20 C 200/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Nikolou Daňkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 3. Jméno advokátky B , narozená Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupená advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C o vyklizení a vydání nemovitých věcí I. Žalovaní jsou povinni vyklidit a odevzdat žalobkyni nebytové prostory jednotky , Anonymizováno, , obojí zapsané na LV č. , hodnota, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , na adrese , Adresa advokátky B, , katastrální území , adresa, , zapsané na LV číslo , hodnota, u , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni vyklidit a odevzdat žalobkyni chodbu ve , Anonymizováno, a podzemní garážová parkovací místa číslo , hodnota, a , Anonymizováno, , obojí nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , na adrese , Adresa advokátky B, , katastrální území , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.IV. O tom, zda žalovaní budou povinni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně (jejíž vstup do řízení na místo původní žalobkyně, , právnická osoba, ., zdejší soud připustil usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhá vyklizení a odevzdání nebytových prostor jednotky , Anonymizováno, , obojí zapsané na LV č. , hodnota, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , na adrese , Adresa advokátky B, , katastrální území , adresa, , zapsané na LV číslo , hodnota, u , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , a chodbu ve , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a podzemní garážová parkovací místa číslo , hodnota, a , Anonymizováno, , obojí nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , na adrese , Adresa advokátky B, , katastrální území , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, (dále též jen „nemovitosti“). Žalobu odůvodňuje tím, že je vlastnicí nemovitostí, přičemž ze strany žalované 1. nedošlo k odevzdání nemovitostí, přestože je včetně příslušenství spočívající v 9 kusů klíčů převzala dne , datum, na základě podnájemní smlouvy uzavřené s nájemkyní nemovitostí, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , která skončila ke dni , datum, . Nájemkyně , právnická osoba, . vyzvala žalovanou 1. k vyklizení a předání nemovitostí nejpozději do , datum, , žalovaná 1. přesto tuto povinnost nesplnila. Žalovaná 1. v současné chvíli nemovitosti neužívá, nicméně nevrátila klíče, které jí byly původní žalobkyní předány. Žalovaní 2. a 3. nemovitosti užívají bez právního důvodu.

2. Žalovaná 1. se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaní 2. a 3. se vyjádřili tak, že v červenci 2015 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., za niž jednal statutární ředitel , jméno FO, , a žalovaný 2. ústní smlouvu o smlouvě budoucí, jejíž součástí byla i dohoda, že žalovaný 2. jednotky č. , Anonymizováno, na své náklady a podle projektu svého architekta dokončí a poté se do nich i s rodinou nastěhuje a bude v nich bydlet až do uzavření kupní smlouvy. Na důkaz toho, že , jméno FO, svůj slib dodrží, předal žalovanému 2. klíče od obou jednotek a aktuální půdorysy. Žalovaný 2. uvedl, že se souhlasem , jméno FO, na renovaci nemovitostí vynaložil , částka, a následně se do nemovitostí nastěhoval i se svojí rodinou v roce 2017, přičemž mu , jméno FO, umožnil zřídit si v nemovitostech trvalé pobyty. Žalovaná 1. byty nikdy neužívala, a to ani na základě podnájemní smlouvy a žalovaní 2. a 3. s ní nemají nic společného. Dále zpochybnili aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, když mají za to, že ji má společnost , právnická osoba, . Dále namítli, že jednání žalobce je v příkrém rozporu s dobrými mravy a nepožívá právní ochrany. Na jednání soudu konaném dne , datum, žalovaný 2. upřesnil, že ústní dohodu o užívání nemovitostí uzavřel s panem , jméno FO, , jenž byl předsedou představenstva , právnická osoba, ., přičemž tuto dohodu následně potvrdil pan , jméno FO, , který o ústní dohodě věděl. Na jednání soudu konaném dne , datum, žalovaní 2. a 3. rovněž tvrdili, že , jméno FO, konkludentně souhlasil s užíváním nemovitostí, když věděl o jejich užívání ze strany žalovaných 2. a 3., přičemž nic nenamítal.

4. Žalobkyně tvrzení obsažená ve vyjádřeních žalovaných 2. a 3. důrazně odmítla.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to, že žalovaní 2. a 3. stále nemovitosti užívají a že mají v nemovitostech věci. Sporná zůstala především skutková tvrzení, a to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, souhlasila s užíváním nemovitostí ze strany žalovaných 2. a 3., že žalobkyně věděla o tom, že žalovaní 2. a 3. nemovitosti užívají, přesto 5 let od užívání nevznesla žádné námitky a že se s žalovanými 2. a 3. ústně dohodla na užívání nemovitostí, resp. že se s nimi domluvila právní předchůdkyně.

