20 C 197/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Donkou Vocetkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizována tři slova jméno příjmení anonymizována dvě slova adresa o zaplacení částky 320 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 320 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 320 000 Kč od 11. 9. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 201 480,90 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 6 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 5. 2015 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 320 000 Kč s příslušenstvím. Podanou žalobu odůvodnil tím, že žalobce jako podnikatel provozuje v rámci svého podnikání autopůjčovnu. Žalobce s žalovanou uzavřeli dne 1. 2. 2012 pojistnou smlouvu [číslo] (dále jen„ pojistná smlouva“), jejímž předmětem je pojištění souboru motorových a přípojných vozidel, pokud tyto vozidla byly pojaty do seznamu pojištěných vozidel. Součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“). Dne 6. 2. 2013 byl zahrnut do seznamu pojištěných vozidel i [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], obchodní označení [příjmení] [jméno] [anonymizováno], [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód] (dále jen„ předmětné vozidlo“), které vlastní žalobce, a které pronajímal. Dne [datum] uzavřel žalobce s [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ nájemce“) smlouvu o nájmu automobilu (dále jen„ nájemní smlouva“), jejímž předmětem bylo přenechání předmětného vozidla do nájmu nájemci na dobu určitou, a to od 5. 4. 2014 do 8. 4. 2014. Předmětné vozidlo si nájemce převzal dne 5. 4. 2014 a užil ho, v souladu s nájemní smlouvou po předchozím oznámení žalobci k cestě do zahraničí. Nájemce dne 8. 4. 2014 kolem 7:30 ráno zastavil u odpočívadla nedaleko města Satu Mare, aby pomohl těhotné ženě, která byla očividně v tíživé situaci a volala o pomoc. Nájemce zastavil u zaparkovaného vozidla tovární značky [anonymizováno], o kterou byla žena opřena. Vystoupil z předmětného vozidla, vyndal klíčky ze zapalování, a šel směrem k vozidlu [anonymizováno]. V tu chvíli na něj zaútočil jiný muž, který do něj strčil, a klíčky od auta nájemci vypadly z ruky. Než se nájemce vzpamatoval, tak mu útočník klíče od předmětného vozidla odcizil, nasednul do něj a ujel. Těhotná žena mezi tím nastoupila do vozidla značky [anonymizováno] a ujela z místa činu. Nájemce pak celou událost nahlásil na policii v Rumunsku, ale po celou dobu mu nebyl k dispozici tlumočník do českého jazyka. Případ je řešen Okresním státním zastupitelstvím [příjmení] [příjmení] pod jednacím [číslo] ze dne 11. 4. 2014 jako krádež podle § 228 a § 229/1d) trestního zákoníku. Žalobce nahlásil žalovanému pojistnou událost dne 9. 4. 2014. Dne 25. 4. 2014 bylo žalobci zasláno žalovaným Oznámení o registraci škodné události. V oznámení bylo žalobci sděleno, jaké podklady je potřeba dodat pro zdárné vyřešení pojistné události. Jednou z požadovaných příloh byl i dotazník pro nájemce vozidla. Nájemce předmětného vozidla v dotazníku věrohodně popsal celý skutkový děj, ale žalovaný, aniž by vyčkal na doručení této přílohy nezbytné pro rozhodnutí, dne 10. 9. 2014 zamítnul pojistné plnění. Škodnou událost vede žalovaný pod [číslo] (dále jen„ škodná událost“). Dne 10. 9. 2014 sdělil žalovaný ve svém přípisu žalobci:„ Že provedeným šetřením, s odkazem na podklady policie Rumunské republiky bylo zjištěno, že se nejedná o pojistnou událost, které je kryta pojistnou smlouvou, a to s ohledem na okolnosti a způsob provedení trestného činu krádeže, kdy v daném případě došlo ke krádeži vozidla formou zmocnění, ne formou vloupání“. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 19. 9. 2014 odvolání. Dne 20. 11. 2014 zaslal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce výzvu k pojistnému plnění pro částku 320 000 Kč. Na výzvu žalobce žalovaná reagovala a opakovaně pouze sdělil své stanovisko, že ve věci je vedeno trestní řízení pro podezření z trestného činu pojistného podvodu a až na základě výsledku tohoto řízení chce žalobce rozhodnout o případném pojistném plnění. Žalobce tak nesouhlasí s vyřešením pojistné události.

