20 C 185/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Donkou Vocetkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 438 447 Kč do majetkové podstaty dlužníka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka právnická osoba, anonymizována dvě slova . anonymizováno ve výši 1 438 447 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 114 880 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 27. 1. 2015, došlou zdejšímu soudu dne 4. 5. 2018, ve znění jejího částečného zpětvzetí, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka právnická osoba, anonymizována dvě slova . částku ve výši 1 438 447 Kč. Uvedla, že je insolvenční správkyní právnická osoba, anonymizována dvě slova . (dále jen„ dlužník“), která je v úpadku na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2014, č. j. spisová značka. Při zjišťování rozsahu majetkové podstaty dlužníka zjistila, že dlužník ve prospěch žalovaného od 28. 2. 2011 poukázal finanční prostředky ve výši 1 438 447 Kč. Žalovaný se na výzvy k objasnění uvedeného nevyjádřil. Ze strany žalovaného se jedná o bezdůvodné obohacení, jelikož žalobkyně má pochybnosti o reálně uzavřeném závazkovém vztahu, a finannčí prostředky je potřeba navrátit na účet majetkové podstaty dlužníka za účelem jejího rozdělení mezi řádné přihlášené věřitele. Žalovaný a dlužník jsou propojeni, když žalovaný za dlužníka veřejně jednal, užíval jeho majetek a je v příbuzenském či jiném obdobném vztahu s dalšími osobami aktivně se podílejícímu na chodu dlužníka. Žalovaný obdržel z bankovního účtu dlužníka č. bankovní účet vedeného u právnická osoba na svůj bankovní účet č. bankovní účet následující částky: dne 28. 2. 2011 ve výši 130 000 Kč, 29. 7. 2011 ve výši 420 000 Kč, dne 21. 5. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 21. 5. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 21. 6. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 21. 6. 2012 ve výši 7 253 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 15. 8. 2012 ve výši 22 762 Kč, dne 15. 8. 2012 ve výši 7 134 Kč, dne 20. 9. 2012 ve výši 23 177 Kč, dne 20. 9. 2012 ve výši 7 291 Kč, dne 18. 10. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 18. 10. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 15. 11. 2012 ve výši 71 392 Kč, dne 15. 11. 2012 ve výši 30 310 Kč, dne 6. 12. 2012 ve výši 60 000 Kč, dne 6. 12. 2012 ve výši 25 000 Kč, dne 17. 12. 2012 ve výši 11 392 Kč, dne 17. 12. 2012 ve výši 5 310 Kč, dne 10. 1. 2013 ve výši 60 000 Kč, dne 10. 1. 2013 ve výši 25 000 Kč, dne 17. 1. 2013 ve výši 11 392 Kč, dne 17. 1. 2013 ve výši 5 310 Kč, dne 28. 1. 2013 ve výši 100 000 Kč, dne 12. 2. 2013 ve výši 60 000 Kč, dne 12. 2. 2012 ve výši 25 000 Kč, dne 19. 2. 2013 ve výši 11 392 Kč, dne 19. 2. 2013 ve výši 5 310 Kč, dne 26. 2. 2013 ve výši 100 000 Kč, dne 18. 3. 2013 ve výši 71 392 Kč, a dne 18. 3. 2013 ve výši 30 310 Kč Celkem 1 438 447 Kč. Uvedené žalovaný obdržel v horizontu 3 resp. 5 let před zahájením insolvenčního řízení, přičemž si musel být vědom majetkové situace dlužníka a stejně tak toho, že takovým jednáním zkracuje uspokojení jiných věřitelů dlužníka.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal v celém rozsahu. Uvedl, že dlužník v jeho prospěch uhradil částky uvedené v žalobě. Nejednalo se však o plnění bez právního důvodu. Částka zaslaná žalovanému dlužníkem dne 28. 2. 2011 ve výši 130 000 Kč byla půjčkou poskytnutou dlužníkem jako věřitelem žalovanému, který tuto dlužníkovi vrátil dne 8. 6. 2011 tak, že dlužníkovi uhradil částku ve výši 1 000 000 Kč, přičemž zbývající částka ve výši 870 000 Kč byla žalovaným jako věřitelem poskytnuta dlužníkovi jako půjčka. Částky zaslané dlužníkem žalovanému dne 29. 7. 2011 ve výši 420 000 Kč, dne 28. 1. 2013 ve výši 100 000 Kč, a dne 26. 2. 2013 ve výši 100 000 Kč, byly splátkou půjčky poskytnuté žalovaným dlužníkovi. Částky ze dne 21. 5. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 21. 6. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 15. 8. 2012 ve výši 22 762 Kč, dne 20. 9. 2012 ve výši 23 177 Kč, dne 18. 10. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 15. 11. 2012 ve výši 71 392 Kč, dne 6. 12. 2012 ve výši 60 000 Kč, dne 17. 12. 2012 ve výši 11 392 Kč, dne 10. 1. 2013 ve výši 60 000 Kč, dne 17. 1. 2013 ve výši 11 392 Kč, dne 12. 2. 2013 ve výši 60 000 Kč, dne 19. 2. 2013 ve výši 11 392 Kč, a dne 18. 3. 2013 ve výši 71 392 Kč, byly výplatou mzdy hrazenou dlužníkem žalovanému za období duben 2012 – únor 2013. Částky ze dne 21. 5. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 21. 6. 2012 ve výši 7 253 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 15. 8. 2012 ve výši 7 134 Kč, dne 20. 9. 2012 ve výši 7 291 Kč, dne 18. 10. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 15. 11. 2012 ve výši 30 310 Kč, dne 6. 12. 2012 ve výši 25 000 Kč, dne 17. 12. 2012 ve výši 5 310 Kč, dne 10. 1. 2013 ve výši 25 000 Kč, dne 17. 1. 2013 ve výši 5 310 Kč, dne 12. 2. 2012 ve výši 25 000 Kč, dne 19. 2. 2013 ve výši 5 310 Kč, a dne 18. 3. 2013 ve výši 30 310 Kč, byly výplatou mzdy paní jméno příjmení, přítelkyně žalovaného, hrazené dlužníkem na účet žalovaného za období duben 2012 – únor 2013. Výkon práce žalovaného a paní příjmení pro dlužníka byl prokázán v řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka. Měl na starost získávání klientů. Zároveň vznesl námitku promlčení plateb do ledna 2013 ve 2 leté promlčecí lhůtě.

