20 C 283/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Donkou Vocetkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem jméno jméno jméno příjmení , příjmení , příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 7 744 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci na náhradě škody částku ve výši 7 744 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalovaném domáhá zaplacení částky 7 744 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu škody vzniklé v důsledku výkonu exekuční činnosti žalovaného. Dle žalobních tvrzení byl žalovaný dne [datum] na podkladě vydaného rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi ve věci sp. zn. [spisová značka] pověřen vedením exekuce proti povinné [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa] (dále jen jako„ Povinná“). V rámci předmětného exekučního řízení vydal proti Povinné dne [datum rozhodnutí] exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], jímž nařídil provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela [příjmení], tj. z účtu žalobce. To však i přesto, že v předmětném exekučním řízení byla vymáhána pohledávka, která vznikla před uzavřením manželství (na podkladě úvěrové smlouvy ze dne [datum]), a tedy nespadá do společného jmění manželů. Následně Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] rozhodl, že žalovaným vydaný exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] byl vydán v rozporu se zákonem, resp. že v dané věci žalovaný nebyl oprávněn postihnout též majetek žalobce coby manžela Povinné, a tedy že jakákoli blokace jeho účtu, k níž v důsledku vydaného exekučního příkazu došlo, byla nezákonná. Okresním soudem v Břeclavi bylo však vysloveno, že ač měl žalobce plný úspěch ve věci, nárok na náhradu nákladů řízení mu nelze přiznat, neboť k pochybení došlo v důsledku porušení zákonných ustanovení soudním exekutorem, tedy žalovaným, na čemž však oprávněný z exekuce neměl žádný podíl. Přitom bylo konstatováno, že by bylo v dané věci nespravedlivým uložit oprávněnému z exekuce, aby žalobci jím vynaložené náklady nahradil. Ačkoliv se v předmětném exekučním řízení žalobci podařilo prokázat, že postup žalovaného nebyl v souladu se zákonem, vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl účastníkem původního řízení, nebylo možné mu v daném řízení uložit povinnost nahradit žalobci účelně vynaložené náklady za účelem bránění svých práv. Žalobci tak vznikla škoda, která má původ v činnosti žalovaného coby soudního exekutora a která je představována náklady na právní zastoupení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v rozsahu dvou úkonů právní služby po 2.900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, doplnění návrhu na zastavení exekuce), 2x režijního paušálu po 300 Kč a částky ve výši 1 344 Kč odpovídající DPH v zákonné výši. Žalobce se ještě před podáním této žaloby pokoušel danou věc vyřešit smírně, když s tímto záměrem zaslal dne [datum] žalovanému přípis nazvaný jako„ Výzva k úhradě způsobené škody, předžalobní upomínka“. Na předmětný přípis žalovaný reagoval odmítavě a ničeho neuhradil.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznal a navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť nesouhlasí s žalobcem, že mu svým jednáním způsobil škodu. Žalovaný vydal exekuční příkaz na exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela Povinné (žalobce) u peněžního ústavu pod č.j. [číslo jednací]. Proti předmětnému exekučnímu příkazu podal žalobce dne [datum] návrh na částečné zastavení exekuce. Jelikož soudní exekutor neshledal důvody, pro které by mělo být návrhu žalobce vyhověno, postoupil jej v souladu s § 55 odst. 1 exekučního řádu k rozhodnutí exekučnímu soudu (Okresnímu soudu v Břeclavi). Okresní soud v Břeclavi rozhodl o podaném návrhu na částečné zastavení exekuce v rámci usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že zastavil exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobce, která byla nařízena jednak příkazem č. j. [číslo jednací] a jednak příkazem č. j. [číslo jednací], přičemž náhradu nákladů žalobci nepřiznal. Usnesení nabylo právní moci, když proti němu nebylo podáno odvolání. Žalovaný uvádí, že nárok na náklady řízení lze přiznat, pokud účastníkovi nebyly přiznány v předešlém řízení. O nákladech řízení však rozhodováno bylo, byť nebyly žalobci přiznány, čímž vznikla překážka věci rozsouzené. I kdyby soud dospěl k závěru, že žalovaný v exekučním řízení pochybil a škodu žalobci způsobil, tak jím uplatněnou škodu za poskytnutí právních služeb advokátem si měl a mohl uplatnit v exekučním řízení, včetně podání odvolání proti usnesení pod č.j. [číslo jednací]. Jelikož žalobce nepodal odvolání proti uvedenému usnesení, nevyužil všechny prostředky, které mu zákon přiznává. Uvedené žalovaný podpořil odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR vztahující se k řízení o vylučovací žalobě, např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. III. ÚS 3473/11.