2. Dne 30. 9. 2015 vydal Obvodní soud pro Prahu 6 platební rozkaz č. j. 20 C 197/2015-23, proti kterému řádně a včas podala žalovaná odpor. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce odmítá jako neoprávněný a navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Dále pak sporuje též výši uplatněného nároku žalobce, který nijak neprokázal. Žalovaná učinila nesporným, že mezi žalobcem a žalovanou existoval pojistný vztah, byla šetřena předmětná pojistná událost, kterou žalovaná neuznala a bez úhrady pojistného plnění ji odložila, neboť existuje rozpor mezi událostí tak, jak byla popsána s výsledky šetření. Ze zprávy Velvyslanectví České republiky v Bukurešti ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyplývá, že dne 9. 4. 2014 nájemce zastavil svůj automobil s úmyslem pomoci ženě prosící o pomoc s pokaženým vozidlem. Při této aktivitě nechal klíče v zapalování svého auta, vystoupil z něho, načež mu bylo vozidlo odcizeno. Pokud k tvrzené události došlo, nejedná se o odcizení ve smyslu čl. 2 bodu 11. VPP UCZ/Voz/11.

3. Žalobce v návaznosti na tvrzení žalované doplnil, že v projednávané věci jsou splněny podmínky pro výplatu pojistného plnění, když dle jeho názoru není rozhodné, zdali se trestný čin spáchaný na nájemci, potažmo žalobci, stal dle popisu skutku uváděného žalobcem či žalovaným, neboť v obou případech se jedná o odcizení vozidla kryté pojistnou smlouvou.

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 1. 2. 2012 dohodu, jejímž předmětem bylo pojištění souboru motorových a přípojných vozidel, pokud byla tato vozidla pojata do seznamu pojištěných vozidel, která byla sjednána mimo jiné pro případ vzniku pojistné události odcizením, a řídí se všeobecnými pojistnými podmínkami UCZ/Kas/11 a UCZ/VOZ/11. Do seznamu pojištěných vozidel bylo dne 6. 3. 2013 zahrnuto vozidlo [značka automobilu], [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [jméno] [anonymizováno], [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód]. Žalobce od roku 2014 dosud provozuje autopůjčovnu. Předmětné vozidlo měl v období 5. 4. 2014 – 8. 4. 2014 pronajaté [příjmení] [příjmení]. Škodná událost je u žalované evidovaná pod [číslo] žalovaná dosud žalobci nevyplatila pojistné plnění. Kupní cena předmětného vozidla byla 12 700 EUR. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda byl [příjmení] [příjmení] s pronajatým vozidlem na území Rumunska, respektive, že předmětné vozidlo užil k cestě do Rumunska, kde mu bylo dne 8. 4. 2014 odcizeno, zda mu bylo odcizeno, a jakým způsobem.

5. Z„ Všeobecných pojistných podmínek pojištění vozidel – zvláštní část UCZ/Kas/11“ soud zjistil, že podle čl. 1 písmene e) se pojištění sjednává pro případ vzniku pojistné události na pojištěném vozidle v důsledku následujících příčin (pojistná nebezpečí) nebo jejich kombinace podle specifikace uvedené v pojistné smlouvě: odcizením (krádeží i loupeží) vozidla nebo jeho části.

