20 C 194/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený datum bytem adresa zastoupený advokátem právní zástupce sídlem adresa proti žalovaným:

1. Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem právní zástupce sídlem adresa 2. jméno FO , narozený datum bytem adresa zastoupený advokátem právní zástupce sídlem adresa o zaplacení 85 276 Kč s příslušenstvím I. Žaloba o zaplacení 85 276 Kč s úrokem z prodlení 10 % z této částky od 1. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1. na náhradě nákladů řízení částku 58 564 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2. na náhradě nákladů řízení částku 38 720 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 11. 2021 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit 85 276 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 9. 1. 2017 došlo k dopravní nehodě, v jejímž důsledku byl zaviněním žalovaného 2., pojištěncem , právnická osoba, ., identifikační číslo osoby , IČO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalované 1.“), poškozen automobil žalobce tovární značky , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, (dále též jen „vozidlo“). Žalobci tak protiprávním jednáním žalovaného 2. vznikla škoda na vozidle ve výši 79 045 Kč. Žalobce uvedenou škodu na vozidle uplatnil u právní předchůdkyně žalované 1. v rámci pojistné události č. , hodnota, společně s nároky na náhradu účelně vynaložených nákladů na odtah vozidla z místa dopravní nehody ve výši 1 694 Kč a na pronájem náhradního automobilu po nutně nezbytnou dobu opravy vozidla ve výši 4 537 Kč. Celkem tak žalobce u právní předchůdkyně žalované 1. uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 85 276 Kč. Žalovaná 1. přesto žalobci na náhradu škody ničeho neuhradila, a to ani přes výzvu ze dne 6. 5. 2019. Žalobce se dne 14. 7. 2017 připojil s nárokem na náhradu škody do správního řízení vedeného u , právnická osoba, pod sp. zn. , číslo, (dále také jen „správní řízení“). Tvrzená škoda mu však nebyla uhrazena ani v rámci tohoto správního řízení, když byl příslušným úřadem odkázán se svým nárokem na soud.

2. Žalovaná 1. nárok žalobce neuznala, a to ani z části. Ve svém vyjádření uvedla, že je nesporné, že dne 9. 1. 2017 došlo ke škodní události, a že ve stejné době byla právní předchůdkyně žalované 1. pojistitelkou žalovaného 2. Žalovaná 1. vznesla námitku promlčení ohledně celého žalobou uplatněného nároku, neboť rozhodným dnem pro právo na náhradu škody z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty je 9. 1. 2017, kdy došlo ke škodě, přičemž k tomuto datu žalobce věděl, že ke škodě došlo a kdo ji způsobil. Na právo žalobce se přitom uplatní obecná promlčecí lhůta tří let. Jelikož promlčecí lhůta u práva na pojistné plnění počne běžet jeden rok od pojistné události, došlo k promlčení práva žalobce dne 9. 1. 2021. Žalobce však svůj nárok u soudu uplatnil až dne 3. 11. 2021. Na běh promlčecí lhůty k právu na pojistné plnění nemá žádný vliv uplatnění nároku na náhradu škody žalobcem v rámci správního řízení.

3. Žalobce k námitce promlčení vznesené žalovanou 1. uvedl, že není důvodná, neboť žalobce řádně uplatnil nárok na náhradu škody ve správním řízení již dne 14. 7. 2017. Promlčecí lhůta tak neběžela nejméně po dobu od 14. 7. 2017 do právní moci rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 18. 4. 2019, č. j. , číslo, . Nadto žalobce namítá, že v případě, že by námitka promlčení byla důvodná, byla žalovanou 1. vznesena v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalobce dne 24. 3. 2022 navrhl přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného, a to , jméno FO, , nar. , datum, , jako přímého škůdce a pojištěnce žalované 1. a právní předchůdkyně žalované 1.

5. Usnesením ze dne 29. 7. 2022, č. j. , spisová značka, , Městský soud v Praze k odvolání proti usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , připustil, aby do řízení přistoupil , jméno FO, , nar. , datum, , jako žalovaný 2.

