rovněž uložil škůdci povinnost nahradit žalobcům nemajetkové újmy, a to žalobci a) ve výši 3 000 000 Kč, žalobci b) ve výši 2 500 000 Kč, žalobkyni c) ve výši 2 500 000 Kč, žalobkyni d) ve výši 1 500 000 Kč a žalobkyni e) ve výši 1 500 000 Kč. Podle žalobců byla žalovaná v rozhodné době pojistitelkou odpovědnosti provozu vozidla žalobce, a tudíž na ni přešla úhradová povinnost náhrady újmy. K příslušenství jistiny žalobci uvádí, že dne 7. 8. 2023, tedy v den zahájení trestního stíhání škůdce, nahlásil zástupce žalobců přes elektronický systém žalované existenci škodné události a založil své plné moci všech žalobců. Jelikož přes několik výzev žalovaná nijak nereagovala, dožadují se žalobci úroku z prodlení podle § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) [dále též jen „OdpVoz“], od 20. 1. 2024 do zaplacení z částky, kterou žalobci uplatnili u žalované v rámci pojistné události. Ve vyjádření ze dne 30. 5. 2024 žalobci rovněž na výzvu soudu doplnili svá tvrzení ohledně charakteristiky vztahu a intenzity vůči zesnulé. Dále se žalobci domnívají, že žalovaná měla možnost se trestního řízení účastnit jako poškozená a aktivně „ovlivňovat kroky“ škůdce na základě smluvních povinností zakotvených zejména ve všeobecných pojistných podmínkách.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nároky žalobců neuznala, a to ani částečně. Odkazujíc na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, žalovaná uvedla, že výrok soudu o povinnosti k náhradě újmy v rámci adhezního řízení je v plném rozsahu závazný pouze pro pojištěného škůdce, a nikoliv již pro pojistitele, který nemá v adhezním řízení zákonem zakotveno žádné procesní postavení, a nemá tak procesní prostředky, jak toto řízení ovlivnit. Dále žalovaná namítla, že výše částek přiznaných trestním rozsudkem OS MB je zcela mimo výši rozhodovací praxe soudů. Okresní soud v Mladé Boleslavi se podle žalované neřídil ani judikaturou Nejvyššího soudu, který dospěl k závěru, podle něhož základní částka za odškodnění duševních útrap, ke které dospěla judikatura, by měla být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků.

3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to že dne 12. 1. 2023 škůdce způsobil jako řidič vozidla dopravní nehodu, v souvislosti se kterou způsobil smrt zesnulé, za což byl pravomocně odsouzen trestním rozsudkem. Žalovaná pojišťovna byla v rozhodné době vedena jako pojistitelka odpovědnosti provozu vozidla. Dne 7. 8. 2023 nahlásil zástupce žalobců přes elektronický systém žalované existenci škodné události. Dne 4. 1. 2024 přes tento elektronický systém založil zástupce žalobců ke každému z žalobců zvlášť trestní rozsudek OS MB včetně vyznačení právní moci a vykonatelnosti výroku o náhradě škody. Žalovaná zástupci žalobců zaslala téhož dne automaticky odesílané potvrzení o založení této listiny k jednotlivým žalobcům, avšak následně již žádné informace zástupci žalobců nezaslala. Zástupce žalobců proto dopisem ze dne 30. 1. 2024 zaslaným do datové schránky žalovanou požádal o informaci k dalšímu postupu ve věci úhrady pojistného plnění, avšak bez jakékoliv reakce. Zástupce žalobců předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2024 opětovně požádal o reakci žalovanou, která na tuto upomínku opětovně nereagovala. Naposledy se zástupce žalobců pokusil o získání jakékoliv informace o důvodu absence úhrady pojistného plnění prostřednictvím e-mailu ze dne 4. 3. 2024 adresovaného přímo na oddělení likvidace škodních událostí, opětovně bez jakékoliv reakce. Důkazní prostředky a tvrzení požadované žalovanou předložili žalobci na základě její výzvy vznesené při registraci škodné události, a to dne 18. 9. 2023, dne 19. 9. 2023 a dne 27. 9. 2023, přičemž žalovaná na tuto skutečnost nikterak nereagovala.

4. Sporná zůstala především skutečnost, jaká byla intenzita vztahů mezi žalobci a zesnulou.

5. Z trestního rozsudku OS MB soud zjistil, že Okresní soud v Mladé Boleslavi uznal vinným škůdce z přečinu usmrcení z nedbalosti po jím způsobeném střetu vozidla se zesnulou, která se vracela po poskytnutí pomoci u jiné dopravní nehody a uložil škůdci povinnost nahradit žalobcům náhradu nemajetkové újmy z titulu úmrtí blízké osoby, a to žalobci a) ve výši 3 000 000 Kč, žalobci b) ve výši 2 500 000 Kč, žalobkyni c) ve výši 2 500 000 Kč, žalobkyni d) ve výši 1 500 000 Kč a žalobkyni e) ve výši 1 500 000 Kč. Ve zbytku tento soud odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem průměrná mzda za rok 2022 činila 40 353 Kč. Škůdce se vzdal práva podat odvolání. K trestnému činu se doznal formou prohlášení viny s projevenou lítostí nad následkem trestného činu, a to od počátku řízení. Jeho smířlivý postoj byl konstantní a upřímný.