3. Po skutkové stránce bylo prokázáno, že žalovaný zahájil v roce 2017 jako pověřený exekutor řízení sp. zn. [spisová značka] k vymožení pohledávky 7 200,17 Kč vůči Povinné, jejímž manželem je od roku [datum] žalobce, a to pro pohledávku z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] (viz usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Na bankovní účet vedený na jméno žalobce u [právnická osoba], byla dne [datum] žalovaným nařízena exekuce přikázáním pohledávky z účtu v částce 31 948,16 Kč (viz exekuční příkaz ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla žalovaným na bankovní účet vedený na jméno žalobce u [právnická osoba], nařízena exekuce přikázáním pohledávky z účtu v částce 32 026,95 Kč (viz exekuční příkaz ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Dále bylo prokázáno, že Okresní soud v Břeclavi pravomocně ke dni [datum] zastavil exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobce provedenou na základě exekučních příkazů žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], neboť v exekučním řízení zahájeném v roce 2017 měl žalovaný postupovat podle § 42 odst. 1 exekučního řádu, ve znění účinném do 31.12.2013, když pro pohledávku za Povinnou, která vznikla před uzavřením manželství Povinné a jejího manžela (žalobce) a současně před 1.1.2014, tj. před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nelze vést exekuci na majetek Povinné ve společném jmění Povinné a jejího manžela (žalobce) nebo majetku, který se za takový majetek pro účely exekučního řízení považuje. Ve výroku III. exekuční soud rozhodl o nákladech řízení tak, že náklady řízení o částečném zastavení exekuce žalobci nepřiznal, a to z důvodu hodných zvláštního zřetele dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (viz usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Proti usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], nebylo podáno odvolání a usnesení nabylo právní moci dne [datum] (viz usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Žalobce byl v řízení u Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka] zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], kterému dne [datum] uhradil částku 8 500 Kč za právní služby (viz usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a příjmový daňový doklad). Žalobce žalovanému zaslal dne [datum] předžalobní upomínku (viz výzva k úhradě způsobené škody, předžalobní upomínka a dodejka).

4. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

5. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen„ EŘ“), nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Dle odstavce druhého cit. ustanovení, exekutor se povinnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Dle odstavce třetího cit. ustanovení, povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

6. Podle § 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“), za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Dle odstavce druhého cit. ustanovení, činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

7. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud shodně s právním názorem vyjádřeným v usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dospěl k závěru, že žalovaný při provádění exekuce pochybil, neboť v rozporu se zákonem postihl bankovní účet žalobce, ačkoliv vymáhal pohledávku vzniklou před uzavřením manželství, které bylo uzavřeno přede dnem [datum]. Žalovaný však v této situaci vydal dva exekuční příkazy na exekuci přikázáním pohledávky z účtů žalobce, který se ve věci nechal právně zastoupit a za právní zastoupení mu vznikl dluh ve výši 8 500 Kč.