6. Žalovaná 1. ve svém vyjádření uvedla, že nárok na náhradu škody je promlčen rovněž vůči žalovanému 2. Promlčecí lhůta začala běžet ode dne škodní události, tj. ode dne 9. 1. 2017. Následně došlo ke stavení promlčecí lhůty dne 14. 7. 2017, kdy žalobce uplatnil svůj nárok ve správním řízení. , právnická osoba, odkázal žalobce na soud již ve svém rozhodnutí ze dne 23. 4. 2019. Žalovanému 2. nesvědčilo právo podat proti výroku o náhradě škody odvolání, neboť mu bylo v tomto rozsahu vyhověno. Výrok o náhradě škody tak nabyl právní moci uplynutím 15 dnů od doručení předmětného rozhodnutí žalobci, což muselo nastat nejpozději dne 30. 6. 2019. Následujícího dne došlo k pokračování v běhu promlčecí lhůty a k promlčení nároku žalobce tak došlo nejpozději dne 3. 1. 2022. Žalobce však uplatnil svůj nárok vůči žalovanému 2 v tomto řízení až dne 24. 3. 2022. Žalovaná 1. rovněž nesouhlasila s názorem žalobce, podle něhož je jí vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce měl od poslední komunikace s žalovanou 1. čas dva a půl roku na to, aby svůj nárok uplatnil u soudu. Správní řízení bylo pravomocně ukončeno dne 20. 1. 2020, žalobce tak podal žalobu až po uplynutí téměř 22 měsíců, což s ohledem na celkovou délku promlčecí doby (36 měsíců) není doba přiměřená.

7. Žalovaný 2. nárok žalobce neuznal a rovněž vznesl námitku promlčení ohledně celého žalobou uplatněného nároku. Dle žalovaného 2. je zřejmé, že promlčecí lhůta počala běžet v den dopravní nehody, tj. dne 9. 1. 2017, neboť žalobce věděl, v jaké výši byla škoda způsobena a kdo ji způsobil. Proti žalovanému 2. je uplatňován nárok z titulu náhrady škody a promlčecí lhůta tak činí tři roky. Žalobce nedostatečně tvrdí a prokazuje, že nárok uplatnil ve správním řízení. I kdyby tomu tak bylo, stavěla se promlčecí lhůta od 14. 7. 2017, kdy měl žalobce svůj nárok uplatnit do 18. 4. 2019, kdy , právnická osoba, ve správním řízení rozhodl. Promlčecí lhůta by tak uplynula dne 14. 10. 2021. Žalobce svůj nárok vůči žalovanému 2. uplatnil u soudu až dne 24. 3. 2022, tj. po uplynutí promlčecí lhůty. Uplatnění nároku vůči žalované 1. přitom nemá na promlčení práva žádný vliv vůči žalovanému 2.

8. Žalobce k námitce promlčení vznesené žalovaným 2. uvedl, že nesouhlasí s tvrzením, že promlčecí lhůta začala běžet již dnem dopravní nehody. Naopak o vině žalovaného 2. bylo ve správním řízení pravomocně rozhodnuto až dne 20. 1. 2020 po odvolání žalovaného 2. Jinými slovy žalobce se až dne 20. 1. 2020 dozvěděl, kdo je škůdcem. Žalobce tak svůj nárok vůči žalovanému 2. uplatnil u soudu včas.

9. Žalovaní shodně uvedli, že žalobci musely být okolnosti dopravní nehody dostatečně známy. Jeho tvrzení ohledně zjištění osoby škůdce až dne 20. 1. 2020 jsou zcela účelová. Nadto žalovaný 2. uvádí, že správní řízení pro žalobce skončilo již dne 18. 4. 2019, kdy byl se svým nárokem odkázán na soud. Podle žalovaného 2. jeho námitka promlčení není ani v rozporu s dobrými mravy, protože důvody promlčení lze zcela přičítat žalobci. Žalovaný 2. se rovněž domnívá, že žalobce ve správním řízení nikdy řádně nárok na náhradu škody neuplatnil, a proto jeho aktivita v rámci správního řízení nemohla mít vliv na běh promlčecí lhůty.