6. Z listin označených jako škodní událost č. 5501795923 soud zjistil, že žalobci požadovali v rámci pojistné události po žalované pojistné plnění za náhradu nemajetkové újmy způsobené smrtí zesnulé, konkrétně žalobci a) – c) požadovali částku ve výši 5 000 000 Kč a žalobkyně d) a e) ve výši 3 000 000 Kč.

7. Z úmrtního listu soud zjistil, že zesnulá zemřela v 35 letech.

8. Z fotografií soud zjistil, že zesnulá trávila s žalobci hodně času, zúčastňovala se rodinných oslav, jezdila s žalobci na výlety a měla s nimi úzké vazby.

9. Ze záznamu komunikace žalobkyně d) a e) se zesnulou prostřednictvím aplikace Messenger soud zjistil, že žalobkyně d) a e) se zesnulou často komunikovaly.

10. Z účastnického výslechu žalobce a) soud zjistil, že zesnulá byla jeho manželkou. Po smrti se žalobci a) obrátil život naruby. V tomto řízení znovu prožívá veškeré útrapy. Začal chodit k terapeutce. Je pro něj těžké zajistit chod rodiny, převzít roli druhého rodiče, roli matky. Žalobce a) po smrti zesnulé přišel o práci, kterou již nebyl z důvodu ztráty manželky schopen vykonávat. Musí se teď sám starat o děti, kterým je 10 a 7 let. Zesnulá byla zároveň jeho kamarádkou, milovali se. Od začátku všechno dělali spolu. Trávili spolu veškerý volný čas, kdykoliv to šlo, tak byli spolu. Jezdili na výlety, podporovali se vzájemně. Zesnulá ho podporovala v práci, on ji na oplátku při mateřské dovolené a při studiu. Jejich vztah byl nepopsatelný. Zesnulá stmelovala celou rodinu. Škůdce žalobce a) nikdy nekontaktoval. Žalovaná se vyjádřila pouze k majetkovým věcem, jinak nekomunikovala. Pojistné šetření je pořád otevřené a neskončené.

11. Z účastnického výslechu žalobce b) soud zjistil, že zesnulá je prvorozenou dcerou žalobce b). Zesnulá měla krásné dětství a žila ve fungující rodině. Rodiče opustila, když šla vypomáhat své tetě v České republice, kde poznala žalobce a), kterého si později vzala. Rodiče byli ze svatby nadšení. Manželství bylo harmonické. Se zesnulou si nadále pravidelně telefonovali přes program Skype. Rodiče měli následně velkou radost, když jim zesnulá oznámila, že je těhotná. Rodiče následně zjistili, že zesnulá potratila a museli dceru utišovat. Poté se jim narodila vnučka , Anonymizováno, . Žalobce b) byl nadšen, že je dědou. Na oslavě jeho padesátin se žalobce b) cítil úžasně, když viděl svoje tři dcery a vnučku , Anonymizováno, . Poté se zesnulé narodilo další dítě, které pojmenovala po , Anonymizováno, . Žalobce b) si s rodinou dcery telefonoval, posílal SMS. Žalobce si minimálně jedenkrát až dvakrát týdně telefonoval se zesnulou sám. Hovory trvaly vždy minimálně 10 až 15 minut. Často si telefonovali celá rodina prostřednictvím aplikace Skype. Rodiče pomáhali zesnulé na chatě na zahradě. Všechno fungovalo, nebyl žádný problém, celá rodina měla skvělé vztahy. Když se žalobkyně c) těsně před Vánocemi roku 2022 dostala do zdravotních problémů, zesnulá jí hned volala. Vnoučata ze strany zesnulé mohla být u prarodičů skoro dva měsíce. Dne 7. 1. 2023, pět dní před smrtí, ještě zesnulá žalobci b) telefonovala a říkala: „Otče, prosím tě, buď hodný, vydrž, nepracuj tolik, jestli můžeš, nech maminku, ať se zotaví, ať nechodí do práce. I ty, šetři se, my tě budeme ještě potřebovat, jako jsme tě potřebovali doposud. Máte tři dcery, které se o vás postarají“. Dne 12. 1. 2023 žalobkyně d) žalobci b) telefonovala a řekla mu, ať se posadí. Otec se ji vystrašeně zeptal, co se stalo žalobkyni c), načež dcera odpověděla, že jí nic, ale zesnulou zabilo auto. V tu chvíli se rodině zhroutil celý svět. Žalobce b) pocítil nepopsatelnou bolest, fyzickou i psychickou. Následně smrt dcery žalobci b) potvrdila osobně policie. Dvě až tři hodiny čekal, než bolestnou zprávu řekl své manželce. Musel nejdřív volat na pohotovost, aby byla připravená sanitka, kdyby se žalobkyni c) udělalo špatně. V pohřebním ústavu žalobce a) nechtěl zesnulou žalobci b) ukázat, aby ho ušetřil pohledu na její tělo. Žalobcovi b) řekli, ať si ji pamatuje takovou, jaká byla, že by ji teď ani nepoznal. Za celý život žalobce b) nic tak hrozného nezažil. Velmi ho mrzí rovněž to, že škůdce mu nezavolal ani se neomluvil se. Ani žalovaná žalobce b) ani jeho rodinu nekontaktovala.

