20 C 261/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Donkou Vocetkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce , země b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce , země oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení , LL.M. se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 500 euro s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost žalobcům zaplatit částku 500 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p. a. od 12. 1. 2018 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14. 8. 2020 domáhali po žalované zaplacení částky 500 EUR s příslušenství. Tento návrh odůvodnili tím, že se dne 16. 8. 2017 účastnili letu č. [anonymizováno] z [anonymizováno] do [obec], jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Časový rozdíl mezi plánovaným a skutečným příletem do [obec] překročil 3 hodiny. Proto z hlediska právního posouzení věci je nutné na vzniklou situaci aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále také jen„ Nařízení“), podle kterého přísluší každému cestujícímu náhrada škody za předpokladu, že zpoždění letu přesáhne tři hodiny. Žalobci nárok postoupili na [právnická osoba] [anonymizováno], která ho vůči žalované uplatnila dne 10. 1. 2018 a následně prostřednictvím právního zástupce dne 10. 7. 2019.

2. Žalovaná nárok žalobců neuznala co do důvodu i výše. Uvedla, že právo žalobců na náhradu škody nebylo uplatněno včas, a proto navrhuje, aby jim nebyla přiznána.

3. Mezi účastníky řízení je nesporné, že se žalobci účastnili dne 16. 8. 2017 letu č. [anonymizováno] z [anonymizováno] do [obec], jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Žalobci svůj nárok za zpožděný let postoupili na [právnická osoba] [anonymizováno], která ho vůči žalované uplatnila dne 10. 1. 2018. Spornou otázkou zůstalo toliko, zdali je nárok žalobců promlčen či nikoliv.

4. Z kopie formuláře postoupení ze dne 17. 12. 2017 uzavřeného mezi žalobkyní a) a [právnická osoba] [anonymizováno] soud zjistil, že tímto žalobkyně a) postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno] svou pohledávku vůči letecké společnosti na základě Nařízení.

5. Z kopie formuláře postoupení ze dne 21. 3. 2018 uzavřeného mezi žalobcem b) a [právnická osoba] [anonymizováno] soud zjistil, že tímto žalobce b) postoupil na [právnická osoba] [anonymizováno] svou pohledávku vůči letecké společnosti na základě Nařízení.

6. Z kopie žádosti o kompenzaci ze dne 10. 1. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] požádala o kompenzaci za zpožděný let za žalobce, a to let č. [anonymizováno], který se konal dne 16. 8. 2017.

7. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, významné pro rozhodnutí ve věci, a proto je dále nehodnotil.

8. Soud hodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a zjistil následující skutkový stav:

9. Žalobci se dne 16. 8. 2017 zúčastnili letu č. [anonymizováno] z [anonymizováno] do [obec], jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Za žalobce nárok za zpožděný let na základě formuláře postoupení uplatnila [právnická osoba] [anonymizováno] dne 10. 1. 2018.

10. Podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie má nařízení obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

11. Na oblast tohoto sporu tak dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení.

12. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 211/83 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje se směrnice Rady 85/577 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ v článku 6 – požadavky na informace v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory: 1) předtím než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem tyto informace za a) hlavní vlastnosti zboží nebo služeb v rozsahu odpovídajícím danému nosiči a zboží či službám, za b) totožnost obchodníka, například jeho obchodní jméno, za c) zeměpisnou adresu, na níž je obchodník usazen a jeho telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují, které spotřebiteli umožňují urychleně obchodníka kontaktovat a efektivně s ním komunikovat a případně adresu a totožnost obchodníka, v jehož zastoupení jedná, za d) zeměpisnou adresu místa podnikání obchodníka, pokud se liší od adresy poskytnuté v souladu s písmenem c) a případně zeměpisnou adresu obchodníka, v jehož zastoupení jedná, na kterou může spotřebitel zaslat případné stížnosti.

13. Podle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

14. Podle § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

15. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“ 16. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely. Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 17. Je sice pravdou, že shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, avšak důvodem zrušení nebyl nesprávný právní názor na otázku promlčení, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by otázka promlčení byla řešena. Celé řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019-98). Zdejší soud má však za to, že i když uvedený rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, obsahuje úvahy a premisy aplikovatelné i v dané věci.

18. Přímo aplikovatelné Nařízení neobsahuje vlastní úpravu promlčení, a proto je nutno otázku promlčení v souladu se shora uvedeným posuzovat podle vnitrostátní úpravy. Na projednávanou věc se aplikuje § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který se týká přepravy osob.

19. V řízení bylo prokázáno, že nárok žalobců je promlčen a žalovaná námitku promlčení vznesla. Soud dospěl k závěru, že žalobci neuplatnili svůj nárok na základě Nařízení do 6 měsíců od uskutečnění předmětného letu. Je pravdou, že nárok žalobců uplatnila [právnická osoba] [anonymizováno], a to žádostí o kompenzaci datovanou dne 10. 1. 2018. V řízení však nebylo prokázáno, kdy a jakým způsobem byla tato žádost doručena nebo odeslána žalované, tudíž nelze uzavřít, že by byl nárok žalobců uplatněn dne 10. 1. 2018. Zároveň je nutné uvést, že smlouva – formulář postoupení, na základě které [právnická osoba] [anonymizováno] nárok žalobců uplatnila, je neplatná. Formulář postoupení nelze jako takový považovat za postupní smlouvu, neboť není podepsán ani žalobci ani [právnická osoba] [anonymizováno]. Na formuláři postoupení je cestující označen jménem, příjmením a adresou, konkrétní pohledávka označena není, je uvedeno pouze číslo rezervace [anonymizováno] Smlouva je podepsána žalobci přenosem jejich podpisu do počítače. Podpis postupníka ([právnická osoba] [anonymizováno]) uveden není. Zároveň je na místě postupovat podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU, když podle článku 5 došlo ke klamání ke spotřebitele, neboť není uvedena řádně totožnost obchodníka, jeho kontaktní adresa včetně telefonu, faxu či e-mailu, není uvedena celková cena zboží či služeb a rovněž jasně a srozumitelně nejsou uvedeny podmínky platby dodání a plnění včetně lhůty. Co se týče nároku žalobce b), tento byl [právnická osoba] [anonymizováno] uplatněn bez právního důvodu, když formulář postoupení je datován až dne 21. 3. 2018, přičemž k uplatnění nároku mělo dojít dne 10. 1. 2018. Lze tak uzavřít, že žalobci neprokázali, komu, kdy a jakým způsobem došlo k doručení či odeslání žádosti o kompenzaci [právnická osoba] [anonymizováno], ani že formuláře postoupení, na základě kterých mělo dojít k postoupení, byly uzavřené platně. Jelikož se let uskutečnil dne 16. 8. 2017 a prvnímu uplatnění nároku s ohledem na výše uvedené došlo až podáním žaloby v projednávané věci, tedy dne 14. 8. 2020, je nárok žalobců podle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, promlčen.

20. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok podle Nařízení vůči žalované neuplatnili včas, nemají ve smyslu článku 7 Nařízení nárok na paušální náhradu za zpoždění letu. Proto soud z důvodu vznesené námitky promlčení nároku žalobců rozhodl o zamítnutí žaloby tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z náhrady za 2 úkony ve věci (vyjádření ze dne 13. 1. 2021, účast na ústním jednání dne 7. 4. 2022) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.