3. Žalobkyně dále uvedla, že námitku promlčení částek považuje za v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný vůči dlužníkovi vystupoval minimálně v pozici ředitele jediného akcionáře, a to právnická osoba anonymizováno. Je evidentní, že dlužník řízený žalovaným neměl možnost bezdůvodné obohacení po žalovaném vymáhat. K obohacení muselo dojít s ohledem na pozici žalovaného v dlužníkově struktuře úmyslně, a proto je promlčecí doba 10 letá. Žalovaný neprokázal, že část plateb, o kterých tvrdí, že jsou platbami z pracovního poměru, že jimi skutečně jsou, když u podstatné části z nich jejich výše neodpovídá výši sjednané pracovní smlouvou.

4. Soud zjistil následující skutečnosti:

5. Mezi účastníky řízení je nesporné, že shora specifikované částky jakožto platby uskutečněné z účtu dlužníka na účet žalovaného skutečně dlužníkem žalovanému byly zaslány. Sporná zůstala otázka toho, zdali se na straně žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení a jaký právní důvod takové úkony měly.

6. Z kopie žádosti o poskytnutí součinnosti zaslané zástupcem žalobkyně žalovanému ze dne 6. 8. 2014, vč. dodejky, soud zjistil, že vyzval žalovaného k doložení právního důvodu a doložení listin tento prokazující, týkající se shora specifikovaných částek.

7. Z kopie reakce na žádost ze dne 6. 8. 2014 ze dne 24. 9. 2014 adresované zástupcem žalovaného zástupci žalobkyně soud zjistil, že se nemůže k uvedené žádosti vyjádřit, a to s ohledem na vážný zdravotní stav žalovaného.

8. Z kopie úplného výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se dlužníka soud zjistil, že jediný akcionářem dlužníka je od 8. 11. 2011 právnická osoba anonymizováno.

9. Z kopie notářského zápisu č. spisová značka, spisová značka, soud zjistil, že právnická osoba anonymizováno učinila rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady dlužníka, kterým bylo mimo jiné schváleno zvýšení základního kapitálu dlužníka na 5 000 000 Kč. Z připojené plné moci soud zjistil, že právnická osoba anonymizováno je společnost založená a existující v souladu s právem Seychelské republiky, a jejímž jménem jedná žalovaný, ředitel.