12. Z účastnického výslechu žalobkyně c) soud zjistil, že zesnulá byla její dcera. Od smrti zesnulé není zdravotní stav žalobkyně c) v pořádku. S žalobcem b) vychovali tři krásné děti. Zesnulá se v jednadvaceti letech odstěhovala za žalobcem a), do kterého se zamilovala. Přestože se zesnulá odstěhovala, tak rodinné vazby zůstaly nezpřetrhané. Naopak jejich vztah začal být intenzivnější, protože se potřebovali víc a víc. Zesnulá a žalobkyně c) chtěly vědět, jak se mají, co dělají, jak žijí svůj každodenní život, a tak si telefonovaly, a to i o maličkostech. Smály se spolu, vařily spolu, radily se spolu, hovořily spolu po aplikaci Skype. Rodina žalobkyně c) s rodinou zesnulé trávila prázdniny. V dceři zesnulé rodina vidí její velký obraz. Žalobce b) si v jednom rozhovoru dceru zesnulé spletl přímo se zesnulou. Když žalobkyně c) stála u rakve zesnulé, nevěděla ani, jestli v ní bylo její tělo. Od doktora dostala fotky, ale nemůže se na ně ani podívat. Ani čas bolest žalobkyně c) nehojí. Poslední slova, co žalobkyně c) zesnulé řekla, když jí zesnulá volala do nemocnice, bylo: „Dojeď v pořádku domů a pozdravuj vnoučata“. Vánoce a svátky po smrti zesnulé byly pro žalobkyni c) srdcervoucí. Je pro ni velmi těžké se se ztrátou zesnulé smířit. Rodina teď někdy při oslavách mlčí. Škůdce ani žalovaná žalobkyni c) nikdy nekontaktovali.

13. Z účastnického výslechu žalobkyně d) soud zjistil, že byla mladší sestra zesnulé a kmotrou její dcery. Prožily spolu dětství, mládí, pak stěhování. Zesnulou navštěvovala u její rodiny v Čechách. Vztah se sestrou byl vždycky hluboký. Nejvíce se to mezi nimi prohloubilo, když se žalobkyně d) stala matkou. To byla se zesnulou pořád v intenzivním každodenním kontaktu, a to buď přes aplikaci Facebook nebo WhatsApp nebo si volaly. Během roku 2022 u ní byla 2x se synem. Žalobkyně d) to měla u zesnulé ráda. Zesnulá s dětmi žalobkyni d) rovněž navštěvovala. Žalobkyně d) nesnášela, když zesnulá odjela, měla vždycky slzy v očích. O zesnulé se jí stále často zdá. Škůdce ani žalovaná žalobkyni d) nikdy nekontaktovali.

14. Z účastnického výslechu žalobkyně e) soud zjistil, že byla mladší sestra zesnulé a kmotrou jejího syna. Se zesnulou měla krásný vztah. Měla ji ráda, a to nejen jako svou sestru, ale i jako kamarádku a rádkyni. Odjezd zesnulé do Čech si nepamatuje, protože jí bylo asi devět nebo deset let. Se sestrou v České republice poté trávila školní prázdniny. Nejlepší vzpomínky má na její dům ve , adresa, . Když tam vstoupila po její smrti, stále ji hledala. Pořád tomu nemůže uvěřit, že tam už není. Vztahy se zesnulou se hodně prohloubily, když žalobkyně e) studovala vysokou školu. Zesnulá ji neuvěřitelně podporovala, když se žalobkyně e) osamostatnila od rodiny. Volaly si, psaly si, zesnulá ji radila v životě. Zesnulá začala taky studovat vysokou školu, takže se vzájemně podporovaly. Zesnulá měla problémy s bakalářskou prací, proto ji žalobkyně e) 4 dny před její smrtí napsala, neboť zesnulá chtěla školu dokončit a žalobkyně e) ji v tom chtěla pomoct. Když zesnulá přijela na , Anonymizováno, s rodinou, velmi si toho celá rodina vždy vážila. Žalobkyně e) se zesnulou vedla velmi intenzivní rozhovory, bavily se prakticky o všem, ať už to bylo o partnerských vztazích, o rodinných záležitost nebo o dětech. Měly takové „sesterské přátelství“, žalobkyně e) na to ráda vzpomíná. Nechce se smířit s tím, že její sestra již zemřela. Když byla zesnulá naposledy na , Anonymizováno, , před Silvestrem, tak přišla žalobkyni e) do pokoje, objala ji a řekla: „, Anonymizováno, , ještě se uvidíme.“ Po smrti zesnulé se její syn žalobkyni e) zeptal, jestli teď bude jeho matka, když je jeho kmotra. Rovněž dcera zesnulé jí řekla, že jí zesnulá velmi chybí. Žalobkyně e) nevěděla, jak jí má pomoct a cítila se bezmocně. Škůdce ani žalovaná žalobkyni e) nikdy nekontaktovali.

15. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Soud se řídil zásadou přímosti, a přestože se seznámil s písemnými prohlášeními žalobců, vycházel především z jejich účastnických výpovědí, které měly při posuzování nároků žalobců největší význam. Provedené dokazování postačilo k získání dostatečných zjištění o skutkovém stavu. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz – všeobecné podmínky žalované (soubor pojistných podmínek z roku 2024), neboť žalobci nebyli stranou pojistné smlouvy a skutečnosti z tohoto důkazu zjištěné by tudíž na posouzení věci neměly vliv. Soud nemá ani žádné pochybnosti o věrohodnosti účastnických výpovědích. Na žalobcích bylo vidět, jak jsou celou událostí zničeni. V jednací síni plakali a těžko se jim hovořilo. Soud žalobcům uvěřil veškeré tvrzené skutečnosti, když bylo zřejmé, že nic nepředstírají a jejich bolest způsobená ztrátou zesnulé je obrovská a skutečná.

16. Na základě shodných tvrzení účastníků a výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Dne 12. 1. 2023 škůdce způsobil jako řidič vozidla dopravní nehodu, v souvislosti se kterou způsobil smrt zesnulé, za což byl pravomocně odsouzen trestním rozsudkem. Zesnulá zemřela v 35 letech. Žalovaná pojišťovna byla v rozhodné době vedena jako pojistitelka odpovědnosti provozu vozidla. Okresní soud v Mladé Boleslavi uznal vinným škůdce z přečinu usmrcení z nedbalosti po jím způsobeném střetu vozidla se zesnulou, která se vracela po poskytnutí pomoci u jiné dopravní nehody a uložil škůdci povinnost nahradit žalobcům náhradu nemajetkové újmy z titulu úmrtí blízké osoby, a to žalobci a) ve výši 3 000 000 Kč, žalobci b) ve výši 2 500 000 Kč, žalobkyni c) ve výši 2 500 000 Kč, žalobkyni d) ve výši 1 500 000 Kč a žalobkyni e) ve výši 1 500 000 Kč. Ve zbytku tento soud odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Škůdce se vzdal práva podat odvolání. Podle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem průměrná mzda za rok 2022 činila 40 353 Kč. K trestnému činu se doznal formou prohlášení viny s projevenou lítostí nad následkem trestného činu, a to od počátku řízení. Jeho smířlivý postoj byl konstantní a upřímný. Podle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem průměrná mzda za rok 2022 činila 40 353 Kč. Dne 7. 8. 2023 nahlásil zástupce žalobců přes elektronický systém žalované existenci škodné události. Dne 4. 1. 2024 přes tento elektronický systém založil zástupce žalobců ke každému z žalobců zvlášť trestní rozsudek OS MB včetně vyznačení právní moci a vykonatelnosti výroku o náhradě škody. Žalovaná zástupci žalobců zaslala téhož dne automaticky odesílané potvrzení o založení této listiny k jednotlivým žalobcům, avšak následně již žádné informace zástupci žalobců nezaslala. Zástupce žalobců proto dopisem ze dne 30. 1. 2024 zaslaným do datové schránky žalovanou požádal o informaci k dalšímu postupu ve věci úhrady pojistného plnění, avšak bez jakékoliv reakce. Zástupce žalobců předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2024 opětovně požádal o reakci žalovanou, která na tuto upomínku opětovně nereagovala. Naposledy se zástupce žalobců pokusil o získání jakékoliv informace o důvodu absence úhrady pojistného plnění prostřednictvím e-mailu ze dne 4. 3. 2024 adresovaného přímo na oddělení likvidace škodných událostí, opětovně bez jakékoliv reakce. Žalobci požadovali v rámci pojistné události po žalované pojistné plnění za náhradu nemajetkové újmy způsobené smrtí zesnulé, konkrétně žalobci a) – c) požadovali částku ve výši 5 000 000 Kč a žalobkyně d) a e) ve výši 3 000 000 Kč. Zesnulá trávila s žalobci hodně času, často s nimi komunikovala, zúčastňovala se rodinných oslav, jezdila s žalobci na výlety a měla s nimi úzké vazby (viz účastnické výslechy výše). Zesnulá byla oporou a stmelovacím článkem celé rodiny.

