20 C 237/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Donkou Vocetkovou ve věci navrhovatel: celé jméno osvojitele, narozený dne datum bytem adresa osvojitele, příjmení anonymizováno země zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení anonymizováno adresa a osvojovaná: titul celé jméno osvojenkyně, narozená dne datum bytem adresa osvojenkyně o uznání cizozemského rozhodnutí o osvojení zletilé v České republice

I. Rozhodnutí o osvojení zletilé celé jméno osvojenkyně, rozené celé jméno osvojenkyně, narozené dne datum, z matky jméno celé jméno osvojenkyně, rozené celé jméno osvojenkyně, narozené dne datum, osvojitelem celé jméno osvojitele, narozeném dne datum, vydané Obvodním soudem v anonymizováno ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka anonymizováno, se v země uznává. Zletilá celé jméno osvojenkyně, rozená celé jméno osvojenkyně, narozená dne datum, dcera jméno celé jméno osvojenkyně, rozené celé jméno osvojenkyně, narozené dne datum, je od právní moci rozsudku osvojencem osvojitele celé jméno osvojitele, narozený dne datum. Osvojitel celé jméno osvojitele, narozený dne datum, bude uveden v matrice jako rodič osvojence celé jméno osvojenkyně, rozené celé jméno osvojenkyně.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Navrhovatel se svým podáním ze dne datum domáhal uznání cizozemského rozhodnutí uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku shora na území České republiky s odkazem na ustanovení § 63 odstavce 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS), v platném znění. Uvedl, že osvojovanou poznal na počátku devadesátých let, v roce 1992 nebo 1993, kdy osvojovaná přišla do příjmení republiky země. Od momentu, kdy se navrhovatel s osvojovanou seznámili, věděl, že osvojovaná je člověk, kterému může důvěřovat. S osvojovanou si vzájemně pomáhají a jsou na sobě závislí. Mezi navrhovatelem a osvojovanou se vytvořil velmi blízký vztah na úrovni vztahu rodič – dítě.

2. Navrhovatel je občanem příjmení republiky země a byl občanem i v době rozhodnutí o osvojení. Podle ustanovení ZMPS se uznávají cizí rozhodnutí o osvojení na území České republiky, jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznání se nepříčí veřejnému pořádku, nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Jedná se o speciální ustanovení, jež se použije namísto obecné úpravy podmínek pro uznání zakotvených v § 15 ZMPS a které zužuje okruh podmínek, resp. důvodů pro odepření uznání na tři oblasti: a) rozpor s veřejným pořádkem; b) rozpor s výlučnou pravomocí českých soudů a c) rozpor osvojení s hmotněprávními ustanoveními českého práva.

3. Navrhovatel má za to, že se uznání rozhodnutí o osvojení osvojené dcery navrhovatelem v České republice nepříčí veřejnému pořádku v žádném směru, nijak neodporuje českým právním předpisům a i dle českého práva, jsou splněny podmínky pro osvojení (navrhovatel pečoval a pečuje o osvojovanou jako o vlastní, osvojovaná byla osvojena jako dcera osvojovaného usnesením Obvodního soudu v anonymizováno, navrhovatel je osobou zletilou a svéprávnou). Rozhodnutí o uznání rozhodnutí o osvojení v České republice nebrání ani výlučná pravomoc českých soudů, jelikož nejde o osvojení nezletilého, který je státním občanem České republiky a má na území České republiky obvyklý pobyt dle ust. § 60 ZMPS.

4. S osvojením vyjádřila souhlas i osvojovaná, když v písemnosti uvedla, že navrhovatele považuje za svého otce, neboť on jediný v jejím životě byl pro ni skutečnou oporou, blízkou osobou, učitelem a člověkem, se kterým mohla mluvit kdykoliv a o čemkoliv a v jehož přítomnosti se cítila velmi dobře, v bezpečí a v klidu.

5. Ohledně souladu s hmotněprávními i ustanoveními českého práva lze odkázat na stanovisko Ministerstva vnitra ČR č.j. MV-360294/VS-2018 ze dne 9.4.2018, ze kterého plyne„ Podmínku uznání osvojení spočívající v okolnosti, že osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého (podobně jako výhradu veřejného pořádku) je třeba vykládat tak, že se vztahuje nikoliv k datu vydání cizího rozhodnutí, ale k aktuálnímu stavu v době řízení o uznání. Takový výklad považuje Ministerstvo spravedlnosti za nejvhodnější z hlediska rozumného uspořádání věcí, neboť zohledňuje vývoj právního řádu, umožňuje chránit zájmy státu a zároveň je šetrný k právům soukromých osob (včetně práva na rodinný život, respektive ochrany rodičovství a rodiny) ." Vzhledem k tomu, že aktuální právní řád ČR, konkrétně ust. § 846 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku umožňuje osvojení zletilého, je i tato podmínka vyžadovaná zákonem o mezinárodním právu soukromém splněna.

6. Všechny podmínky pro uznání rozhodnutí o osvojení zakotvené v ustanovení § 63 ZMPS jsou dle navrhovatele splněny, pro řízení o uznání platí dle ustanovení § 63 odstavce 1 ZMPS jeho ustanovení § 16 odstavce 2. Podle něj se cizí rozhodnutí v jiných než majetkových věcech, tedy i rozhodnutí o osvojení, uznávají na základě zvláštního řízení, nestanoví-li ZMPS, že se uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se rozhodnutí uznávají bez dalšího, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Místně příslušným k vyslovení uznání je pak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, nestanovil-li zákon jinak. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem, aniž by musel nařizovat jednání. Zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí o osvojení uznává bez dalšího řízení, takže pro uznání rozhodnutí o osvojení je obligatorní rozhodnutí soudu vydané v uznávacím řízení dle ustanovení § 16 odstavce 2 ZMPS. Podle něho je věcně a místně příslušným k uznání Obvodní soud pro Prahu 6, když navrhovatel nemá na území České republiky obecný soud, tudíž je místně příslušným soudem okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam.

7. Skutečnosti navrhovatelem výše popisované vzal soud za prokázané, z rodného listu osvojované, z rozhodnutí Obvodního soudu v anonymizováno ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka příjmení příjmení republika země o osvojení uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku shora v německém originále a českém překladu s připojenou anonymizováno ze dne datum.

8. Po posouzení návrhu a listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud shledal, že je na místě návrhu na uznání cizího rozhodnutí příslušného soudu příjmení republiky země o osvojení zletilé titul celé jméno osvojenkyně, uznat postupem dle ustanovení § 16 odstavce 2 vět první, třetí a čtvrté ZMPS při splnění podmínek dle jeho ustanovení § 63 odstavce 1 věty první. Osvojovaná titul celé jméno osvojenkyně, byla v době osvojení občanem České republiky, uznání rozhodnutí se tak rozhodně nepříčí zdejšímu veřejnému pořádku, je v souladu s nyní platnými a účinnými ustanoveními § 794 a následujícími zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Předložený stejnopis uznávaného rozhodnutí pak byl ověřen v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin sjednanou dne 5. října 1961 v Haagu a uveřejněnou pod číslem 45/1999 Sb. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl o uznání cizozemského rozhodnutí o osvojení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku shora.

9. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozsudku soud rozhodl výkladem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., navrhovatel byl jediným účastníkem řízení vedeného k jeho návrhu a v jeho zájmu, nelze mu tedy náhradu nákladů přiznat. Ty byly dle ustanovení § 137 odst. 1 o.s.ř. tvořeny zaplaceným soudním poplatkem a odměnou a náhradou hotových výdajů zastupujícího advokáta, tyto náklady si tedy nese navrhovatel sám. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze