20 C 188/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Donkou Vocetkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení anonymizována dvě slova adresa o ustanovení rozhodce soudem

I. Žaloba s návrhem, aby soud ustanovil rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. rozhodcem pro účely rozhodčího řízení vedeného mezi žalobcem a žalovanou na základě rozhodčí smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum], a na základě rozhodčí žaloby ze dne 5. 3. 2014, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce podal k Okresnímu soudu v Písku dne 3. 4. 2018 žalobu, kterou se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl ustanoven rozhodce (později specifikovaný JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.). Žalobu odůvodnil tím, že Okresní soud v Písku pod sp. zn. 12 C 170/2014 podle § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen„ zákon o rozhodčím řízení“), zrušil rozhodčí nález vydaný dne 15. 7. 2014, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], rozhodcem ad hoc [jméno] [příjmení], ve věci žalobce a žalované (dále jen„ předmětný rozhodčí nález“). Podle § 34 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, zruší-li soud rozhodčí nález podle § 31 písm. c) – f), pokračuje se k návrhu některé ze stran v rozhodčím řízení na základě rozhodčí smlouvy. [příjmení] [jméno] [příjmení] se své funkce ze zdravotních důvodů vzdal. Žalobce má za to, že jsou splněny podmínky podle § 9 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, kdy pokud se strany nedohodly jinak, jmenuje soud na návrh kterékoliv strany nového rozhodce, jestliže se jmenovaný rozhodce vzdá funkce nebo nemůže funkci rozhodce vykonávat. Dohoda o jmenování nového rozhodce mezi stranami není možná, a proto žalobce navrhuje soudu, aby jmenoval rozhodce.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila a uvedla, že zpochybňuje existenci platné rozhodčí doložky, na základě které by mělo být rozhodováno o jakýchkoliv tvrzených pohledávkách žalobce za žalovanou. Nemá vůči žalobci žádné neuhrazené dluhy. Žádná osoba oprávněná jednat za žalovanou nikdy vědomě nepodepsala rozhodčí doložku předkládanou žalobcem a dokument ze dne 12. 3. 2002 je falzifikát. Předmětný rozhodčí nález byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 13. 10. 2016, č. j. 12 C 170/2014-319, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2017, č. j. 8 Co 420/2017-362. [příjmení] [jméno] [příjmení] se dopisem ze dne 15. 11.2017 vzdal funkce rozhodce ze zdravotních důvodů. Určení rozhodce soudem podle § 9 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení není v této věci přípustné, protože v tvrzené rozhodčí smlouvě byl ujednán jediný konkrétní rozhodce, který se rozhodování vzdal a nelze tak dovodit úmysl stran, aby případný spor rozhodovala jiná osoba než výslovně uvedený rozhodce.

3. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 28. 5. 2018, č. j. 12 Nc 3761/2018-3, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 7. 2018, č. j. 19 Co 876/2018-9, vyslovil Okresní soud v Písku svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 jako soudu místně příslušnému.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Mezi účastníky řízení je nesporné, že rozhodce [jméno] [příjmení] se v předmětné věci vzdal své funkce dopisem ze dne 15. 11. 2017, a to podle § 5 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení.

6. Z listiny Seznam rozhodců soud zjistil, že rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. je aktivním rozhodcem od 12. 7. 2012.

7. Z rozhodčí smlouvy ze dne 12. 3. 2002 soud zjistil, že tuto uzavřeli žalobce a žalovaná. V článku I. je uvedeno, že„ veškeré spory vznikající ze smlouvy ze dne 12. 3. 2002 a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností jediným rozhodcem určeným podle článku II. odst. 1 smlouvy“. Podle článku II. odstavce 1 rozhodcem bude [jméno] [příjmení], [datum narození].

8. Z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 13. 10. 2016, č. j. 12 C 170/2014-319, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2017, č. j. 8 Co 420/2017-362, soud zjistil, že předmětný rozhodčí nález byl zrušen z důvodu uvedeného v § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení.

9. Z dopisu ze dne 7. 8. 2017 žalobce adresovaného rozhodci [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce podal návrh na pokračování v řízení na základě rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne 12. 3. 2002 a podané žaloby ze dne 5. 3. 2014.

10. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci a proto je dále nehodnotil.

11. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

12. Na základě rozhodčí smlouvy ze dne 12. 3. 2002 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, byl pro účely řešení a rozhodování sporů vznikajících z této smlouvy a v souvislosti s ní určen jediný rozhodce, konkrétně [jméno] [příjmení], [datum narození]. Rozhodčí nález vydaný dne 15. 7. 2014, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], rozhodcem [jméno] [příjmení], ve věci žalobce a žalované, byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 13. 10. 2016, č. j. 12 C 170/2014-319, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2017, č. j. 8 Co 420/2017-362, a to z důvodu uvedeného v § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení. [příjmení] [jméno] [příjmení] se vzdal své funkce rozhodce určeného na základě rozhodčí smlouvy ze dne 12. 3. 2002 dopisem ze dne 15. 11. 2017, a to podle § 5 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení jestliže strana, která má jmenovat rozhodce, tak neučiní do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, nebo nemohou-li se jmenovaní rozhodci ve stejné lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce, jmenuje rozhodce nebo předsedajícího rozhodce soud, pokud se strany nedohodly jinak. Návrh může soudu podat kterákoli strana nebo každý z již jmenovaných rozhodců.