17. Podle § 6 odst. 2 písm. a) OdpVoz nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

18. Podle § 9 odst. 1 věty první OdpVoz poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

19. Podle § 9 odst. 3 OdpVoz pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

20. Podle § 9 odst. 4 OdpVoz nesplnil-li pojistitel povinnost podle odstavce 3, zvyšuje se částka pojistného plnění, jehož se prodlení pojistitele týká, o úrok z prodlení. Sazba úroku z prodlení se stanoví ve výši diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4 % ročně. Úroky z prodlení se stanovují vždy samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení, přičemž sazba úroku z prodlení se aktualizuje každý měsíc s využitím diskontní sazby České národní banky, platné k prvnímu dni daného měsíce prodlení. Úroky z prodlení odvozené na základě diskontní sazby se použijí, pokud není v pojistné smlouvě stanovena částka vyšší.

21. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

22. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

23. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

24. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

25. Podle § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).

26. Předně má soud za to, že škůdce zavinil dopravní nehodu, při níž zesnulá zemřela, a vnikla mu tak povinnost nahradit žalobcům nemajetkovou újmu podle § 2959 o. z. za duševní útrapy. Soud se proto zaobíral výší této újmy, neboť ve stejné výši vznikla žalované povinnost žalobcům zaplatit pojistné plnění.Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se podává:1) Újma, která se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např․ šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod.2) U újmy, která nemá majetkový charakter, je vyloučeno uvedení do původního stavu, exaktní vyčíslení peněžité náhrady za tuto újmu je z povahy věci vyloučeno, a normativní požadavek „plného vyvážení utrpení“ je tedy iluzorní a nelze jej vykládat v tom smyslu, že by náhrada měla být „co největší“. Nastupuje proto satisfakce (zadostiučinění), která má alespoň zmírnit nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí finančních prostředků, případně předmětů či požitků pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život.3) Soud se při úvaze o výši náhrady nemůže opřít pouze o svou volnou úvahu, neboť by pak jen stěží čelil námitce libovůle. Je třeba najít určitá objektivní hlediska, jež mohou být východiskem pro stanovení náhrady.4) Při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce.5) Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl.6) Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především postoj škůdce ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce. Právě postoj škůdce může ovlivnit vnímání újmy pozůstalým; vstřícné chování, omluva či projevená lítost škůdce může zmírnit dopady nemajetkové újmy, naopak jeho lhostejnost, arogance či projevená bezcitnost ji může ještě prohloubit.7) Funkcí náhrady nemajetkové újmy je primárně funkce satisfakční, tj. přiměřeně s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, a tím účinně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, neboť nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu ani nedá „odškodnit“ a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze ani exaktně kvantifikovat a lze za ni „jen“ poskytnout zadostiučinění (satisfakci).8) Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného.9) Má-li mít orientační určení výše náhrad způsobilost sjednotit soudní praxi a dosáhnout účelu sledovaného v § 13 o. z. (tj. v obdobných případech rozhodnout obdobně), měla by základní částka být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků.Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85/2019, a na něj navazující judikaturu.10) Je namístě zachovat poměr stanovený předchozí právní úpravou, podle níž byla výše odčinění pro sourozence přibližně o jednu čtvrtinu nižší než u nejbližších osob. Tam, kde byly sourozenecké vztahy intenzivnější (například u dětí žijících společně), může se výše náhrady dostat na úroveň základu osob nejbližších.11) Při úvahách o výši náhrady nemajetkové újmy je třeba vycházet i z principu proporcionality, který zohlední i obdobné, v minulosti posuzované případy tak, aby soudní praxe mohla postupovat s co možná největší mírou eliminace nahodilého přiznávání rozdílných peněžitých částek, aby výsledná částka náhrady nemajetkové újmy v penězích nevyvolávala v rámci společnosti představu o disharmonii právního systému, což by ve výsledku vedlo k právní nejistotě zúčastněných stran řízení.Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2020.12) Výrok o povinnosti k náhradě újmy z adhezního řízení je v plném rozsahu závazný pouze pro pojištěného škůdce, a nikoliv již pro pojistitele, který nemá v adhezním řízení zákonem zakotveno žádné procesní postavení a nemá tak procesní prostředky, jak toto řízení ovlivnit. Mohou proto nastat a v praxi nastávají např. případy, kdy je pojistitelem vyplacena poškozenému jako pojistné plnění menší částka, než jaká je výše soudem přiznaného nároku na náhradu újmy vůči pojištěnému škůdci. Také mohou nastat případy, kdy o výplatě pojistného plnění, resp. jeho výši bude veden s pojistitelem spor, zatímco plnění uložené výrokem soudu o povinnosti k náhradě újmy bude vůči pojištěnému již exekuovatelné.Srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 3456/15.