10. Soud vzal za svá skutková zjištění následující shodná tvrzení účastníků, a to, že dne 9. 1. 2017 došlo k dopravní nehodě mezi žalobcem a žalovaným 2., při které bylo poškozeno vozidlo žalobce, a že byl žalovaný 2. evidován u právní předchůdkyně žalované 1. v rámci pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Sporná zůstala otázka, zda bylo právo žalobce vůči žalovaným promlčeno.

11. Soud z důkazů provedených v řízení zjistil následující skutková zjištění.

12. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 18. 4. 2019, č. j. , číslo, soud zjistil, že ohledně dopravní nehody ze dne 9. 1. 2017 (střet vozidla žalobce a automobilu tovární značky , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , které řídil žalovaný 2.) bylo se žalovaným 2. vedeno přestupkové řízení. V rámci uvedeného správního řízení žalobce jako poškozený uplatnil svůj nárok na náhradu škody vůči žalovanému 2. v celkové výši 77 231 Kč. , právnická osoba, o nároku žalobce rozhodl tak, že ho odkázal s nárokem na náhradu škody na soud, protože škodu a její výši nebylo možné ve správním řízení spolehlivě zjistit. Dle doručenky datové zprávy, bylo předmětné rozhodnutí doručeno zástupci žalovaného 2. dne 23. 4. 2019.

13. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 7. 1. 2020, č. j. , číslo, , soud zjistil, že , právnická osoba, k odvolání žalovaného 2. toto odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 18. 4. 2019, č. j. , číslo, . Rozhodnutí odvolacího správního orgánu nabylo právní moci dne 20. 1. 2020.

14. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 17. 1. 2017, soud zjistil, že žalobce po dopravní nehodě vystoupil z auta a začal se bavit s druhým řidičem.

15. Z dopisu ze dne 14. 7. 2017 označeného jako „Sdělení o připojení k náhradě škody ve správním řízení o přestupku“ vyplývá, že žalobce prostřednictvím svého zástupce společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , v tomto dopise napsal, že se připojuje do správního řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 77 231 Kč.

16. Z dopisu ze dne 27. 8. 2017 označeného jako „Sdělení o převzetí právního zastoupení“ soud zjistil, že zastoupení žalobce, jako poškozeného ve správním řízení, převzal , tituly před jménem, , jméno FO, . V uvedeném sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil, že žalobce nadále trvá na uplatnění svého nároku na náhradu škody ve správním řízení, a to v jeho celkové výši 77 231 Kč sestávající ze škody způsobené na vozidle, za zapůjčení náhradního vozidla a za parkovné. Tedy tak, jak byl uplatněn již jeho předchozím zástupcem společností , právnická osoba17. Z listiny označené jako vyřízení nároku na náhradu škodu ze dne 14. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná 1. tímto dopisem žalobci oznámila, že odmítla nároky z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

18. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku č. , číslo, uzavřené dne 30. 1. 2017 mezi společností , právnická osoba, , jako pronajímatelem, a žalobcem, jako nájemcem, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, přenechala za sjednané nájemné žalobci k užívání náhradní automobil. Z předávacího protokolu, který je součástí uvedené nájemní smlouvy vyplývá, že žalobce převzal automobil dne 30. 1. 2017 a vrátil jej dne 3. 2. 2017.

19. Z faktury č. , hodnota, , vystavené dne 27. 1. 2017 soud zjistil, že , právnická osoba, vyzvala žalobce k úhradě 1 694 Kč za provedený zásah podle rozpisu prací, tj. za odtah vozidla z místa dopravní nehody, a s tím souvisejících nákladů. Dle přílohy faktury – rozpisu prací, byl zásah proveden v období od 9. 1. 2017 do 23. 1. 2017.

20. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro řízení. Provedené dokazování postačilo k získání dostatečných zjištění o skutkovém stavu. Soud zamítl návrh na provedení důkazů výslechem svědků , jméno FO, , zaměstnankyně společnosti , právnická osoba, , a , tituly před jménem, , jméno FO, , zaměstnance , právnická osoba, , neboť je vyhodnotil jako nadbytečné. Žalobce výslechy svědků navrhoval k prokázání skutečnosti, že uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve správním řízení. Tuto skutečnost však soud měl za prokázanou již z listinných důkazů, konkrétně z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 18. 4. 2019, č. j. , číslo, , a z dopisu ze dne 27. 8. 2017 označeného jako „sdělení o převzetí právního zastoupení“.