10. Z kopie protokolu o jednání před Městským soudem v Praze dne 14. 2. 2016 ve věci sp. zn. spisová značka soud zjistil, že z výslechu svědka jméno příjmení vyplynulo, že žalovaný zastupoval akcionáře dlužníka.

11. Z kopie protokolu o jednání před Městským soudem v Praze dne 28. 3. 2017 ve věci sp. zn. spisová značka soud zjistil, že z výslechu svědka jméno příjmení vyplynulo, že pokud jde o dlužníka, nic nebylo provedeno bez souhlasu žalovaného, který v rámci jeho činnosti rozhodoval o všech záležitostech. Vystupoval jako majitel dlužníka.

12. Z kopie rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017, č. j. číslo jednací, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2018, č. j. číslo jednací, spisová značka, soud zjistil, že v této věci bylo vedeno řízení o shodném předmětu řízení jako v projednávané věci a byly v něm prokazovány totožné skutečnosti. Soud zde dospěl k závěru, že žalovaný a dlužník jsou osoby blízké. Dále dospěl k závěru, že žalovaný byl vůči dlužníku v pracovněprávním vztahu a vznikl mu nárok na odměnu za vykonanou práci. Částky určené paní příjmení nevzal soud I. stupně za prokázané, tj. že se mělo jednat o její mzdu, soud II. vstupně však ano. Pokud jde o částky jakožto půjčky, nebylo prokázáno, že by se o půjčky skutečně jednalo.

13. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil.

14. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

15. Žalobkyně je insolvenční správkyní dlužníka, který zaslal žalovanému shora specifikované částky odpovídající celkové výši 1 438 447 Kč. Žalobkyně požaduje vrácení žalované částky, jelikož dlužník žalovanému plnil bez právního důvodu. Žalovaný byl statutárním orgánem právnická osoba anonymizováno, která byla jediným akcionářem dlužníka.

16. Podle § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

17. Podle § 451 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

18. Podle § 456 o. z., předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

19. Soud v první řadě uvádí, že v projednávané věci byla žalobkyně a zpočátku žalovaný vedeni snahou uzavřít ohledně předmětu řízení smír, přičemž skutečně mezi nimi došlo k uzavření dohody, které však žalovaný nedostál a následně se stal nekontaktním i pro svého zástupce, který nakonec ukončil právní zastoupení. Žalovaný v projednávané věci podal toliko jedno vyjádření, a to prostřednictvím svého zástupce, kdy tvrdil shora uvedené skutečnosti. K jejich prokázání však nenavrhl ničeho, odkázal pouze na řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka Konečná rozhodnutí v uvedené věci soud provedl jako důkaz, neprovedl však žádné další důkazy prokazující tvrzení žalovaného, když je nenavrhoval. Soud konstatuje, že podle § 135 o. s. ř. není takovým rozhodnutím vázán, avšak může z něj vycházet.

20. S ohledem na závěry učiněné v konečných rozhodnutích v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka, o nichž neměl soud žádné pochybnosti, lze uzavřít, že shora specifikované částky byly skutečně zčásti výplatou mezd žalovaného a paní příjmení, a zároveň však, že částky, které měly představovat půjčky, těmito nebyly a nepochybně se jednalo o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Jelikož účastníci řízení nenavrhli jiné důkazy k prokázání jejich tvrzení a oba odkazovali na závěry v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka, neměl soud žádný důvod se od těchto závěrů odchýlit, zejména pokud jde o výsledky dokazování.

21. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl ke shodnému závěru jako Městský soud v Praze a to, že částky zaslané žalovanému dlužníkem dne 28. 2. 2011 ve výši 130 000 Kč, dne 29. 7. 2011 ve výši 420 000 Kč, dne 28. 1. 2013 ve výši 100 000 Kč, a dne 26. 2. 2013 ve výši 100 000 Kč, nebyly půjčkou ani splátkou půjčky poskytnuté žalovaným dlužníkovi. Uvedené žalovaný v řízení před Městským soudem v Praze neprokázal žádnými relevantními důkazy, které by prokazovaly právní důvod takového plnění či alespoň existenci uvedeného závazku. Lze proto uzavřít, že se na straně žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, když mu dlužník plnil bez jakéhokoliv právního titulu. Ohledně námitky promlčení vznesené žalovaným se soud ztotožnil s argumentací žalobkyně a dospěl k závěru, že jelikož byl žalovaný ovládající osobou dlužníka, je taková námitka v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný byl prokazatelně vůči dlužníkovi v pozici ředitele jediného akcionáře dlužníka, a to právnická osoba anonymizováno. Dlužník nepochybně řízený žalovaným (jak vyplynulo z provedených důkazů: protokoly o jednání před Městským soudem v Praze dne 14. 2. 2016 a 28. 3. 2017, výpis z rejstříku trestů) neměl možnost bezdůvodné obohacení po žalovaném vymáhat a žalovaný si této skutečnosti byl vědom. Proto má soud za to, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, tudíž nároky z uvedených částek nejsou promlčeny.