27. Soud konstatuje, že vyházel z trestního rozsudku OS MB, nicméně se nemohl ztotožnit s jeho závěry. Podle názoru soudu se totiž Okresní soud v Mladé Boleslavi výše uvedenou judikaturou neřídil a dopustil se tak excesu, který v rámci společnosti může vyvolat představu o disharmonii právního systému a ve svém důsledku právní nejistotu. Účelem stanovení základní částky, ke které dospěl Nejvyšší soud, přitom bylo to, aby se předešlo libovůli soudů. Bylo by totiž společensky nepřijatelné, aby např. Okresní soud spadající pod obvod Krajského soudu v Plzni rozhodoval v obdobném případě na základě své volné úvahy diametrálně odlišně než např. Okresní soud spadající pod obvod Krajského soudu v Ostravě. Proto je stanovení základní částky tak důležité, a to spolu s nalezením objektivních hledisek její úpravy. Přestože v poměrech projednávané věci vztahy žalobců se zesnulou byly idylické, byla navíc mladá, matka dvou dětí a celá rodina ji měla moc ráda (okolnosti shodné ve vztahu ke všem žalobcům), je velice pravděpodobné, že se v České republice nachází více takových rodin, jež byly takto šťastné a jež následně zasáhla obdobná nepředstavitelná tragédie. Bylo by tudíž vůči ostatním rodinám, které obdobná tragédie postihla, nespravedlivé, pokud by žalobci dostali částky vymykající se soudní praxi, zatímco těmto ostatním rodinám by soudy přiznaly částky odvíjející se od judikaturou stanovené základní částky. Byl to tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi, kdo se neřídil § 13 o. z. a kdo v obdobných případech nerozhodoval obdobně. Soud se tudíž od jeho závěrů odchýlil.

28. Soud dodává, že jelikož žalovaná nebyla účastníkem adhezního řízení, musí si soud výši náhrady nemajetkové újmy žalobců posoudit znovu, neboť pro ni není výrok o náhradě nemajetkové újmy trestního rozsudku OS MB závazný. Je přitom nerozhodné, že v trestním řízení mohla uplatnit svá práva jako poškozená. Vstoupit do trestního řízení totiž bylo její právo, nikoliv povinnost. Žalované tudíž nelze klást k tíži exces Okresního soudu v Mladé Boleslavi ani to, že se škůdce v trestním řízení nijak nebránil (tak, jak by nebyla vázána např. soudem schváleným smírem mezi škůdcem a pozůstalými, kterým by nemajetný škůdce souhlasil s náhradou nepřiměřených částek). Soud v tomto řízení může rozhodnout jinak, pokud to řádně zdůvodní (§ 13 o. z.), což učinil. Kdyby soud neměl prostor se od závěrů trestního rozsudku OS MB odchýlit, postrádalo by toto řízení smysl.

29. Soud ví, že smrt vyčíslit nelze (ostatně to ani není předmětem tohoto řízení) a žádná částka nemůže nahradit milovanou osobu. Proto se zabýval pouze vyčíslením náhrady za duševní útrapy žalobců, které jim způsobila smrtí zesnulé. Podle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem průměrná mzda za rok 2022 činila 40 353 Kč. Základní částka judikovaná Nejvyšším soudem tak pro tento případ (tj. úmrtí nastalé v roce 2023) činí 807 060 Kč. Takto nastavená základní částka je východiskem k další úvaze soudu o výši náhrady.

30. V poměrech projednávané věci soud zohlednil všechna objektivní kritéria pro stanovení výše náhrady za duševní útrapy, vycházeje přitom z principu proporcionality, tj. vzal v úvahu částky přiznané v jiných řízeních. Soud rovněž zohlednil okolnosti jak na straně pozůstalých, tak i na straně škůdce (viz níže). Co se týče žalobce a) jako manžela a žalobců b) a c) jako rodičů, soud základní částku navýšil v řádu téměř o 50 %, což ani Nejvyšší soud neshledal zjevně nepřiměřeným navýšením pro poměry konkrétního případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3463/2018). Veškeré okolnosti svědčí tomu, aby žalobci a) až c) dostali náhradu vysoce přesahující základní částku. Přestože vztahy žalobkyň d) a e) se zesnulou byly rovněž velmi pěkné a intenzivní, soud má za to, že jejich duševní útrapy, nedosáhly intenzity duševních útrap manželů, rodičů ani dětí v jiných případech. Soudu se proto jeví jako nejspravedlivější, aby žalobkyně d) a e), tedy sestry zesnulé, které s ní nežily společně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3463/2018), obdržely náhradu představující přes 75 % toho, co v obdobných případech náleží nejbližším osobám, a zhruba 50 % (samy v rámci pojistné události požadovaly 60 %) toho, co obdrželi žalobci a) až c), jejichž duševní útrapy soud považuje za mnohem vyšší.