6. Z„ Všeobecných pojistných podmínek pojištění vozidel – zvláštní část UCZ/Voz/11“ soud zjistil, že podle čl. 2 odstavce 11 se odcizením rozumí krádež vloupáním, kdy pachatel překonal překážky nebo opatření chránící motorové vozidlo nebo jeho části před odcizením a zmocnil se ho způsobem, při kterém prokazatelně překonal uzamčení nebo jinou jistící překážku nebo opatření chránící vozidlo před odcizením a to nástroji, které nejsou určeny k jejich řádnému otevírání nebo jiným destruktivním způsobem, přičemž překonal konstrukci vozidla nebo místa, kde bylo vozidlo uzamčeno, a loupež, tj. přivlastnění si pojištěného vozidla tak, že pachatel prokazatelně užije proti pojištěnému, jeho zaměstnanci nebo jiné osobě pojištěným pověřené násilí nebo pohrůžku bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se pojištěného vozidla.

7. Z„ úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 16. 4. 2014, [číslo jednací]“ soud zjistil, že [příjmení] [příjmení] popsal předmětnou událost tak, že uvedl, že dne 8. 4. 2014 stálo na odpočívadle vozidlo [anonymizováno] žluté barvy, u kterého stála těhotná žena, gestikulovala rukama a volala o pomoc. Zastavil, vzal si klíče od vozidla, které neuzamkl a šel jí pomoct. Když přišel k těhotné ženě, někdo do něj strčil a klíč od předmětného vozidla mu upadl na zem. Než se vzpamatoval, klíč mu osoba, která do něj strčila, sebrala, utekla do předmětného vozidla, nastartovala ho a odjela. Křičel a snažil se jít rychleji, ale nepodařilo se mu odcizené vozidlo zastavit. Mezitím těhotná žena odjela ve vozidle [anonymizováno].

8. Z„ zprávy Velvyslanectví České republiky Bukurešť ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]“ a„ zprávy Ministerstva vnitra, inspektorátu rumunské policie ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]“ soud zjistil, že ZÚ Bukurešť má ohledně předmětných skutečností vlastní poznatky získané telefonickým rozhovorem s [jméno] [příjmení] ze dne 9. 4. 2014, který jim zatelefonoval z policejní stanice v Satu Mare (Rumunsko) a oznámil konzulárnímu úseku ZÚ Bukurešť, že zastavil svůj automobil s úmyslem pomoci ženě prosící o pomoc, nechal klíče od vozidla v zapalování, vystoupil a šel jí pomoci, načež mu bylo vozidlo odcizeno neznámou osobou a ujelo pryč.

9. Z„ formuláře vyplněného na žádost žalované ohledně pojistné události“ soud zjistil, že se předmětná událost podle popisu v tomto důkazu stala tak, že [příjmení] [příjmení] byl s předmětným vozidlem v Rumunsku. Po cestě viděl těhotnou ženu o odstaveného vozidla [anonymizováno], které chtěl pomoci, zastavil, vzal si klíče od vozidla a šel jí pomoci, přičemž ho někdo napadl, klíče od vozidla upustil, útočník klíče sebral, nasedl do předmětného vozidla a odjel. Těhotná žena mezi tím odjela ve vozidle [anonymizováno].

10. Z„ smlouvy o nájmu automobilu ze dne 5. 4. 2014“ soud zjistil, že předmětné vozidlo měl [příjmení] [příjmení] pronajaté od žalobce v období 5. 4. 2014 – 8. 4. 2014.

11. Z dokumentů nashromážděných v souvislosti se spisem [číslo] [rok] týkajících se šetření odcizení předmětného vozidla [jméno] [příjmení] Rumunskými orgány, zaslané soudu na základě mezinárodní právní pomoci Ministerstvem spravedlnosti, Státního zastupitelství při soudu Satu Mare, Rumunsko, soud zjistil, že podle„ listiny ze dne 17. 2. 2016, návrh na přesun spisu do evidence s neznámými pachateli“, bylo policejním orgánům dne 9. 4. 2014 oznámeno [jméno] [příjmení], že s předmětným vozidlem po cestě zastavil, aby pomohl ženě, vystoupil z vozidla a klíče nechal v zapalování, přičemž neznámá osoba mu ukradla automobil, a že dne 9. 4. 2014 bylo nařízeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu podle § 228 a § 229 odst. 1, písm. d) Rumunského trestního zákoníku. Popis skutku je shodně popsán v „ úředním záznamu ze dne 9. 4. 2014“ a soud z něj zjistil, že jelikož [příjmení] [příjmení] neovládá rumunský jazyk, byl telefonicky spojen s tlumočníkem, který vše přetlumočil.

12. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], [datum narození], vyplynulo, že byl s předmětným vozidlem na území Rumunska, po cestě uviděl mávající těhotnou ženu a zastavil, aby jí pomohl. Vzal si klíče od předmětného vozidla a šel jí pomoci. Najednou do něj strčila neznámá osoba a klíče od vozidla mu vypadly. Neznámá osoba klíče od předmětného vozidla sebrala, nasedla do předmětného vozidla a odjela. S policisty se domlouval s překladatelkou prostřednictvím telefonu.

13. Z„ odborného vyjádření [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 9. 2. 2021“ soud zjistil, že obvyklá cena předmětného vozidla v roce 2014 byla 370 000 Kč – 399 000 Kč.

14. Z„ odborného vyjádření [jméno] [příjmení] – [anonymizována dvě slova]“ soud zjistil, že cena předmětného vozidla v dobovém odhadu Cebia, spol. s r. o. z 03/ 2014 byla stanovena na částku 385 000 Kč.

15. Z dalších, v řízení provedených důkazů, soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení této věci.

16. Po zhodnocení provedených důkazů má zdejší soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že žalobce a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu, kdy součástí seznamu pojištěných věcí bylo předmětné vozidlo. Dne 5. 4. 2014 si od žalobce předmětné vozidlo pronajal [příjmení] [příjmení] a s tímto odjel na území Rumunska. Na území Rumunska mu bylo předmětné vozidlo odcizeno. Tuto událost pan [příjmení] [příjmení] nahlásil rumunské policii, která o jeho oznámení učinila záznam a zahájila trestní stíhání pro spáchání trestného činu podle § 228 a § 229 odst. 1, písm. d) Rumunského trestního zákoníku. Ohledně způsobu odcizení vozidla je mezi účastníky řízení spor. Soud však dospěl k závěru, že verze způsobu odcizení předmětného vozidla uvedená žalobcem je podpořena vícero důkazy a tento ustál důkazní břemeno, kdežto verze odcizení předmětného vozidla uvedená žalovaným a jím uvedenými důkazy nebyla postavena na jisto, tudíž žalovaný neustál důkazní břemeno. Detailněji soud dané rozebírá níže. Soud tedy uzavřel, že předmětné vozidlo bylo odcizeno tím způsobem, že [příjmení] [příjmení] po zastavení předmětného vozidla šel k ženě u vozidla zn. [anonymizováno], která volala o pomoc, kdy klíčky od předmětného vozidla měl u sebe. V tom ho napadla další osoba, [příjmení] [příjmení] klíče upustil, pachatel klíče [jméno] [příjmení] odcizil, nasedl do předmětného vozidla a odjel. Mezitím žena volající o pomoc odjela se svým vozidlem zn. [anonymizováno].

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto, když hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech podle § 132 o. s. ř.

18. Podle § 205 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, se trestného činu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a čin spáchá vloupáním. Podle § 121 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník se vloupáním rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Přičemž lstí se rozumí vyvolání omylu u cizí osoby nebo využití jejího omylu s úmyslem dosáhnout nějakého cíle.

19. Podle § 173 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník se trestného činu loupeže dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

20. Podle § 228 Rumunského trestního zákoníku se krádeží rozumí odebrání movitého majetku z držby nebo zadržení jiného bez jeho souhlasu za účelem jeho zneužití. Podle § 229 odst. 1 písm. d) Rumunského trestního zákoníku je kvalifikovaná krádež spáchána vloupáním nebo nezákonným použitím skutečného nebo falešného klíče.

21. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 1. 1929, sp. zn. Rv I 592/28,„ Pojištěnec domáhající se náhrady škody musí prokázati, že nastala škodná událost (vloupání, krádež), že mu vzešla škoda a že škoda jest v příčinné souvislosti s pojištěnou škodnou událostí. Na pojišťovateli pak jest, aby dokázal důvod zprošťující ho povinnosti k odškodnění.“ 22. K hodnocení jednotlivých důkazů je potřeba uvést následující. Žalobce na podporu svých tvrzení, tedy že odcizení vozidla proběhlo tak, že [příjmení] [příjmení] klíče od předmětného vozidla po jeho zastavení a při snaze pomoci cizí ženě, měl u sebe a pachatel se jich zmocnil tak, že ho napadl, klíče mu vypadly, pachatel je sebral a odjel s předmětným vozidlem, předložil a navrhl soudu jako důkazy úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], formuláře vyplněného na žádost žalované ohledně pojistné události a výslech [jméno] [příjmení]. Všechny tyto obsahuje shodné skutkové tvrzení ohledně předmětné události. Naproti tomu strana žalovaná na podporu svých tvrzení, tedy že odcizení vozidla proběhlo, pokud proběhlo, tak, že [příjmení] [příjmení] klíče od předmětného vozidla ponechal v předmětném vozidle, šel pomoci cizí ženě a pachatel mezi tím s předmětným vozidlem odjel, předložila a navrhla soudu jako důkaz trestní spis rumunského policejního orgánu s tím, že podle informací v něm o předmětné události uvedených, nedošlo k naplnění Všeobecných pojistných podmínek. Nutno konstatovat, že rozpor mezi tvrzeními obsaženými v jednotlivých důkazech spočívá pouze v tom, zdali [příjmení] [příjmení] ponechal při předmětné události klíče od předmětného vozidla v předmětném vozidle nebo si je vzal s sebou a byly mu neznámým pachatelem odcizeny za použití násilí. Soud nemá žádné pochybnosti o pravosti listin rumunského trestního spisu. Avšak žalobce namítl, že lze mít pochybnosti o v listinách uvedeném popisu skutku, když tento byl rumunskými orgány popsán za takové okolnosti, kdy [příjmení] [příjmení] nerozumí rumunskému jazyku, tudíž měl k dispozici překladatele z jazyka českého do jazyka rumunského, kterému celou předmětnou události popsal, a tento ji přetlumočil policejnímu orgánu, vše prostřednictvím telefonu, a lze mít tak pochybnosti o tom, zdali bylo tlumočeno přesně a nedošlo k nějakým nesprávnostem. Soud pak dospěl k závěru, že popis skutku uvedený v rumunském trestním spise je toliko uveden v úředním záznamu, bez úředně ověřeného překladu výpovědi [jméno] [příjmení] či prohlášením tlumočníka, a jelikož strana žalovaná k vyvrácení této pochybnosti učiněné ze strany žalobce nepředložila žádný důkaz, neunesla důkazní břemeno. Naopak soud neshledal žádný důvod, proč by neuvěřil výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který sled předmětné události popsal shodně tak, jak jej uvedl v roce 2014 na Policii ČR a zároveň tak, jak byly uvedeny při žádosti žalobce o pojistné plnění. Nadto se takto popsaný sled událostí jeví soudu jako reálný a pravděpodobný.

23. Nad rámec shora uvedeného má soud za to, že pro posouzení naplnění Všeobecných pojistných podmínek je nepodstatné, zdali klíče od předmětného vozidla [příjmení] [příjmení] nechal ve vozidle nebo mu byly odcizeny násilím, neboť za vloupání lze dle trestního zákoníku považovat i lest, která dle výpovědi [jméno] [příjmení] učiněné jak na Policii v ČR tak Rumunsku, při předmětné události nastala. Soud totiž nemá pochybnosti o tom, že snaha o zastavení [jméno] [příjmení] paní volající o pomoc, která pak následně po odcizení předmětného vozidla jinou osobou z místa činu odjela, byla lstí. Soud má za to, že i kdyby se přiklonil k verzi předmětné události tak, jak je uvedena v rumunském trestním spise, byly by naplněny Všeobecné pojistné podmínky. Na druhou stranu o prvku lsti se Všeobecné pojistné podmínky nezmiňují. Je zřejmé, že předmětná ustanovení jsou orientována na situace, kdy ke zmocnění se pojištěné věci dochází překonáním překážky či opatření chránící vozidlo. Nelze přitom vycházet bez dalšího z předpokladu, že pojišťovna jako pojistitel nebude ve svých Všeobecných pojistných podmínkách usilovat o co možná nejspecifičtější vymezení pojistných událostí, na které se pojistná smlouva má vztahovat. Vyloučení určitých situací z krytí pojistkou lze předpokládat a je na pojistníkovi, aby se dopředu pokud možno co nejpodrobněji seznámil s nastavením pojistných podmínek. Avšak jinou výkladovou variantu pojistných podmínek nelze a priori vyloučit jako nesprávnou. (usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. I ÚS 351/16).

24. S ohledem na shora uvedený a prokázaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že byly naplněny Všeobecné pojistné podmínky pojištění vozidel – zvláštní část UCZ/Kas/11, konkrétně čl. 1 písmene e) a Všeobecné pojistné podmínky pojištění vozidel – zvláštní část UCZ/Voz/11, konkrétně čl. 2 odstavec 11, a žalobci tak vznikl nárok na pojistné plnění podle článku 6 odstavce 1 Všeobecných pojistných podmínek pojištění vozidel – zvláštní část UCZ/Kas/11, a to ve výši obecné ceny vozidla ke dni vzniku škody.

25. Ohledně obecné ceny vozidla ke dni vzniku škody byly vypracovány 2 odborná vyjádření, přičemž jejich vypracování navrhl a zajistil žalobce. Strana žalovaná se k žalobci připojila s tím, že namísto znaleckého posudku na stanovení obvyklé ceny předmětného vozidla ke dni vzniku škody bude s ohledem na hospodárnost a snížení nákladů řízení vypracováno odborné vyjádření. Z obou shora uvedených odborných vyjádření vyplývá, že obecná cena předmětného vozidla ke dni vzniku škody byla v rozmezí 370 000 Kč – 399 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky jakožto pojistného plnění ve výši 320 000 Kč, soud neměl důvod tuto žalobci nepřiznat.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, která byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 201 480,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 16 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 320 000 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý z 15,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT, a to: 1 úkon § 11 odst. 1 písm. a) AT - příprava a převzetí zastoupení + porada s klientem dne 24. 3. 2015 3 úkony § 11 odst. 1 písm. d) AT - sepis výzvy k plnění protistrany dne 20. 11. 2014, žaloby dne 22. 5. 2015 a vyjádření žalobce dne 9. 12. 2015 4 úkony § 11 odst. 1 písm. d) AT - porada s klientem dne 15. 3. 2016, 16. 5. 2017, 30. 10. 2019, 9. 4. 2021 ½ úkon § 11 odst. 2 písm. c) AT – sepis odvolání do usnesení o přerušení řízení ze dne 17. 3. 2016 7 úkonů § 11 odst. 1 písm. g) AT - účast při ústním jednání u soudu dne 26. 1. 2017, 3. 8. 2017, 19. 9. 2019, 25. 11. 2020, 19. 1. 2021, 22. 9. 2021, a účast při dožádaném výslechu svědka [příjmení] u OSKV dne 26. 11. 2019. Dále podle § 13 odst. 4 AT paušální náhrada výdajů za 16 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 4 800 Kč, plus DPH ve výši 21 %, tj. 32 190,90 Kč.