22. Ačkoliv bylo v řízení před Městským soudem v Praze prokázáno, že částky ze dne 21. 5. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 21. 6. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 15. 8. 2012 ve výši 22 762 Kč, dne 20. 9. 2012 ve výši 23 177 Kč, dne 18. 10. 2012 ve výši 22 740 Kč, dne 15. 11. 2012 ve výši 71 392 Kč, dne 6. 12. 2012 ve výši 60 000 Kč, dne 17. 12. 2012 ve výši 11 392 Kč, dne 10. 1. 2013 ve výši 60 000 Kč, dne 17. 1. 2013 ve výši 11 392 Kč, dne 12. 2. 2013 ve výši 60 000 Kč, dne 19. 2. 2013 ve výši 11 392 Kč, a dne 18. 3. 2013 ve výši 71 392 Kč, byly výplatou mzdy hrazenou dlužníkem žalovanému za období duben 2012 – únor 2013; a částky ze dne 21. 5. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 21. 6. 2012 ve výši 7 253 Kč, dne 10. 7. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 15. 8. 2012 ve výši 7 134 Kč, dne 20. 9. 2012 ve výši 7 291 Kč, dne 18. 10. 2012 ve výši 7 120 Kč, dne 15. 11. 2012 ve výši 30 310 Kč, dne 6. 12. 2012 ve výši 25 000 Kč, dne 17. 12. 2012 ve výši 5 310 Kč, dne 10. 1. 2013 ve výši 25 000 Kč, dne 17. 1. 2013 ve výši 5 310 Kč, dne 12. 2. 2012 ve výši 25 000 Kč, dne 19. 2. 2013 ve výši 5 310 Kč, a dne 18. 3. 2013 ve výši 30 310 Kč, byly výplatou mzdy paní jméno příjmení, přítelkyně žalovaného, hrazené dlužníkem na účet žalovaného za období duben 2012 – únor 2013, a soud takové závěry nezpochybňuje, dospěl k závěru, že se přesto jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné majetek získaný z nepoctivých zdrojů. Za nepoctivé zdroje lze také považovat činnost, jež je v rozporu s dobrými mravy (srov. R 1/1979, s. 11). Nepoctivost zdrojů, jakožto činnost v rozporu s dobrými mravy ze strany žalovaného, má soud za prokázanou. Žalovaný, jak bylo uvedeno shora, byl prokazatelně osobou ovládající a řídící dlužníka. Uvedené částky mu byly zaslány v době, kdy dlužník byl již v úpadku, což bylo v řízení u Městského soudu v Praze prokázáno. Žalovaný, vědom si finanční a majetkové situace dlužníka, si i přesto nechával vyplácet mzdu, ačkoliv jiní zaměstnanci – věřitelé tuto nedostávali (opět s odkazem na závěry v řízení u Městského soudu v Praze), a to zčásti ve výši odpovídající pracovní smlouvě, ale v části také v částkách značně mzdu uvedenou v pracovní smlouvě převyšujících. Soud proto dospěl k závěru, že takové jednání bylo ze strany žalovaného v rozporu s dobrými mravy, když se na úkor jiných věřitelů obohatil, čímž tyto zkrátil, a jednal tak nepoctivě.

23. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný obdržel od dlužníka shora specifikované částky, o které se bezdůvodně obohatil, tudíž je nárok uplatněný žalobkyní po právu, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

24. Výrok II tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu mu náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 1 438 447 Kč za 8 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 16. 9. 2019 a 16. 12. 2022, účast na jednání soudu dne 21. 5. 2020, 5. 10. 2022, 16. 11. 2022 a 15. 2. 2023) sestávající z částky 14 060 Kč za jeden úkon. V souladu s § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené s 8 úkony právní služby specifikovanými výše ve výši 300 Kč za jeden úkon. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 114 880 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího zástupce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.