21. Soud zhodnotil uvedené důkazy podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení. Z listinných důkazů se podává věrný obraz celkového skutkového stavu v projednávané věci, jakož i jednotlivých skutkových okolností. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti listin, či jejich obsahu.

22. Na základě shodných tvrzení účastníků a výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Dne 9. 1. 2017 došlo k dopravní nehodě, při které se střetlo vozidlo žalobce s vozidlem žalovaného , právnická osoba, tomuto dni byl žalovaný 2. evidován jako pojištěnec právní předchůdkyně žalované 1. Vozidlo žalobce bylo při nehodě poškozeno tak, že muselo být ještě téhož dne odtaženo odtahovou službou zajištěnou společností , právnická osoba, z místa dopravní nehody. Následně žalobce s touto společností dohodl, že za úplatu dočasně obdrží vozidlo náhradní, a to na období od 30. 1. 2017 do 3. 2. 2017. Ohledně dopravní nehody bylo vedeno s žalovaným 2. přestupkové řízení u , právnická osoba, pod sp. zn. , číslo, , do kterého se žalobce připojil s nárokem na náhradu škody v celkové výši 77 231 Kč, a to dopisem jeho zástupkyně, , právnická osoba, , ze dne 14. 7. 2017, na který dne 27. 8. 2017 odkázal pozdější zástupce žalobce, , tituly před jménem, , jméno FO, , který opětovně uvedl, že se žalobce připojuje s nárokem na náhradu škody. Následně , právnická osoba, rozhodnutím ze dne 18. 4. 2019, č. j. , číslo, , nepřiznal žalobci náhradu škody, neboť škodu a její výši nebylo možné ve správním řízení spolehlivě zjistit a odkázal žalobce s jeho nárokem na soud. Uvedené rozhodnutí bylo žalovanému 2. doručeno dne 23. 4. 2019 prostřednictvím jeho zástupce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto a toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 7. 1. 2020, č. j. , číslo, které nabylo právní moci dne 20. 1. 2020.

23. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném ke dni 9. 1. 2017, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

24. Podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat.

25. Podle § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích.

26. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

27. Podle § 605 o. z. lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek (odstavec první). Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce (odstavec druhý).

28. Podle § 607 o. z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

29. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

30. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

31. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odstavec první). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odstavec druhý).

32. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

33. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

34. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky (odstavec první). Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (odstavec druhý).

35. Podle § 635 odst. 2 o. z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje36. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

37. Podle § 652 o. z. pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.

38. Žalobce si v řízení nárokuje zaplacení částky ve výši 85 276 Kč s příslušenstvím představující právo na pojistné plnění vůči žalované 1., resp. právo na náhradu škody vůči žalovanému 2. Celková částka uplatněná vůči každému ze žalovaných sestává ze tří nároků se samostatným skutkovým základem, a to ve vztahu:a. k nákladům vynaloženým na opravu vozidla poškozeného při dopravní nehodě dne 9. 1. 2017,b. k nákladům vynaloženým na odtah vozidla z místa dopravní nehody a s tím souvisejících nákladů za období od 9. 1. 2017 do 23. 1. 2017 ac. k nákladům vynaloženým na pronájem náhradního vozidla v období od 30. 1. 2017 do 3. 2. 2017.Promlčení práva na pojistné plnění vůči žalované 1.

39. Z ustálené praxe Nejvyššího soudu se podává:1) U práva na pojistné plnění stanoví § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje § 636 odst. 1 o. z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.2) Účelem § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v § 2761 o. z.3) Je třeba důsledně rozlišovat mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody vůči škůdci a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce (§ 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.). Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný; toto plnění má charakter pojistného plnění.(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5644/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019)

40. Z výše uvedené judikatury vyplývá, že promlčecí lhůty k právu na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti a k právu na náhradu škody, na kterou se pojištění vztahuje, počínají běžet a končí nezávisle na sobě.