27. Právní zástupce žalobce ve svém vyúčtování vyčíslil náklady řízení za 21 úkonů právní služby a režijní paušál za 21 úkonů právní služby po 300 Kč, náhradu cestovních nákladů ve výši 13 254 Kč, 48x náhradu za promeškaný čas po 100 Kč a soudní poplatek, celkem 265 713 Kč. Soud vyhověl vyúčtování právního zástupce žalobce částečně tak, jak je uvedeno výše. Dále soud odůvodňuje ty úkony a náhrady vyúčtované právním zástupcem žalobce, kterým nevyhověl. Soud považuje právním zástupcem jako samostatný úkon účtovaný„ poradu s klientem dne 24. 3. 2015“ jako poradu spadající pod úkon„ příprava a převzetí věci dne 5. 11. 2014“, tudíž jako první poradu s klientem. Podle ustálené judikatury úkon převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT je složen ze dvou složek, tj. úkonu převzetí a přípravy a dále první porady, první poradu s klientem nelze účtovat zvlášť, a to bez ohledu na délku této porady. To, že je první porada s klientem zahrnuta do přípravy zastoupení, podtrhuje i znění § 11 odst. 1 písm. c) AT, kde je jako další úkon uvedena„ další“ porada s klientem přesahující jednu hodinu (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2000, sp. zn. 16 Co 418/2000). Jako další právním zástupcem žalobce účtovaný samostatný úkon„ sepis výzvy protistraně dne 2. 12. 2014“ soud vyhodnotil jako neúčelný, když se jedná o opakovaný úkon právní služby, tedy o druhou tzv. předžalobní upomínku, přičemž pro naplnění ustanovení o. s. ř. postačí vyzvat druhou stranu k plnění pouze jednou výzvou. Za samostatně účtované úkony právní služby„ sepis a doložení listin na výzvu soudu 27. 10. 2016, písemného podání na výzvu soudu dne 18. 2. 2021 a vyjádření na výzvu soudu dne 12. 4. 2021“ soud právnímu zástupci žalobce taktéž nepřiznal odměnu, když přiznání odměny za opakované úkony, které nepřinášejí nic nového nebo obsahují pouhé označení důkazů, není na místě. Pokud totiž právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 57 Co 799/2013). Účtovatelným úkonem také není písemné vyhotovení závěrečného návrhu ani podání obsahující pouze návrhy na doplnění dokazování (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 8 To 59/99). Soud taktéž právnímu zástupci žalobce nepřiznal náhradu cestovních nákladů a náhradu za promeškaný čas na cestě. Právní zástupce žalobce doložil toliko cestovní náklady spočívající v cestovném na ústní jednání soudu, a to ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobce v Karlových Varech do Prahy, konkrétně místa konání ústního jednání u Obvodního soudu pro Prahu 6. Soudu je z úřední činnosti známá skutečnost, že právní zástupce žalobce má sice sídlo na adrese T. G. Masaryka 25, Karlovy Vary, avšak také ta skutečnost, že má pobočku advokátní kanceláře na adrese Patočkova 1953/45, Praha 6. Soud považuje za nespravedlivé, aby bylo po žalovaném požadováno uhrazení cestovních nákladů a náhradu za promeškaný čas na cestě. Soud dané nepovažuje za účelně vynaložené náklady, když bylo podnikatelským rozhodnutím právního zástupce žalobce, že si zřídí pobočku na adrese v Praze a rozšíří si tak působnost své advokátní kanceláře. Soud proto považuje za neadekvátní, aby cestovní náklady a náhrada za promeškaný čas na cestě šly k tíži žalovaného.

28. Výrok III. rozsudku je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto náklady státu jsou tvořeny tlumočným přiznaným tlumočnici Mgr. Ioaně Jirsové za písemný překlad z českého do rumunského jazyka ve výši 280 Kč a za písemný překlad z rumunského do českého jazyka ve výši 1 960 Kč. Protože byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, je povinna zaplatit náklady tlumočného žalovaná, a to v celkové výši 2 240 Kč.