6. Ze seznamu nemovitostí soud zjistil, že vlastnické právo k nemovitostem je zapsáno k žalobkyni.

7. Ze smlouvy o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání podepsané , právnická osoba, . jakožto nájemkyní, žalovanou 1. jakožto podnájemkyní a , právnická osoba, ., která byla vedlejším účastníkem smlouvy jakožto pronajímatelka, ze dne , datum, (dále též jen „podnájemní smlouva“) soud zjistil, že předmětem podnájmu byly nemovitosti. Podle čl. III. odst. 6 se podnájemce zavázal při skončení podnájmu předmět podnájmu včetně příslušenství zcela vyklidit a předat nájemci formou písemného zápisu, včetně zajištění výmalby a úklidu. Dle čl. IV. odst. 1 smlouvy byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou od , datum, s právem smlouvu vypovědět bez uvedení důvodu s 1měsíční výpovědní lhůtou, počínající běžet prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po doručení písemné výpovědi. Podnájemce se zavázal platit podnájemné stanovené v příloze 1 smlouvy a dále poplatky za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu dle čl. 1 VOP, čl. 6 VOP. Součástí smlouvy byla příloha 1 – předávací protokol.

8. Z přílohy č. , hodnota, smlouvy o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání - předávacího protokolu soud zjistil, že k předání předmětu podnájmu žalované 1. došlo dne , datum, , přičemž jí bylo předáno rovněž 9 klíčů a garážové stání na 2 parkovací místa.

9. Z dokumentu obraty (důkaz č. , hodnota, ) soud zjistil, že dne , datum, bylo z účtu žalovaného 2. uhrazeno , částka, s označeným VS , var. symbol, a poznámkou „platba za Dockland“.

10. Z výpovědi ze dne , datum, soud zjistil, že tohoto dne , právnická osoba, . oznámila žalované 1., že vypovídá podnájemní smlouvu ze dne , datum, bez uvedení důvodu s jednoměsíční výpovědní dobou, s ukončením nájmu ke dni , datum, . , právnická osoba, . současně vyzvala žalovanou 1. k předání prostor nejpozději do , datum, a upozornila ji, že ze strany žalované 1. dochází k opakovanému porušování podnájemní smlouvy z důvodu neplacení podnájemného a poplatků za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu a dále užívání prostoru podnájmu v rozporu s podnájemní smlouvou, tedy nikoli k podnikání nýbrž k bytové potřebě nájemce.

11. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že tohoto dne , právnická osoba, . vyzvala žalovanou 1. k vyklizení předmětu podnájmu.

12. Z předžalobní výzvy původní žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že tohoto dne žalovaným 2. a 3. byla zaslána předžalobní výzva k vyklizení nemovitostí.

13. Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil, že v období let 2014-2021 byl statutární ředitelem společnosti , právnická osoba, . , jméno FO, , který byl v roce 2020 jediným akcionářem. , jméno FO, byl členem představenstva od , datum, do , datum, . U způsobu jednání bylo od , datum, do , datum, zapsáno: „jménem společnosti jedná představenstvo. Za představenstvo jedná navenek jménem společnosti předseda představenstva samostatně nebo dva členové představenstva společně“.

14. Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že se v roce 2007 se s žalovaný 2. dohodl s , jméno FO, na „kompenzaci ve formě bytu“ bez další konkretizace. U konkretizace v roce 2015 svědek nebyl.

15. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že se s žalovaným 2. nikdy nedohodl na tom, že by mohl užívat nemovitosti.

16. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Soud pro nadbytečnost neprovedl ostatní navržené důkazy, především výslechy dalších svědků, když pro soud bylo stěžejní zjistit, zda se žalovaní 2. a 3. jakýmkoliv způsobem (ústně či konkludentně) dohodli s žalobkyní na užívání nemovitostí. K prokázání tvrzené dohody s , jméno FO, žalovaní 2. a 3. výslovně navrhli toliko svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a samotného , jméno FO, . K prokázání tvrzené dohody s , jméno FO, žalovaný 2. výslovně uvedl, že nemá žádný důkaz k prokázání tohoto tvrzení. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů, jakož i vyplývajících ze svědecké výpovědi , jméno FO, , kterou i přes tvrzený přátelský vztah (to soud neměl za prokázané, když s tvrzení žalovaného 2. vyplýval opak) s žalovaným 2., považuje i přes některé nepřesnosti ve vzájemném kontextu s ostatními důkazy za zcela věrohodnou. Soud dal v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , přednost přímé výpovědi pana , jméno FO, před jeho čestným prohlášením, když nemá povědomí, za jakých okolností čestné prohlášení podepisoval a navíc mu přišlo podivné, proč se žalovaný 2. nezeptal na rozpory přímo svědka, přestože měl toto čestné prohlášení u sebe a soudu ho předložil až po výslechu svědka. Naopak soud měl pochybnosti o tom, že předmětem dohody z roku 2007 bylo i užívání, když výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, byla v této části nejasná a nepřesvědčivá. Navíc v dohodě z roku 2007 nebyla konkretizována žádná nemovitá věc, a tudíž to ani není pro poměry projednávané věci rozhodující. Jinak měl soud i jeho výpověď za věrohodnou. Soud rovněž nevycházel z jeho výpovědi vztahující se ke konkretizaci dohody z roku 2007, když tento svědek uvedl, že u nich nebyl. Soud má za to, že se nikterak nevylučuje, že se žalovaný 2. s panem , jméno FO, dohodl v roce 2007 na „kompenzaci ve formě bytu“, nicméně se nikdy nedohodli na užívání konkrétních nemovitostí.

17. Na základě shodných tvrzení účastníků a výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně je evidována jako vlastnice nemovitostí. Žalovaná 1. převzala nemovitosti dne , datum, , přičemž ji tohoto dne byly předány rovněž klíče. Žalovaný 2. zaplatil za žalovanou 1. podnájemné ve výši , částka, . , právnická osoba, . vypověděla podnájemní smlouvu dopisem ze dne , datum, , bez udání důvodu, s měsíční výpovědní lhůtou, která uplynula dnem , datum, . Nemovitosti fakticky užívali žalovaní 2. a 3. s dětmi a stále nemovitosti užívají, když v nich mají věci. , jméno FO, se s žalovaným 2. nikdy nedohodl na tom, že by mohl užívat nemovitosti. , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., žalované vyzvala k vyklizení nemovitostí, což žalovaní neučinili.

18. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

19. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

20. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).

21. Podle § 1747 o. z. je-li smlouva bezúplatná, má se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více.

22. Podle § 1774 o. z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

23. Podle § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

24. Podle § 2190 odst. 1 o. z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

25. Soud se prvně zabýval námitkou žalovaných 2. a 3. a dospěl k závěru, že je žalobkyně aktivně věcně legitimovaná, jak ostatně podává přímo v § 1040 odst. 1 o. z. Tento závěr potvrzuje i komentářová literatura (viz např. Eva Dobrovolná in: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023), ve které se podává, že „aktivně legitimovaná osoba je kromě vlastníka případně kvalifikovaný držitel vlastnického práva (§ 1043) nebo držitel jiného práva (§ 1044), kterému bylo znemožněno věc fakticky ovládat, přičemž tento stav musí trvat ke dni vydání rozhodnutí“.

26. Soud dále dodává, že pro poměry posuzované věci nebylo rozhodné posouzení platnosti podnájemní smlouvy žalované 1., neboť i v případě, že by byla platná bylo prokázáno, že by skončila výpovědí (kdyby nebyla platná, tak žalovaná 1. užívá nemovitosti neoprávněně od počátku). Pro žalobu o vyklizení nemovitostí je přitom rozhodující, zda žalovaní užívají nemovitosti neoprávněně ke dni vydání rozhodnutí.

27. Soud tak ve vztahu k 1. žalované dospěl k závěru, že je žaloba důvodná, když je žalobkyně vlastnicí nemovitostí a bylo prokázáno, že jí byly k nemovitostem předány rovněž klíče, z čehož soud usuzuje, že nemovitosti stále užívá. Žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala. Důkazní břemeno k prokázání toho, že klíče vrátila, přitom tížilo žalovanou 1. Tím, že byla nečinná a bez omluvy se nedostavovala na jednání soudu, nemohl ji poučit ani podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Z tohoto důvodu soud v souladu s § 1040 odst. 1 o. z. v tomto rozsahu žalobě vyhověl.