41. V poměrech projednávané věci žalobce vůči žalované 1. uplatňuje přímá práva na pojistná plnění, která mu vznikla vůči právní předchůdkyni žalované 1. na základě pojistné události – dopravní nehody zaviněné jednáním žalovaného 2., pojištěnce právní předchůdkyně žalované 1. Právo na požadované pojistné plnění se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 629 o. z., promlčecí lhůta však počne běžet až jeden rok od pojistné události podle § 626 o. z. Jelikož má nárok na pojistné plnění odlišnou povahu než nárok na náhradu škody, nemá na běh promlčecí lhůty práva na pojistné plnění žádný vliv skutečnost, že žalobce uplatnil své právo na náhradu škody vůči žalovanému 2. ve správním řízení. Rovněž není pro běh této promlčecí lhůty rozhodující samotné uplatnění práva na náhradu škody žalobcem vůči žalovanému 2. Ke stavení promlčecí lhůty podle § 648 o. z. ve vztahu k právu na pojistné plnění tak v projednávané věci nedošlo.

42. Ad a. Promlčecí lhůta k právu na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za náhradu nákladů vynaložených na opravu vozidla poškozeného při dopravní nehodě dne 9. 1. 2017 počala běžet podle § 626 o. z. jeden rok od dopravní nehody jakožto pojistné události (k pojmu pojistná událost viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 31 Cdo 1704/2016), tj. dne 9. 1. 2018. K promlčení práva tak došlo po uplynutí tří let od tohoto dne, tj. dne 11. 1. 2021 (pondělí), neboť 9. 1. 2021 připadá na sobotu.

43. Ad b. Promlčecí lhůta k právu na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za náhradu nákladů vynaložených na odtah vozidla z místa dopravní nehody a s tím souvisejících nákladů za období od 9. 1. 2017 do 23. 1. 2017 počala běžet podle § 626 o. z. ode dne 23. 1. 2018, když pojistnou událostí je v tomto případě vznik škody (celá výše nákladů vynaložených na odtah vozidla). K promlčení práva tak došlo po uplynutí tří let od tohoto dne, tj. dne 25. 1. 2021 (pondělí), neboť 23. 1. 2021 připadá na sobotu.

44. Ad c. Promlčecí lhůta k právu na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za náhradu nákladů vynaložených na pronájem náhradního vozidla v období od 30. 1. 2017 do 3. 2. 2017 počala běžet podle § 626 o. z. dne 3. 2. 2018, když pojistnou událostí je v tomto případě vznik škody (celá výše nákladů vynaložené na pronájem náhradního vozidla). K promlčení práva tak došlo po uplynutí tří let od tohoto dne, tj. dne 3. 2. 2021.

45. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil u soudu svá přímá práva na pojistné plnění vůči žalované 1. až dne 3. 11. 2021, učinil tak až po uplynutí promlčecích lhůt a námitka promlčení byla ze strany žalované 1. vznesena důvodně. Soud se tak pro nadbytečnost nezabýval tím, zda žalovaná 1. porušila svou povinnost provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu podle § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.Promlčení práva na náhradu škody vůči žalovanému 2.

46. Žalobce vůči žalovanému 2. uplatňuje práva na náhradu škody, která mu vznikla protiprávním jednáním žalovaného 2. při dopravní nehodě a v souvislosti s ní. Právo na požadovanou náhradu škody se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 629 o. z. Tím, že žalobce uplatnil svá práva na náhradu škody ve správním řízení, promlčecí lhůta dle § 648 o. z. po dobu průběhu správního řízení neběžela. Konkrétně promlčecí lhůta neběžela od 14. 7. 2017 (jak bylo tvrzeno žalobcem), resp. nejpozději ode dne 27. 8. 2017 (jak bylo v řízení prokázáno) do dne 10. 5. 2019, kdy uplynula lhůta pro podání odvolání proti rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 18. 4. 2019, č. j. , číslo, , které bylo bylo žalovanému 2. doručeno 23. 4. 2019.