31. U kritériích odvozených od osoby škůdce, která by odůvodňovala snížení náhrady, vzal soud v potaz to, že se vzdal práva podat odvolání, čímž má soud za to, že svůj trest přijal. K trestnému činu se doznal formou prohlášení viny s projevenou lítostí nad následkem trestného činu, a to od počátku řízení. Jeho smířlivý postoj byl konstantní a upřímný. Trestný čin spáchal z nedbalosti, nikoliv úmyslně. Naopak důvodem pro zvýšení náhrady je to, že se škůdce nikdy neomluvil přímo žalobcům, přičemž zejména žalobcům a) a b) by se omluvou alespoň částečně ulevilo. Zvláštní okolnostní v této věci je to, že nezaplacením náhrady podle trestního rozsudku OS MB škůdce duševní útrapy žalobců navýšil tím, že se následně museli obrátit na žalovanou s přímým nárokem na pojistné plnění. V příčinné souvislosti s nezaplacením náhrady na základě pravomocného trestního rozsudku OS MB bylo i porušení povinnosti ze strany žalované s ukončením pojistné události. Duševní útrapy žalobců jsou o to více navýšeny, že do dnešního dne nebyla celá záležitost uzavřena a šetření pojistné události skončeno. Žalovaná žalobcům nezaplatila ani základní částku, ke které dospěla judikatura. V rámci civilního soudního řízení se tak žalobcům obnovovaly staré rány a tragické události musely prožívat znovu. Soud má za to, že největší dopad to mělo na nejbližší osoby, tedy žalobce a) až c). Kdyby škůdce náhradu zaplatil, k porušení povinnosti ze strany žalované by přitom nedošlo.

32. V případě žalobce a) soud přihlédl k tomu, že zesnulou hluboce miloval a trávil s ní veškerý čas. Ve všem si pomáhali, podporovali se v koníčcích. Zesnulá byla žalobci a) velkou oporou. Žalobce a) s ní má 2 děti, na jejichž výchovu zůstal sám. Z důvodu smrti manželky manžel přišel o práci a musel navštěvovat psychoterapie. Nejbližší rodina zesnulé tak přišla o znatelný zdroj příjmů jednak z důvodu ztráty zaměstnání otce, ale i z důvodu potencionálních příjmů zesnulé po vystudování vysoké školy. Manželovi se zcela změnil zavedený způsob života. Ztráta životní perspektivy a obavy o budoucnost jsou tudíž u žalobce a) necitlivější. Škůdce žalobce nijak nekontaktoval, a tudíž se mu ani nikdy neomluvil. Žalobce a) nemohl celou záležitost uzavřít, když nijak nereagovala ani samotná žalovaná. Žalobce a) se musel svého práva domáhat až soudní cestou, což jeho psychické problémy ještě více prohloubilo. Proto soud, přihlížeje i ke kritériím na straně škůdce, žalobci a) přiznal pojistné plnění ve výši 1 211 000 Kč, tedy lehce přes 150 % základní částky stanovené judikaturou, neboť má za to, že jeho duševní útrapy byly ze všech žalobců nejvyšší.

33. V případě žalobce b) soud vzal v úvahu jeho věk a to, že zesnulá byla jeho prvorozená dcera, kterou měl moc rád. Jejich velmi intenzivní vztah nezeslábl ani poté, co se zesnulá přestěhovala do České republiky. Velmi často a dlouho si spolu volali. Smrt dcery, která zemřela velmi předčasně, ho zasáhla ve chvíli, kdy měl starost o svou nemocnou ženu. Oznámení mu musela potvrdit policie. Nesmírně těžce nesl i to, že nemohl po smrti svou dceru vidět. Žalobce b) cítil nepopsatelnou fyzickou i psychickou bolest, kterou nadmíru zvyšovalo, že ho škůdce vůbec nekontaktoval a ani se neomluvil. Jeho zesnulou dceru mu navíc nadosmrti bude připomínat jeho vnučka, která je zesnulé velmi podobná. Proto soud, přihlížeje i ke kritériím na straně škůdce, žalobci b) přiznal pojistné plnění ve výši 1 190 000 Kč, tedy necelých 150 % základní částky stanovené judikaturou.

34. V případě žalobkyně c) soud vzal v úvahu rovněž její věk, nemoc a to, že zesnulá byla její prvorozená dcera, se kterou si velmi rozuměla a měla ji moc ráda. Intenzivně si spolu volali a navštěvovali se. Žalobkyni c) musela být preventivně přivolána lékařská pomoc, aby si tragickou zprávu vůbec mohla poslechnout. Její zdravotní stav se po smrti zhoršil. Se zesnulou si navzájem pomáhaly. Bylo pro ni velmi bolestné, že ji po smrti nemohla ani spatřit. Je pro ni velmi těžké se se ztrátou své dcery smířit. Svátky už pro ni nejsou tak radostné, jelikož ji zesnulá velmi chybí. Škůdce ani žalovaná ji nijak nekontaktovali. Proto soud, přihlížeje i ke kritériím na straně škůdce, žalobkyni c) přiznal pojistné plnění ve výši 1 190 000 Kč, tedy necelých 150 % základní částky stanovené judikaturou.