28. Co se týče žalovaných 2. a 3. tak soud prvně dodává, že přestože byla jejich tvrzení nekonsistentní (dalo by se dokonce říci až navzájem si odporující) zabýval se soud všemi jimi tvrzenými právními důvody k užívání nemovitostí. Prvně uvedené tvrzení, podle něhož se měl žalovaný 2. a , jméno FO, jako statutární ředitel , právnická osoba, ., v červenci 2015 (na jednání soudu ze dne , datum, žalovaný 2. uvedl, že dohoda byla ústně uzavřena v roce 2011 nebo 2012) ústně dohodnout na tom, že se po dokončení rekonstrukce do nemovitostí i s rodinou nastěhuje a bude v nich bydlet až do uzavření kupní smlouvy, měl soud za neprokázané. Proto žalované 2. a 3. vyzval podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhli důkazy k prokázání tvrzení, že se s žalobkyní dohodli na užívání nemovitostí. K této výzvě přitom žalovaný 2. výslovně uvedl, že nemá žádný důkaz k prokázání tohoto tvrzení. Soud tudíž konstatuje, že ohledně této obrany žalovaní 2. a 3. neunesli důkazní břemeno.

29. Dále se žalovaní 2. a 3. bránili tím, že ústní dohodu o užívání nemovitostí uzavřel žalovaný 2. s panem , jméno FO, , jenž byl předsedou představenstva , právnická osoba, . Toto tvrzení přitom bylo vyvráceno přímo svědeckou výpovědí panem , jméno FO, . Z výpisu obchodního rejstříku navíc vyplývá, že pan , jméno FO, ani nebyl předsedou představenstva , právnická osoba, ., nýbrž pouze členem představenstva. Soud tak nad rámec uvádí, že i kdyby měl tvrzení žalovaných 2. a 3. za prokázána, tak pan , jméno FO, by nemohl za , právnická osoba, ., dohodu o užívání nemovitostí uzavřít, neboť podle výpisu z obchodního rejstříku byl způsob jednání za , právnická osoba, ., upraven tak, že „jménem společnosti jedná představenstvo. Za představenstvo jedná navenek jménem společnosti předseda představenstva samostatně nebo dva členové představenstva společně“.

30. Konečně žalovaní 2. a 3. tvrdili, že faktickým jednáním žalovaného 2. a , jméno FO, bylo dosáhnuto toho, že měli souhlas s užíváním od žalobkyně, která nerozporovala faktické užívání nemovitostí ze strany žalovaných 2. a 3. Žalovaní 2. a 3. opomínají, že i ke konkludentnímu jednání je zapotřebí projev vůle, který však i přes výzvu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázán nebyl. S ohledem na „dokument obraty“ žalobkyně přitom mohla mít například za to, že žalovaní 2. a 3. užívají nemovitosti na základě smluvního vztahu s žalovanou 1. Soud opět nad rámec uvádí, že i kdyby bylo prokázáno, že svou nečinností měla žalobkyně v úmyslu ponechat nemovitosti k užívání žalovaným 2. a 3., tak by se jednalo u výprosu, která by první výzvou o vyklizení zanikla (viz § 2190 odst. 1 o. z.).

31. Soud ani nepovažuje žalobu za rozpornou s dobrými mravy. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že zamítnutí vlastnické žaloby pro rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy připadá výjimečně do úvahy, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného (zpravidla jde o zajištění bydlení) [srov. za všechny např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99]. V poměrech projednávané věci přitom vyklizení nemovitostí přinese značný prospěch (možnost s nemovitostmi nakládat), přičemž žalovaní mají zajištěno bydlení jinde a ke dni vyhlášení tohoto rozsudku v nemovitostech toliko skladovali věci.

32. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v souladu s § 1040 odst. 1 o. z. vyhověl i ve vztahu k žalovaným 2. a 3.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z 10 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva k vyklizení, žaloba, vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání soudu , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, přesahující 2 hodiny) a , částka, za 1 úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (návrh na nařízení předběžného opatření). Dále soud přiznal náhradu za ztrátu času podle § 14 a. t. za 16 započatých půlhodin ve výši , částka, a cestovní náhradu v souladu s vyhláškami a s § 13 a. t. ve výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, , dne , datum, a , datum, za 258 ujetých km při spotřebě 4,3, doloženou technickým průkazem. Soud přiznal i paušální náhradu hotových výdajů po , částka, za každý z 11 úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

34. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne , datum, , , datum, a , datum, , neboť se netýkala věci samé a nejedná se tak o úkon právní služby ani podle § 11 odst. 1 a. t., ani podle § 11 odst. 2 a. t. Soud dále neshledal vyjádření ze dne , datum, účelně vynaložené úkon k uplatňování práv žalobkyně, když tvrzení obsažené v tomto vyjádření mohla uvést již ve svých předchozích vyjádřeních.

35. Ve výroku IV. soud rozhodl, že o náhradě nákladů státu bude rozhodnuto v samostatném usnesení, neboť v době vyhlášení rozsudku soudu nebylo známo, zda nějaké náklady státu vzniknou.