47. Námitka žalobce, že promlčecí lhůta neběžela až do právní moci rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 7. 1. 2020, č. j. , číslo, , tj. do dne 20. 1. 2020, není důvodná. Je tomu tak proto, že přestože žalovaný 2. podal odvolaní i do výroku 2. o náhradě škody, nebylo v tomto rozsahu subjektivně přípustné. Právo odvolání totiž přísluší pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím způsobena v jeho právech určitá (byť nepatrná) újma odstranitelná tím, že odvolací správní orgán toto rozhodnutí zruší nebo změní (teorie procesního práva hovoří o tzv. subjektivní přípustnosti odvolání) [srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2015, č. j. 52 A 81/2015-50]. Výrok 2. rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 18. 4. 2019, č. j. , číslo, , tak nabyl právní moci dne 10. 5. 2019 po uplynutí 15denní lhůty pro podání odvolání proti tomuto výroku (jež mohl podat pouze žalobce). Dne 10. 5. 2019 tudíž skončilo stavení promlčecí lhůty. Na tom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce podával další návrhy na zahájení řízení u soudu, které však (jak je soudu známo z úřední činnosti) nevedly k řádnému projednání věci.

48. Ad a. Právo na náhradu nákladů vynaložených na opravu vozidla poškozeného při dopravní nehodě dne 9. 1. 2017 představuje skutečnou škodu vzniklou v důsledku protiprávního jednání žalovaného 2. Právo na náhradu škody tak žalobci vzniklo již 9. 1. 2017, neboť, jak vyplývá z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 17. 1. 2017, žalobce již v den dopravní nehody věděl, či musel vědět, kdo škodu na vozidle způsobil a v jakém rozsahu a přibližné výši. Argument žalobce, že se o osobě škůdce dozvěděl až nabytím právní moci konečného rozhodnutí , právnická osoba, , tj. až dne 20. 1. 2020 neobstojí, neboť Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 871/2002, uzavřel, že: „znalost poškozeného o osobě škůdce, významná pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby, se váže k okamžiku, kdy poškozený obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba za škodu odpovídá; neplatí automaticky, že tímto okamžikem je datum právní moci trestního rozsudku, jímž byl škůdce odsouzen pro trestný čin, jímž způsobil škodu“. Totožný závěr se uplatní i v rámci přestupkových řízení.

49. Promlčecí lhůta práva na náhradu škody za náklady vynaložené na opravu vozidla poškozeného při dopravní nehodě dne 9. 1. 2017 počala běžet dle § 605 o. z. dne 10. 1. 2017. I kdyby soud vycházel toliko z žalobcova tvrzení, že se s nárokem na náhradu škod do správního řízení přihlásil dnem 14. 7. 2017, neběžela by promlčecí lhůta až do dne 10. 5. 2019. V pokračování běhu promlčecí lhůty by tak došlo dne 11. 5. 2019 a skončila by tak dne 4. 11. 2021.

50. Ad b. Právo na náhradu nákladů vynaložených na odtah vozidla z místa dopravní nehody a s tím souvisejících nákladů za období od 9. 1. 2017 do 23. 1. 2017 představuje náhradu nezbytně vynaložených nákladů v souvislosti se vzniklou škodou na vozidle. Ke vzniku tohoto práva došlo dne 23. 1. 2017, kdy byly odtahové práce ukončeny a náklady tak byly skutečně vynaloženy.

51. Promlčecí lhůta práva na náhradu škody za náklady vynaložené na odtah vozidla z místa dopravní nehody a s tím souvisejících nákladů za období od 9. 1. 2017 do 23. 1. 2017 počala běžet podle § 605 o. z. dne 24. 1. 2017. Promlčecí lhůta neběžela po dobu uplatnění nároku ve správním řízení (ve kterém se žalobce s tímto nárokem přihlásil s nepřesným označením jako „parkovné“) a skončila by tak (vycházeje z žalobcových tvrzení) dne 18. 11. 2021.

52. Ad c. Právo na náhradu nákladů vynaložených na pronájem náhradního vozidla v období od 30. 1. 2017 do 3. 2. 2017 představuje náhradu nezbytně vynaložených nákladů v souvislosti se vzniklou škodou na vozidle. Ke vzniku tohoto práva došlo dne 3. 2. 2017, kdy zanikla příslušná smlouva o nájmu náhradního vozidla a náklady tak byly skutečně vynaloženy.

