20 C 261/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Donkou Vocetkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce, země b) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce, země oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení, LL.M. se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 500 euro s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost žalobcům zaplatit částku 500 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p. a. od 12. 1. 2018 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14. 8. 2020 domáhali po žalované zaplacení částky 500 EUR s příslušenství. Tento návrh odůvodnili tím, že se dne 16. 8. 2017 účastnili letu č. anonymizováno z anonymizováno do obec, jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Časový rozdíl mezi plánovaným a skutečným příletem do obec překročil 3 hodiny. Proto z hlediska právního posouzení věci je nutné na vzniklou situaci aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále také jen„ Nařízení“), podle kterého přísluší každému cestujícímu náhrada škody za předpokladu, že zpoždění letu přesáhne tři hodiny. Žalobci nárok postoupili na právnická osoba anonymizováno, která ho vůči žalované uplatnila dne 10. 1. 2018 a následně prostřednictvím právního zástupce dne 10. 7. 2019.

2. Žalovaná nárok žalobců neuznala co do důvodu i výše. Uvedla, že právo žalobců na náhradu škody nebylo uplatněno včas, a proto navrhuje, aby jim nebyla přiznána.

3. Mezi účastníky řízení je nesporné, že se žalobci účastnili dne 16. 8. 2017 letu č. anonymizováno z anonymizováno do obec, jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Žalobci svůj nárok za zpožděný let postoupili na právnická osoba anonymizováno, která ho vůči žalované uplatnila dne 10. 1. 2018. Spornou otázkou zůstalo toliko, zdali je nárok žalobců promlčen či nikoliv.

4. Z kopie formuláře postoupení ze dne 17. 12. 2017 uzavřeného mezi žalobkyní a) a právnická osoba anonymizováno soud zjistil, že tímto žalobkyně a) postoupila na právnická osoba anonymizováno svou pohledávku vůči letecké společnosti na základě Nařízení.

5. Z kopie formuláře postoupení ze dne 21. 3. 2018 uzavřeného mezi žalobcem b) a právnická osoba anonymizováno soud zjistil, že tímto žalobce b) postoupil na právnická osoba anonymizováno svou pohledávku vůči letecké společnosti na základě Nařízení.

6. Z kopie žádosti o kompenzaci ze dne 10. 1. 2018 soud zjistil, že právnická osoba anonymizováno požádala o kompenzaci za zpožděný let za žalobce, a to let č. anonymizováno, který se konal dne 16. 8. 2017.

7. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, významné pro rozhodnutí ve věci, a proto je dále nehodnotil.

8. Soud hodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a zjistil následující skutkový stav:

9. Žalobci se dne 16. 8. 2017 zúčastnili letu č. anonymizováno z anonymizováno do obec, jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Za žalobce nárok za zpožděný let na základě formuláře postoupení uplatnila právnická osoba anonymizováno dne 10. 1. 2018.

10. Podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie má nařízení obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

11. Na oblast tohoto sporu tak dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení.

12. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 211/83 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje se směrnice Rady 85/577 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ v článku 6 – požadavky na informace v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory: 1) předtím než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem tyto informace za a) hlavní vlastnosti zboží nebo služeb v rozsahu odpovídajícím danému nosiči a zboží či službám, za b) totožnost obchodníka, například jeho obchodní jméno, za c) zeměpisnou adresu, na níž je obchodník usazen a jeho telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují, které spotřebiteli umožňují urychleně obchodníka kontaktovat a efektivně s ním komunikovat a případně adresu a totožnost obchodníka, v jehož zastoupení jedná, za d) zeměpisnou adresu místa podnikání obchodníka, pokud se liší od adresy poskytnuté v souladu s písmenem c) a případně zeměpisnou adresu obchodníka, v jehož zastoupení jedná, na kterou může spotřebitel zaslat případné stížnosti.

13. Podle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

14. Podle § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

15. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“ 16. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely. Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 17. Je sice pravdou, že shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, avšak důvodem zrušení nebyl nesprávný právní názor na otázku promlčení, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by otázka promlčení byla řešena. Celé řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019-98). Zdejší soud má však za to, že i když uvedený rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, obsahuje úvahy a premisy aplikovatelné i v dané věci.

18. Přímo aplikovatelné Nařízení neobsahuje vlastní úpravu promlčení, a proto je nutno otázku promlčení v souladu se shora uvedeným posuzovat podle vnitrostátní úpravy. Na projednávanou věc se aplikuje § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který se týká přepravy osob.

19. V řízení bylo prokázáno, že nárok žalobců je promlčen a žalovaná námitku promlčení vznesla. Soud dospěl k závěru, že žalobci neuplatnili svůj nárok na základě Nařízení do 6 měsíců od uskutečnění předmětného letu. Je pravdou, že nárok žalobců uplatnila právnická osoba anonymizováno, a to žádostí o kompenzaci datovanou dne 10. 1. 2018. V řízení však nebylo prokázáno, kdy a jakým způsobem byla tato žádost doručena nebo odeslána žalované, tudíž nelze uzavřít, že by byl nárok žalobců uplatněn dne 10. 1. 2018. Zároveň je nutné uvést, že smlouva – formulář postoupení, na základě které právnická osoba anonymizováno nárok žalobců uplatnila, je neplatná. Formulář postoupení nelze jako takový považovat za postupní smlouvu, neboť není podepsán ani žalobci ani právnická osoba anonymizováno. Na formuláři postoupení je cestující označen jménem, příjmením a adresou, konkrétní pohledávka označena není, je uvedeno pouze číslo rezervace anonymizováno Smlouva je podepsána žalobci přenosem jejich podpisu do počítače. Podpis postupníka (právnická osoba anonymizováno) uveden není. Zároveň je na místě postupovat podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU, když podle článku 5 došlo ke klamání ke spotřebitele, neboť není uvedena řádně totožnost obchodníka, jeho kontaktní adresa včetně telefonu, faxu či e-mailu, není uvedena celková cena zboží či služeb a rovněž jasně a srozumitelně nejsou uvedeny podmínky platby dodání a plnění včetně lhůty. Co se týče nároku žalobce b), tento byl právnická osoba anonymizováno uplatněn bez právního důvodu, když formulář postoupení je datován až dne 21. 3. 2018, přičemž k uplatnění nároku mělo dojít dne 10. 1. 2018. Lze tak uzavřít, že žalobci neprokázali, komu, kdy a jakým způsobem došlo k doručení či odeslání žádosti o kompenzaci právnická osoba anonymizováno, ani že formuláře postoupení, na základě kterých mělo dojít k postoupení, byly uzavřené platně. Jelikož se let uskutečnil dne 16. 8. 2017 a prvnímu uplatnění nároku s ohledem na výše uvedené došlo až podáním žaloby v projednávané věci, tedy dne 14. 8. 2020, je nárok žalobců podle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, promlčen.

20. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok podle Nařízení vůči žalované neuplatnili včas, nemají ve smyslu článku 7 Nařízení nárok na paušální náhradu za zpoždění letu. Proto soud z důvodu vznesené námitky promlčení nároku žalobců rozhodl o zamítnutí žaloby tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z náhrady za 2 úkony ve věci (vyjádření ze dne 13. 1. 2021, účast na ústním jednání dne 7. 4. 2022) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.