35. V případě žalobkyně d) soud přihlédl k tomu, že měla se zesnulou hluboký vztah. Byly v intenzivním každodenním kontaktu a navštěvovaly se. Byly si blízké věkem a pojily je starosti o své děti. Žalobkyni d) se o zesnulé stále často zdá. Škůdce ani žalovaná ji nijak nekontaktovali. Proto soud, přihlížeje i ke kritériím na straně škůdce, žalobkyni d) přiznal pojistné plnění ve výši 606 000 Kč, tedy lehce přes 100 % základní částky připadající na sourozence, kterou stanovila judikatura.

36. V případě žalobkyně e) soud vzal v úvahu to, že se zesnulou měla krásný vztah. Zesnulá jí jako starší sestra byla oporou. Přestože se zesnulá odstěhovala do České republiky, když žalobkyně e) byla ještě v mladém věku, soud nemá za to, že by měla dostat menší pojistné plnění, než žalobkyně d), neboť má za to, že její duševní útrapy jsou obdobné. Obě měly zesnulou rády stejně. Žalobkyně e) zesnulou navštěvovala, navíc se jejich vztahy prohloubily, když žalobkyně e) studovala vysokou školu. Se zesnulou si volaly, psaly, měly intenzivní rozhovory. Škůdce ani žalovaná žalobkyni d) nikdy nekontaktovali. Proto soud, přihlížeje i ke kritériím na straně škůdce, žalobkyni e) přiznal pojistné plnění ve výši 606 000 Kč, tedy lehce přes 100 % základní částky připadající na sourozence, kterou stanovila judikatura.

37. Co se týče příslušenství k jistině, tak žalobci u žalované uplatnili právo na pojistné plnění představující náhradu za duševní útrapy dne 7. 8. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve tříměsíční lhůtě šetření pojistné události neukončila ani neinformovala žalobce o tom, z jakého důvodu nebylo možné šetření ukončit, nesplnila tak svou povinnost plynoucí jí z § 9 odst. 3 OdpVoz a dostala se do prodlení podle § 9 odst. 4 OdpVoz. Sankční úrok za prodlení žalované se splněním povinností zakotvených v § 9 odst. 3 písm. a) a b) OdpVoz soud přitom stanovil z výše pojistného plnění žalobci požadovaného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3134/2021), nikoliv z výše pojistného plnění soudem přiznaného. Soud proto úrok přiznal z částek uvedených v odstavci 6 tohoto rozsudku.

38. Jelikož je podle § 9 odst. 2 OdpVoz plnění pojistitele splatné do 15 dnů od ukončení šetření v nutném rozsahu a k ukončení mělo dojít ke dni 7. 11. 2023, došlo ke splatnosti plnění dne 22. 11. 2023. Žalobci však požadují úhradu úroku od 20. 1. 2024 do zaplacení, proto soud při rozhodování vycházel z navrhovaného petitu a úrok z prodlení podle § 9 odst. 4 OdpVoz žalobcům přiznal právě od tohoto data.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 95 812,22 Kč, neboť výsledek řízení projevující se tím, že žalobci dosáhli satisfakce uložením povinnosti žalované zaplatit pojistné plnění za náhradu nemateriální újmy, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť žalobcům nebylo přiznáno jimi požadované plnění v celé jeho výši (k tomu obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Tyto náklady sestávají z hotových výdajů žalobců b) – e) na jízdné ve výši 4 621,52 Kč (48 EUR soud převedl podle kursu České národní banky ke dni 12. 9. 2024) a nocležné žalobců b) –e) ve výši 3 750 Kč a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, 7 a 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, sestávající z částky 2 480 Kč (již snížené podle § 12 odst. 4 a. t.) za každý z 25 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (5x převzetí a příprava právního zastoupení, 5x předžalobní upomínka, 5x žaloba, 5x účast na jednání soudu dne 1. 8. 2024, 5x účast na jednání soudu dne 12. 9. 2024); a dále z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za každý z 25 úkonů podle § 13 odst. 4 a. t., náhrady cestovních výdajů ve výši 2 764,70 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z 72 264,70 Kč ve výši 15 176 Kč.

40. Žalobci dále požadovali náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dnů 30. 5. 2024 a 15. 8. 2024. Soud žalobcům náhradu za tyto úkony nepřiznal, neboť je neshledal jako účelně vynaložené k uplatňování jejich práv. Co se týče prvně uvedeného vyjádření, tvrzení a argumentaci v něm uvedenou žalobci mohl uvést již v žalobě a ne až na základě výzvy soudu, a co se týče druhého vyjádření, tak žalobci argumentaci v něm uvedenou mohli uplatit již na jednání soudu ze dne 1. 8. 2024.