53. Promlčecí lhůta práva na náhradu škody za náklady vynaložené na pronájem náhradního vozidla tudíž počala běžet podle § 605 o. z. dne 4. 2. 2017. Promlčecí lhůta neběžela po dobu uplatnění nároku ve správním řízení a skončila by tak (vycházeje z žalobcových tvrzení) dne 29. 11. 2021.

54. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil u soudu svá práva na náhradu škody vůči žalovanému 2. až dne 24. 3. 2022, učinil tak až po uplynutí promlčecích lhůt a námitka promlčení byla tudíž ze strany žalovaného 2. vznesena důvodně. Soud tak pro nadbytečnost nezabýval skutečností, zda se žalobce se svým nárokem přihlásil do správního řízení dopisem ze dne 14. 7. 2017, jak tvrdil žalobce, nebo až dopisem ze dne 27. 8. 2017 (což měl soud již za prokázané) a nepokračoval tak v dokazování výslechem svědků, neboť v obou případech je právo žalobce promlčeno.Závěr55. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, podle níž námitky promlčení vznesené žalovanými jsou v rozporu s dobrými mravy.

56. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává:1) Smyslem § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je zamezit výkonu práva, který sice odpovídá zákonu, avšak odporuje dobrým mravům. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje.2) Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.3) Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.Srovnej za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 595/2010, uveřejněné pod číslem 60/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sen. zn. 23 ICdo 19/2015, uveřejněný pod číslem 99/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 31 Cdo 1042/2017, uveřejněný pod číslem 20/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tyto závěry se přitom uplatní i pro poměry o. z.

57. V poměrech projednávané věci žádná z uvedených okolností nenastala. Žalovaní marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinili a odepření jejich práva uplatnění námitky promlčení by bylo vůči nim nepřiměřeným a neodůvodněným postihem. Žalobce totiž znal postoj žalované 1. a její právní předchůdkyně. Žalovaná 1. přitom od zaslání listiny ze dne 14. 6. 2019 žalobce nikterak neutvrzovala v přesvědčení, že nároky z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla žalobci zaplatí. Stejně tak i žalovaný 2. svým chováním nezavdal příčinu k tomu, aby se žalobce svých práv nedomáhal u soudu. Žalobce si sám promlčení svých práv zavinil, když žalobu podal až po necelých dvou letech od nabytí právní moci všech výroků rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 18. 4. 2019, č. j. , číslo, Vzhledem k tomu, že právo přeje bdělým, byl to právě žalobce, kdo neměl k uplatňování svých práv přistupovat liknavě.

58. Ze všech uvedených důvodů soud proto žalobu výrokem I. zamítl.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované 1., jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 564 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 85 276 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 13. 1. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 16. 2. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 19. 4. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 8. 12. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 9. 2. 2023, účast na jednání soudu dne 23. 2. 2023, účast na jednání soudu dne 24. 5. 2023, účast na jednání soudu ze dne 13. 9. 2023 a účast na jednání soudu dne 25. 4. 2024) včetně 10 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 400 Kč ve výši 10 164 Kč.

60. Žalovaná 1. dále požadovala náhradu nákladů řízení za vyjádření k odvolání žalobce ze dne 6. 6. 2022. Soud žalované v tomto rozsahu náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť tento úkon neshledal jako účelně vynaložený k uplatňování jejích práv, když žalobce byl se svým odvoláním před odvolacím soudem úspěšný.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému 2., jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 720 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 85 276 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 14. 1. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 13. 2. 2023, účast na jednání soudu dne 23. 2. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 25. 4. 2023, účast na jednání soudu dne 24. 5. 2023, za účast na jednání soudu dne 13. 9. 2023 a účast na jednání soudu dne 25. 4. 2024) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Zástupce žalovaného 2. není plátcem daně z přidané hodnoty. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za nahlížení do spisu dne 29. 3. 2023, protože nahlížení do spisu a jeho prostudování je v civilním řízení započítáno do úkonu převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. Rovněž soud nepřiznal náhradu za zmeškaný čas na cestě k jednání soudu, neboť zástupce žalovaného 2. má sídlo v Praze, kde sídlí i zdejší soud (viz § 14 odst. 1 a. t.).