14. Podle § 9 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení nedohodly-li se strany jinak, jmenuje soud na návrh kterékoli strany nebo rozhodce nového rozhodce, jestliže jmenovaný rozhodce se vzdá funkce rozhodce nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat.

15. Podle § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.

16. Podle § 34 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v § 31 písm. c) až g), pokračuje se k návrhu některé ze stran v rozhodčím řízení na základě rozhodčí smlouvy. Nedohodnou-li se strany jinak, rozhodci zúčastnění na rozhodčím nálezu, který byl zrušen z důvodů uvedených v § 31 písm. c), jsou však z nového projednání a rozhodování vyloučeni. Nedohodnou-li se strany jinak, budou noví rozhodci jmenováni způsobem původně určeným v rozhodčí smlouvě nebo podpůrně podle ustanovení tohoto zákona.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 33 Odo 135/2006, jestliže se jediný rozhodčí smlouvou určený rozhodce v průběhu rozhodčího řízení vzdá funkce, zaniká sjednaná rozhodčí doložka a věc může být projednána soudem, kdy postup podle § 9 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení není v takovém případě možný.

18. Soud předně konstatuje, že v projednávané věci byla podána žaloba o určení rozhodce soudem podle § 9 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. Proto se soud zabýval výlučně otázkou splnění podmínek pro postup podle tohoto ustanovení. Soud se tak nezabýval v řízení stranami tvrzenými skutečnostmi ohledně platnosti rozhodčí doložky a rozhodčí smlouvy mezi nimi uzavřené, zejména vztahující se k pravosti podpisu, či otázkou promlčení nároku žalobce vůči žalované, jelikož dané považoval pro projednávanou věc s ohledem na níže uvedené za nehospodárné a nadbytečné.

19. V řízení bylo prokázáno, že rozhodčí smlouvou ze dne 12. 3. 2002, kterou uzavřeli žalobce a žalovaná, byl článkem I. a II. odst. 1 výslovně určený jeden jediný rozhodce, který bude rozhodovat spory vznikající z této rozhodčí smlouvy a v souvislosti s ní, a to rozhodce [jméno] [příjmení]. V této rozhodčí smlouvě je konkrétně uvedeno, že:„ veškeré spory vznikající ze smlouvy ze dne 12. 3. 2002 a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností jediným rozhodcem“. Takto určený rozhodce [jméno] [příjmení] se své funkce vzdal dopisem ze dne 15. 11. 2017, a to podle § 5 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení. Soud proto po důkladném posouzení výkladu ustanovení předmětné rozhodčí smlouvy dospěl k závěru, že v této rozhodčí smlouvě byl na základě shodné vůle smluvních stran individuálně určený jediný rozhodce, který se vzdal své funkce, a proto sjednaná rozhodčí doložka zanikla. V projednávané věci je vyloučena aplikace § 9 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, neboť tento lze použít pouze tam, kde se vzdal funkce jmenovaný rozhodce jednou smluvní stranou. Zde byl jediný rozhodce určen podle výkladu předmětné rozhodčí smlouvy za souhlasu obou smluvních stran. Lze mít tak za to, že se žalobce a žalovaná jakožto smluvní strany předmětné rozhodčí smlouvy dohodli, že jejich spory bude rozhodovat jediný a konkrétní rozhodce [jméno] [příjmení]. Tímto se dobrovolně vystavili riziku, že pokud se takto určený rozhodce své funkce vzdá nebo jí nebude moci vykonávat, nebude zde nikoho, kdo by spory vzniklé z předmětné rozhodčí smlouvy a v souvislosti s ní rozhodl. Za takové situace se sjednaná rozhodčí smlouva stává obsoletní a zaniká (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 33 Odo 135/2006).

20. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že smluvní strany rozhodčí smlouvy uzavřené dne 12. 3. 2002 (žalobce a žalovaná) si jako jediného rozhodce pro rozhodování sporů vzniklých z této a v souvislosti s ní zvolili jediného rozhodce [jméno] [příjmení], který se své funkce vzdal. Strany si neurčily náhradního rozhodce ani mechanismus jeho výběru pro případ, že by se jimi společně určený rozhodce vzdal své funkce. Soud tak rozhodl, že žalobu o ustanovení rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. rozhodcem pro účely rozhodčího řízení vedeného mezi žalobcem a žalovanou na základě rozhodčí smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 12. 3. 2002 a na základě rozhodčí žaloby ze dne 5. 3. 2014, zamítá.

21. Výrok II. tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přiznal žalované, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření žalované ze dne 21. 2. 2019, 21. 3. 2019, účast na jednání dne 21. 2. 2019, 11. 3. 2021 a 2. 3. 2022) ve výši 1 500 Kč za jeden úkon. V souladu s § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené s 5 úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21 % DPH v částce 1 890 Kč, protože právní zástupce žalovaných je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 10 890 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobci zaplatit žalované náklady řízení na účet jejího právního zástupce.