8. Tento skutkový stav soud posoudil podle § 32 EŘ, podle kterého nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Zákonem č. 396/2012 Sb. bylo s účinností od 1. 1. 2013 do EŘ vloženo návětí“ nestanoví-li zvláštní zákon jinak”, jakým je uvozen i § 57 notářského řádu, čímž se úprava odpovědnosti soudního exekutora za škodu sjednotila s úpravou odpovědnosti notáře. To bylo i podle důvodové zprávy k zákonu č. 396/2012 Sb. smyslem této změny, která měla odstranit nejednoznačnost, která se projevovala v aplikaci uvedeného ustanovení, a postavit najisto, že odpovědnost soudního exekutora nastupuje tehdy, pokud není dána odpovědnost státu podle zákona OdpŠk. Podle § 4 odst. 1 zákona OdpŠk se za výkon státní správy považují i úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti. Exekuční činností je míněn nucený výkon exekučních titulů, který exekutor na základě pověření soudem provádí postupem předepsaným v § 35 až 73 EŘ, včetně vydání exekučního příkazu s určením některého ze způsobů exekuce uvedených v tomto zákoně. Exekuční příkazy přikázáním pohledávky z účtu žalobce jsou tedy výkonem veřejné moci, za jehož nesprávnost nadále odpovídá stát, a nikoliv již souběžně s ním též sám exekutor. Odpovědnost exekutora za škodu podle § 32 EŘ se vztahuje na ostatní činnosti, v nichž nejedná v pozici úřední osoby (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 193/2017 ze dne 30. 1. 2019). Žalovaný tedy není ve věci pasivně věcně legitimován. Pro úplnost zdejší soud dodává, že je mu známa dosavadní judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2014, sp. zn. 25 Cdo 1361/2012), která dovozovala souběžnou odpovědnost exekutora i státu. Uvedená judikatura však vycházela ze skutečnosti, že dle části druhé čl. IV. bodu 1. přechodných ustanovení zák. č. 396/2012 Sb., se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů, a to s výjimkou taxativně vyjmenovaných ustanovení, mezi které ust. § 32 nespadá; proto pro poměry projednávané věci (když příslušné exekuční řízení bylo zahájeno až po datu [datum]) platí závěr, že se na odpovědnost za škodu, která byla způsobena exekuční činností v exekučním řízení zahájeném po dni účinnosti novely č. 396/2012 Sb., nepoužije ustanovení § 32 EŘ ve znění před účinností této novely. S ohledem na vše shora řečené soud uzavírá, že jsou dány důvody pro to, aby žaloba byla bez dalšího zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaného.

9. S ohledem na výše uvedené se soud dále nezabýval účelností nákladů, které žalobce vynaložil na své právní zastoupení v předmětném exekučním řízení.

10. Jako obiter dictum soud uvádí, že považuje za nesprávnou námitku žalovaného argumentující věcí rozsouzenou. Dle názoru soudu nelze vycházet ve smyslu OdpŠk ze závěru, že žalobce měl možnost na základě procesních předpisů uplatnit náhradu nákladů řízení v rámci řízení o zastavení předmětné exekuce, když procesní předpisy neumožňují v tomto řízení uplatnit náhradu nákladů řízení přímo proti soudnímu exekutorovi, neboť nebyl jeho účastníkem. V intencích § 31 OdpŠk je nutné vycházet z toho, že pokud řízení o zastavení exekuce bylo zapříčiněno nesprávným postupem soudního exekutora, pak toto řízení jako celek je řízením, které slouží k nápravě nesprávného úředního postupu. Rozhodnutí o náhradě nákladů předmětného řízení s možnou aplikací § 150 o. s. ř. se v daném případě omezuje na úvahu, po které z procesních stran lze spravedlivě požadovat, aby se náhrady nákladů řízení v podobě nároku na náhradu škody domáhala po státu (k tomu například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp.zn. 30 Cdo 5170/2014).

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovanému náleží účelně vynaložené náklady na bránění jeho práva. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4130/2015 a Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3916/14, z nichž vyplývá, že pokud se soudní exekutor nechal v soukromoprávním sporu zastupovat advokátem, i když obsahem sporu byla úřední činnost soudního exekutora, konkrétně otázka náhrady újmy jím způsobené při provádění exekuce, nelze náklad na právní zastoupení v této věci považovat za účelně vynaložený. Žalovanému tedy náleží pouze náhrada nezastoupeného účastníka dle § 151odst. 3 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ Vyhláška“). Na základě čehož soud přiznal náhradu za 2 úkony á 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 Vyhlášky, písemné podání ve věci samé (ze dne [datum] a ze dne [datum]), celkem tedy 600 Kč, jak je uvedeno ve druhém výroku tohoto rozsudku.

12. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného.